Karin Lednická: Šikmý kostel

V posledních (tý)dnech jsem na svých oblíbených FB knižních skupinách zaznamenala novou knihu: Šikmý kostel od Karin Lednické. Provází ji skvělá pověst a několik recenzí mě nalákalo k tomu, abych si ji taky pořídila. Nevím, jestli jsem podlehla internetové šuškandě, ale i já se po jednom dlouhém večeru věnovaném tomuto románu počítám mezi nadšené obdivovatele. 

Šikmý kostel popisuje historii zapomenutého koutu republiky, severní Moravy, Karvinska. Kniha pokrývá celkem dlouhou časovou etapu (léta 1894 – 1921), hlavními hrdiny jsou místní obyvatelé - Češi, Slováci, Poláci, havíři, jejich ženy a děti, sousedé, příbuzní... V Karwiné, malé vesnici nedaleko Ostravy se na konci19. století začalo těžit uhlí, což přilákalo spoustu lidí z obou stran hranice, kteří se rozhodli spojit s doly svou budoucnost. Čekala je tu tvrdá práce, ale na některé třeba i rodinné štěstí. Tak se to aspoň jevilo Barboře, kolem jejíž rodiny a přátel se kniha nejvíce točí. Jenže hezký havířský život přerušila velká důlní tragédie, ke které došlo v roce 1894 - při výbuchu v dole a následném požáru zahynulo 235 horníků.  Odškodnění bylo nedostatečné a hornická vdova to měla  těžké - protloukat se s dětmi o hladu a bídě, napospas vykořisťovatelským zaměstnavatelům. Děti přišly o dětství, musely těžce pracovat nebo odejít do služby a o škole si mohly nechat jen zdát - krom Barbořiných dcer tuhle část příběhu zastupuje i sirotek Ludwik. Snadné to ale neměly ani ženy, jejichž manželé přežili - alkohol byl na šachtě na denním pořádku, od něj nebylo daleko k domácímu násilí a bídě. O tom by mohla vyprávět další hrdinka knihy, Barbořina kamarádka Julka, která od svého muže utekla, aby mohla začít žít nový život, to celé v době, kdy ženy neměly prakticky žádná práva...

Malé životy, říkáte si, každý svého štěstí strůjce. Nikdo z dnešních lidí si ale neumí představit, jak to tenkrát bylo těžké a drsné. Zvlášť když do toho zasáhly i "velké dějiny".  První světová válka přinesla do zdejšího kraje násilí, raněné vojáky, zmar. Po ní pak nastoupil československo-polský konflikt o území, který tragédii tohoto území dokonal. Lidé, kteří tu odnepaměti žili vedle sebe a národnost vůbec neřešili, se najednou ocitli na rozdílných stranách barikády, vojska postupovala velmi tvrdě, hranice se několikrát měnila a vždy při tom tekla krev... Národnostní spory přerostly v sousedské a bratrovražedné boje... 

Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary na okraji dnešní Karviné je symbolem tohohle kraje, který v podobě, jak o něm píše Karin Lednická, už neexistuje. Vesnice ustoupily těžbě, obyvatelé byli po druhé válce přemístěni na fryštátské Horní Předměstí, kde vzniklo nové město, Karviná. Starý kostel se kvůli poddolovanému podloží propadl o několik desítek metrů a zároveň se téměř o 7 stupňů naklonil, takže je to aktuálně nejšikmější stavba v Česku. Karin Lednická při psaní knihy vyzpovídala velkou spoustu pamětníků a rešeršemi a studiem historických pramenů strávila mnoho času. Základem knihy jsou pak skutečné historické události (např. solné pouti, důlní neštěstí, rozvoj lázní Darkov, velká válka a boje o území), které jsou pospojované fiktivními osudy hrdinů. Číst si o tomhle kraji bylo jako doplňovat si vzdělání, sice jsem tušila, že to tu nikdy nebylo idylické (kdo by neznal Bezruče), něco málo jsem si pamatovala z výborného představení Těšínské nebe, ale netušila jsem, že to bylo tak těžké a tak násilné. 

Šikmý kostel je rodinnou kronikou dvou generací žen, kronikou osudů lidí, kteří prožili svůj život ve složitých dobách a na složitém místě. Trochu mi to připomínalo Podbrdské ženy, spousta čtenářů hledá paralely s romány Aleny Mornštajnové - ta knihu mimochodem také doporučuje:

„Šikmý kostel vypráví o světě, který zmizel, a my jsme na něj zapomněli. Jezdíme do dalekých zemí poznávat staré civilizace a obdivovat města ztracená v džungli, a nemáme tušení, že jedno zmizelé město se nacházelo na severovýchodě naší země. Karin Lednická nás ve svém poutavém, svižně plynoucím a dramaticky gradujícím románu zve na místa, jejichž pohnutou historii zapadaly vrstvy ubíhajícího času. Ráda jsem autorčino pozvání přijala a nechala se unést vyprávěním o světě, v němž bylo snadnější umřít než žít, o světě plném dolů, uhelného prachu, každodenní dřiny a zoufalství, ale také přátelství, lásky a naděje.“

Potěšilo mě, že Šikmý kostel je prvním dílem ze zamýšlené trilogie, hrozně mě zajímá, jak to bude s osudy Barbořiných potomků i celého tohohle kraje dál. 

Při čtení jsem nemohla vyhnat z hlavy Nohavicovu Těšínskou...

Kdybych se narodil před sto lety

v tomhle městě

u Larischů na zahradě trhal bych květy

své nevěstě

Moje nevěsta by byla dcera ševcova

z domu Kamińskich odněkud ze Lvova

kochał bych ją i pieśćił

chyba lat dwieśćie

Bydleli bychom na Sachsenbergu

v domě u žida Kohna

nejhezčí ze všech těšínských šperků

byla by ona

Mluvila by polsky a trochu česky

pár slov německy a smála by se hezky

jednou za sto let zázrak se koná

zázrak se koná

Hodnocení: 100%

Karin Lednická: Šikmý kostel

• Nakladatel: Bílá vrána
• EAN: 9788088362005
• ISBN: 978-80-88362-00-5
• Popis: 1× kniha, vázaná, 400 stran, česky
• Rozměry: 14 × 21,2 cm
• Rok vydání: 2020 (1. vydání)