čtvrtek 24. prosince 2020

Rembrandt: portrét člověka (Národní galerie)


Letos se výjimečných výtvarných událostí moc nenabízelo. Skoro celé jaro byly galerie uzavřeny a podzim dopadl stejně. Pokud jsem ale letos něco chtěla vidět, tak to byl Rembrandt v Národní galerii. A to se mi povedlo - poté, co jsem vyrazila do hlavního města ke své zubařce, jsem si vystála frontu i na výstavu. Těch 83 minut ve frontě za to stálo, výstava v Paláci Kinských je moc pěkná. Obsáhlá, zasazená do souvislostí, umožňuje srovnání s Rembrandtovými současníky i následovníky. Doprovodné programy pro školy byly sice většinou zrušeny, přesto si ale každý může užít vlastní tvoření ve zdejších dílnách. A závěrečný film o Rembrandtově životě stojí také za shlédnutí.

Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimečnou výstavu, která se hned tak nebude opakovat, zůstala výjimečně otevřená plošným epidemickým opatřením navzdory a můžete ji tedy až do konce ledna 2021 navštívit. Změří Vám sice teplotu a musíte mít na obličeji respirátor třídy FFP2, ale zase budete mít jednou co vyprávět vnoučatům - takhle to holt v roce 2020 (a možná i v roce 2021) chodilo:-)

EDIT: tak pátý PES prý zavírá i Rembrandta... Snad se to do konce ledna ještě spraví...




Národní galerie Praha ve spolupráci s Wallraf-Richartz-Museum v Kolíně nad Rýnem připravila reprezentativní  výstavu věnovanou jednomu z nejvýznamnějších malířů ⁠–⁠ Rembrandtovi Harmensz. van Rijn (1606 Leiden ⁠–⁠ 1669 Amsterdam).

Ústředním dílem výstavy je portrét Učence ve studovně ze sbírek Národní galerie Praha z roku 1634, tedy z období naplněného pro Rembrandta úspěchem jak v profesním, tak v soukromém životě. Portrét však nezachycuje jen fyzickou podobu neznámého muže, ale Rembrandtovi se v něm mistrně podařilo zachytit dramatický duchovní život portrétovaného starce a díky výrazu tváře tak vyprávět bohatý příběh, čímž samotnou malbu staví na úroveň malby historické.

Výstava se tak s pomocí dalších Rembrandtových děl, i s pomocí prací jeho současníků i následovníků (Jan Lievens, Gerrit Dou, Ferdinand Bol, Govaert Flinck či Christopher Paudiss), pokusí přiblížit vnitřní život zachycený ve výrazu portrétovaného, ať už jím byl neznámý člověk či Rembrandt sám. Poznání Rembrandtovy tvorby nikdy nemůže být úplné bez grafiky a kresby, jelikož zejména grafice se Rembrandt věnoval se stejnou intenzitou a invencí jako malbě a právě proto je pracím na papíře věnována stejná pozornost jako malbě. Epilog výstavy potom nabídne moderní pochopení Rembrandtova díla v tvorbě předních současných umělců. Jejich autorská intepretace pražského Učence ve studovně ukazuje, že Rembrandtovo dílo je i více než tři sta padesát let po umělcově smrti stále zdrojem inspirace.

Výstava představí řadu prvotřídních děl zapůjčených nejen z významných tuzemských i světových muzeí a galerií, jako je například Moravská galerie v Brně, Arcibiskupství olomoucké, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, The Metropolitan Museum of Art New York, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antwerpen, Rijksmuseum Amsterdam, Museo Nacional del Prado a Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum, Innsbruck, The National Gallery London, Staatliche Kunstsammlungen Dresden či vídeňská Albertina, ale i od soukromých zapůjčitelů.

(zdroj - stránky NG)

















Dílna, kde si můžete nafotit zátiší  nebo nakreslit portrét - v roušce. 

















středa 23. prosince 2020

Petr Vondřich: Lieberec



Proč Lieberec? Protože liebe je německy láska. Protože až do roku 1945 mluvilo v Liberci 80 procent jeho obyvatel německy a na unikátním charakteru města je to dodnes znát. Protože Liebiegové, kteří Liberec pozvedli k výšinám se stejným odhodláním a vizí jako třeba Baťa Zlín. Protože sem po válce přišla spousta talentovaných mladých lidí v čele s autorem Ještědu Karlem Hubáčkem a až díky nim se z Reichenbergu stal skutečně Liberec. Protože Liberec je láska na celý život. Proto Lieberec.



Konečně, chce se mi napsat. Konečně dal někdo dohromady průvodce toho nejlepšího, co lze aktuálně v tomhle našem stotisícovém městě poznat. Žádný Ještěd, botanická, zoologická a Babylon, místo toho zajímavá architektura, galerie, kavárny, restaurace. Možnosti výletů, včetně stylového ubytování, místa s atmosférou, inspirativní lidé. Znáte Kafe Kytka, Sweet City, stánek na Maliníku, designové pokoje v hotelu Imperiál, Labák nebo Mikynu? Prohlédli jste si někdy zblízka zastávku od Davida Černého, první krematorium v Rakousku - Uhersku, navštívili zrekonstruovaný (no, vlastně znovu postavený) rodný dům konstruktéra automobilů Ferdinanda Porscheho?  A co ta nová "japonská" školka na Nové Rudě od architekla Stolína, už jste o ni slyšeli? To vše a mnohem více nabízí tenhle autorský výběr Petra Vondřicha, autora blogu jizerské *ticho a stejnojmenného podcastu. 



To vše navíc najdete v graficky velmi přívětivé podobě (autorem grafické úpravy je Jiří Toman ze studia Sudetype), takže je možné knihou obdarovávat návštěvy. Knížka se jim vejde do batohu či kabelky, když se rozhodnou u nás strávit víkend, další možná naláká k tomu, aby nás navštívili. Návštěvníci také v průvodci najdou třeba tipy, co si z našeho kraje odvézt pěkného domů. Musím říct, že bych si vybrala. Dřevěné hračky od pol-eno, skleněné hříčky z Lasvitu, frýdlantské pivo, knihu Receptů Němců z Jizerských hor, cukrovinky LIPO a PEZ, ochranovskou hvězdu, šťávu od Kitla, výběrové kafe Nodrbeans, kávovou limonádu z Jedno Kafe nebo designové mýdlo of LLEV? Je to jen na Vás. 



Knížku si ale užijí i obyvatelé Liberce. Ač jsou jim třeba některá místa známá, určitě neznají všechna. Hlavně je ale moc fajn číst knihu o tom, jak je město, ve kterém žijete, krásné. Anebo že si to aspoň myslí někdo jiný. V běžném každodenním ruchu totiž není moc prostor si to uvědomovat. Teď to ale budu mít na paměti, a to nejen proto, že jsem v knize i já - pod přebalem knihy  se totiž v podobě teček skrývá všech 104 445 obyvatel Liberce! 

Jediné, co mě trochu mrzí, je to, že v aktuální situaci si Lieberec můžeme užívat jen doma pod stromečkem. Většina podniků, o kterých se v knize píše, je zavřená a některé z nich možná už ani neotevřou... Těším se ale, že až to všechno jednou pomine, vyrazím znovu-objevovat tohle město s knihou v ruce i já. 

Hodnocení: 100%







Petr Vondřich: Lieberec 
  • ISBN 978-80-270-7601-7
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 124 stran, česky
  • Rozměry: 160 x 210 mm
  • Rok vydání: 2020 (1. vydání)


čtvrtek 17. prosince 2020

Výstava Bylo nebylo

Asi jedna z posledních kulturních událostí tohoto divného roku, aneb pod vlivem seriálu Emily in Paris jsem se vypravila do Fóra Karlín na výstavu Bylo nebylo (na otočku z Liberce). 

Možná jste o téhle akci slyšeli - není to výstava v pravém slova smyslu, spíš jakási multimediální show. Rozpohybované slavné obrazy impresionistů - Clauda Moneta, Vincenta van Gogha, Augusta Renoira, Paula Signaka, Edgara Degase a Bohumila Kubišty - na velkých plátnech a panelech v prostorách koncertního sálu Fóra Karlín, to vše za doprovodu hudby (např. Mahler, Chopin, Debussy). Celé to trvá 40 minut, prostorem můžete procházet, nebo si někde sednout a nechat na sebe obrazy působit všemi smysly. 

Výstava začala v září a měla trvat až do konce roku, protiepidemická opatření ji ale na poměrně dlouhou dobu uzavřela. Já jsem výstavu navštívila poslední den před prosincovým přechodem do epidemického stupně 4, v respirátoru a se změřenou teplotou u vchodu (měla jsem 34 C, tak nevím...). Otázkou je, jestli se show ještě návštěvníkům otevře, na webových stránkách Fóra Karlín se uvádí, že dočasně odloženo. 

A jaký to byl zážitek? No, pravda je, že jsem měla trochu větší očekávání, něco jako že budu doopravdy součástí obrazu. V reálu: hodně světla, moc otevřený prostor, nepromítalo se na strop, jen na stěny a podlahu, dost lidí. Ale abych nekecala, fotogenické a působivé to bylo, navíc těch 40 minut uteklo jako voda. Takže nakonec jsem ráda, že jsem si ten výlet udělala.

A možná to bylo i naposled, co jsem letos někam vyrazila...