Jiří Klečka: Černý kos

Mám pocit, že počty vydávaných knih už dávno přesáhly možnosti čtenářů stíhat a číst vše zajímavé. Takže s povděkem prohlížím různé literární soutěže a ankety a vyzobávám tipy. V nominacích Magnesie Litery jsem se zaměřila na žánrovou literaturu a vrhla se na detektivky (protože jak se říká ve Skandinávii - Velikonoce jsou na čtení detektivek nejlepší).

První nominace: Jiří Klečka: Černý kos. Tak o tomhle autorovi jsem zatím neslyšela ani slovo. A přitom tahle kniha byla fakt dobrá.

Odehrává se ve dvou časových rovinách. První v době socialismu - na začátku osmdesátých let se na Ostravsku cestou ze skoly ztratí malý kluk. Policie (tenkrát tedy asi SNB) po něm pátrá, ale po nějaké době je případ odložen. O pár let později stejná situace, pětiletý chlapec odvedený z pískoviště před domem. Po několika dnech se oba kluci zčistajasna objeví. Na neznámém místě v chatce v lese je držel pedofil a jim se podařilo utéct. Návrat do normálního života je ale složitý. Střih - současnost. Oba chlapci si i po letech nesou následky, mladší teď žije pod jiným jménem na druhém konci republiky, stal se učitelem, snaží se, starší má za sebou ošklivou bouračku na motorce - ani jemu se život úplně nepovedl. Co je ale nejhorší, zlo je tady pořád...

Oficiální anotace je možná ještě explicitnější:

Zmizelé děti, dávné zločiny a osudy, které se po letech opět protnou. Rok 2023. Venku poletuje listí, v altánu zní Beatles a Roman dostane zprávu, která ho vrací k nechtěným vzpomínkám. Jeho přítel Tomáš, s nímž ho spojuje temná událost z dětství, měl nehodu. Krátce nato zmizí chlapec — Romanův žák. Náhoda? Nebo se znovu opakuje hrůza, kterou Roman s Tomášem jako děti přežili? Roman musí zjistit pravdu za každou cenu. Zdaleka ale není jediný, kdo se případem zabývá. Bývalý kriminalista Alexandr Patera, jehož život kdysi také poznamenalo zmizení obou dětí, nemůže jen přihlížet. Dávné stopy znovu ožívají a vedou k pachateli, který by už dávno neměl existovat. Patera i Roman se dostávají na stejnou cestu, aby odkryli pravdu o zlu, které ani po letech nezmizelo. Kriminální thriller plný napětí a nečekaných zvratů před čtenářem rozplétá dramatické osudy postav, utkané z hrůzných událostí temné minulosti.

No, musím uznat, že to byl thriller jak ze Skandinávie. Hodně temné téma, dlouhá časová osa, promyšlený příběh. A ta atmosféra - jak z černobílého filmu. Jsem celkem ráda, že nás autor ušetřil explicitních popisů toho, co přesně se v opuštěné horské chatě odehrávalo, k dokreslení situace stačilo vžít se do situace kluků, kteří se vrátili z pekla a okolí jim to přesto dávalo sežrat.

Někde jsem četla, že se jedná o příběh, který byl napsán na podkladě skutečných událostí - ty se ale odehrály jindy a jinde, v jiném režimu, jiném státě. Nejsem si jistá, jestli by se něco takového mohlo opravdu odehrát v Krkonoších... To je ale asi moje jediná výtka, jinak mi to vše, včetně postav, přišlo více méně uvěřitelné. Pokud máte rádi krimi, které se odehrávají na velké časově ploše (tady vlastně od války, přes minulý režim až do současnosti), tak Černého kosa zkuste. A pokud máte rádi Beatles, tak je tahle kniha asi povinná - tahle britská skupina tu má taky svou roli...

Po delší době fakt detektivka, která stojí za přečtení. Pokud jsem vás nepřesvědčila já, zkuste rozhovor s autorem na stránkách nakladatelství HOST. 

Jiří Klečka se narodil v roce 1983 v Ostravě. Je absolventem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a v současné době zastává pozici manažera kvality v nadnárodní společnosti. Od roku 2018 aktivně působí jako řečník v rámci projektu Atmosféra Ostrava. Tato platforma zprostředkovává setkání s inspirativními osobnostmi a kombinuje hudební produkci s motivačními přesahy a duchovní tematikou. Ve své literární tvorbě se autor původně věnoval žánrům s fantaskními prvky. Aktuálně však přichází s žánrovým posunem k realistickému thrilleru. Jeho nejnovější dílo se vyznačuje temnou atmosférou, gradujícím napětím a hlubokým psychologickým vykreslením postav.

Hodnocení: 90%

Jiří Klečka: Černý kos

• Nakladatel: HOST
• EAN: 9788027525317
• ISBN: 978-80-275-2531-7
• Cena: 469 Kč
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 387 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
• Rod vydání: 2025 (1. vydání)
• Jazyk: česky

Lisa Ridzénová: Jeřábi táhnou na jih

Čím je člověk starší, tím víc ho dostávají do kolen knihy o umírání. I když tahle kniha by mě asi dostala i zamlada...

Švédská autorka Lisa Ridzén (nar. 1988) je doktorandkou sociologie a zabývá se venkovskými komunitami na severu Švédska, kde sama vyrůstala. Nápad na svůj dojemný debut Jeřábi táhnou na jih (When the Cranes Fly South) dostala poté, co objevila poznámky a zapisy, které dělala pečovatelská služba během péče o jejího umírajícího dědečka. Kniha se stala bestsellerem, a to nejen v severských zemích. 

  

Hlavním hrdinou je skoro devadesátiletý Bo, který žije spolu se svým psem v domě na švédském venkově. Manželka musela být kvůli nastupující demenci umístěna do specializovaného zařízení  a Bo zůstal po více než šedesátiletém manželství doma sám. Stará se o něj syn Hans, který ho zásobuje oblíbenými jídly, nastavuje mu telefon, vozí ho za manželkou, hlavní péče ale leží na pečovatelské službě, jejíž pracovníci se v domácnosti několikrát denně objeví. Pomáhají s hygienou, ohříváním jídla, občas vyvenčí i psa, byť to do jejich práce nespadá. Taky si s Boem trochu povídají - o všem dělají záznamy do deníku, který leží na stole.

  

A Bo vzpomíná na prožitý život. Na těžké dětství s tvrdým otcem, na první práci na pile ve 12 letech, na odpoutání se od rodičů, seznámení a sňatek s manželkou, na chvíli, kdy se stal otcem, na svou práci i na jediného kamaráda, kterého měl. Taky na to, jak syn vyrůstal, jak mohl jít jako první z celé rodiny studovat, na jeho nepovedené manželství, ze kterého zůstala skvělá vnučka. Vzpomínky se mezi sebou proplétají, někdy jedna poznámka vyvolá záplavu příběhů, jindy se Bo ve své paměti pomalu ztrácí. Vyčítá synovi, že se snaží péči o otce zjednodušovat (polohovací postel starému muži nevyhovuje, ale z tvrdé lavice ho ošetřovatelky nedokážou zvednout) i že ho chce připravit o věrného psa. 

Představuju si, jak ho vydědím. Jak zařídím, aby nedostal ani ň. Tvrdí, že mi chce Sixtena vzít pro jeho i moje vlastní dobro. Staří lidi jako já by prý neměli chodit do lesa a psi jako Sixten potřebujou delší procházky než jen k silnici a zpátky. Podívám se na Sixtena, který leží v kuchyni na lavici vedle mě. Zívne si na celé kolo a uvelebí se mi hlavou na břiše pohodlněji. Zabořím mu oteklé prsty do srsti a zakroutím hlavou. Ten mameluk ničemu nerozumí. Ať mě hrom bací, jestli bude po jeho.

Ingrid si u stolu povzdychne. „Nemůžu vám nic slíbit, Bo, ale udělám, co budu moct. Tohle totiž není v pořádku,“ prohlásí a dál něco zapisuje do deníku pečovatelské služby. Přikývnu a pousměju se. Jestli mi se Sixtenem dokáže někdo pomoct, tak Ingrid. Oheň praská. Kolem březových polen tancují plameny a těžko od nich odtrhnout oči. V myšlenkách se vrátím k rannímu rozhovoru s Hansem a zase se rozčílím. Kdo si ten náš kluk vůbec myslí, že je? Nemá co rozhodovat, kde bude Sixten žít.

Celý příběh se odehrává v průběhu několika měsíců a vše postupně směřuje k očekávanému konci.

Kniha je příběhem o tom, jak důstojně odcházet z tohoto světa, o vztazích mezi nejbližšími, o respektu. O touze získat znovu moc nad vlastním životem a osudem. O tom, že některé věci vůbec nic nestojí a přesto dokáží udělat tolik - jídlo, telefonát, pes. Třeba ten konec může být i dobrý... 

Přiznávám, čtení to bylo dojemné a chvílemi jsem si ho musela dávkovat, na druhou stranu mě kniha hodně zasáhla a považuji ji asi za nejlepší letošní knihu. Doporučuji všem, mimo jiné těm, kteří pracují v sociálních službách:-) 

Hezké vánoce!

Hodnocení: 100 %

Lisa Ridzénová: Jeřábi táhnou na jih

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788027523894
• ISBN: 978-80-275-2389-4
• Doporučená cena: 449 Kč
• Překladatelka: Linda Kaprová
• Popis: 1× kniha, vázaná, 252 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2025 (1. vydání)

Daniel Glattauer: Ve vlaku

Vzpomínáte na skoro dvacet let starý bestseller Daniela Glattauera Dobrý proti severáku? Román napsaný v e-mailech byl tehdy velkým hitem - dokonce tu na něj mám z té doby i recenzi. Od téhož autora přichází nyní na trh nová kniha, nakladatelství Host ji vydává pod názvem Ve vlaku.

Děj románu je jednoduchý: stárnoucí spisovatel Eduard Brünhofer, autor milostných románů (kterému ale už mnoho let nic nevyšlo) jede vlakem z Vídně do Mnichova za svým nakladatelem. Cestou se dá do řeči s náhodnou spolucestující, ženou středního věku Catrin, fyzioterapeutkou a psychoterapeutkou. Zprvu povrchní rozhovor se během čtyřhodinového putování po trati začne stáčet nečekaným směrem - na Eduardův osobní a partnerský život, na jeho dlouholeté soužití s manželkou Ginou, na jeho postoje k lásce, sexu či k nevěře. Může za to kouzlo okamžiku, Eduardova slabost pro alkohol, náhlá náklonnost k mladší ženě, nebo její neústupnost a provokativnost v dotazování? Eduard se každopádně po dlouhé době zamýšlí nad otázkami, které se v jeho pokojném a spokojeném životě už dlouho nevyskytují, své myšlenky navíc doplňuje i drobnými zábavnými postřehy komentujícími situaci.

 

Výsledkem je vcelku vtipná a vytříbená konverzace napohled nesourodé dvojice, kterou si čtenář rád vychutná (i když je to celé takové boomerské). Bavily mě úvahy o dlouhodobých vztazích, o tom, co znamená láska a štěstí po desetiletích manželství, vlastně překvapil i závěrečný twist (i když se dal asi čekat). Daniel Glattauer je považován za autora tzv. feel good knih, tj. knih, které se dobře čtou a které vyvolávají ve čtenáři příjemné a pohodové pocity. Na knihu Ve vlaku to rozhodně sedí. Čtivosti určitě napomáhá také zdařilý překlad Viktorie Hanušové. 

Daniel Glattauer (*1960) je rakouský spisovatel a novinář. Jeho kniha Dobrý proti severáku z roku 2006 se stala bestsellerem. Byla nominována na Německou knižní cenu, přeložena do více než 40 jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. Zájem čtenářů si vyžádal pokračování s názvem Každá sedmá vlna (to už jsem nečetla). V češtině vyšly i jeho další knihy Navždy tvůj a Není zač.

Díky časopisu Knihkupec za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 90%

Daniel Glattauer: Ve vlaku

• Rok vydání: 2025
• Nakladatelství: Host
• Originální název: In einem Zug, 2025
• Překlad: Viktorie Hanišová
• Počet stran: 205
• Jazyk vydání: český
• Forma: klasická kniha
• Vazba knihy: pevná / vázaná
• ISBN: 978-80-275-2670-3

 

Annie Ernaux: Roky

Annie Ernaux (*1940) je francouzská spisovatelka a učitelka literatury. Její literární dílo je silně autobiografické a má blízko k sociologickému pohledu na svět. Roku 2022 jí byla dělena Nobelova cena za literaturu „za odvahu a pronikavost, s níž odhaluje kořeny, odcizení a překážky lidské paměti“. (wikipedie).

K Annie Ernaux jsem se poprvé dostala před asi rokem a půl, kdy jsem na Českém rozhlase poslouchala několik kapitol z knihy Roky, udělalo to na mě velký dojem. V rámci našich pravidelných Literárních střed v liberecké Krajské vědecké knihovně jsem se pak pustila do dvou jejích krátkých prací, které u nás vyšly společně pod názvem Mladík / Událost. A byl to opět zážitek. Mladík je vzpomínkou padesátileté ženy na vášnivý vztah s mužem o třicet let mladším, zároveň ale vzpomínáním na vlastní mládí, hodnocení proběhlého života. Ještě silnější pak byla Událost, kde se autorka vrátila na začátek 60. let, kdy podstoupila ilegální potrat a málem při tom přišla o život. Celý život se z tohohle zážitku nevzpamatovala. Tohle bylo opravdu drsné a oči otvírající, zvlášť, když si člověk uvědomí aktuální snahy třeba v Polsku nebo v USA tuhle možnost ženám opět vzít. (Pro úplnost bych měla dodat, že starší ženy z našeho literárního kroužku byly touto knihou pobouřeny, ba otřeseny - proč tak děsné věci vůbec vytahovat, navíc tak podrobně a realisticky - no, asi právě proto...). 

A tak jsem se během letošních prázdnin rozhodla k Annie Ernaux vrátit, a to k již zmíněné  a zřejmě nejdůležitější knize, která vyšla francouzsky v roce 2008, česky v roce 2022 - Roky. Nakonec jsem zvolila kombinaci již zmiňovaného čtení na pokračování, které pro Český rozhlas načetla Lucie Trmíková (existuje ještě audiokniha v podání Elišky Balzerové, tu ale neznám)  a čtení e-knihy. 

Čtenářský zážitek to byl každopádně velký. Roky zachycují sociální a kulturní dějiny Francie od autorčina narození v roce 1940, až do roku 2007. Každá kapitola v úvodu zachycuje nějakou autorčinu fotografii z konkrétní doby, na ní navazují vzpomínky na to, co se tenkrát dělo – v kultuře, v politice, v zahraničí, v módě, to, co obyvatele dané epochy ovlivňovalo. Fotky, knížky, písničky, rozhlasové a televizní pořady, kriminální případy, reklamy, novinové titulky, to vše navazující na osudy autorky a jejích blízkých, zachycené v paměti, denících, poznámkách na okraji knih, dávané ale do kontextu s budoucími událostmi, které autorka zažila. 

Příběh tvoří vlastně to samotné plynutí času, v historii jedné země i jedné postupně stárnoucí ženy. Ona samotná žena je v celém příběhu vlastně zastoupena jen velmi málo, celé je to spíš kolektivní. Je to o ženách, o jejich postavení ve společnosti, o jejich právech v průběhu desetiletí, o ženských touhách a sexualitě, o vztazích, rolích v různých společenských vrstvách, o ztrátách i pocitech. Annie Ernaux se narodila v dělnické rodině, díky svému vzdělání se ale vyšvihla do střední třídy a do prostředí kulturní a intelektuální elity (učila nakonec i na univerzitě), což ji umožňovalo srovnávat (a také se s touto skutečností vyrovnávat). 

            

"Na nás, které jsme prodělaly potrat v kuchyni, rozvedly se a věřily, že naše úsilí za osvobození poslouží i dalším, padala velká únava."

"Zatímco mladé ženy snily o tom, jak si natrvalo získají muže, ty nad padesát, které už nějakého v minulosti měly, o žádného dalšího nestály."

"Války bylo zapotřebí, lidé už dávno nezažili nic převratného, začalo jim to scházet, záviděli těm, které něco podobného potkalo a které mohli sledovat jen v televizi. Toužili navázat na dávnou tragédii."

Annie Ernaux píše velmi jednoduše, stroze. Nečekejte nějaké hluboké metafory, spíš snahu něco velmi přesně popsat, být pravdivá a upřímná, její postřehy jsou často až bolestivé. Píše o historii z ženského pohledu – a to mě bavilo velmi. Drobné vzpomínky a historky, rodinné sešlosti a dovolené, to vše zakomponované do velké historie jednoho důležitého státu. Strašně moc bych si podobnou knihu chtěla přečíst z našeho prostředí, vlastně mě mrzí, že nemám schopnosti (ani paměť) něco takového sama napsat. Určitě doporučuju. 

Hodnocení: 100 %

Annie Ernaux: Roky 

• Vydáno: 2022 , Host
• Originální název: Les Années, 2008
• Další název: Roky (2021)
• Překlad: Tomáš Havel
• Počet stran: 276
• Jazyk vydání: český
• Forma: klasická kniha
• Vazba knihy: pevná / vázaná
• ISBN: 978-80-275-1102-0

Rozhlasové zpracování:

• Účinkuje: Lucie Trmíková
• Připravil: Jan Němec
• Překlad: Tomáš Havel
• Režie: Petr Mančal
• Premiéra: 18. 11. 2023

Alena Mornštajnová: Čas vos

Knížky Aleny Mornštjnové patří u čtenářů mezi nejočekávanější, nejinak je to i s její nejnovějším dílem. Čas vos se již od začátku měsíce května drží na první příčce žebříčku Svazu českých knihkupců a nakladatelů v kategorii beletrie. Pomsta, nebo odpuštění? Román o moci minulosti a síle květin. Podlehla jsem i já:-).

Čas vos se odehrává v malém městě jménem Brod a má dva hrdiny. Báru, ženu středních let, která se do města vrací po mnoha letech - prožila tu dětství a část mládí, ale pak se z pro ní nepochopitelného důvodu rodiče rozhodli odstěhovat. Po mnoha životních peripetiích se Bára rozhodne koupit si v Brodu zanedbaný dům a začít znovu. Práce v knihovně ji baví a zahradničení na nové zahradě ještě víc. Její návrat má ale ještě jeden důvod - chce se vypořádat s minulostí, pomstít se křivdu způsobenou matce, která jí samotné obrátila život vzhůru nohama. Druhým hrdinou je Mirek, kterému nikdo neřekne jinak než Ptáčník. Místní podivín, částečný invalida, kterého v životě zajímají jen opeřenci. Denně je chodí do lesa pozorovat, zapisuje si jejich zvyky. Prožil neradostné dětství s tyranským otcem a manipulující matkou, nikdy se neoženil. Po smrti rodičů přestal dbát na společenské ohledy, moc se o sebe nestará, s minulostí se ale naučil žít a osamělost mu nevadí. Bára a Ptáčník se potkají a ... (a pak se to stane...).

Alena Mornštajnová má vzácný dar zaujmout vlastně docela obyčejným příběhem. Nijak nevybočující hrdinové s běžnými osudy, které se ale v jednu chvíli protnou. Anebo se zjistí, že se ty jejich životy vlastně zkřížily už před mnoha a mnoha lety. Píše se tu o bolestných věcech, jako je domácí násilí, závist a pomluvy nebo psychické onemocnění, zároveň jsou tu ale podobně silné kapitoly o přátelství nebo mezilidských vztazích. Své místo tu má ticho, vzpomínky nebo příroda.  Čas vos je velmi pomalá kniha, vše se z ní velmi pozvolna vynořuje,  vše zpomaleně zapadá na své místo. Každý si tu asi najde to své, navíc je to psáno jednoduše, srozumitelně a představitelně, tady asi hledejme důvod té současné autorčiny popularity a oblíbenosti.

Přiznávám, mně samotné trvalo docela dlouho, než jsem se začetla,  bylo to holt pomalé až příliš. Nakonec se mi to ale povedlo a vlastně se mi kniha i líbila - tou svou obyčejností, lehkou předvídatelností, jednoduchým jazykem. Za nejlepší autorčinu knihu bych Čas vos určitě neoznačila, obávám se, že poměrně rychle zapomenu, o čem že to vlastně bylo. Na druhou stranu oceňuji, že to má vlastně (spoiler!) dobrý konec. Takže s Časem vos asi chybu neuděláte. 

“Ptáčník nerozuměl tomu, proč se lidé tolik zajímají o životy ostatních. A proč jim vadí, když se někdo nedá napasovat do žádné krabičky a nedodržuje nalinkované představy, jak se má žít. On byl se svým životem spokojený a nehodlal na něm nic měnit.”

Alena Mornštajnová (* 24. června 1963 Valašské Meziříčí) je česká spisovatelka a překladatelka. K jejím nejvýznamnějším dílům patří romány Hana (2017), za nějž získala několik ocenění, a Tiché roky (2019). Ke psaní se dostala až ve zralém věku, její první kniha vyšla v roce 2013. 

Hodnocení: 75 %

Alena Mornštajnová: Čas vos

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788027524297
• ISBN: 978-80-275-2429-7
• Doporučená prodejní cena: 449 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 320 stran, česky
• Rozměry: 14 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2025 (1. vydání)

Jakuba Katalpa: Úlice

Znáte Jakubu Katalpu, úspěšnou českou spisovatelku a autorku oceňovaných románů Němci nebo Zuzanin dech? V jejích příbězích hrají velkou roli historické okolnosti a souvislosti, nejinak je tomu i v jejím nejnovějším románu Úlice. Pojďme se společně vypravit do malého městečka poblíž německých hranic, do jehož osudu zasáhne druhá světová válka… 

V polozapomenutém městečku Úlice, kterému daly jméno včely, žijí Běla, Anežka a Helena. Běla s Anežkou jsou Češky, Běla prožila dětství jen s matkou a babičkou, porodní bábou, po jejímž vzoru se stala zdravotní sestrou. Anežku nejvíc baví šití, po smrti otce přebírá krejčovskou dílnu. Helena se narodila německým rodičům a vystudovala obchodní školu. Češi i Němci žijí ve městě v klidu pospolu, jenže pak přijde okupace a válka, která všechno změní. Ve městě je zřízena muniční továrna a ženský koncentrační tábor, kde najde uplatnění Helena. Nejprve pracuje v kanceláři, posléze se ale připlete k mnohem temnějším věcem.  Anežka se zase nebezpečně zamiluje do ženatého německého vojáka povolaného z Berlína. V problematickém vztahu se ocitne i Běla, která navíc kvůli nedostatku peněz začne provádět tajné potraty a prázdno v sobě zahání opiáty… Může tohle pro někoho skončit dobře?

Úlice jsou drsný román o morální odpovědnosti, o násilí, které jsou lidé ochotni snášet i konat, o rychlé změně poměrů, která dokáže semlít i zprvu silné charaktery. Osudy všech hrdinek jsou vlastně děsivé, ač má každá nastavené nějaké hranice, od určité chvíle už není možný návrat zpátky... Ostatně i sladký med úlických včel získal za války hořkou chuť…

Jakuba Katalpa píše velmi čtivě, používá krátké věty, nečekaná přirovnání, vyniká přesnými popisy, velkou roli hrají v jejích knihách smyslové, zejména čichové vjemy. Ač jsou její díla historická, svými náměty jsou aktuální i pro současného čtenáře. Jen je třeba při výběru myslet na to, že jde o knihu hodně temnou a syrovou, kterou ne každý dokáže strávit. Kniha zaujme i obálkou od grafika Martina Peciny, připomínající jak včelí plástev, tak drátěný plot.

Jakuba Katalpa, vlastním jménem Tereza Jandová, je česká spisovatelka a výtvarnice. Narodila se v roce 1979, vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Ve svých knihách se věnuje hlavně tématu vztahů mezi Čechy a Němci, její knihy získaly řadu ocenění a vyšly i v zahraničí.

Hodnocení: 90%

Jakuba Katalpa: Úlice

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788027522941
• ISBN: 978-80-275-2294-1
• Doporučená prodejní cena: 449 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 319 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2025 (1. vydání)

Jiří Hájíček: Drak na polní cestě

Knihy jihočeského autora Jiřího Hájíčka jsou pro mě zárukou zajímavého čtení - propracované postavy, neotřelá zápletka s historickým a sociálním podtextem. Po čtyřech letech od Plachetnic na vinětách vychází autorovi (konečně!) další kniha, Drak na polní cestě.

Tomášovi je pětapadesát, žije na jihočeském venkově, kde spolu s kamarádem Vlastou řídí místní zemědělský statek. Život na vesnici mu vyhovuje, jen jeho osobní život nestojí za moc. Rodinu nemá, žije s matkou a psem ve staré chalupě. Aktuálně sice chodí s o dvacet let mladší Kristýnou, kvůli věkovému rozdílu a rozdílným očekávání od budoucnosti nemá tenhle vztah moc perspektivu - i když by o to Tomáš moc stál. A do toho se jakási neznámá dravá investiční skupina rozhodne, že prosperující družstvo převezme. Akcionářům z řad místních lidí nabízejí za jejich podíly násobky skutečné ceny a Tomášovi s Vlastou se snaží všemožně znepříjemnit život. Pomluvy, obstrukce, soudní obsílky plus návrat Kristýny do Prahy, to vše Tomášovi zatočí se životem.

Drak na polní cestě je dle anotace drama ze současného jihočeského venkova. To je rozhodně Hájíčkovo celoživotní téma, stačí si vzpomenout na jeho nejúspěšnější knihy Selský baroko a Rybí krev. Hájíček z jižních Čech pochází, dětství prožil na vesnici (kterou mimochodem musel opustit kvůli stavbě jaderné elektrárny Temelín), vystudoval zemědělskou fakultu a v zemědělství také v devadesátých letech pracoval. Ve svých knihách se už zabýval kolektivizací v padesátých letech, vyvlastňováním půdy za socialismu i privatizací v devadesátkách, nyní tedy došla řada na dravý a bezohledný kapitalismus současnosti.

Jenže Drak na polní cestě mi nepřijde jako pokračování těch nejlepších knih, spíš v mých očích navazuje na ty sice také čtivé, ale přece jen slabší knihy typu Dešťová hůl nebo Plachetnice na vinětách. Tentokrát již ne krize středního věku, ale rovnou téma stárnutí, opakuje se vztah s mladší partnerkou (i když vlastně opačně od poslední knihy, kde si starší žena našla mladšího přítele), no a vždy přítomná půda a rodinné vazby. Jen se vše za ty roky posunulo, vlastnictví půdy už nemá takový punc jako kdysi, v zemědělství moc lidí pracovat nechce, mladí už na vesnici ostatně ani nezůstávají, vztahy se rozklížily a rodiny jsou rozhádané. No a peníze jsou peníze. Z toho těží linka věnovaná "nepřátelskému převzetí". Připomnělo mi to film Zahradníkův rok, který jsem shodou okolností viděla právě v průběhu čtení této knihy, byť tedy metody velkého agrokombinátu jsou jiné, než snahy fyzicky zlikvidovat zahradníka ve filmu. Zástupci korporátu jsou arogantní, dobře oblečení, používají právní kličky na hraně zákona a dokáží s pomocí financí rozeštvávat místní. Tlak na aktéry je spíše psychický, ale náročně je to asi stejně.

Trochu mě otravovalo, že Tomáš je takový prototyp kladného hrdiny. Myslí na ostatní, je pracovitý, s Kristýnou se snaží zachránit staré vesnické stavení, kde by mohl působit dětský sbor, obětavě vozí děti na zkoušky zpěvu do města, pro statek dělá první poslední, hraje si s klukem od sousedů, stará se o matku. Svůj osobní život ve svých rukou nemá, ale nebýt toho, že si začal všímat příznaků nastupujícího stáří a do života mu vstoupila o generaci mladší žena, tak by mu to možná ani nevadilo. Trochu mě zarazila nostalgie po starých časech - já jsem jen o pár let mladší než hrdina, ale že by v mém dětství zněla z oken chalup dechovka, na to si nepamatuju. A že by byly v té době na vesnici lepší vztahy? No, asi jsem žila na jiném venkově. Nenadchla mě ani ženská hrdinka (a ty přitom Hájíčkovi jdou většinou výborně!).  Kristýna je taková nijaká, nemá moc představu co se sebou, navenek se snaží žít udržitelně, nakupuje v sekáčích, ve skutečnosti je to ale spíš následek chybných rozhodnutí z minulosti, ze kterých se ale nějak ne a ne poučit. Konec mi přišel vyloženě nepřekvapivý. 

Celkově mě tahle kniha prostě nebavila tolik, jako předchozí autorovy knihy, ale možná si udělejte úsudek sami, třeba je to jen mým aktuálním rozpoložením. 

Hodnocení: 75 %

Jiří Hájíček: Drak na polní cestě 

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788027522156
• ISBN: 978-80-275-2215-6
• Doporučená prodejní cena: 379 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 245 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2024 (1. vydání)

Bianca Bellová: Transfer

Při čekání v transferu na letišti v Curychu jsem viděla, jak někdo vytahuje z kapsy snubní prsten a nandavá si ho na ruku. Zajímalo mě, jaký je za tím příběh. Tak jsem napsala rovnou čtyři.

— Bianca Bellová, autorka

Bianca Bellová - znám já ji vůbec? Četla jsem před šesti lety její asi nejslavnější knížku Jezero (v rámci cen Magnesia Litera 2017 zvítězila v kategorii „Kniha roku“, za stejnou knihu získala Cenu Evropské unie za literaturu, časopis A2 tuto knihu v roce 2020 zařadil do českého literárního kánonu po roce 1989), která se mi dost líbila. Pak si ke mně našla cestu ještě Mona (2019) v podobě audioknihy. Z té jsem byla trochu zmatená, ale vlastně mě taky docela oslovila. Od té doby sice Biancu Bellovou tak nějak z povzdálí sleduju, občas na ni narazím na sociálních sítích, ale nic nového jsem od ní nečetla.

Relativně nedávno mě ale pobavil její sloupek v Respektu, kam pravidelně přispívá, který naprosto vyjadřuje mé pocity ženy určitého věku (jsme přibližně stejně staré):

...

Ženu, která zažila fekální příhody s vlastními dětmi i rodiči, těžko může něco nějak zásadně vyvést z míry. Nepotřebuje si nic dokazovat, profesně je většinou na vrcholu, anebo ji kariéra vůbec nezajímá a je s tím v úplném souladu, materiálně je obyčejně dobře zajištěná a krizi středního věku má za sebou. Je smířená s tím, že má pár kilo navíc a princ na bílém koni už nepřijede. A kdyby přijel, nejspíš by jí už přišel směšný.

Výhodou rozhovoru s takovou ženou je, že se můžete vzájemně svěřit s těmi nejintimnějšími věcmi; nebude vás soudit ani se pohoršovat, už to všechno zažila sama, nebo to slyšela od svých přítelkyň. Už přistihla při nevěře manžela i otce, v druhém případě se zapojila i policie. Její matka je buď čím dál nesnesitelnější, anebo zcela mimo realitu a odkázaná na péči rodiny, má ale všechny orgány pořád tak zdravé, že jí internista předpovídá dalších dvacet let života, hahaha. Záchranku už svým blízkým volala víckrát, než jí bylo milé, a má přehled o většině lůžkových oddělení i ambulantních specialistů ve městě. Už iniciovala i akci na záchranu otce, který si usmyslel, že půjde plavit koně, ale při přelézání klandru si způsobil frakturu obou nohou. Děti jí z domova průběžně odcházejí do světa a potlučené se zas vracejí zpátky. Zkuste takovou ženu dojmout klimatickým žalem.

...

A tak jsem nelenila a šla se mrknout, co bych si od ní mohla přečíst. A zjistila jsem, že právě v těchto dnech vychází Biance Bellové nová kniha Transfer, která možná sice ještě není na pultech knihkupectví, ale už se dá pořídit jako e-kniha. A tak jsem se začetla - vzhledem k počtu stran to bylo čtení na jeden večer.

Děj knihy se odehrává na nejmenovaném evropském letišti, v prostoru transferu, kde se potkávají unavení lidé na cestách. Čekají na zpožděná letadla, nadávají na zrušené lety a ztracená zavazadla, potkávají staré známé a navazují nové letmé známosti. A někdy je tenhle prostor, kde panuje věčné bezčasí, i místem pro bilancování vlastních životů...

A přesně to provádějí čtyři pasažéři, hrdinové novely/románu Transfer. Asi nejsilnější je hned první příběh Lindy, ženy středního věku, která se vrací z pohřbu své matky. Vzpomíná na příšerné dětství, na tvrdou matku, na to, jak se ji podařilo z tohohle kolotoče uniknout. Nikdy o tom s nikým nemluvila, až teď to říká neznámému cizinci, kterému také zrušili let... Dalším cestujícím je Michal, vysokoškolský pedagog, který svůj vyhrazený románový prostor pojímá jako poměrně vtipný výklad smyslu života, který má jediný cíl - reprodukci. Doplněno barvitými příklady, které jako by vypadly z Hřebejkova seriálu Pozadí událostí. Nejmíň uchopitelný je pak (aspoň pro mne) David, trochu looser a smolař protloukající se životem, se slabostí pro Jacka Kerouaca, který neváhá vypravit se na druhý konec světa, aby se potkal s někým, kdo údajně Kerouaca znal. I takoví lidé bloudí vzdušným prostorem. Poslední příběh vypráví Silva, žena, která si kdysi vzala o dost staršího slavného umělce a celý život prožila v jeho stínu. Starost o děti, manželovy milenky a múzy, snaha o vlastní kariéru, nakonec i péče o stárnoucího partnera, to všechno ji tíží a vysiluje, fakt by si přála být zase "svou paní". Všechny tyto příběhy se postupně protnou, nebo aspoň dotknou, tak jak už to v životě (anebo na letišti) bývá.

Každý lidský osud je jedinečný a zároveň i obyčejný a banální. I Transfer je takový - na chvilku zaujme, možná pobaví, ale asi to není kniha, nad kterou byste dlouze bloumali a vzpomínali na ní celý život. Trochu mi připomínala Karneval zvířat, který jsem četla o prázdninách. Na druhou stranu, těch pár hodin života, které jsem čtení věnovala, vůbec nelituju. Co bych tak asi vyprávěla při bezduchém čekání na letišti já? Asi si nechám Biancu Bellovou ve svém hledáčku:-)

Bianca Bellová (* 20. února 1970 Praha) je česká spisovatelka s bulharskými kořeny. Vystudovala VŠE. Pracuje jako překladatelka a tlumočnice z angličtiny, její texty vycházejí v příloze Práva Salon.

Hodnocení: 90 %

Bianca Bellová: Transfer

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788027518043
• ISBN: 978-80-275-1804-3
• Doporučená prodejní cena: 349 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 136 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2023 (1. vydání)