Alena Mornštajnová: Hana

Mám pocit, že se v posledních měsících nemluví o žádné jiné knížce, než o Haně. Zaznamenala jsem ji už někdy loni na podzim, slyšela jsem v rádiu rozhovor s autorkou, v anketě Lidovek o Knihu roku se pak Hana umístila někde na pěkném 7.-8. místě, pořád jsem se k ní ale nějak nemohla dostat. Nakonec na mou jmenovkyni padla volba uplynulý víkend a jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala (stejně jsem byla asi poslední, kdo Hanu ještě nečetl:-).

Co můžete od Hany čekat? Vlastně se jedná o příběh několika žen tří generací, to vše orámováno druhou světovou válkou, resp. zhruba od 30. do 60. let minulého století. Začátek knihy je velmi dramatický a odehrává se v první polovině 50. let. Malá Mira, devítiletá holčička, neposlechne maminku a jde sjíždět řeku na ledových krách. Samozřejmě se to provalí, pád do vody naštěstí Mira přežije ve zdraví. Za trest ale nedostane večer na oslavě maminčiných třicátých narozenin žloutkový věneček. Je to právě tahle drobnost, která Miře zachrání život. Ve městě totiž vzápětí vypuká tyfová epidemie, zdroj nákazy je v místní cukrárně (popsáno věrně podle skutečné události z Valašského Meziříčí z roku 1954). Postupně onemocní rodiče, oba mladší sourozenci i ta zvláštní matčina sestra Hana. Po několika týdnech všichni, až na Hanu, zemřou… Mira stráví několik měsíců u známých, ale nefunguje to. A tak se jednoho dne ocitá u Hany. U své podivné tety s bílými vlasy a bez zubů, která stále nosí po kapsách kůrky chleba, kašle, upadá do podivných záchvatů strnulosti, prakticky nevychází z domu a s nikým nemluví. Její sestra Rosa, Miřina matka, byla pro ni tím jediným pojítkem se světem. Hana je ten poslední člověk na světě, který by měl vychovávat malé dítě. Jenže není zbytí. A tak se pomalu obě ženy, Hana a Mira, začínají sžívat, postupně také vychází najevo, jaký byl vlastně život té zvláštní hubené a mlčící Hany z židovské rodiny …

Hana mě velmi překvapila, připomněla mi svým tématem Zvuk slunečních hodin Hany Andronikové, knihu, která pro mě byla před lety zjevením. I tady se mísí běžný a obyčejný život s tím, co přinesla šílená válečná léta, co přinesl holokaust. Kniha není psána chronologicky, ale v jakýchsi časových spirálách, prolínají se tu osudy babičky Elsy, sester Hany a Rosy, a nejmladší Miry, obyčejných žen na malém městě. Ve městě, kde se všichni znají, kde se odehrávají první lásky a proplétají se lidské osudy v době, kdy etnický původ rozhoduje o životě a smrti. Kdy historické události mění životy nevinných, kdy jedno špatné rozhodnutí ovlivní celý další život. 

Kniha má velmi dobře vystavěnou zápletku, celé pozadí knihy se čtenáři odhaluje postupně, kniha nabírá spád. I když jsem v zásadě vývoj odhadla, závěrečná pointa překvapila i mě. Zaujal mě popis doby, nejen Hanin pobyt v Terezíně a Osvětimi, ale i třeba i nálada ve městě po skončení války, kdy se Hana jako jediná Židovka do Meziříčí vrátila. Předválečná léta a doba protektorátu mi zase připomněla Vlak dětství a naděje.

Hana, to je citlivé a dojemné vyprávění o rodinných vazbách a rodinných tragédiích v kruté době. Díky za tuhle knihu, po dlouhé době zase něco, co mě dostalo a dojalo. Už si asi nikdy nedám žloutkový věneček bez toho, abych si na Hanu nevzpomněla. 

Hodnocení: 95%

Alena Mornštajnová: Hana

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788074919404 ISBN: 978-80-7491-940-4
• Popis: 1× kniha, vázaná, 310 stran, česky
• Rozměry: 13,7 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Julio Llamazares: Vlčí měsíc

Španělská občanská válka (červenec 1936 – duben 1939) patří k nejkrvavějším, ale i nejnepřehlednějším konfliktům 20. století, zároveň jde o válku, která na velmi dlouhou dobu hluboce rozdělila nejen španělskou společnost. Vypukla v momentě, kdy proti demokraticky zvolené republikánské vládě vojensky vystoupila armáda pod vedením generála Francisca Franca. Občanská válka si vyžádala přes půl milionu obětí.  

(Wikipedie)

A právě do doby na konci španělské občanské války a časů po ní mě přivedla novela Julia Llamazarese Vlčí měsíc.  Ve Španělsku kniha vyšla již v roce 1985, u nás se ve skvělém překladu Jana Macheje dostala ke čtenářům díky nakladatelství Akropolis až v loňském roce.

Já se o ní dozvěděla prostřednictvím recenze v Respektu - jaké bylo mé překvapení, když jsem ji pak dostala nečekaně k narozeninám. 

Hlavními hrdiny jsou čtyři republikánští vojáci na útěku: Ramiro, Gildo, Juan a vypravěč Ángel. Jsou to tzv. maquis, partyzáni, kteří se nechtěli vzdát frankistům, a proto se ukrývají v horách a čekají, jak se situace vyvine. Na začátku příběhu jsou ještě  plní síly, ozbrojení, očekávající pomoc od příbuzných v údolích. Ale i když v  horách znají každý kámen, je to čím dál tím těžší. Trpí zimou, hladem a neustálým strachem z odhalení a ze smrti. Strach mají i vesničané,  kteří jim čas od času i přes hrozbu represí pomáhají. Doba strávená v horách se neustále prodlužuje - na začátku jsou všichni přesvědčeni, že půjde o dny, max. týdny, jsou z toho ale nakonec roky. I počet členů skupiny se snižuje - četníci, nemoci, zranění..  Nebezpečí číhá všude a z mužů se stávají divoké šelmy, které jsou neustále ve střehu, nemluví, dorozumívají se jen gesty. Přežívají v nebezpečných úkrytech, vycházejí jen v noci - "denní světlo mrtvým mužům nesvědčí" a "měsíc je slunce mrtvých". Svůj život brání všemi prostředky, i za nimi zůstávají mrtvoly, oloupení a přepadení lidé. Jsou to hrdinové? Jsou to banditi a vrazi? Jaký má jejich odpor smysl? Stali se z nich vlci nahánění lidmi do pasti?

Vlčí měsíc je dost temná kniha, která má sice zajímavý námět, ale jinak stojí a padá s použitými výrazovými prostředky. Čekejte lyriku, básnické metafory, úsporné dialogy, popisy přírody a krajiny: 

"Světlo svou krvavou čepelí páře nesmírnou temnotu zemských útrob. Paprsek svítilny se mísí s temnou a chladnou vodou stékající ze stropu a stěn, dokud nezmizí na dně, v jakési přízračné krajině záhadných otvorů, zrezivělých kolejí a zetlelých pražců, které si donekonečna razí cestu po levé a pravé straně štoly."

--

Měsíc nevyšel ani dnes. Noc je jen černá, chladná skvrna nad obrysem bukových hájů, jež se v mlze plazí nahoru po pahorcích jako přízračná ledová vojska. Voní po rozmarýnu a rozdrceném kapradí. Boty čvachtají v blátě a na každém kroku hledají nerozpoznatelný povrch země. Samopaly se v temnotě lesknou jako kovové měsíce.

--

„Kolem poledne se protrhla mračna. Neunesla tak velké ticho. Nejprve změkla jako zralé ovoce, pak se na sebe namačkala, a nakonec rozevřela svá nadmutá břicha a vylila na zem černý a hořký obsah.“ 

  

Uznávám, něco takového jsem už dlouho nečetla. Historické souvislosti spjaté s příběhem jsou fascinující. Někteří španělští maquis přežívali v horách anebo v domácích úkrytech až do poloviny šedesátých let! Dlouho se o nich také nemluvilo ani se o nich nesmělo psát, protože dějiny přece píšou jen vítězové. Navíc to bylo přece jen poněkud kontroverzní téma - tisíce civilistů bylo zatčeno, mučeno a popraveno za pomoc partyzánům, řada horských oblastí byla úplně vylidněna, jejich dlouholetý boj byl jedněmi vnímán jako hrdinství,  jinými jako zoufalství. 

Na druhou stranu jsem si tu nezvyklou formu vyprávění zase tolik neužila. Nejsem moc zvyklá na podobný básnický a poetický jazyk, dělá mi potíže se na něj soustředit, a to i přesto, že má tahle novelka sotva 170 stran. I okolnostem příběhu a historickému pozadí se autor věnuje spíš jen náznakem, hlavní prostor dostává ono zoufalství a strádání, které se pojí s přežíváním v divočině bez naděje na zlepšení. Svědectví o marnosti a zbytečnosti války, která bere lidem nejlepší léta jejich života, pocta vytrvalosti mužů, kteří se ani v nejtěžších chvílích nevzdali, byť za cenu obětí, které za ně nesli jiní. 

Příběh se odehrává na severu Španělska v provincii León, kterou autor dobře zná ze svého dětství, a  v knize ji také náležitě vystihl. Vytvořit dostatečně  ponurou atmosféru se povedlo i ilustrátorce knihy Doře Čančíkové. Kniha se řadí mezi klasiku španělské literatury a v 80. letech se dočkala i filmového zpracování.

Hodnocení: 85%

Julio Llamazares: Vlčí měsíc

• Nakladatel: Akropolis 
• EAN: 9788074701788
• ISBN: 978-80-7470-178-8
• Originál: Luna de lobos
• Překlad: Machej, Jan
• Ilustrace: Čenčíková, Dora
• Popis:1× kniha, vázaná, 184 stran, česky
• Rozměry:14,7 × 17,8 cm
• Rok vydání:2017 (1. vydání)