Přiznávám, Františka Kotletu prakticky neznám. Slyšela jsem jako audioknihu první díl jeho postapo románu Spad, který mě dost pobavil, jinak jsem ale na tzv. brakovou literaturu ještě nenašla odvahu. Jako Leoš Kyša (pravé jméno tohoto autora, Kotleta je pseudonym) mě ale předloni zaujal dílem z alternativní historie Sudetenland, tak jsem usoudila, že bych si měla pod stromeček mohla přát i jeho nový počin, Syndikát. Stalo se, teď na jaře na ni konečně přišla řada.
O čem román, který nás tentokrát zavede do současnosti, resp. spíše do blízké budoucnosti, vlastně je? Programátor Jan a jeho kamarád Robin ve svém startupu pracují na konceptu zemědělských dronů, vybavených umělou inteligencí. Na tu je totiž Jan expert, což dokazuje i jeho povedený osobní AI asistent Karel, vytvořený podle vzoru Jirotkova Saturnina - pečuje o Janovo zdraví, hlavně stravu a pohyb, má ale samozřejmě přehled i o všech pracovních aktivitách (a svého pána oslovuje Sire). Jenže pak se stane něco divného, firmu někdo okrade - z účtu odejdou poslední peníze, vše vypadá úplně legálně, az na to, že příkaz k úhradě nikdo nedal. Jan s Robinem (a Karlem v zádech) se pouštějí do pátrání na vlastní pěst. Podaří se jim najít vlastníka účtu, na který peníze odešly, ale je to zjevně jen bílý kůň. Navíc je tento muž o několik dní později nalezen mrtev, přičemž zemřel za krajně podivných okolností. Skončí naši hrdinové za mřížemi, nebo se jim podaří případ včas rozlousknout? Proč vedou stopy na web s porno produkcí? A jakou roli v tom všem hrají poníci, kočky a umělá inteligence?
Vyloučíme-li všechno nemožné, pak to, co zůstane, musí být pravda, ať je to jakkoli nepravděpodobné.
Syndikát je dost aktuální kniha. Doba, kdy umělá inteligence změní náš současný svět k nepoznání, je ostatně už asi tady. Vlastně musím říct, že děj knihy, resp. její pozadí, mi ani nepřišlo moc přitažené za vlasy... (což je děsivé). Mimochodem, věděli jste, že tahle kniha spadá pod žánr kyberpunk? Pokud byste stejně jako já netušili, jedná se o subžánr science fiction, který je zasazen do futuristického prostředí a je charakteristický „kombinací společenské spodiny a pokročilé technologie“. Kontrast vytvářejí technologické a vědecké vymoženosti jako umělá inteligence a kybernetika společně s rozpadem společnosti či zásadní změnou ve společenském řádu.
Zaujalo mě to, Gemini mi proto doporučila několik kultovních a zásadních děl kyberpunku, abych se dovzdělala. Kdyby vás to zajímalo, tak zkuste (zkontrolováno, všechny existují):
- William Gibson – Neuromancer
- Neal Stephenson – Sníh
- Philip K. Dick – Sní androidi o elektrických ovečkách?
- Bruce Sterling – Schismatrix
- Richard Morgan – Půjčovna masa
Krom toho je ale Syndikát hlavně vtipná kniha s detektivní zápletkou. Je tu hodně zábavných momentů, mě bavily zejména popkulturní hlášky a reálie, které myslím ocení zejména moje boomerská generace (Kyša je jen o něco mladší, než já).
„Co pro tebe můžu udělat, že je to tak naléhavé?"
Klepla přitom nervózně podpatkem lodičky o podlahu. Měla béžový kostýmek. Moje bývalka nosila podobné kalhoty, rozepnuté sako a pod ním nějaký top nebo, jak se tomu říkalo, stejné barvy. „Máňa", nejspíš asi Marie, mohla mít něco mezi čtyřiceti a padesáti. Těžko říct. Ženy v korporacích se snažily udržovat zdání přesně tohoto věku. Když měly pod čtyřicet, používaly triky na zestaršení, když se blížily k padesátce, začal divoký (a zatraceně drahý) hon za omlazením.
Tohle věkové rozpětí se totiž u žen v korporacích považovalo za ideální pro vysokou kariéru. Mladším nikdo nevěřil, že už mají dost zkušeností, a hlavně se každý bál případného těhotenství, starší byly prostě na odpis. Svět korporací neměl s genderovými teoriemi nic společného, a kdo chtěl uspět, musel se přizpůsobit. Tedy hlavně ženy. S kostýmkem ladily i dlouhé hnědé vlasy, jejichž vlnky končily někde na ramenou. Vypadala trochu jako americké herečky z devadesátkových seriálů, což byl nejspíš taky účel, protože její kolegové zpravidla kulturně a esteticky zamrzli někde u seriálu Melrose Place.
...
„Můžu se zeptat na vašeho otce?" osmělil jsem se po pár minutách motání se těsnými pražskými uličkami.
„Hm," vydala ze sebe, což jsem si vyložil jako souhlas.
„Jak se dostal k pornu?"
„Ani nevím. Za komoušů pracoval v JZD Slušovice. Chtěl tam vyrábět počítače. Po revoluci sem začal vozit americké, ale říkal, že ho někdo okradl. Když přišel internet, programoval, vytvářel stránky pro firmy a pak začal dělat porno. Hodně na tom vydělal."
Leoš Kyša se mi touhle knihou dost trefil do nálady, navíc otevřený konec nabízí prostor pro pokračování. Třeba ho AI napíše.
Leoš Kyša (*1979) je spisovatel, vysokoškolský pedagog, novinář a moderátor podcastu Jadrná věda, zaměřeného na popularizaci vědeckých témat. Jako autor se pod pseudonymem František Kotleta věnuje akční sci-fi a fantasy literatuře.
Hodnocení: 95 %
- Nakladatel: Vendeta
- EAN: 9788027744602
- ISBN: 978-80-277-4460-2
- Doporučená prodejní cena: 399 Kč
- Popis: 1× kniha, brožovaná, 276 stran, česky
- Rozměry: 13 × 20 cm
- Rok vydání: 2024 (1. vydání)
