Do svých prostorových kreseb, objektů a instalací integruje Kateřina Vincourová vše, co ji zajímá, včetně prostoru, ve kterém vystavuje. Na něj reaguje subtilně, ale přesně – vytváří jemná narušení řádu, která svádí pozornost k detailu, k pomíjivému, k tomu, co je obvykle přehlíženo.
Jedním z určujících prvků jejího výrazu je nestandardní užití běžných materiálů spjatých s tělem a každodenností, které v instalacích suplují tělesnost prostřednictvím fyzické paměti i práce s negativním prostorem, jenž nenese pouze formální funkci, ale stává se aktivním významotvorným polem. Prázdnota, mezera či absence fungují jako součást autorčiny výpovědi – jako prostor projekce, očekávání či vnitřního napětí. Tento přístup je čitelný zejména v jejích prostorových kresbách, v nichž se objekt rozšiřuje do prostředí nikoli jako dominantní prvek, ale jako otevřená struktura.
Skrze svoji žitou praxi tak umělkyně akcentuje napětí mezi subjektivní introspekcí jednotlivce a zprostředkovanými kulturními a společenskými paradigmaty čímž otevírá prostor pro kritické zkoumání „architektury vztahů“ – tedy struktur, které nejsou pouze fyzické, ale především relační, symbolické a ideologické.
Instalace Kateřiny Vincourové tak reflektují procesy, jimiž se identita formuje a transformuje v dynamickém propojení osobních vzorců a společenských narativů a vytváří prostor sdílení, kde se paměť a emocionální prožitky spojují s kolektivní zkušeností.
– Denisa Kujelová, kurátorka
O umělkyni
Kateřina Vincourová (*1968) studovala na moskevské Akademii výtvarných umění V. I. Surikova (1986–1988) a poté na Akademii výtvarných umění v Praze (1988–1994). Stipendijní pobyty absolvovala v berlínském DAAD a v Headlands Centre for Art v Kalifornii. V roce 1993 získala ocenění Alexander Dorner Prize v Hannoveru a v roce 1996 Cenu Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje především instalaci a objektu, do nichž často zapojuje atypické materiály a každodenní předměty. Spolu s proměnlivostí aspektů identity a vztahů zkoumá také možnosti prostoru a jeho nejednoznačnosti. Samostatně vystavovala například v American University Museum v Katzen Arts Center ve Washingtonu (2018), brněnské Fait Gallery (2016), varšavském Centre for Contemporary Art (2001), Météo Gallery v Paříži (1997) nebo Galerii Behémót v Praze (1992). Participovala na mnoha skupinových výstavách, jako například Bittersweet Transformation v Kunsthaus Graz (2016), Někdy v sukni v GHMP a Moravské galerii v Brně (2014), After the Wall v Moderna Museet ve Stockholmu (1999) či Home Sweet Home v hamburském Diechtorhallen (1997). Její práce jsou zastoupeny v mnoha státních, městských i privátních sbírkách.
