V poslední době si docela pečlivě vybírám, co čtu. Knížek vychází tolik, kvalita je různá, tak se snažím vybrat si co nejlépe. Podle předchozí zkušenosti s autorem, podle čtenářských recenzí a hodnocení, podle literárních cen. Úplně neznámá kniha se tak ke mně dostane málokdy. Ale stane se, detektivku Není úniku (třetí případ inspektora Fawlyho) z nakladatelství HOST, jsem dostala od knihkupectví Neoluxor jako dárek. O autorce jménem Cara Hunterová jsem v životě neslyšela, předchozí díly nečetla a upoutávka na přebalu: "Mohla by to být obyčejná rodina. Kdyby je někdo nechtěl zabít.", mě vcelku vyděsila. Popravdě řečeno: moc se mi do téhle knihy nechtělo. Jenže pak přišel coronavirus a neschopnost soustředit se na cokoliv zásadnějšího, a tak jsem sáhla po tomto "darovaném koni".
Kniha začíná drsně: starobylý dům v Oxfordu hoří a hasiči vytáhli z trosek dvě těla: mrtvého tříletého Zachary a desetiletého Mattyho v kritickém stavu. Kde jsou jejich rodiče? Otec by měl být na konferenci v Londýně, ale nebere telefon, matka je nezvěstná. Vše ukazuje na žhářství, ale proč by chtěl někdo zapálit dům plný lidí? Vyšetřování se dává do pohybu: pitva, výslech sousedů, rodiny, kolegů z práce, jen těch přátel se nějak nedostává, rodina si žila hodně pro sebe... Co všechno mohlo hrát roli? Sexuální aféra otce rodiny na univerzitě? Psychické problémy matky? Žárlivost staršího syna? Finanční potíže rodiny? Inspektor Fawley se svým nejbližším týmem postupně prověřují jednu hypotézu za druhou, na čtenáře čeká řada napínavých zvratů a překvapení.
Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Nějak mi nesedělo střídání vypravěčských stylů a rychlá změna forem: zařazování novinových článků a internetových komentářů, zápisů z výslechů a oficiálních hlášení, e-mailů nebo třeba plánku domu. Přišlo mi to nějak překombinované, samoúčelné a moc útržkovitě, ale zhruba v polovině knihy se to náhle zlomilo a příběh mě vtáhl do děje. Začalo mě bavit odhalování indicií, které vypadaly tak jednoznačně, a přesto nevedly k cíli, zajímavé byly návraty v čase, které mimoděk uváděly některé předpoklady na pravou míru, i informace o osobním životě členů vyšetřovacího týmu. Stručně zhodnoceno: svižně napsaná kniha s překvapivým koncem.
Knížku jsem dočítala dlouho po půlnoci a musím přiznat, že mě od koronaviru na pár hodin spolehlivě odvedla. Pokud potřebujete něco podobného, zkuste Caru Hunterovou:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat