čtvrtek 29. března 2018

David Satter: Čím méně víte, tím lépe spíte

Neklidné spaní z ruské reality

V době, kdy budete číst tyto řádky, bude Vladimír Putin opět zvolen prezidentem Ruské federace. A je dost pravděpodobné, že to bude podle vzoru 70 krát 70, tj. k volbám dorazí 70 procent občanů, kteří dají 70 procent hlasů stávající hlavě státu. Po přečtení knihy Davida Sattera: „Čím méně víte, tím lépe spíte“ (s podtitulem Ruská cesta k teroru a diktatuře za Jelcina a Putina) mě to ani v nejmenším nepřekvapuje… 




David Satter je americký publicista (nar. 1947), odborník na Rusko a bývalý Sovětský svaz, kde dlouhé roky jako novinář působil. Je autorem několika knih o Rusku, na základě jeho první knihy Věk blouznění z roku 2001 byl natočen i dokumentární film, jeho druhá kniha Tma na úsvitu - Nástup ruského zločinného státu vyšla v roce 2008 v češtině. 

V nejnovější knize Čím méně víte, tím lépe spíte, kterou v květnu 2016 vydalo Yale University Press, se Satter věnuje Rusku posledních dvaceti let, období od zániku Sovětského svazu a přechodu od socialismu ke kapitalismu. Satter se zabývá hlavně událostmi, které umožnily posílení moci prezidenta a nástup mafiánské oligarchie, která je bezprostředně propojena s vládnoucí mocí. 

Velkou pozornost patří bombovým útokům na bytové domy v Moskvě, Volgodonsku a Bujnaksku na podzim 1999. Éra Borise Jelcina se tehdy chýlila ke konci, země se zmítala v ekonomické krizi po divoké privatizaci a popularita prezidenta byla na jednociferném čísle. Právě v té době došlo k útokům na čtyři bytové domy, při kterých zahynulo více než 300 osob a dalších 1000 lidí bylo zraněno. Dobře si na to pamatuji, v létě 1999 jsem jela do Ruska poprvé, bylo to v době, kdy tehdy populární skupina Buty bodovala s písničkou Do Ruska (Do Ruska, tam já bych se bál). Satter se v knize pokouší dokázat, že za útoky nestáli islámští teroristé ze Severního Kavkazu, jak tvrdilo oficiální vyšetřování, ale ruská zpravodajská služba FSB, která tím ospravedlnila před ruskou veřejností rozpoutání války v Čečensku a vynesla na vrchol popularity dosud nevýrazného premiéra Vladimíra Putina. 

 


Satter se podrobně zabývá i dalšími teroristiskými útoky v divadle Na Dubrovce a ve škole v Beslanu. V obou případech panují velké nejasnosti zejména ohledně použití hrubé síly vůči útočníkům, otravného plynu a těžkých zbraní, které přispěly k vysokému počtu obětí útoků (v Beslanu bylo zabito více než 330 civilistů, z toho 186 malých dětí, v divadle Na Dubrovce zahynulo přes 170 lidí). I tyto útoky velmi posílily Vladimíra Putina v roli neohroženého bojovníka proti islámskému separatismu. Důležitá pozornost je věnována i odklízení politických protivníků (vraždám Litviněnka, Němcova, Politkovské), anexi Krymu nebo manipulacím s veřejným míněním a s výsledky voleb. V zemi, kde je tradičně hodnota lidského života velmi nízká, se na oběti tolik nehledí, zvlášť v případě, kdy poslouží vyšším zájmům. 

Kniha Davida Sattera na mě docela zapůsobila. I když je mi jasné, že řada tvrzení má spíš konspirační charakter, popis toho, jak to v Rusku chodilo a chodí je velmi přesný a vyčerpávající. Pohled zevnitř, dobové statistiky, dokreslující příhody (znamením doby byl plakát, na němž krásná žena svému příteli říkala: „Máš obě ledviny, tak co bys neměl dost peněz na dárky?“), to vše přináší obraz marasmu doby, ze kterého mrazí a který otevírá oči. Mou oblíbenou knihu běloruské nobelistky Alexejevičové Doba z druhé ruky Satterova kniha nepředčila, ale z hlediska dobových reálií ji velmi dobře doplňuje. 170 stran s potencionálem způsobit noční můry. 

Díky knihkupectví Neoluxor za recenzní text. 


Hodnocení: 70% 


David Satter:  Čím méně víte, tím lépe spíte

  • Nakladatel: Prostor
  • EAN: 9788072603633 ISBN: 9 78-80-7260-363-3
  • Originál: The Less You Know, the Better You Sleep
  • Překlad: Petříček, Jan
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 240 stran, česky
  • Rozměry: 12,5 × 20 cm
  • Rok vydání:2017 (1. vydání)

úterý 27. března 2018

Becky Masterman: Sůl do rány

"Thriller plný zvratů, ve kterém jde o všechno, s postavami tak skutečnými, až vám to trochu láme srdce. Vynikající." - právě to řekla o nejnovějším románu Becky Mastermanové Shari Lapena, autorka bestsellerů Manželé odvedle a Někdo cizí v domě. No uznejte, navnadilo mě to:-)



Hlavní hrdinkou je bývalá agentka FBI Brigid Quinnová. Po ukončení aktivní služby žije se svým manželem v Arizoně a snaží se žít normální život. Pak ji ale zastihnou dvě zprávy - otec leží v nemocnici se zápalem plic a její bývalá kolegyně od policie Laura Colemanová potřebuje pomoc s jedním případem. Jak otec, tak Laura žijí na Floridě, tak je tu jedinečná příležitost obě mise spojit. Jednu linii příběhu tak tvoří rodinná historie - vzpomínky na dětství a dysfunkční rodinu, napjatý vztah k matce, nesourodé manželství rodičů, to celé v nemocnici u lůžka těžce nemocného. Druhá část příběhu je napínavější - Laura Colemanová odešla od policie a snaží se dokázat nevinu člověka, který čeká ve floridské věznici už patnáct let na vykonání trestu smrti, který mu byl udělen za vyvraždění rodiny - manželky a tří malých dětí. Laura je přesvědčená, že dotyčný byl odsouzen neprávem, těla dětí se nikdy nepodařilo najít a i v usvědčujících důkazech jsou mezery. Nové technologie (DNA analýza, zaměření mobilního telefonu atd) i pečlivější výslech svědků by mohly pomoci k obnově případu, i když Brigid si tím zrovna jistá není. Jenže čas se krátí a datum popravy se blíží.... Pomůže Brigid za pomoci svých známostí z minula a dedukčních schopností vyřešit případ? 


 

Musím přiznat, čekala jsem trochu víc. Možná mě zaskočilo to, že Sůl do rány je již třetím dílem série a ač jednotlivé knihy na sebe příliš nenavazují, některé informace mi chyběly. Např. to, že jsem se teprve někde kolem stránky 200 zjistila, kolik je hlavní hrdince let... Překvapivých 59, já ji tipovala asi o 20 míň.... Ve světle tohoto zjištění pak získaly pasáže věnované rodinným kořenům Brigid trochu jiné zabarvení. Moc mě neoslnilo samotné vyšetřování starého případu, i když mě fascinuje, kolik si toho literární postavy z minulosti pamatují. Já, která nevím, co jsem dělala minulý týden... Nemělo to ale celkově moc šmrnc, nebylo to čtení, od kterého bych se nemohla odtrhnout.  Vlastně nakonec ty rodinné vztahy byly zajímavější. Pro fajnšmekry byly tedy aspoň pasáže z poprav:-) 

Co mě bavilo, to byly reálie Floridy - úplně jsem si připomněla seriál Dexter i mou předloňskou návštěvu tamtéž - vlhké podnebí, hurikány, slejváky, komáry, staré dřevěné domy s vybledlými nátěry...  Podle recenzí jsou předchozí dva díly série lepší, takže si asi budu muset přečíst Boj se tmy a Běsni a zuř. 




Děkuji nakladatelství MOBA  za recenzní výtisk.


Hodnocení: 65%

Becky Masterman: Sůl do rány


  • Nakladatel: MOBA
  • EAN: 9788024380513  ISBN: 978-80-243-8051-3
  • Originál :A Twist of the Knife
  • Překlad: Tilcer, Roman
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 408 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20,8 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Lucie Faulerová: Lapači prachu

Do letošní užší nominace Magnesie Litery za prózu se mimo jiné dostal i knižní debut Lucie Faulerové Lapači prachu. Vyrazila jsem tedy neprodleně do naší knihovny a malou bílou knihu s růžovým nápisem jsem si donesla domů.



Hlavní hrdinkou je Anna, sedmadvacetiletá žena, která si žije svůj vlastní, trochu destruktivní život. Je sama, odmítá se vázat, rozhodně se nehodlá rozmnožovat, neřeší konvence, trochu (dost) lže, sem tam se vyspí s nějakým debilem....Stereotypní práce v call centru, nákup, televize bez zvuku, cigáro a alkohol, samota doma. S nikým se nekamarádí, stýká se (spíš vynuceně) pouze se svou sestrou Danou, která se zdá být jejím pravým opakem. Pečlivá hospodyňka, matka tří malých dětí, která má o svou sestru starost a nechápe její způsob života a nazírání na svět. To nepochopení je ale vzájemné, ani Anna nedokáže pochopit, jak Dana může žít tak, jak žije. Nulový čas pro sebe, otročení dětem a manželovi, dokonce oběť domácího násilí. A do toho se postupně a chvílemi spíš nahodile vyjevuje minulost obou sester, tragický osud jejich rodičů i jich samotných. Touha po moci a ovládání, touha po svobodě, touha - po čem vlastně?

Lucie Faulerová vystudovala bohemistiku v Olomouci, působí jako redaktorka literárního časopisu Aluze. Já jsem jí zaznamenala v souvislosti s projektem mé oblíbené Kateřiny Šedé Brnox (Průvodce brněnským Bronxem), kde Lucie Faulerová vystupovala jako spoluautorka. Mimochodem, konečně si budu moci tuhle knížku pořídit, po dvojím vyprodaném nákladu právě teď vychází třetí vydání...

Lapači prachu jsou psány netradičním stylem a překvapivý jazykem, velmi se tam opakují věty a myšlenky, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla, pak už mě to ale začalo hodně bavit, zejména její dialogy jsou skvostné. Malinko mi připomněly jednak Annu Bolavou a jednak i Macochu od Petry Hůlové. Zřejmě si to doba žádá, psát o "divných" a z hlediska společnosti "málo funkčních" ženách. Mě osobně je to ale téma dost blízké...  

Byla to ta nejhorší chvíle jejího života, tedy kromě všech ostatních. Byla to ta nejhorší chvíle mého života, tedy kromě všech ostatních. Kromě těch, co už byly za mnou a mávaly mi s výrazem spokojenosti z dobře odvedené práce, a kromě těch, co se na mě těšily, přešlapovaly nedočkavostí, vyhlížely mě s vytrčenými bradami a s doširoka se rozevírající náručí. Jenže legrace je, že zvyknout se dá opravdu na všechno. A tak vás to po čase začne tak nějak nudit. Přestanete se třást strachy, přestanete si hlodat nehty z nervozity a na tu facku nastavíte tvář, ještě prstem ukážete, kam si to štiplavé požehnání přejete tentokrát, ó ano, prosím, ještě, ještě, plesk z jedné strany, plesk z druhé. A pokud to dost nezabolí, pokud vás to nezaskočí, nepřekvapí, nepodlomí nohy, nekopne do slabin, nesvrhne na zem, nepřizabije a nepřidupne vám to krk, jste dokonce lehce zklamaní. To bylo všechno...? Vážně – tohle? Nic lepšího neumíš? Pche a palec dolů.

...

Rušnou ulicí prochází mladá žena, ačkoli ve skutečnosti je starší, než si představujete. Je jeden z těch podzimních dnů, kdy se o slovo hlásí dozvuky léta. Ano, lze říci babí léto, ale byl to jeden z těch podzimních dnů, kdy se o slovo hlásí dozvuky léta. Slunce už nehřálo dost natolik, abyste vysedávali na lavičce v parku, ale ještě to stačilo na procházku jen v tenkém svetru. A v jednom z takových svetrů šla právě mladá žena, vážně je starší, než si představujete, po rušné ulici. Vlastně jde v kabátě... ne, ve svetru. Hm. Mladá žena šla ulicí jen v lehkém smetanovém kabátě. Bylo přívětivé odpoledne, tak přívětivé, jak si jen dokážete přívětivé odpoledne představit v jednom z těch podzimních dnů, kdy se o slovo hlásí dozvuky léta.

...

„Zvláštní,“ řekne. Ano, i tuhle hru známe. Upusť slovo a čekej, až ho někdo sebere, ofouká ze všech stran a podá ti ho zpět. Tahle hra mě nudí ze všech nejvíc. Když řekne půlku a čeká, až se zeptám na druhou. Tak nechám její slovo ležet, a vidím se, jak si stahuju kalhotky, dřepnu si a čurám na něj nezastavitelným proudem, který zní jako uklidňující zurčení lesního potůčku. 
„To je fakt zvláštní,“ řekne ještě jednou. Sebere to slovo sama a hodí ho na zem z větší výšky. Plesk. Cítím, jak mi pulzuje žíla na spánku. „Že to takhle dokážeš brát,“ dodá, jako by mi odpovídala na otázku: a co je zvláštní, Dano? Ten její plevel je opravdu docela zajímavá záležitost, jak teď sama vidím. 
"Jako že je to minulost. A konec.“
„No… jo, dokážu. Taky to tak je, ne?“ 
„Ale furt to byl člověk ve tvým životě. Dost důležitej.“ 
„Jak ty víš, kdo je pro mě důležitej?“ vyprsknu, protože tentokrát mě opravdu upřímně pobaví. Začnu si znovu, tentokrát vytrvaleji, hrát se zapalovačem.



Myslím, že Lapači prachu se Lucii Faulerové dost povedly. Není to knížka pro každého, navíc je to pěkná deprese, ale rozhodně zdařilá prvotina. Jsem zvědavá, jak si s touhle knihou porota Magnesie Litery poradí. 




Hodnocení: 85%

Lucie Faulerová: Lapači prachu

  • Nakladatel: Torst
  • EAN: 9788072155569
  • ISBN: 978-80-7215-556-9
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 224 stran, česky
  • Rozměry: 11,5 × 19,5 cm
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání)

pátek 23. března 2018

Divadlo v Celetne - spolek Kašpar: Terminus

Divadlo v Celetne - spolek Kašpar: Terminus

Oficiální anotace:
Drsná hra se specifickým jazykem, která je přes vážné téma plná osobitého humoru, naděje, očekávání a smíření. Prolínající se monology tří lidí ze současného Dublinu, kteří líčí události jedné noci, během níž došlo i na jejich životní touhy i zklamání. Zpočátku realistickými příběhy postupně začínají prostupovat démoni a andělé...



Po delší době hodnocení plné superlativů. Současná veršovaná (!) hra (výborná práce překladatelky Ester Žantovské), tři monology z Dublinu. Rozjíždí se to jako běžný příběh, pak ale nastoupí magický realismus a je to jízda. Neskutečně tempo, celé dvě hodiny si nevydechne divák ani herci. Ti jsou naprosto úžasní - dostala mě Barbara Lukešová, překvapil Ladislav Hampl i Tereza Rumlová. Minimalistická scéna jen s točnou uprostřed. Vulgarismy, ale ty jsem téměř nevnímala. Už to dávají skoro 5 let a já to vůbec netušila! Doporučuju velmi.





Hodnocení: 100%


Mark O´Rowe: Terminus

Premiéra: 3.10.2013. Překlad: Ester Žantovská. Dramaturgie: Lenka Bočková. Scéna: Lukáš Kuchinka. Kostýmy: Jana Jurčová. Režie: Marek Němec.
 
hrají: Barbara Lukešová, Tereza Rumlová, Ladislav Hampl

středa 14. března 2018

Bobbie Peers: Kryptoportál

Před rokem a půl vydala Kniha ZLÍN knihu pro děti Zloděj luridia. Byla jsem z ní nadšená.  Teď se na trh dostává pokračování s názvem Kryptoportál. 



William Wenton, nejlepší kryptolog na světě, se poté, co vyřešil tajemství svého života a našel dědečka, vrací zpátky do Norska. Snad jen na přechodnou dobu, William by se totiž do Institutu posthumánního výzkumu hrozně rád vrátil. Jenže pak u něj při luštění jedné šifry dojde k podivnému záchvatu. William ztrácí své schopnosti, jakoby zamrzal. Nejvyšší čas vrátit se do Institutu a zjistit, co se děje. Bohužel v Institutu se mezitím vše změnilo. Přísná bezpečnostní opatření, studenti se nesmějí svobodně pohybovat, všichni mají z něčeho obavu. Kdo za to může? Abraham Talley, muž, který Williama v prvním díle málem připravil o život a který je hibernován ve sklepě institutu? Anebo zvláštní žena – duch, která se po chodbách také pohybuje? A co ten muž vrostlý do skály, který je také ve sklepě? A jak s tím vším souvisí tajemná jeskyně v Himalájích? Komu lze věřit a kdo je zrádce? Může všechny zachránit opravdu jen William? 

První díl série mě neskutečně bavil. Místo čar a kouzel věda a technika, v podivné škole byla spousta prostoru i pro legraci a zábavu (viz například místní jednoúčeloví roboti, kybernetické roborostliny). Druhý díl mě v tomto ohledu trochu zklamal. Je mnohem temnější, místo zábavné školy se ocitáme spíš ve vězení, hrdinům jde častěji o život, dospělí hrají dost nesympatické strohé role, nehraje se o nic menšího než o budoucnost lidstva. Vše je hodně v pohybu, na odpočinek a oddychnutí nemá hlavní hrdina ani jeho čtenáři čas. Nejsem si jistá, jestli tohle děti mezi 9-12 lety stráví, i když je pravda, že takhle úspěšné dětské knihy dnes fungují. Mně (generaci rodičů) přijde tenhle díl spíš průměrný. Co knihu ale určitě zvedá, to jsou ilustrace Filipa Hřiby. 


Do série s Williamem Wentonem patří ještě třetí kniha, která v norském originále (pod názvem Orbulatoragenten) vyšla na sklonku loňského roku, anglický překlad se očekává letos v létě. Jsem zvědavá, jak se Bobbie Daniel K. Peers závěru série zhostil, nicméně už nemám tak velká očekávání, jako po prvním dílu. 



Pokud se chcete dozvědět víc, mrkněte na stránky autora: http://bobbiepeers.com/
Díky nakladatelství AlbatrosMédia za poskytnutí recenzního výtisku.

Hodnocení: 65%



Bobbie Peers: Kryptoportál
  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074736261
  • ISBN: 978-80-747-3626-1
  • Originál: Kryptalportalen
  • Překlad: Voslářová, Marie
  • Ilustrace: Hřiba, Filip
  • Popis: 1× kniha, flexi, 232 stran, česky




čtvrtek 8. března 2018

Martina Drijverová: Den za dnem s Janou a Danem

Prvňačka Jana a její brácha Dan bydlí s rodiči v domě se zahradou a na víkendy často jezdí k babičce a dědovi na farmu. A každý den prožívají něco nového a zajímavého - jedou vlakem na hory, chytají s dědou ryby, učí se lyžovat v lyžařské školičce, pozorují ptáčky na krmítku či slepice na dvorku. Ale také probírají s rodiči otázku trochu jiného spolužáka ve třídě, potřebu zakoupení mobilu nebo to, že někdo nemá domov a spí na ulici. Občas se vyskytnou nějaké potíže ve škole, věci, se kterými si Jana neví rady, někdy děti zlobí doma či na výstavě. Všichni v rodině se ale mají rádi a problémy jsou od toho, aby se řešily. Knížka má podtitul „Krátké příběhy pro začínající čtenáře“ a myslím, že to dokonale sedí. 



Nejsem asi úplně objektivní, s autorkou Martinou Drijverovou se znám osobně a tuhle knihu od ní dostal náš Bartoloměj k Vánocům, ale Den za dnem s Janou a Danem se mi vážně moc líbí. Je to knížka pro děti, které s čtením teprve začínají (první čtení pro děti prvních či druhých tříd - anebo dle potřeby:-) a je koncipována tak, aby děti čtení bez problémů zvládly. Každý příběh je přiměřeně dlouhý (většinou co stránka, to jedno ucelené vyprávění), s ohledem na dětského čtenáře je volena odpovídající slovní zásoba i krátké a srozumitelné věty. Knížku navíc doprovázejí poměrně zdařilé obrázky známé ilustrátorky dětských knih Dagmar Ježkové, které usnadňují porozumění textu. Krom malých školáků si tak knížku určitě užijí při společném čtení s rodiči nebo ve školce i děti menší. 

 


Je zvláštní, že ve mně vyvolává nadšení kniha, ve které se vlastně nic neděje, kde se odehrávají příběhy obyčejné, každodenní a vůbec ne napínavé. Ale možná je to tím, že svět, kde rodina, včetně té širší funguje, kde se nespěchá, kde oba rodiče tráví s dětmi společné chvíle a vždy si na ně najdou čas, už není zdaleka tak samozřejmý. A Martině Drijverové se to „tady a teď“ povedlo pěkně zachytit. A neméně důležitý je samozřejmě i ten pohled z dětské perspektivy – malé děti pořád zažívají nějaké to poprvé a třeba takový obyčejný odlet vlaštovek na jih pro ně může být neskutečně zajímavým zážitkem. Jsem ráda i za české reálie, knížky Joa Nesbøho pro děti jsou třeba super, ale vysvětlujte dětem pořád nějaké vánoční skřítky… 



Je fajn, že kniha podněcuje i k dalším hovorům, nejen k procvičování čtení. Každý příběh se dá s dětmi probrat, rodič se může zajímat, jestli mají děti stejnou zkušenost, jestli zažily nebo by chtěly zažít něco podobného, je tu prostor na vysvětlení témat, které se s dětmi tak často neprobírají. Jedna stránka na trénink čtení je tak akorát a povídat o přečteném se dá dlouho... 

A jestli knížky Martiny Drijverové neznáte, tak to honem napravte. Pro děti toho napsala opravdu hodně - viz třeba tady. Mými favority jsou Domov pro Marťany a Malé věci, velké věci - v obou se vyskytují rodiny dětí s postižením (Downův syndrom a Williamsův syndrom), což je téma, které mě zajímá... 

S Martinou v divadélku Radar



Hodnocení: 100%



 Martina Drijverová: Den za dnem s Janou a Danem

  • Nakladatel: Edika
  • EAN: 9788026611523 
  • ISBN: 978-80-266-1152-3 
  • Ilustrace: Ježková, Dagmar
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 72 stran, česky 
  • Rozměry: 17 × 24,3 cm 
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání) 

středa 7. března 2018

Bernard Minier: Noc

Bernard Minier je francouzský spisovatel, autor bestsellerů Mráz, Kruh a Tma (nevím jak vám, ale mně se dere do paměti dialog knihkupce Dalibora Vrány s krásnou Manuelou na začátku filmu Vrchni, prchni: „Vyjde v nejbližší době něco jako bylo Letiště, Hotel a Nemocnice? Ty knížky se mi dost líbily.“ „Tak v nejbližší době má přijít na trh Nádraží, Pošta a Noclehárna.“ „Prima. Jestli vyjdou taky Jatka, tak mi zavolejte, dala bych je Rudymu k Vánocům…“). No, a právě teď přichází nakladatelství XYZ se čtvrtým dílem série, knihou Noc.



Vše začíná v Norsku, kde je v kostele nalezena brutálně zavražděná žena. Stopy vedou na ropnou plošinu v Severním moři, kde norská inspektorka Kirsten Nigaardová najde složku s fotografiemi. Na jedné je asi pětiletý chlapec, na dalších pak francouzský kriminalista Martin Servaz. A právě za ním do Toulousse se kriminalistka vydá, je totiž velmi pravděpodobné, že fotografie pořídil sériový vrah Julian Hirtmann, po kterém Martin již řadu let pátrá. Martin a Julian mnoho společného, krom velkého obdivu k hudbě Gustava Mahlera i Marianne, Martinovu velkou lásku, kterou Hirtmann před lety unesl. Kirsten s Martinem začnou s pátráním po malém chlapci – znají jen jeho jméno: Gustav. Je to náhoda? Kdo jsou jeho rodiče? Vypadá to, že velký manipulant Hirtmann nalíčil další past… Kdo všechno se chytí? 

Noc je mé druhé setkání s Bernardem Minierem. Úspěšná trilogie zmíněná v úvodu mě zatím míjela a jediným dílem, které jsem četla přesně před rokem a které mě popravdě moc nenadchlo, byl Zkurvenej příběh. Do Noci jsem se ale vrhla po hlavě a velmi záhy jsem byla vtažena do děje. Byla to jízda. Zápletka střídá zápletku a Servez? Ten je snad nerozbitný.  Tématem knihy je otcovství - ať už ve vztahu ke Gustavovi či k Martinově dceři Margot. Bohužel se ukázalo trochu zavádějícím, že k přečtení Noci není nutné znát předchozí díly – bezpodmínečně nutné to není, děj je dostatečně samonosný, ale přece jsem objevila řadu spoilerů, které mi budou, až se k těm prvním dílům konečně vrátím, kazit překvapení. I tak mě ale TENHLE Minier a TENHLE Martn Servez uchvátili. Konečně sympatický policajt a co víc, zajímavý záporák v podobě Juliana. Krom toho řada neméně překvapivých vedlejších postav – ať už samotná Kirsten Niggardová (sic!), dvojice svérázných podřízených či ta dvojka navenek úspěšných lidí vychovávajících Gustava. Sice mi ty sadomasochistické hrátky nepřišly úplně originální – zřejmě je to od 50Oš nějaká nová literární móda, ale zase vzhledem k Hirtmannově minulosti se to dalo přežít. Je také pravdou, že některé části knihy jsou na hranici uvěřitelnosti, ale je to takové to, kdy si říkáte: klobouk dolů, tohle vymyslet a aby to takhle fungovalo… A jako thriller to vážně funguje výborně. Ocenila jsem humor, pochopila, že autor má rád bouřky, lidi kolem čtyřicítky, statistiku, vážnou hudbu a překvapení na závěr. Zdá se, že na nás čeká kniha č. 5. Budu první, kdo si ji půjde koupit.



Asi Vás nepřekvapí, že jsem okamžitě po zaklapnutí Noci šla shánět předchozí díly. Naštěstí je má doma bratr, tak ušetřím na poličce v knihovně cca 16 cm místa. Bernard Minier mě začal opravdu bavit. 

Pokud jste přečetli Mráz, Kolo a Tmu, víte, že Noc je prostě "must read". Pokud o Minierovi zatím uvažujete, doporučuju  začít od prvního dílu, víc si to vychutnáte a k Noci se stejně dříve či později (spíš dříve, věřte mi) dostanete. 

A ke čtení si pusťte Mahlerovy Písně o mrtvých dětech...


Velké díky AlbatrosMédia za poskytnutí recenzního výtisku. 


Hodnocení: 95%




Bernard Minier: Noc
  • Nakladatel: XYZ
  • EAN: 9788075059741
  • ISBN: 978-80-750-5974-1
  • Originál: Nuit
  • Překlad: Žák, Jiří
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 536 stran, česky
  • Rozměry: 15 × 21,2 cm
  • Rok vydání:2018 (1. vydání)