Marto Kelbl: Ani holka, ani kluk

Na podzim jsem byla v našem Severočeském muzeu v Liberci na moc pěkné výstavě Svěží dům s věží, kterou vytvořili studenti ateliéru didaktické ilustrace plzeňské Sutnarky pod vedením Renáty Fučíkové a Evy Brodské ve spolupráci se zaměstnanci libereckého muzea.

Na výstavě se krom tematických děl, která se vázala k historii libereckého muzea, prezentovaly i další práce studentů, zejména jejich absolventská díla v podobě knih. Zaujala mě (mimo jiné) jedna z nich, která se zabývala tematikou genderu - jmenovala se They, them a věnovala se historii lidí pohybujicích se na spektru pohlaví. Kniha vznikla jako diplomová práce ve výše uvedeném ateliéru, jako experiment při kombinování digitální techniky a ruční malby. 

Autorkou knihy je Marto Kelbl, která posléze svou diplomovou práci přepracovala do podoby knihy pro děti: Ani holka, ani kluk - v loňském roce vyšla v nakladatelství Paseka.  V této podobě na mě kniha vykoukla  minulý týden v přehledu Deníku N: 11 + 1 tipů na nové knihy, které vám pomohou vychovat z dětí dobré dospělé.  Do třetice se kniha objevila v širší nominaci na Magnesii Literu v kategorii Litera za knihy pro děti a mládež. 

A tak jsem to už nevydržela a pro knížku si zašla do knihovny a na jeden zátah ji následně zdolala (což vzhledem k tomu, že jde o kombinaci komiksu, naučných vsuvek v podobě celostránkových ilustrací a beletrie určené pro čtenáře od 10 let, nebyl takový problém). 

Hlavním hrdinou knihy je desetiletý Lukáš, který si není jistý tím, kým je. Ve třídě nezapadá, nikdo se s ním moc nebaví, všechno je nalajnované a to ho štve. Holčičí a klučičí záchody, rozdělené tělocviky a pokoje na lyžáku, holčičí a klučičí oblečení. Jenže: „Mně se líbí i něco z toho, co nosí holky. Řetízky, náušnice nebo třeba tašky. Ale mám pocit, že to mám zakázaný. A měl bych nosit jen klučičí věci.“ 

 

A protože Lukáš je bytost zvídavá, začne hledat na internetu, jestli náhodou nejsou i nějací další lidé, kteří nejsou "ani holka, ani kluk". A tak se noří do historie i do jiných kultur a zjišťuje, že na světě není sám. Objevuje třeba indiány two-spirit, kteří plní ve svých komunitách duchovní i společenské role obou pohlaví, neujdou mu albánské dívky burneši, které žijí jako muži a často se o jejich holčičím původu ve vesmici ani neví, nebo indičtí hidžrové, kteří jako třetí pohlaví fungují i v oficiálních dokumentech. Dojde i na mexické muxes, kteří se nepovazují ani za ženy, ani za muže a často to o sobě vědí už jako malé děti.  Zajímavý je pohled na Johanku z Arcu nebo Toyen, mně osobně zaujala bytost z Neapole zvaná "femminiello", ani žena ani muž, která kdysi nadělovala štěstí budoucím rodičům. Nebinarita, příp. transgender či podobná jinakost, je prostě v knížce nahlížena jako něco, co lidstvo provází odedávna. I Lukášovi se nakonec podaří najít kamarádku, která jeho nejistoty chápe a třeba mu i na jeho cestě svou tolerancí pomůže. 

Ani holka, ani kluk je hrozně potřebná knížka. Svět není černo-bílý, i když jsou o tom někteří skálopevně přesvědčeni a podobné knihy vnímají jako zvrácené (viz jeden nepříjemný komentář k této knize na Databázi knih). Jenže lidi, kteří nezapadají, jsou mezi námi. Nemůžou za to, jak se narodili, a často se zejména v dětství velmi trápí. Proč by ale měli svou identitu skrývat? Abychom se my ostatní cítili dobře, protože "tady je ještě svět v pořádku?" Ale to, že se někdo cítí a identifikuje jinak, přece nikomu jinému neubližuje. Stačí to jen respektovat. A proto jsou podobné počiny hrozně důležité - jak pro děti (protože kdy jindy si ujasnit, co jsme zač, než během dospívání?), tak i pro dospělé (protože je to pro ně často první osvěta tohoto druhu).  Vzpomněla jsem si při čtení na  dojemný seriál Srdcerváči - a jsem fakt ráda, že jsem se dožila doby, kdy tahle témata už nejsou (tak úplně) tabu. Ani holka, ani kluk tohle téma hledání cesty mezi pohlavími nastiňuje velmi citlivě, vůbec mi nedělalo problém se do malého Lukáše/malé Elu vcítit a zároveň si užít tu edukační část knihy. Jen houšť a větší kapky... 

Marto Kelbl (nar. 1996) pochází z moravské vesnice poblíž Brna, nyní žije v Plzni. V roce 2022 absolvovala obor Didaktické ilustrace na Sutnarce v Plzni. I přes své mládí už stihla projet svět a nasbírat zkušenosti na stážích v Portu, Chicagu, Paříži a v Římě. Věnuje se především ilustraci pro děti, kresbě, autorským knihám, experimentuje s technikami a baví ji i šití. Téma knihy je ji víc než vlastní, v některých anotacích se o ní mluví v mužském rodě, sama se však na svém webu označuje rodem ženským.  Vice informací zde: https://www.martokelbl.com/

Hodnocení: 100 %

Marto Kelbl: Ani holka, ani kluk

• Nakladatel: Paseka
• EAN: 9788076374072
• ISBN: 978-80-7637-407-2
• Doporučená prodejní cena: 349 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 96 stran, česky
• Rozměry: 20,5 × 26 cm
• Rok vydání: 2023 (1. vydání)

The best of 2023: literatura faktu

Tak jsem se rozhodla, že se podívám, co se mi letos vlastně líbilo... A i když jsem přečetla celkem dost knih (byť tedy na mé poměry cca o třetinu míň, než v minulých letech), těch výjimečných věcí zase tolik nebylo. Zkusím tedy vybrat pět (až šest) z každé kategorie. 

Nejprve nejlehčí kategorie, non fiction, tedy literatura faktu.

Srovnáno chronologicky, dle data přečtení.

Marcela Pecháčková: Jitka Válová, Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě

Výborná vzpomínková kniha na dvě originální výtvarnice, sestry Válovy.

Oficiální anotace: Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy. Publikace nabízí velké množství dosud nezveřejněných fotografií a snaží se zachytit tuto jedinečnou umělkyni co nejautentičtěji včetně jejího syrového vyjadřování. Jitka vedla velmi prostý život, často na hraně zoufalství, ale i tak zůstala do posledního dechu veselá. Taková je i tato kniha.

 

Štěpán Kučera: Gablonz / Jablonec

Originální kniha zachycující historii tohohle severočeského městečka - ať už tu německou, nebo tu českou. 

Oficiální anotace: Kniha je mozaikou zarámovanou jednou lokací a jedním stoletím. V krátkých kapitolách vedle objektivních dějin stojí osudy tamních rodin, jedinců i žijících pamětníků. Páteř tvoří trefné citace z dobových novin i literatury. Spolu s návratnými motivy a odkazy jde o kompozičně i myšlenkově sevřené dílo okořeněné autorovým vtipem, břitkostí či poetikou.Zrodil se překvapivě živý a citlivý portrét Kučerova rodiště i bydliště, v němž vskutku originálně vyvstávají dramatické dějiny dvojjazyčného a bikulturního města. V jeho osudu, místy mimořádně drsném, je nenápadně skryt i příběh jedné středoevropské země ve dvacátém století.

Saša Uhlová: Hrdinové kapitalistické práce v Evropě

Další obdivuhodný počin Saši Uhlové, která tentokrát vyrazila hledat štěstí jako levná pracovní síla do Evropy. Místa, která by jinak zůstala normálním lidem naprosto ukrytá... 

Oficiální anotace: Hrdinové kapitalistické práce v Evropě jsou pokračováním úspěšného reportážního projektu Saši Uhlové – tentokrát z prostředí východoevropských migrantů, kteří se jako levná pracovní síla vydávají hledat štěstí na západ Evropy. Téma pracovních podmínek lidí z východu a jihu Evropy, kteří se neuživí v zemích svého původu, je zde zpracováno formou deníku. V něm autorka popisuje, jak se nechávala zaměstnávat v různých odvětvích, která jsou na levné pracovní síle cizinců často postavena. Jedná se o práci v zemědělství (autorka pracovala na farmě v Německu), o práci v ubytovacích službách (konkrétně v irském hotelu, kde se autorka nechala zaměstnat jako pokojská) a nakonec o péči o seniory (v terénních sociálních službách ve Francii).

Oproti reportážím, které vycházely na Alarmu a které byly značně zkrácené, kniha podává mnohem komplexnější obraz životních trajektorií lidí, kteří opouštějí své domovy, aby se uživili. Také je zde detailněji popsáno, jaký vliv má jejich zranitelnost na trhu práce na pracovní podmínky, včetně porušování nejen zákoníku práce, ale i lidské důstojnosti.

Hrdinové kapitalistické práce 2 názorně ukazují, že chudí lidé jsou kvůli tomu, aby se uživili nebo aby uživili své děti, ochotni podstupovat strašné věci. A také, že platová nerovnost mezi východem a západem Evropy je dlouhodobě neudržitelná a ohrožuje evropskou integraci.

Vít Samek: Bulbem záchranáře 

Pokud vaše znalosti o první pomoci pocházejí ještě ze školy, příp. ze sledování seriálů Sanitka nebo Nemocnice na kraji města, měli byste s tím něco dělat. Tohle je určitě dobrý první krok. A ještě se celkem i pobavíte...

Oficiální anotace: To máte: pád z výšky, mrtvice, epilepsie, tonutí, dopravní nehoda... Pořád se něco děje! A právě vy můžete být náhodou u toho a pomoci zachránit lidský život. Třeba i vašeho blízkého. Existuje snad něco lepšího, na co být v životě hrdý? Po jednom návratu z noční se záchranář Vít Samek rozhodl, že čerstvé zážitky ze služby popíše kamarádům na své facebookové stránce. A od té doby je za obrovského ohlasu publikoval skoro každý týden. Jeho vyprávění totiž nelze číst bez záchvatů smíchu, častého slzení a následné úlevy – to když se na konci příběhu dočtete, jak v dané situaci správně postupovat. Čtenáři ovšem chtěli víc. A proto teď v rukou držíte nejzábavnější knihu o první pomoci, která kdy byla napsána.

Mimo jiné se dozvíte

- Jak zvládnout první pomoc u nejčastějších úrazů a nemocí.

- Proč zahájit resuscitaci masáží srdce a proč nikdy nedýchat do cizího člověka.

- Jaká specifika přináší ošetření malého dítěte.

- Kdy za vámi vyrazí letečtí záchranáři a proč používají vojenské brýle.

- Jak komunikovat s dispečery, aby odborná pomoc přijela co nejrychleji.

- Že si teď hned máte stáhnout aplikaci Záchranka!

Kniha Víta Samka je o superhrdinech mezi námi. O profesionálních záchranářích, lékařích, ale také o nás, obyčejných smrtelnících, kteří si – máme-li dobré informace a trochu kuráže – můžeme superhrdinský plášť taky občas přehodit přes ramena.

Renata Kalenská: Orgány nepatří do nebe

Fascinující kniha o transplantacích, hlavně ledvin a jater. Rozhovor s hlavním "mágem" tohohle oboru Jiřím Froňkem + příběhy jeho pacientů. Neuvěřitelné, co dnešní medicína dokáže!

Oficiální anotace: Novinářka Renata Kalenská v roce 2018 podstoupila transplantaci ledviny a slinivky. Za záchranu svého života vděčí špičkovému transplantačnímu týmu z pražské nemocnice IKEM, který vede přednosta Jiří Froněk. O jejich práci se však rozhodla vyprávět už o něco dříve, když měla možnost sledovat Froňka při operaci na sále a viděla, s jakým zápalem chirurgii provádí. Vedla s ním proto obsáhlý rozhovor a mluvila také s řadou pacientů po transplantaci, jejichž příběhy jsou jen stěží uvěřitelné.

Tato kniha vzdává hold nejen mimořádné osobnosti české transplantační chirurgie, ale především všem lidem, kteří tváří v tvář smrti prokazují obrovskou odvahu, nezdolnost ducha, nezištnost a lásku k bližnímu. Dokazuje, že čím blíž smrti se ocitáme, tím lépe chápeme skutečnou hodnotu života.

Rozhovory s Jiřím Froňkem a pacienty doplňují kněz a lékařský etik Marek Orko Vácha a psychiatr Radkin Honzák.

Možná ještě stojí zato zmínít pár knih, které se mi do TOP5 nevešly, ale také stojí za pozornost.

David Attenborough: Život na Zemi

David Černý: Tajemství Karlova mostu 

Branky body kokoti

Apolena Rychlíková a Pavel Šplíchal: Piko: Junkies' lives matter: Na životech feťáků záleží

A speciální místo má Náhradník prince Harryho:-)

Luboš Pavel: Útěk na koloběžce

Oficiální anotace:

I lidé s mentálním postižením mají své potřeby, příběhy a bláznivé činy. Lehce humorná a provokativní sonda do milostného života mladíka, který má o kolečko méně v hlavě, ale o kolečko více v srdci, a na dvou kolečkách prchá z ústavu sociální péče. 

Laurin Petrska se narodil s lehkým stupněm mentálního postižení a po rodinné tragédii a nejrůznějších životních peripetiích skončil v Ústavu sociální péče v Kytlicích, kde přehodnotili jeho postižení jako středně těžké, což od té doby považoval za pravou příčinu všech svých problémů. Snad by v ústavu mohl žít až do konce života, jenomže se zamiloval. Do dívky z jiného konce republiky. Pro svoji lásku Simonu je připraven udělat cokoliv - opustit celý svůj dosavadní život, včetně jediného místa, které zná, a vyrazit ji hledat. S mapou vytrženou z atlasu a na koloběžce. Příběh místy dojemný, místy znepokojivý, jindy humorný bere čtenáře do míst a rozpoložení mysli, kam by se jenom tak nepodívali.

Inu, tento typ knih čtu, minimálně ze studijních důvodů. Takže jsem si na popud kamarádky Katky, která mě na knihu upozornila, pořídila a začetla se. Vzhledem k tomu, že do problematiky trochu vidím, budu tentokrát poměrně kritická.

První část knihy (úvod a úvodní kapitoly a la přepsaná rodinná anamnéza) mě zrovna nenavnadila.  Podivně pospojované věty, velká písmena u místních jmen nahodile (Lužické kopce?!). Ze zpodobnění hlavního hrdiny s lehkým mentálním postižením jsem taky nebyla zrovna odvázaná... Sexuální scény byly do strany 30 celkem tři, některé výrazy opravdu použité nepatřičně, resp. odpovídající spíš předlistopadové době (děj knihy se ovšem odehrává v roce 2007). Být ve vedení ÚSP Kytlice, jehož je  hlavní hrdina klientem, tak asi zvažuju nějakou obranu proti poškození dobrého jména...

Samotný příběh je pak taková česká road movie. Mladíka Laurina v ústavu naštvou, a tak se rozhodne, že vyrazí za svou láskou, dívkou Simonou, kterou náhodou potkal a zamiloval se do ní. Podaří se mu někde sebrat koloběžku a s mapou z atlasu vyráží hledat Litvínov. Cestou potkává spoustu různých lidí, někteří mají snahu mu pomoci, jiným je podezřelý a volají policii, další zneužijí Laurinovy situace. Kapitola Otrok, kdy pochybný manželský pár uvězní kluka  ve sklepě a zneužívá ho coby sluhu, mi přišla trochu přitažená za vlasy, vzhledem k tomu, jak bývají lidé s tímto druhem postižení neobratní a jak komplikované je občas jim něco vysvětlit, by mi tenhle nápad přišel spíš za trest. Na druhou stranu, už jsem slyšela podobný příběh, byť v něm se jednalo o člověka s tělesným postižením - toho podvodníci drželi v jeho vlastním bytě a obírali ho o sociální dávky. Příběh graduje tím, že Laurin dorazí do Prahy a skončí v psychiatrické léčebně Bohnicích. Naštěstí se mu díky festivalu Mezi ploty povede zase vyváznout a po dalších peripetiích, při kterých už jde o život, nakonec po roce na cestě dosáhnout svého cíle. Výsledek celého snažení nechci prozrazovat, ale dá se tak nějak čekat. 

Humoru je v knize oproti očekávání spíš pomálu, resp. nejak se nemůžu smát tomu, že vypravěč využívá ke komickým situacím mentální postižení a jednoduché myšlení hlavního hrdiny. Možná to tak nemyslí, ale prostě to tak dopadá. Nejsem si jistá, jak moc celá kniha odpovídá nějaké reálné skutečnosti, každopoádně bych opravdu chtěla vědět, jestli mentální postižení je tak sexuálně přitažlivé, jak se z knihy jeví (fakt si to nemyslím). Za skvělý vhled do myšlení a způsobu uvažování člověka s mentálním postižením (což je něco, na čem se shodují recenzenci na databázi knih) tuhle knihu taky nepovažuju, nechci zpochybňovat autorovo tříleté působení s lidmi s mentálním postižením, ale jednak mám zkušenost delší a jednak ty koktavé dialogy a hlavně vnitřní monology hlavního hrdiny fakt autenticky nepůsobí...

No, každopádně budeme doufat, že dnes, tj. o 15 let později, než se román odehrává, je situace v Domově pro osoby se zdravotním postižením Kytlice trochu stabilnější a že spolupráce s terénními poskytovateli sociálních služeb funguje o něco líp, než se v knize uvádí. Pokud budeme knihu považovat za příspěvek k podpoře deinstitucionalizace, za lobbování za práva lidí s mentálním postižením na co nejnormálnější život, pak asi ok (jakkoli neobratně se o to tahle kniha pokouší). Sama jsem přesvědčená o tom, že každý by měl žít tak, jak si přeje a měl by k tomu mít odpovídající podporu. Způsob, kterým je to ale podáno v této knize, za úplně šťastný nepovažuju, takže je jen na vás, jestli se do knihy pustíte. 

O autorovi (zdroj Kosmas.cz):

Luboš Pavel napsal mnoho pohádek a příběhů. Vystudoval katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU. Pohádky a povídky nejen píše, ale i namlouvá jako audioknihy, a hraje na divadelních prknech. Při psaní je pro něj velmi důležitá zpětná vazba s divákem či posluchačem. Jeho příběhy se vyznačují humorem a hravostí. Jsou napsané přímo „do pusy“, takže se dobře poslouchají.

Luboš Pavel pravidelně připravuje podcasty Pohádkář a Komunikator na iTunes. Vydal čtyři knihy, napsal několik divadelních scénářů a jeden scénář filmový. Již devět let pravidelně namlouvá knihy a časopis pro nevidomé. Pracuje také jako lektor komunikačních a prezentačních dovedností.

Hodnocení: 30%

Luboš Pavel: Útěk na koloběžce

• Nakladatel: Creatio
• EAN: 9788088209041
• ISBN: 978-80-88209-04-1
• Doporučená prodejní cena: 270 Kč 
• Popis: 1× kniha, vázaná, 252 stran, česky
• Rozměry: 12 × 19 cm
• Rok vydání: 2021 (1. vydání) 

Michael Greger: Jak nezemřít

V rámci neutichající  snahy zlepšit své zdraví jsem někdy na podzim dostala tip na knihu Jak nezemřít, s podtitulem: Objevte potraviny, jejichž vědecky prokázané účinky chrání před nemocemi a pomáhají je léčit.  Zarezervovala jsem si ji v knihovně a za pár týdnů přišla zpráva, že si můžu přijít vyzvednout. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že tahle bichle se mi do kabelky nevejde ani náhodou (591 stran). Druhé překvapení mě pak čekalo doma poté, co jsem se začetla, protože tohle je v zásadě jakási bible rostlinné stravy (což jsem úplně nečekala). Každopádně jsem ale s touhle knihou strávila letošní vánoce a vlastně mi to vůbec nevadilo.

Oficiální anotace:

Onemocnění, jako jsou nemoci srdce a cév, rakovina, cukrovka, vysoký krevní tlak, Parkinsonova či Alzheimerova choroba (a další), si každý rok i u nás vyžádají desítky tisíc lidských životů. Tak tomu být ale nemusí. Když se zařídíte podle rad dr. Michaela Gregera, zakladatele a provozovatele webových stránek NutritionFacts.org, naučíte se, které potraviny konzumovat a jaké změny v oblasti životního stylu uskutečnit, abyste dokázali nejenom předcházet patnácti hlavním příčinám úmrtí (první část knihy), ale také s těmito chorobami efektivně bojovat - a zkvalitníte a prodloužíte si tak život. Dr. Greger ve své knize shrnuje poutavou a často i vtipnou formou poslední výsledky vědeckého poznání (cituje výsledky asi 2 600 studií) na téma vztahu výživy a zdraví. Druhá část knihy je plná praktických rad ohledně potravin a návyků, které by se měly stát součástí naší každodenní rutiny. Jedná se o ten nejlepší (a nejfundovanější) lékařský předpis pro vaše lepší zdraví, jaký v současné době existuje.

Co anotace slibuje, to kniha také nabízí, navíc rady, kterých se vám dostává, v zásadě dávají smysl, a to i pokud jste v biologii maximálně poučený laik. Dr. Greger přiznává, že na počátku jeho lékařské kariéry byla jeho vlastní, resp. rodinná zkušenost. Jeho babička měla vážnou srdeční chorobu, v pětašedesáti letech byla v posledním stádiu, kdy už nezabíraly léky, babička trpěla bolestmi a byla upoutána na invalidní vozík. Rozhodla se zemřít doma, ovšem náhodou v televizi narazila na příspěvěk nějakého kalifornského lékaře, který léčil své pacienty zdravou stravou a zdravým životním stylem. Babička se za ním přes celou zemi vypravila - začala jíst cílenou rostlinnou stravu, postupně cvičit. Výsledkem bylo, že zemřela v devadesáti šesti letech, tj. získala dalších 31 let poměrně kvalitního života. Jejího vnuka tahle zkušenost ponoukla ke studiu medicíny, k jeho velkému zděšení ale zjistil, že lékařská věda na to, co jíme, nedává skoro žádný důraz - většina lékařských fakult věnuje výživě minimum času, nebo ji nevyučuje vůbec. A tak se to dr. Greger rozhodl změnit - cestovat po Americe, přednášet o zdravé stravě, začal vydávat DVD, založil neziskovou internetovou organizaci www.nutritionfacts.org, vydal knihu Jak nezemřít a pak i další. Všude propaguje rostlinnou stravu, luštěniny, pohyb a omezení živočišných produktů, alkoholu a kouření. 

Takže co nám kniha nabízí? První část knihy je rozdělena na kapitoly, které se týkají jednotlivých chorob, ve kterých se dozvíte jak nezemřít na:

• srdeční choroby - přestat jíst živočišné produkty a mléčné výrobky, vyhnout se trans-tukům v průmyslově zpracovaných potravinách, nasyceným tukům v junk food, přestat kouřit. Jíst rostlinnou stravu, luštěniny, přidat paraořechy na snížení cholesterolu v krvi - stačí pár za měsíc.
• choroby plic - nekouřit a pokud možno se vyhnout i pasivnímu kouření, vyhnout se uzeninám a konzervovaným jídlům (dusitany), jíst brokolici a jinou brukvovitou zeleninu (kapustu), kurkumu, zařadit více ovoce a zeleniny.;
• choroby mozku - zvýšit příjem vlákniny, navýšit draslík (listová zelenina, luštěniny, sladké brambory), jíst citrusy, dostatečně dlouho a dobře spát, antioxidanty z rostlinné stravy, bylinek a koření (oregano, majoránka, skořice, šafrán) a samozřejmě: cvičení;
• choroby zažívacího traktu - přijímat vlákninu z nezpracované rostlinné stravy, kurkuma, kari koření, fytáty ze semen rostlin, přiměřené množství železa v krvi, vyhnout se kouření, omezit masitou stravu;
• infekční choroby - základem je zdravý imunitní systém (alespoň 5 porcí ovoce a zeleniny denně, preferovat kapustu, brokolici, červenou řepu, lesní ovoce). Chlorella, potravinářské droždí, houby. Pozor na salmonelu (vejce, drůbez - v USA obzvlášť problém, jiné hygienické normy než v EU), yersinii (průjmové onemocnění z vepřového masa). Pohyb, rostlinná strava obecně;
• diabetes - inzulín a problém s nasycenámi tuky, boj s obezitou. Luštěniny, rostlinná strava;
• vysoký krevní tlak - nedostatek ovoce a příliš mnoho soli. Preferovat celozrnné potraviny, lněná semínka, ibiškový čaj, zeleninu bohatou na dusičnany (červená řepa, mangold, hlávkový salát, bazalka, koriandr, rebarbora, rukola), luštěniny. Obejít se bez alkoholu;
• choroby jater - přestat pít alkohol, nekouřit, neužívat drogy. Vyhnout se rychlému občerstvení (viz film Super Size me - junk food vedlo k poškození jaterních buněk) a nealkoholickým perlivým nápojům. Nutnost se vyhnout virové hepatitidě (nekonzumovat syrové mlže a korýše, mýt si ruce, omývat zeleninu, vyhnout se vepřovému, nechat se očkovatproti hepatitidě typu B). Konzumovat ovesné vločky, brusinky, pít kávu;
• rakovinu krve - antioxidanty (červené zelí, bobule acai, hřebíček), kurkuma, možná souvislost mezi rakovinou krve a zvířecími viry (kontakt se zvířaty na jatkách, v řeznictvích, farmách). a jako u všeho v této knize - rostlinná strava;
• choroby ledvin - problém je strava plná masa a sladkostí, kyselé potaviny (maso, vajíčka, sýry), nadbytek fosforu (coca-cola, kuřecí maso - opět problém zejména v USA kvůli nižším standardům hygienických norem), nitrosaminy z kouření a z uzenin. Řešením je rostlinná strava;
• rakovinu prsu - nekonzumovat alkohol, udržovat tělesnou váhu, zdravý spánek a produkce melatoninu, tělesné cvičení. Velké riziko u konzumace stravy připravované za vysokých teplot (grilování, smažení, uzení). Dostatek vlákniny (jablečné slupky), zelená zelenina, lněné semínko, sója, zelený čaj, houby (nižší riziko rakoviny prsu u Asiatek);
• sebevražedné deprese - rostlinná strava rovná se lepší duševní zdraví. Zelená zelenina a rajčata, jablka, bobuloviny, hroznové víno, cibule, zelený čaj, hřebíček, oregano, skořice, muškátový oříšek, semínka (sezamová, slunečnicová a dýňová), šafrán (klidně na čichání). Pozitivní je káva. Vyhnout se umělým sladidům. Cvičení pomáhá;
• rakovinu prostaty - vyhýbat se mléku, vejcím, pečenému masu (zejména drůbeži a červenému masu). Cvičení, vegetariánská strava, lněné semínko, sója;
• Parkinsonovu chorobu - riziko jsou hlavně chemikálie ve stravě, zejména pesticidy, těžké kovy, dioxiny (v tuku zvířecích tkání, vč. ryb z rybích farem), kouření, mléčné výrobky. Zvýšit příjem bobulovin, kapií, zeleného čaje, rostlinná strava obecně + cvičení;
• iatrogenní choroby (vtipný termín, aneb jak nezemřít na doktory) - dost děsivá kapitola - alergie, infekce v nemocnicích, špatná diagnóza, omyl v léčbě, nedostatečná hygiena, zbytečné ozařování, špatně provedené zákroky...

Část druhá se pak věnuje jednotlivým potravinám, resp. skupinám potravin a jejich pozitivnímu vlivu na lidské zdraví. Nechce se mi vypisovat, ve zkratce - rostlinná strava je základ, viz výše.

Jaké je doporučená denní dávka potravin podle doktora Gregera? Denní dávka a v závorce příklady jedné porce:

• Luštěniny - 3 porce (porce je definována typicky jako půl šálku) - hummus, fazole, čočka, cizrna, tofu, tempeh, hrách
• Bobuloviny - 1 porce - půl šálku čerstvé nebo mražené borůvky, brusinky, jahody, maliny, rybíz, hrozny, třešně, aronie, moruše
• Jiné ovoce - 3 porce - ovoce střední velikosti, šálek nakrájeného čerstvého ovoce, čtvrt šálku sušeného ovoce
• Brukvovitá zelenina - 1 porce - půl šálku brokolice, kapusty, zelí, kedlubny, ředkvičky
• Listová zelenina - 2 porce - (porcí tady míněn šálek)
• Jiná zelenina - 2 porce - (půl šálku syrové či vařené zeleniny)
• Lněná semínka - 1 porce (lžice)
• Ořechy a semínka - 1 porce (čtvrt šálku ořechů nebo dvě lžíce ořechového másla)
• Bylinky a koření - 1 porce (čtvrt lžíce - kurkuma, skořice a cokoliv dalšío)
• Celozrnné potraviny - 3 porce (půl šálku cereálií, ovesných vloček, rýže, pohanky, quinoi, těstovin, tortilla, krajíc chleba, půlka bagelu)
• Nápoje - 5 porcí (1 porce je 0,36 litru)
• Cvičení každý den (90 minut přiměřeně intenzivní aktivity typu chůze, nebo 45 minut dynamické aktivity typu běh či jiný aktivní sport)

Závěrečných 150 stran knih tvoří odkazy na nejrůznější studie a výzkumy, které potvrzují tvrzení uvedená v knize. Upřímně, nedokážu posoudit, jak moc jsou úplné, účelově vybrané, zmanipulové či zkreslené apod., já bych se bez téhle části knihy asi nakonec i obešla. Pokud budete chtít, tak na internetu rozhodně najdete statě, která tvrzení dr. Gregera vyvrací, stejně tak jako studie, které jeho "zelenou" cestu potvrzují. Co mi v knize přišlo taktéž nadbytečné, to je poměrně velké množství statistik, které ale jsou jednak věnované hlavně populaci USA a které z logiky věci také postupem času zastarávají. Překladatel se občas pokouší nabídnout pohled na situaci v ČR, ale je to jen velmi marginální. Jinak se to čte ale velmi dobře, je to srozumitelné a pokud se zaměříte na choroby, které vás zajímají (v mém případě jsem rozhodně choroby mozku předřadila rakovině prostaty:-), pak se k vám to opakování zdravých manter v jednotlivých kapitolách ani nedostane.

Nechci tvrdit, že bych se po přečtení knihy stala veganem a přestala pít alkohol, nicméně přiznávám, že určitý vliv na mě rozhodně měla. Od nového roku jím výrazně víc ovoce a zeleniny, zkouším jídla typu tofu či tempeh, kterým jsem se vždycky spíš vyhýbala, pokouším se víc hýbat (byť mi do toho házejí vidle choroby, se kterými ve stejném období stále bojuju). Čtu i další podobnou literaturu (viz Tahle kniha vám možná zachrání život, kterou představím příště), shlédla jsem pár filmů (Raději vidličky než nože - například). Tak doufám, že se to na mém zdravotním stavu do budoucna projeví:-)

Kniha je to každopádně zajímavá a přesvědčivá, sem tam opravdu vtipná. Vyšla k ní i kuchařka a pokračování Jak nedietovat, kdyby vás téma zaujalo hlouběji. 

Hodnocení: 95%

Greger, Michael a Stone, Gene: Jak nezemřít

• Nakladatel: Noxi
• EAN: 9788081113901
• ISBN: 978-80-8111-390-1
• Originál: How not to die - Discover the Foods Scientifically Proven to Prevent and Reverse Diesease
• Překlad: Nejedlá, Marcela
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 592 stran, česky
• Rozměry: 14,3 × 22,5 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Caroline Williamsová: Pohyb!

Hýbejme se a bude nám to pálit!

New Scientist je mezinárodní vědecký časopis zaměřený na nejnovější pokroky ve vědě a technologiích. V jeho vánočním výběru nejlepších knižních počinů za rok 2021 se objevila i kniha Pohyb! (Jak tělo umí změnit mysl) od Caroline Williamsové, kterou právě teď vydává nakladatelství Jota.

Nic, co bychom dávno nevěděli: pokud chceme být zdraví, musíme kvalitně jíst, dobře spát a hlavě: hýbat se. Jenže my lidé jsme se jako druh zastavili. Tušili jste, že současné době trávíme v průměru 70 % času sezením nebo ležením (a u starých lidí je to až 80 % času)? Je to totiž pohodlné a naše současné technologie nám to umožňují. Důsledek vidíme kolem sebe – choroby, obezita, špatná imunita i kondice našich dětí. Pohyb má také přímý dopad na naše myšlení - sedavý způsob života bývá mimo jiné spojován se snižováním IQ, růstem asociálního chování a epidemií duševních onemocnění.

Britská novinářka Caroline Williamsová, která se zaměřuje na neurovědu, zdraví a přírodu, se rozhodla zjistit, co o spojení myšlení a pohybu ví současná věda. Ukázalo se, že se tímto problémem zabývá velké množství vědců mnoha oborů – od neurovědců, přes buněčné biology a fyziology, až po evoluční biology. Ti všichni zkoumají fyziologické mechanismy, které vysvětlují, jak pohyb našeho těla ovlivňuje naši mysl, a tím i naše celkové zdraví a duševní pohodu. Řadu z nich (včetně několika nositelů Nobelovy ceny) autorka vyzpovídala, nejnovější vědecké poznatky pak převedla do srozumitelné řeči, doplnila příklady a vtipnými analogiemi a nezapomněla ani na obsáhlý poznámkový aparát. Aplikaci poznatků pak ověřila v praxi – u cvičitelů jógy, ultramaratonců nebo třeba tanečníků, kaskadérů a hudebníků.

Je z toho skvělé čtení, které vás ohromí. Dozvíte se například o důležitosti chůze a vlivu gravitace na tvorbu osteokalcinu (hormonu, který přenáší informace a posiluje paměť), nebo o tom, jak nám posilování pomůže s úzkostí. Zjistíte, proč je dobré mít zdravou pojivovou tkáň nebo proč nám dělá dobře tanec (a rytmus a frekvence 2 Hz). Konečně také pochopíte, proč spousta sportů klade důraz na pevný střed těla, jak může cvičení a jóga smíchu pomoci se stresem, nebo jak tělu pomáhá protahování (a proč možná funguje akupunktura). Jedna celá kapitola je věnována dýchání (hlavně nosem!) a s ním souvisejícím účinkům na naše myšlení (napři. stimulace bloudivého nervu, nebo ovlivňovaní vlnových frekvencí mozku).

V každé kapitole se dozvíte, jaká můžete zlepšit prostřednictvím pohybu své myšlení, vylepšit si paměť i duševní zdraví. Pár hodin týdně v posilovně vás nespasí, v knize ale získáte rozumné rady, jak pohyb smysluplně zařadit do každodenního života – pravidelný pohyb v průběhu celého dne je totiž to, co vás udrží v nejlepší psychické i fyzické kondici. Nejnovější vědecké poznatky v širších souvislostech, to funguje i na mě – od zítřka se začínám mnohem víc hýbat! A pokud si Pohyb! pořídíte také, věřím, že se ke mně po přečtení připojíte:-)

Hodnocení: 100%

Caroline Williamsová: Pohyb!

• Nakladatel: Jota
• EAN: 9788075659507
• ISBN: 978-80-7565-950-7 
• Originál: MOVE! 
• Překlad: Žemlík, Boleslav
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 224 stran, česky
• Rozměry: 14,5 × 21 cm

Čtenářská výzva 2021

Ačkoliv rok skončil už před drahnou dobou, až teď se dostávám k tomu ho nějak zhodnotit z čtenářského pohledu. Přečetla jsem toho docela dost, byť statistiku raději z dobrých důvodů nezveřejňuji - možná bych mohla napsat, jak se teď populárné říká - byly to vyšší desítky knih:-)

Každopádně pár knih se mi vešlo i do loňské Čtenářské výzvy, tak vám ukážu které, co říkáte? 

Poznámka: do výzvy na Databázi knih pravidelně zařazuju jen první knihu, kterou v daném roce přečtu a ona mi do tématu "pasuje". Sem ale zkusím přidat ještě příp. další knihy, které se do výzvy hodily a bylo by škoda je minout a zapomenout. 

1. Kniha z lékařského prostředí

Satchin Panda: Cirkadiánní kód

Knihy z nakladatelství Jan Melvil Publishing jsou "love brand". Moc ráda je čtu, většinou se zabývají něčím, co zrovna hýbe (nejen mým) světem. Cirkadiánní rytmus člověka je aktuálně hodně skloňovaný, jedná se vlastně o jakési vnitřní hodiny, které běží "někde na pozadí", a dávají pozor na to, aby se naše životní procesy a funkce udržovaly v určitém daném rytmu a tělo tak zůstávalo zdravé a schopné regenerace.  Náš aktuální životní styl je ale dost "rozbitý" a u většiny z nás má k pravidelnosti daleko. Satchin Panda se v knize pokouší čtenáře přesvědčit, proč je dobré v životě pravidelnost zachovávat, jak si nastavit spaní, načasovat pohyb a jídlo, abychom pravidlnosti svých vnitřních hodin opět dosáhli. Čte se to skvěle, dostanete tip i na dobrou aplikaci, nicméně - mně se pravidelně žít (tedy hlavně jíst) prostě nedaří... 

Další kniha, která by se mi do tohohle tématu hodila, ale četla jsem ji až na sklonku roku 2021:

Martina Terezie Kalábová: Kolik podob má doprovázení 

Knihu vydal Moravskoslezský kruh a jejím tématem je paliativní péče a doprovázení blízké osoby na poslední cestě. Má podobu jakési autobiografické zpovědi, popisu situace jedné rodiny, ve které postupně odchází otec. Domácí péče je stále náročnější, a i když se v ní matka s dcerou střídají, nakonec nezbyde, než umístit otce do zdravotnického zařízení. I tam je ale možné pokusit se splnit přání umírajícího týkající se dobré smrti. Knížku doplňují odborné poznámky o paliativní a ošetřovatelské péči, část je věnovaná duchovnímu, či chcete-li náboženskému rozměru. Není to lehké čtení, ale může čtenáři ukázat, jak to na konci našeho života může také vypadat. Publikace vyšla za podpory Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci NDT Senior a Jihomoravského kraje, a je zdarma dostupná i v elektronické podobě - v pdf si ji můžete stáhnout tady.

2. Kniha obsahující ilustrace

Tohle téma mě možná trochu zaskočilo. Zjistila jsem, že ilustrace v knize prakticky nesleduju, což bude asi tím, že toho hodně přečtu v elektronické podobě. Vlastně mě obrázky zajímají víceméně jen v dětských knihách, příp. odborných publikacích, třeba o umění nebo o architektuře. No ale nakonec jsem našla jednu, resp. dvě, které určitě ilustrace měly a byla to výrazná součást celého díla. 

Veronika Hurdová: Agnes a Zakázaná hora

Veronika Hurdová: Agnes a Ostrov stínů

Veronika Hurdová, alias Krkavčí matka, je taková trochu alternativní žena, kterou už drahnou dobu sleduju - na FB i na jejích webových stránkách. Přečetla jsem kdysi její knihu o smrti (Moje milá smrti), jednou jsem byla i na její přednášce. Nikterak extra s ní nesouzním, ale respektuji a vlastně se zájmem sleduji její způsob života: po smrti svého manžela vychovává sama své tři děti, dopřává jim velkou svobodu - hodně s nimi cestuje, má je na domácím vzdělávání ("unschooling"), snaží se dělat jen to, co ji těší, mimo jiné psát knihy a živit se tím. Byla jsem tudíž zvědavá i na její nejnovější knihu pro děti Agnes a Zakázaná hora. 

Agnes žije v pralesním kmeni Magrejů. Lidé z její vesnice se rodí s nějakým neobyčejným darem. Jakmile svůj dar objeví a ovládnou, musí jej na Úplňkové slavnosti předvést a složit přísahu, ve které přislíbí dar používat ku prospěchu celého kmene. Jediná potíž spočívá v tom, že tento slib musí každý Magrej složit do svých dvanácti let, jinak se stane Stínem. Agnes právě oslavila své jedenácté narozeniny. A na rozdíl od ostatních stále netuší, v čem její dar spočívá. Vydává se proto na nebezpečnou cestu k Zakázané hoře. K té stejné hoře, ze které se před pěti lety nevrátil její tatínek.

Agnes a Zakázaná hora je taková fantasy a zároveň self-help kniha pro děti. Dozvíte se tu z vyprávění hodně o komunikaci, získávání sebevědomí, trpělivosti, oceňování druhých, máte prostor si na daná témata dělat vlastní cvičení a zapisovat si poznámky (já jsem tedy odbočky k vlastní práci se sebou samou přeskakovala...). No, občas mi to  přišlo trochu překombinované,  ale umím si představit, že mít doma dítě v tom správném věku a nastavení, asi by mě i bavilo číst knihu a diskutovat o ní dohromady. Sama ale asi úplně cílová skupina nejsem. Přesto jsem si ale nakonec vloni před vánoci objednala i druhý díl - cílem bylo samozřejmě hlavně podpořit autorku, navíc jsem ale už věděla, komu oba díly udělají radost pod stromečkem (a udělaly). Druhý díl, Agnes a Ostrov stínů se mi každopádně zdál mnohem vydařenější, přehlednější a smysluplnější. 

Už to jsou dva roky, co se Agnes vrátila ze Zakázané hory. Od té doby život ve vesnici Magrejů na ostrově Baulu pokojně plyne. Jednoho večera se však stane něco, co bylo doposud vyloučené. Agnes se srazí se Stínem... S každým dalším dnem přibývají nové případy útoků těchto poloprůhledných bytostí na vesničany, se kterými ještě donedávna žili v souladu. Když se pak první z Magrejů začnou proměňovat ve Stíny, je jasné, že času není nazbyt. Rovnováha trvající po mnoho generací byla narušena a nyní zbývá zodpovědět jedinou otázku: Najde se někdo, kdo má dost odvahy na to, aby zachránil celý ostrov? POSELSTVÍ KNIHY: Jak si udržet vnitřní světlo, když svět kolem černá?

3. Kniha, která je vyprávěna retrospektivně

Barbora Šťastná: Hezčí svět

I tady jde jako u předchozího bodu o autorku, kterou už dlouho dobu sleduju a v tomto případě i vcelku důsledně čtu. I když si myslím, že nejlepší byly autorčiny první knihy (Šťastná kniha, Jak jsem sebrala odvahu, Dobrá tak akorát), fandím ji i na poli beletrie.  Hezčí svět je román o hledání kořenů, snaze najít vysvětlení pro události, na které hlavní hrdinka má jen matnou vzpomínku, ale které výrazně ovlivnily její život. Pár docela zajímavých prostředí (pohraničí severních Čech a francouzské pobřeží), konec mě nakonec vlastně překvapil. Vyprávěno částečně retrospektivně, takže do tématu výzvy to zapadlo, nějak zásadní kniha to ale pro mne nebyla. 

4. Kniha, ve které se objevují nadpřirozené postavy

Cynthia Hand, Brodi Ashton a Jodi Meadows: Má lady Jane

Jana Greyová má za sebou totéž, co řada šlechtičen před ní: svatbu s naprosto cizím mužem. Navíc má tu smůlu, že sňatkem se ocitla přímo uprostřed politického komplotu, který svrhl z trůnu jejího bratrance, krále Eduarda, a z ní udělal královnu. Na celých devět dní! Má opravdu vládnout, nebo řešit, že má hrad plný spiklenců a její novomanžel se ve dne proměňuje v koně? Originální fantasy na motivy historických událostí, které ale nebere příliš vážně. Čeká vás dokonalý černý humor, nadsázka, láska, dobrodružství a dokonce i troška magie.

Tohle bylo boží! Trochu jako vrátit se do dětských let a číst dobrodružné pohádky. Navíc to byla opravdu legrace a že já se u knih směju málokdy:-) Ještě zábavnější pak bylo procházet wikipedii a hledat si odkazy na události, které se pro tuhle knížku staly předlohou. Jasně, že se v tudorovské Anglii lidi neměnili na zvířata, ale přečtěte si něco o královně Janě Grayové, která vládla 9 dní... Není to asi knížka pro každého, ale pokud vás baví bizarní situace, zvládnete fantasy a jste ochotní zkusit tenhle typ humoru, pak rozhodně doporučuju.

 

5. Kniha vydaná před sto a více lety

Lucy Maud Montgomery: Anna ze Zeleného domu

Tohle byla jen taková snaha odškrtnout si knížku, kterou jsem si měla přečíst v dětství, ale která mě tehdy nějakou shodou okolností minula. Co k tomu říci? Nejslavnější kanadská kniha pro děti, přeložená do desítek jazyků, několikrát zfilmovaná.  Klasika z kategorie čtení pro dívky. Sirotek Anna se vlastně omylem ocitne v domě dvou starých sourozenců, kteří si chtěli adoptovat kluka, který by jim pomohl s domem (ano, je to kniha vydaná před sto a více lety). Annu chtějí nejprve vrátit, jenže pak se ukáže, že je to nakažlivě optimistické dítě, které má tak bujnou fantazii a nezdolnou chuť po životě, že si brzy všechny získá. Navíc je to děvče inteligentní, což ji přivede i na tu dobu pro dívku neobvyklou cestu dalšího vzdělávání. Kniha má spoouustu pokračování, mně stačil první díl:-) V deseti letech bych si to asi užila víc, ale ok, pořád je to takové to milé čtení, které ukazuje, že svět býval kdysi v pořádku:-)

6. Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná

Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR

Tohle je pro změnu kniha, která narozdíl od té předchozí ukazuje svět, který v pořádku rozhodně není. Koreanistka Nina Špitálníková vyzpovídala 7 severokorejských uprchlíků a zjišťovala, jaký je život v izolované Korejské lidově demokratické republice. Zvolila jsem formu audioknihy a vůbec nelitovala, zasáhlo mě to možná víc, než čtení. Je to autentické a velmi depresivní, hodně oči otvírající. Jedna z nejpůsobivějších knih loňského roku. 

7. Kniha, která má v názvu část lidského těla

Lobsang Rampa: Třetí oko

Tohle byl návrat do mládí - knihy Lobsanga Rampy se u nás začaly vydávat někdy na začátku 90. let a byly v té době hodně populární. Hlad po budhistické duchovní literatuře, čtenářsky přístupné zpracování, dobrodružné autobiografické líčení, to byl asi hlavní důvod tehdejšího zájmu. Ostatně několik těchto knížek tibetského lámy, kterému bylo osudem předurčen stát se lékařem a posléze odejít na Západ, mám taky ještě doma, byť se jejich nekvalitní vazba postupem času už dávno rozpadla. Vzpomínám si, s jakým nadšením jsem ty knihy tenkrát četla, i když už tenkrát jsem měla o autenticitě autora a jeho zážitků své pochybnosti (yetti, šangri-lá, astrální cestování apod.). Nezapomeňte ale, že tenkrát ještě nebyl internet:-) Přesto jsem i po letech pochopila, proč jsem z té knihy byla kdysi tak unešená. Třetí oko NENÍ prázdný prostor nad nosem...

Další kniha, která by se do tohohle tématu dala s trochou fantazie zařadit, byl knižní rozhovor Aleše Palána s biochemikem Janem Konvalinkou:

Aleš Palán, Jan Konvalinka & Jan Šibík: Spánek rozumu plodí příšery

Jan Konvalinka, přední český biochemik a prorektor Univerzity Karlovy, se v uplynulých dvou letech stal známým hlavně díky svému angažmá v boji proti covidu. Tahle kniha ale není jen o koronaviru (rozhovor se ostatně odehrával po první vlně, v létě 2020), ale o vědě obecně, o kritickém myšlení, o vysokoškolském vzdělávání v Česku a v zahraničí, o širším kontexu naší současnosti.  Bez ohledu na vcelku depresivní témata je psaná velmi lehce, kultivovaně a vlastně optimisticky - inteligentní a inspirativní čtení. 

8. Kniha, ve které hraje důležitou roli dopis

Sedimenty diagnózy wellness

Příklad toho, jak zvláštní knihy občas čtu. Tuhle jsem kupříkladu dostala k narozeninám. Knihu vytvořil kolektiv autorů, studentů Ateliéru intermédií brněnské FaVU,  v rámci své ročníkové práce. Studenti si na ní chtěli vyzkoušet různé literární formy a netradiční tvůrčí postupy (jako např. psaní v reálním času do sdíleného dokumentu, využití virtuální reality a internetu při obhlídce lokací apod), vybrali si k tomu i docela zajímavé téma (prepperství) a místo (bývalý solný důl v Bělorusku). 

Prepper Oktobrin přijíždí do běloruského Soligorsku, do bývalých dolů na potašovou sůl, na jejichž místě vzniklo luxusní sanatorium pro léčbu plicních chorob. Jeho cílem je prozkoumat, zda by bylo možné podzemní prostory obývat i po očekávané proměně světa. V rekultivovaném dole totiž vidí ideální úkryt před jakoukoli formou kolapsu. Ač je sám zdravý, podstupuje v podzemí léčebný pobyt, při němž má získat kontrolu nad svým životním osudem, prozkoumat své vlastní možnosti a učit se přežít nezávisle na vnějších okolnostech.

Kniha je to rozhodně zvláštní, dopis tu každopádně hraje velkou roli, takže zařazeno. Pokud byste se chtěli dozvědět víc, tady je jedna erudovaná recenze. 

9. Kniha, kterou jste objevili díky Databázi knih

Michelle Obama: Můj příběh

Ne snad, že bych nevěděla o tom, že manželka bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy Michelle napsala knihu. O tom, že ale vyšla již i česky jsem se dozvěděla zcela náhodou právě z Databáze knih. A tak jsem si ji rovnou pořídila (v audioverzi). Není to knížka, která by vám změnila život (to asi autobiografie populárních lidí ani nemají ambici chtít), ale přesto mi to přišlo jako docela příjemné a vcelku i inspirativní čtení. Bavilo mě Michellino dětství, škola i studium práv, manželství s Barackem, míň jsem si užila pasáže věnované prezidentské kampani, ale i to bylo nakonec pro pochopení amerického systému vládnutí docela zajímavé. Michelle Obamová mi z téhle knihy vyšla jako sice dost ambiciózní, ale přesto velmi inteligentní a příjemná dáma s nadhledem. Kéž by se něco takového dalo napsat o některé z našich prvních dam....

10. Kniha o známé české osobnosti

Halina Pawlowská: Zážitky z karantény

I když se svět do pekel řítí, tak lze pořád šťastně žíti!

Halina Pawlovská je alespoň pro mou generaci stále známou českou osobností. Navíc první má loňská přečtená kniha. Více tady, hlouběji rozebírat asi netřeba.

11. Kniha, kterou po přečtení někomu darujete

Carmen Korn: Konec starých časů

Carmen Korn: Začátek nové éry

  

Po přečtení Geniální přítelkyně jsem před několika lety narazila na německou Ságu jednoho století: příběh čtyř přítelkyň narozených kolem roku 1900 a žijících v Hamburku. První díl, Dcery nové doby, se mi líbil velmi - obsahoval meziválečné období, vzestup nacionálního socialismu a dobu druhé světové války, to vše na osudech několik zajímavých rodin. Různé společenské vrstvy, emancipující se ženy, velmi čtivě napsané, fakt dobré. Ty dvě pokračování už ale tak zajímavé nebyly. Konec starých časů (50. a 60. léta) - to bylo o hlavně o jídle, návštěvách a řešení vztahových banalit ("Ekonomický zázrak, rokenrol a koktejlové večírky jsou znakem nové doby."). Trochu se to zlepšilo v posledním díle trilogie, Začátku nové éry, kdy přišla nová témata (sjednocení Německa, AIDS, terorismus) a také noví hrdinové. Životy původní čtveřice se naplnily, jejich místa zabraly děti a vnuci. Každopádně to bylo docela zajímavé čtení o historii sousední země v průběhu jednoho století. Sérii jsme si oblíbily společně s přítelovou maminkou, která je původem Němka, takže obě knihy putovaly jako dárky právě k ní. 

12. Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici

Magdalena Vožická: Jak přežít konec civilizace

Já se tedy konec civilizace přežít nechystám, v tom mám docela jasno, to mi ale nebrání číst si, jak si to plánují ostatní. Hlavní hrdina Jindřich se odstěhuje na vesnici a vše si prakticky zkouší - což je dost zábavné čtení, doporučuju. Více tady. 

13. Kniha, jejíž název se skládá z 21 písmen

Nutno říct, že tohle téma mi přišlo fakt stupidní. Ale mrkla jsem do příslušného oddílu na Databázi knih a narazila tam na knížku, o které jsem už slyšla v jednom podcastu. Knížku jsem si překvapivě dost užila a dokonce jsem ji úspěšně doporučila dál. Takže beru zpět, i divné nápady vás mohou dovést k zajímavým knihám. 

Oyinkan Braithwaiteová: Má sestra je sériový vrah

Podrobnosti nabízím tady. 

14. Kniha s pruhovanou obálkou

Hanya Yanagihara: Malý život

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem loni četla. Velký román, který už měl v ruce snad každý, kromě mne. Zajímavé, ale taky drsné a smutné čtení. 600 stran syrových emocí. Ani na recenzi jsem si netroufla, rozhodně ale doporučuju!

"Když se čtyři spolužáci z malé vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu hezký laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí s ostrým jazykem, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy točí. Během několika následujících desetiletí se vzájemné vztahy prohlubují a nabírají temnější odstíny, poznamenané závislostí, úspěchem a pýchou. Ale jak si každý z nich dříve či později uvědomí, největší výzvou je pro ně pro všechny Jude sám; ve středním věku děsivě nadaný soudní advokát, ale v soukromí stále zlomenější člověk, s myslí i tělem zjizvenými hrůzným dětstvím a poznamenaný takovým traumatem, až se sám bojí, že je nikdy nedokáže překonat – a že jeho minulost bude navždy určovat jeho život. Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem. V pozoruhodně vybroušeném románu Hanya Yanagihara mistrovsky vylíčila, jak se láme srdce, a podrobila nelítostnému zkoumání tyranii zkušenosti a paměti."

15. Kniha, jejíž název je i jménem hlavní postavy

Anna Fodorová: Lenka

Odcházení poslední německy píšící pražské spisovatelky Lenky Reinerové z pera její dcery, psychoterapeutky Anny Fodorové. Vztah matky a dcery, nemoc, vzpomínky, odkrývání rodinných tajemství, působivý jazyk, citlivé zpracování. Osudy Lenky Reinerové znám z jejích vlastních knih, myslím, že by s touhle poslední tečkou za svým životem byla spokojená. 

16. Kniha do 15. místa v některém žebříčku na Databázi knih

Petra Soukupová: Věci, na které nastal čas

V době, kdy jsem tuhle poslední knihu Petry Soukupové četla, se pohybovala na předních místech žebříčku nejčtenějších knih. Soukupová, jak ji známe - obnažené rodinné vztahy popsané prostřednictvím každodenních rutin a zážitků. Tentokrát je v hledáčku celá jedna rodina - Alice a Richard jsou spolu 17 let a mají dvě děti, třináctiletého Ríšu a jedenáctiletou Lolu. Nějak to funguje samospádem, chodí se do práce, do školy, nic speciálního. Pak se ale objeví někdo nový a "rodinné štěstí" je najednou na hromadě. Má cenu tohle zkoušet lepit? Petru Soukupovou mám ráda a baví mě to, jak si hraje s popisováním situací pohledem různých postav. Jedna a ta samá věc, a přitom se tak liší od pohledu dospělého, když ji prožívá (a popisuje) dítě...  Co mi to jen připomíná?

17. Kniha poprvé vydaná v roce 2021 (nová kniha)

Karin Lednická: Šikmý kostel 2

Kniha o Karvinsku z pera místní rodačky Karin Lednické se stala v roce 2020 bestsellerem (psala jsem o ní tady). Stejný osud potkalo i její pokračování, Šikmý kostel 2. Autorka se tentokrát zaměřuje na období let 1921 - 1945. Po problematickém údobí na začátku první republiky, kdy docházelo k ozbrojeným bojům o území mezi Čechy a Poláky, nastalo ve 20. letech období relativního klidu a rozkvětu, které ale po pár letech vystřídala hosporářská krize a opětovný vzestup nacionalismu. Katastrofu zdejšího kraje pak dovrší německá okupace, která podepíše osud některých z našich hrdinů za války. Bylo to opět velmi poučné a emotivní čtení, těším se na závěrečný třetí díl. 

18. Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěl(a) ocitnout

Tara Westover: Vzdělaná

Preppeři potřetí - není to zvláštní? Co si to vybírám za knihy? Mormonská idažská rodina survivalistů a prepperů, kde šílený otec nevěří úřadům a zakopává zásoby, matka je bylinkářka a amatérská porodní asistentka a děti nechodí do školy (a navzájem si ubližují). Tak tohle fakt není prostředí, kde bych chtěla vyrůstat, nebo se tam jakkoliv ocitnout. A i když se Taře (kniha je autobiografická!) podaří z tohohle prostředí vyklouznout, začít chodit do školy (v 17 letech) a vystudovat, cena za osamostatnění je dost velká - ztráta rodiny a pocitu ukotvení... 

Bestseller roku 2018 a kniha, kterou doporučuje i Barack Obama. Určitě stojí za přečtení. 

19. Kniha, která má na obálce srdce 

Většinou vůbec netuším, co se na obálce vyskytuje, ale tady se mi povedlo trefit, a to dokonce 2x. 

Michal Viewegh: Báječná léta pod psa - recenzi najdete tady.

Jakuba Katalpa: Zuzanin dech - recenze tady. 

20. Kniha, jejíž hlavní hrdina pracuje se zvířaty

Petr Fejk: Jak se dělá zoo

Pro závěrečné téma výzvy jsem si myslím nemohla najít lepší knihu - vzpomínky bývalého ředitele pražské zoologické zahrady Petra Fejka na dobu svého působení tamtéž. Strhující čtení o zvířatech a vyprávění někoho, kdo byl do své práce absolutně zapálený. Recenzi najdete tady . 

A co jste v roce 2021 četli zajímavého vy?:-)