Shari Lapena: Co jste to provedli?

Hledáte napínavou knihu k vodě nebo na dovolenou? S kanadskou spisovatelkou Shari Lapenou nemůžete šlápnout vedle, její psychologické thrillery patří k těm osvědčeným a prověřeným. Nakladatelství Kalibr na letošní léto připravilo její nejnovější knihu s názvem Co jste to provedli? Těšte se na psychothriller ze zdánlivě klidného amerického městečka, kterým otřese vražda mladé ženy.

Jednoho brzkého rána najde farmář na svém poli tělo nahé dívky, které ohlodávají supi. Je to Diana, děvče z místní střední školy, kterou ve městě všichni znají a mají ji rádi. Chodila do posledního ročníku, užívala si svou první lásku, bavila se s kamarády, těšila se, že příští rok nastoupí na univerzitu a poté se stane veterinářkou. Co se přihodilo, že skončila tady a takhle? Hledají se možné motivy, probíhající vyšetřování odhaluje nejrůznější tajemství, která měla zůstat navždy skryta. Místní lidé se promění v podezřelé – zdá se, že by každý z nich mohl mít motiv nebo příležitost. Zprvu poklidná a idylická atmosféra v městečku, kde se večer ani nezamykají dveře, se mění – najednou je všude plno strachu, nedůvěry a podezíravosti. Byl vztah s Cameronem tak idylický, jak se navenek zdálo? Co ten divný týpek, který Dianu obtěžoval při brigádě v hobby marketu? A proč s učitelem tělocviku nechce zůstat žádná holka v šatně sama? Matka si vyčítá, že dceru dostatečně nechránila a nejlepší přátelé Riley a Evan se rozhodnou, že téhle záhadě přijdou na kloub, i kdyby měli začít ze záhrobí vyvolávat duchy. Vše spěje k překvapivému a působivému konci, ale na to už jsme si u téhle autorky zvykli.

  

Ukázka z knihy:

Edward v tichosti panikaří, když znovu zaujmou místa ve výslechové místnosti a detektiv spustí nahrávání. Camerona pořád nezatkli, jeho otec se nicméně děsí, že může být jen otázka času, než to udělají. V hlavě se mu všechno motá. Nerozezná pravdu od lži, dobro od zla. Vzpomíná na rozhovor, který ten den šeptem vedli s manželkou. Jestli můžou, chtějí synovi pomoct, ať už udělal cokoli. Diana je mrtvá a na tom se nic nezmění. Čemu prospěje, když jejich syn stráví zbytek života ve vězení? Jestli to opravdu byla Cameronova vina, musel se přestat ovládat. Úmyslně by přece nic takového neudělal, ne? Jenomže jak si můžou být jistí, že to neudělá zase? Jak by se dokázali vyrovnat se svým svědomím, kdyby se to stalo?

Co jste to provedli? je napínavý psychothriller, který vás nenechá odpočinout. Kniha má velké množství vypravěčů (možná až přespříliš, napočítala jsem jich snad celkem 16), jejich pohledy se v krátkých kapitolách rychle a svižně střídají. Do hlavy se podíváme Dianině matce, kamarádům a spolužákům, jejich rodičům, učitelům a také samotné oběti – Dianě, která úsilí odhalit vraha pozoruje z nadhledu. S rodiči teenagerů můžeme sdílet jejich strach a obavy o křehké dospívající duše, i kroutit hlavou nad tím, jak chtějí své děti chránit za každou cenu. Ostatní dospělí zpytují svědomí nad svými vlastními poklesky, které jim mohou do budoucna zavařit, spolužáci překvapí svými zkušenostmi a nápady (trochu duchařiny ve stylu young adult). Vše se prolíná, je to napínavé, jen k práci policie bych měla jako protřelá čtenářka detektivek trochu výhrad (opravdu nikdo nenechal sledovat signál ze ztraceného telefonu?). Nicméně, od čtení se nedá odtrhnout, emoce střídají emoce, na konci jen překvapením otevřete pusu a zamrkáte očima. Takhle nějak si představuji odpočinkové čtení, které drží napětí až do poslední stránky, zároveň ale čtenáře donutí i k zamyšlení.

Shari Lapena (nar. 1960) je kanadská spisovatelka, která původně pracovala jako právnička a učitelka angličtiny, ale nyní se věnuje psaní na plný úvazek. Je autorkou napínavých románů, které se odehrávají ve zdánlivě poklidných kulisách amerických maloměst či předměstí. V Česku jí vyšla celá řada knih (Co jste to provedli? bude osmá v pořadí), ze kterých se brzo staly bestsellery – určitě si vybavíte Manželé odvedle nebo román Někdo cizí v domě.

Díky časopisu Knihkupec za recenzní výtisk.

Hodnocení: 90 %

Shari Lapena: Co jste to provedli?

• Nakladatel: Kalibr
• Původní název: What Have You Done?
• Počet stran: 288
• Vazba: pevná vazba
• Rozměr: 145×227 mm
• ISBN: 9788028409104
• Překlad: Naďa Špetláková

Linda Boström Knausgårdová: Jiskra

Tak tohle byl opět náhodný výběr z poličky Nové knihy (nebo Právě vráceno?) v knihovně. Protože když na vás vykoukne jméno Knausgård a nejedná se o Karla Oveho, je nutné zbystřit...

Linda Boström Knausgårdová má ale s již jmenovaným sebestředným exhibicionistou, tedy s norským spisovatelem Karlem Ovem Knausgårdem, autorem šestidílné autobiografie Můj boj, společného celkem dost, minimálně čtyři děti, které společně zplodili. Manželé byli od roku 2007 do roku 2016, a právě do této doby spadá autobiografická novela Jiskra (v originále Oktoberbarn, Říjnové děti). 

Autorka se zaměřuje na období let 2013 až 2017, kdy trpěla těžkou depresí a úzkostí. Kvůli svému psychickému stavu byla opakovaně hospitalizována na psychiatrické klinice, kde podstoupila léčbu elektrošoky. A právě vliv psychofarmak i elektrokonvulzivní terapie na svůj duševní stav Knausgårdová v knize hodně zkoumá. Pokouší se popisovat realitu i vzpomínat - elektrošoky působí velmi negativně na paměť, a byť se většinou jedná o přechodnou ztrátu vzpomínek, pro spisovatelku bylo snad právě tohle nejtěžší. 

Kéž bych tak mohla vypovědět o fabrice všechno. Už to nejde. Co nevidět zapomenu i celý svůj život nebo proč jsem se vůbec narodila. Můžu říct jediné, že mezi lety 2013 a 2017 jsem tam pobývala různě dlouhá období a během nich mi do mozku pustili tolik elektřiny, že byli přesvědčení, že tohle nebudu s to napsat. Nejprve intenzivní léčebná série o dvanácti ošetřeních. Takhle tomu říkali. To slovo mělo jejich postupy neutralizovat, mělo otupit strach ze zákroku. Tvrdili, že jde o šetrné ošetření, něco jako když se restartuje počítač. Taková trapná přirovnání vážně používali. Šlo o jazyk stvořený lidmi, kteří si myslí, že utrpení druhého se dá takhle zmírnit, a zvykli si na něj natolik, až se pro ně zákrok stal čímsi, na co lze zapomenout stejně snadno jako na lež, kterou právě vypustili z pusy. Prováděli dvacet zákroků denně. Tenhle přístup k pacientům, jako by snad stáli u běžícího pásu, představoval třešničku na dortu celého toho byznysu beze špetky vhledu. Vládli tu bez omezení a jakékoli předčasné ukončení se nakonec vždycky dalo vysvětlit tím, že ta nebo ten na léčbu nereaguje. Radši hrdě mluvili o výsledcích. Utěsnili každou štěrbinku, kterou by se dal navázat kontakt se skutečným světem. Z kontroly měli tak nahnáno, že ze všeho vinili pacienty. Tamta je nezvladatelná. Tomu se už nedá pomoct. Tahle je zoufalá. A stav té stařenky, ten je chronický, paní patří do jiné doby, kdy by mohla pokojně žít spolu s ostatními sobě podobnými v prostředí uzpůsobeném jejich možnostem. Potřebuje tříhodinovou procházku po parku a ruce pečovatelky, které jí nic nevyčítají. Jenže tahle doba byla pryč a chronické případy na oddělení nikdo nechtěl. 

A pak se tu objevují záblesky z dětství, vztah s rodiči, jejichž  manželství nevydrželo, školní léta a první lásky, později i svatba a vlastní děti. I Karl Ove se občas mihne, většinou v roli toho silného, kdo se stará, když manželka nemůže ani vstát z postele (budu si muset znovu přečíst příslušnou část Mého boje, vybavuji si, že Knausgard nebyl z role pečujícího rodiče moc nadšen, na druhou stranu toho dělal násobně víc, než typicky česky otec mé generace). Každopádně pokud prahnete po pikantnostech tohoto vztahu, tak spíše než po Jiskře sáhněte spíše po příslušném dílu výše uvedené hexalogie. 

Autorka velmi otevřeně, až syrově zaznamenává své myšlenky a pocity, popisuje symptomy svého psychického onemocnění i drastickou léčbu. Zaznamenává poměry na klinice, zkoumá motivaci zdravotního personálu, je autentická a občas až šokující. 

Aalif mi vyprávěl, co se děje pak, jakmile člověk usne. Nejdřív nasazují chránič zubů, abyste se nekousali do jazyka. Potom vstříknou přípravek na uvolnění svalstva, aby sebou tělo na lůžku nemlátilo. To ale znamená, že proud se musí zvýšit, jestliže má způsobit šok. Samotný šok už byla rychlovka, jakmile proud pustili. Proud, na který tak spoléhali. Proud, který ty doktory spasil. Proud, který bez jakýchkoli vedlejších příznaků přinášel úlevu, jakou žádné léky poskytnout nedovedly. Proud, který na několik vteřin až minutu způsobil křeč. Právě ta byla klíčem k úspěšné léčbě. Co se dělo, když křeč odezněla, o tom povím víc jindy, ale teď řeknu, že my pacienti jsme všichni leželi na úzkých lůžkách tak blízko u sebe, že jsme se navzájem málem dotýkali. Každý ponořený do vlastní tmy ve spánku, který je k nepochopení. Leželi jsme za závěsem a spali. Kdo vstoupil do ordinace, nesměl spáče zahlédnout, to bylo důležité. Bylo důležité, aby se pacienti před oním neškodným ošetřením nevyděsili, ale já jsem spící stejně mnohokrát spatřila a myšlenka, že zakrátko budu v té hromadě ležet taky a že si nebudu uvědomovat, co se se mnou děje, mě děsila ještě víc než ten proud.

...

Každopádně do mě chudák Zahid musel píchnout tu tlustou jehlu a měl ještě větší strach než normálně a bodl tak špatně, že krev skončila na nás obou. Omluvil se a já jsem odpověděla, že se nic nestalo. Když nás oba utíral, byl hrozně vystresovaný a bílý jako stěna. Řekl, že to musíme zkusit znovu. Ve fabrice se žádné chyby netolerují. Na oddělení bylo ošetřovatelů a sester opravdu málo a on už by měl začít rozdávat léky nachystané v dávkovačích očíslovaných podle číslic na dveřích do našich pokojů, místo aby mi znovu zaváděl jehlu. Proto to udělal, jako by šlo o život, a k jeho úlevě se mu to tentokrát povedlo dokonale. Pak mě převezli o několik podlaží níž za doktorem s nepřípustně dlouhými vousy a ten mě uložil na lůžko.

Docela zajímavý, zejména pro nás z našeho středoevropského regionu,  je i název knihy. Ve švédštině Říjnové děti, v češtině Jiskra. Věřte, nevěřte, Knausgårdová  se totiž v dětství zhlédla v pionýru... !

Na té fotce jsem viděla samu sebe. Nic jsem si o Sovětském svazu ani komunismu nezjistila, a stejně jsem se s nimi začala ihned ztotožňovat. Zapadalo to do sebe. Narodila jsem se přece v říjnu. Byla jsem vyvolené dítě mezi jinými vyvolenými dětmi, ale sešla jsem na scestí, jaké nikdo z lidí nemohl pochopit, a tak na mě odevšud volali. Právě jejich hlasy jsem slýchala, když jsem se ráno budila.

Pionýrský stejnokroj jsem nosila několik let. Mámě to bylo krajně nepříjemné a těžko se to vysvětlovalo, ale já jsem věděla, kdo jsem, a to mi dodávalo sílu. Už jsem nebyla tak otravně nevyhraněná jako dřív. Už jsem nebyla slaboch. Asi mě to po ty první roky do jisté míry izolovalo, protože jsem chodila do školy pro děti z vyšších společenských vrstev. Spolužáci nevěděli, jak si ten stejnokroj vykládat, ale některý rodič se vyjádřil, že jsem komunistické děcko, a zanedlouho mi všechny děti říkaly komunistko. Když se mě někdo zeptal, jestli jsem komunistka, odpověděla jsem vždycky to samé. Ne, nejsem komunistka. Byla jsem pionýrka. Šlo o něco úplně jiného. Vypůjčila jsem si formu, kterou stačilo na sebe navléct. Forma vede ke svobodě. Během těch let jsem se tohle naučila a od té doby mi ta schopnost velmi posloužila. Vyměnila jsem svou rodinu za život v komunitě, která neexistovala, ale nevadilo mi to. Tenhle život byl skutečnější než všechno předtím.

Knížka je hodně zajímavá, oceňuju, že takhle niterné pocity a drsné zážitky týkající se psychiky sděluje někdo, kdo "vládne perem".  Je to opravdu jiná liga, než když se o totéž pokouší nějaký poučený laik třeba formou blogu...  A Linda Boström Knausgårdová je opravdu talentovaná a nadaná, příběh svého života podává ve velmi koncentrované podobě, ani na chvilku nesklouzává k bulváru, ke svému okolí přistupuje chápavě, k sobě naopak velmi nemilosrdně. Je to svědectví o psychickým problémech, které stojí za to přečíst si dříve, než se s něčím podobným budete muset potýkat zblízka... Doporučuju. 

A poslední perlička, která zaujala. Knausgårdová píše o tom, že po základní škole v létě vyrazila na cestu vlakem po Evropě (a tehdy se u ní úzkost projevila naplno). Jsme s autorkou téměř vrstevnice, zavzpomínala jsem na svá osmdesátá léta a zamáčkla slzu...:-)

Jiskra je zatím první a jediná autorčina kniha, která byla přeložená do češtiny (díky Romaně Šváchové). 

Hodnocení: 100 %

Linda Boström Knausgårdová: Jiskra

• Nakladatel: NLN - Nakladatelství Lidové noviny
• EAN: 9788074229428
• ISBN: 978-80-7422-942-8
• Doporučená prodejní cena: 179 Kč
• Originál: Oktoberbarn
• Překlad: Švachová, Romana
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 148 stran, česky
• Rozměry: 12 × 20 cm
• Rok vydání: 2023 (1. vydání)

Alice Slaterová: Smrt mezi řádky

True crime je literární žánr, jehož podstatou je rekonstrukce kriminálního činu, typicky vraždy nebo sériových vražd. A je to také jedno z důležitých témat debutu britské spisovatelky Alice Slaterové Smrt mezi řádky, který nás zavede do tradičního anglického knihkupectví v době předvánočního shonu.

Smrt mezi řádky řeší vzájemný vztah dvou mladých žen, které se stanou kolegyněmi v jednom starém londýnském knihkupectví. Roach je nepříliš oblíbená samotářka, která žije s matkou, moc o sebe nedbá a jako domácího mazlíčka si chová hlemýždě. Co jí ale doslova definuje, to je její posedlost žánrem true crime. Nejvíc ze všeho miluje sériové vrahy, čte o nich knihy (které si pravidelně objednává do práce a nikdy za ně neplatí), sleduje televizní seriály na Netflixu, poslouchá speciální podcasty, v knihkupectví dokonce vytvořila knižní sekci skutečných zločinů.

Druhá dívka, Laura, je Roachin opak. Milá, přátelská, umí to s kolegy i se zákazníky. Normál, holka, co si objednává dýňové lattéčko, takhle Roach tyhle typy lidí označuje. Podobně onálepkuje i Lauru, která přichází do knihkupectví s novým vedením. Pak ale objeví v Lauřině kabelce (kterou bez ostychu v její nepřítomnosti prohrabe) knížku o skutečných zločinech. A o něco později navštíví autorské čtení, kde Laura čte své básně, také inspirované vraždami. Že by spřízněná duše? Roach je nadšením bez sebe a snaží se s Laurou skamarádit. Netuší ale, že Laura se o zločiny zajímá z úplně jiného důvodu, než ona sama. Její matka před lety zemřela rukou sériového vraha, Lauřina poezie se proto zaměřuje na uctění oběti a ani náhodou nehodlá adorovat zločince, který tragédii způsobil. Zájem o zločiny, který vidí u Roach, je jí odporný, její nadbíhání je jí víc než nepříjemné.

 

Roach ovšem stále fantazíruje o tom, že Laura jednoho dne prozře, a její poněkud zvrácená mysl rozehrává hru zahrnující stalking, tajné návštěvy Lauřina bytu a čtení jejích deníků. Podaří se jí odhalit, který z jejích oblíbených vrahů zavraždil Lauřinu matku? Laura se snaží držet se od Roach dál, ale i ona sama prožívá náročné období umocněné pracovním vypětím. Nadbíhání zadanému kolegovi, přemíra alkoholu, špatná životospráva, psychické problémy, to přivádí Lauru do stále větších potíží. Kde tahle hra na kočku a myš skončí? Spokojí se Roach s tím, že objeví všechna Lauřina tajemství? Nebo snad naznačuje název knihy, kam se bude děj ubírat?

Velkou roli v knize hraje prostředí knihkupectví, po většinu roku ospalé místo s minimálním obratem, které se ale před Vánoci mění v knižní peklo. Nové knihy, otravní zákazníci, unavení prodavači, noční směny, způsoby, jak udělat z vybraných titulů bestseller. K tomu ale také docela vtipné literární debaty a sympatičtí knihkupci. To vše dává nám čtenářům příležitost podívat se trochu jinak na místa, která si asi dost idealizujeme.

 

Smrt mezi řádky by se asi nejlépe dala zařadit do kategorie psychologicky thriller. Čtenář se probírá toxickými vztahy mezi dvěma odlišnými (a přitom vlastně podobnými) hrdinkami, autorka dává nahlédnout do jejich nevyrovnané psychiky, odkrývá jejich motivace i posedlosti, to vše na pozadí úvah o opravdovém zločinu. Kniha vás přinutí zamyslet se i nad tím, jestli vy sami nepřispíváte svým dílem ke zvrácenému kultu sériových vrahů (kdo neviděl ani jeden díl Dahmera, či aktuální sérii Bez lítosti, ať hodí kamenem). Každopádně, kniha je vyprávěna poměrně znepokojivým způsobem, tempo je pomalé a zlověstné. Zajímá-li vás tento druh knih, příp. je-li vaším povoláním práce knihkupce, pak si Smrt mezi řádky určitě užijete.

Alice Slaterová je britská spisovatelka a bývalá knihkupkyně. Vystudovala tvůrčí psaní, aktuálně spolumoderuje literární podcast Na které stránce jste? (What Page Are You On?). Žije v Londýně se svým manželem, recenzuje sbírky povídek pro časopis Mslexia, organizuje literární akce a rediguje beletrii. Smrt mezi řádky (v angličtině vyšla tato kniha pod názvem Death of a Bookseller - Smrt knihkupce) je jejím prvním románem.

Díky časopisu Knihkupec za možnost si knihu přečíst. 

Hodnocení: 80%

Alice Slaterová: Smrt mezi řádky

• Nakladatel: Cosmopolis
• EAN: 9788027135578
• ISBN: 978-80-271-3557-8
• Doporučená prodejní cena: 449 Kč
• Originál: Death of a Bookseller
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 376 stran, česky

Oyinkan Braithwaiteová: Má sestra je sériový vrah (audiokniha)

Jestlipak jste už někdy četli knihu od nigerijské autorky? Anebo vůbec od nějaké africké autorky? Já vlastně asi ne, i když překvapivě před lety jsem se k jedné nigerijské knize dostala. Takže když jsem prostřednictvím nejmenovaného knižního podcastu narazila na knihu s provokativním názvem "Má sestra je sériový vrah", kterou napsala nigerijská spisovatelka Oyinkan Braithwaiteová, neváhala jsem. Konečně nějaká exotika!

Má sestra je sériový vrah je něco mezi tragikomedií, detektivkou a psychologickým románem. Hlavní hrdinkou je Korede, zdravotní sestra z dobré rodiny, která miluje čistotu a pořádek a je doslova andělem strážným pro svou mladší sestru Ayoolu. Ayoola je na rozdíl od své sestry lehkomyslná a neskutečně krásná a přitažlivá. Dokáže si kolem prstu omotat každého muže. Jenže po nějaké době ji to přestane bavit, ovšem než se s někým rozejít, je pro ni snazší dotyčného zabít. A pak nastoupí Korede se svými čistícími prostředky... Stalo se to už třikrát. Ayoola na všechno díky své povaze okamžitě zapomene, ovšem Korede má tu krev pořád před očima. Potřebuje se někomu svěřit, ale komu byste tak asi přiznali, že je vaše sestra zabiják? Leda snad beznadějnému pacientovi v kómatu, který u nich na oddělení leží... Situace se ale zkomplikuje poté, co se Ayoole začne dvořit Tade, doktor z nemocnice, do kterého se Korede zakoukala. Dopustí Korede, aby se Tade stal další Ayoolinou obětí? Komu dá přednost - sestře nebo milovanému muži? A jakou v tom všem hraje roli neutěšené dětství, které obě ženy prožily s despotickým otcem?

 

Tuhle knihu jsem poslouchala ve formě audioknihy a dost jsem si to užila. Herečka Zuzana Kajnarová je v roli vypravěčky skvělá. Krátké kapitoly mají v jejím podání spád, navíc je kniha poměrně krátká, takže to pěkně odsýpá. Těšila jsem se na prostředí Lagosu, ale překvapilo mě, že by se kniha mohla odehrát prakticky kdekoliv (tedy samozřejmě optimálně někde, kde nejsou kriminalistické metody  příliš na výši). Exotiku v téhle knize zajišťuje hlavně jídlo a oblečení (občas jsem si ta cizokrajná slova googlila a se zájmem prohlížela výsledek), jinak tu všichni používají stejně jako všude jinde Instagram a Snapchat, jezdí Uberem a koukají na seriály.

Moje sestra je sériový vrah asi není kniha, která by zanechala nějaké extra hluboké stopy, pokud se na ni ale naladíte, vcelku vás pobaví.

 

 

Něco málo o autorce: Oyinkan Braithwaiteová (nar. 1988) je nigerijsko-britská spisovatelka, která prožila mládí ve Velké Británii.  Vystudovala práva na Kingstonské univerzitě v Londýně, pracovala v nakladatelství Kachifo v Nigérii a nyní je spisovatelkou a editorkou na volné noze. V roce 2014 se dostala mezi deset nejlepších umělců mluveného slova na Eko Poetry Slamu a v roce 2016 byla v užším výběru na cenu Commonwealth Short Story Prize. V roce 2019 byla v širším výběru pro Bookerovu cenu, v roce 2020 získala titul kniha roku v kategorii Krimi a thriller v rámci British Book Awards. Žije v Lagosu. Má sestra je sériový vrah (2018) je její první román. Stal se bestsellerem magazínů Time a Evening Standard a mezi nejlepší knihy jej zařadily mimo jiné magazíny jako Vogue, Elle či BuzzFeed.

Hodnocení: 70%

Oyinkan Braithwaiteová: Má sestra je sériový vrah 

• Nakladatel: Host 
• EAN: 9788075779823
• ISBN: 978-80-7577-982-3
• Originál: My Sister, The Serial Killer
• Překlad: Štádler, Petr
• Popis: 1× kniha, vázaná, 216 stran, česky
• Rozměry: 13,3 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Oyinkan Braithwaiteová: Má sestra je sériový vrah (audiokniha)

• Interpret: Zuzana Kajnarová
• Délka: 4:47 h
• Formát: MP3 ke stažení (263 MB)
• Jazyk: Česky
• Vydavatel: OneHotBook (2019)

Petra Dvořáková: Vrány

Odvolávám, co jsem o Petře Dvořákové opakovaně psala - tedy ne to, že její knihy jsou čtivé a z hlediska formy skvělé, to pořád platí, ale spíš to, že neumí napsat příběh, že jí nejde dramatický oblouk, nějaká ta katarze na závěr. To možná platilo u Dědiny či Chirurga, ale Vrány jsou úplně jiné kafe. Hořké... 

Vrány jsem přečetla během jednoho únorového podvečera a přiznávám, že mnou docela otřásly. Hlavní hrdinkou knihy je dvanáctiletá Bára, která žije v napohled spořádané, úplné a normální rodině. Máma, táta, starší ségra Katka a mladší Bára. Jenže ten druhý pohled už tak idylický není. Máma řeší hlavně pořádek a to, "co by tomu řekli lidi". Na Barunku je dost vysazená, je na ni mnohem přísnější než na starší, poslušnější a poddajnější dceru Kateřinu. A protože Bára žije trochu s hlavou v oblacích, je umělecky založená a svéhlavá, tak to velmi často končí výpraskem, který na popud matky bere do rukou otec. Výpraskem, říkáte si? To se ještě děje? Ano, v téhle rodině se tak drobné prohřešky proti disciplíně a pořádku řeší. Bára je z toho, jak to doma funguje, docela nešťastná, ale na druhou stranu si myslí, že to takhle má být. Ona přece zlobí, provokuje a neposlouchá, a tak je za to spravedlivě potrestána. Máma je kvůli ní naštvaná, s tátou se hádají, a může za to jen ona sama...

Jednou se vše málem provalí - Bára víceméně omylem v jakémsi flow popíše do slohovky, jak to u nich doma chodí. Učitelka s výchovnou poradkyní si ji zavolají do kabinetu a  během "citlivého" výslechu ji hrozí sociálkou a odebráním do dětského domova. Bára se raději rozhodne předstírat, že ve slohové práci popsala situaci z knížky. Doma se to nelepší, vlastně je to ještě horší. Jediný, kdo Báře trochu rozumí, je mladý učitel výtvarky a angličtiny, kterému se přezdívá Frodo. Je to on, který v dívce podporuje její výtvarný talent, on, který si všímá, že je dívka zamlklá a trápí se. Ale ani učitel nemá moc prostoru, aby zasáhl...

Kniha je napsaná zcela sugestivně. Střídají se tu dva vypravěči - prvním je samotná Bára, bezbranná holka, myšlením ještě trochu dítě, fyzicky ovšem už na prahu adolescence. Nemá kamarády, vystačí si se světem ve své hlavě, který se snaží přenést na malířské plátno. Její part připomíná deníkové záznamy. Druhou hrdinkou je matka, která se paradoxně považuje za nešťastnou oběť rodinného života. V rodině na ní vše visí, v práci má konflikty se šéfovou, manžel ji přehlíží a vytýká ji každodenní dusno, dcera dělá jen schválnosti a každým svým činem ji provokuje. A přitom ona to přece myslí dobře, chce ze svých dětí vychovat slušné lidi, minimálně stejně tak (po)slušné, jako jsou dcery její kolegyně v práci. A že by její metody byly přehnané? To přece ne, ona v něčem takovém taky vyrostla a vůbec ji to nepoznamenalo. To jen dneska  mají všichni plná ústa práv dětí, kdoví, co za tím stojí, jestlipak ten vlezlý učitel není nakonec pedofil? Televize je takových případů přece plná... Matku vůbec nenapadne přemýšlet nad tím, jak se její dcera cítí, jako by něco takového nebylo ani důležité. 

Vyprávění je zarámováno příběhem vran, které hnízdí na stromě za oknem a pozorují, co se v domě děje. Vrány se také pravidelně objevují nejen na výkresech Báry, ale i v její mysli. Ilustrace Terezy Basařové se vydařily a atmosféru knihy skvěle doplňují. 

Je to drsné čtení, a to opravdu nemusíte oplývat podobnými zkušenostmi ze svého dětství. O syndromu týraného dítěte by se mělo mluvit. Jsem ráda, že tenhle krok Petra Dvořáková touto knihou udělala. Povinná četba pro každou mámu...

PS: Pokud se na čtení necítíte, pořiďte si audioknihu, kde roli Báry namluvila Veronika Khek Kubařová. Mám na ní jen samé dobré reference, byť já ji tentokrát asi vynechám. Samotná papírová kniha mi k pěkné depresi stačila. Suchý únor se mi s takovými knihami nevede...

Hodnocení: 95%

Petra Dvořáková: Vrány

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788027501441
• ISBN: 978-80-275-0144-1
• Popis: 1× kniha, vázaná, 184 stran, česky
• Rozměry: 12,5 × 19,4 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Viktorie Hanišová: Rekonstrukce

Před několika lety jsem četla prvotinu spisovatelky Viktorie Hanišové Anežka. Vcelku mě zaujala, námětem (adopce romského dítěte) i zpracováním a i když jsem měla trochu výhrady ke konci, docela mi utkvěla v hlavě. Moc jsem se tedy nerozpakovala, když jsem dostala příležitost přečíst si nejnovější knihu Viktorie Hanišové: Rekonstrukci, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Host.

Hlavní hrdinkou je Eliška, mladá žena, která ve svém dětství, v necelých 10 letech, prožila těžké trauma, které obrátilo její dosavadní život vzhůru nohama. Anežka tenkrát našla doma mrtvou matku a mladšího bratra Mikuláše - ukázalo se, že matka syna zabila a posléze spáchala sebevraždu. Otec se sesypal a začal pít, Eliška se tak ocitla v péči matčiny starší sestry Leonie, bezdětné a do sebe zahleděné vdovy, v jejíž domácnosti Elišce sice nechybělo nic materiálního, ale jinak se o ní nikdo nezajímal. Až po letech, po tetině smrti, se Eliška rozhodne zjistit, co se tenkrát v ten osudný den vlastně stalo, jaký měla matka pro svůj čin důvod. Začne hledat matčiny známé a kolegy, oslovuje příbuzné i náhodné svědky, sociální pracovnici i vyšetřovatele, rekonstrukce toho dne se stane hlavním smyslem Eliščina života. Není to ale jen hledání pravdy, je to posedlost, která se podepisuje na Eliščiných vztazích, práci i na ní samotné.. 

Rekonstrukce je nesmírně čtivě a poutavě napsána, a to i přesto, že jde o tak náročné téma. Vražda dítěte rodičem, to je něco, co se vzpírá pochopení, rodinné trauma se navíc podepsalo na všech kolem... Hlavní hrdinka se snaží přijít celé záhadě na kloub - mohla za tragédií stát psychická porucha? Nevyléčitelná nemoc dítěte? Partnerské problémy či nějaký mimomanželský vztah? Něco skrytého v dětství? Svědectví po letech moc nepomáhají - i do života svědků zasáhl čas (Alzheimer, alkoholismus, rakovina....), ani na vlastní vzpomínky není možné spoléhat.  

Rekonstrukce je knížka, kterou přečtete na jeden zátah, protože se od ní prostě nemůžete odtrhnout.  I když si myslím, že Eliščino pátrání mohlo být za mírného použití technologií trochu efektivnější, velká část knihy se čte jako napínavá detektivka. Nicméně, podobně jako u Anežky mám i tady lehké výhrady k závěru, přece jen jsem čekala něco trochu jiného, dotaženějšího. Hanišové ty konce nějak nejdou... Máte-li ale rádi psychologické romány (srovnání se nabízí například s Tichými roky Aleny Mornštajnové), či divné knihy typu románů Anny Bolavé, pak je Rekonstrukce knihou pro Vás. Já si asi ještě během prázdnin střihnu Houbařku, poslední knihu, která mi od Viktorie Hanišové chybí do sbírky (a která má ještě lepší reference, než Rekonstrukce). 

Hodnocení: 85%

Viktorie Hanišová: Rekonstrukce

• EAN: 9788075778178
• ISBN: 978-80-7577-818-8
• Popis: 1× kniha, vázaná, 300 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Donatella Di Pietrantonio: Navrátilka

Před rokem jsme měli v knihovně Italský večer a já marně pátrala po tom, co současného italského u nás, krom Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante, v poslední době vyšlo. Zachránila mě česko-italská dcera mé kamarádky Mirunka, která mi doporučila počkat si na knížku Navrátilka. A tak když Argo loni v létě knihu italské spisovatelky Donatelly di Pietrantonio vydalo, hned jsem si ji objednala.

Hlavní hrdinkou je třináctiletá dívka, která se ocitá v nezáviděníhodné situaci: je "vrácena" od svých náhradních rodičů do své původní rodiny. Východiskem pro knihu jsou totiž skutečné události - v sedmdesátých letech minulého století se Itálie ocitla v hospodářské krizi a bylo poměrně běžné, že chudé rodiny, které měly hodně dětí, zejména ty ze zaostalejšího venkova, dávaly některé z nich na výchovu bohatším příbuzným do měst. A přesně tohle udělala původní rodina dívky: svěřila svou dceru příbuzné, sestřenici, která nemohla otěhotnět. Jenže po třinácti letech se něco stalo a děvče se ocitá ve své původní biologické rodině. Předtím žila se svými dobře situovanými adoptivními rodiči ve městě, chodila na balet a plavání, dobře se učila, měla kamarádky. A najednou ostrý střih - rodina s pěti dětmi, z nichž jedno je mentální postižené, vesnice, stísněný byt, kde nemá ani svou postel, často není na jídlo, výchova se děje prostřednictvím výprasků, na nějaké zájmy či školu není moc prostor, očekává se od ní, že bude doma pomáhat, starat se o bratra, neremcat. A dívka navíc vůbec netuší, proč se tu ocitla - je to její vina? Udělala něco špatného? Je její druhá matka nemocná, a proto se o ní nemůže starat?  Najít si svou pozici ve staro/nové rodině je také hodně těžké. Její původní matka se ani nesnaží najít si k ní cestu, a tak jedinou spřízněnou duší je mladší sestra Adriana, která se ji pokouší chránit a učí ji žít v nové realitě. Postupně si také dívka dává z malých náznaků dohromady, co bylo příčinou jejího návratu domů. 

Navrátilka je rozsahem nevelká kniha, ale příběh vás rozhodně zasáhne. Už jen ta představa - tohle se dělo v Itálii docela nedávno? Vždyť je to doba, kterou jsem už zažila! Ty holky v knize se chodily koukat k sousedce na televizi na Sandokana!  A i když ze samotného tématu mrazí, tak je popsán velmi poutavě. Každý z nás v pubertě prochází krizí identity a hledá si své místo na světě, hlavní hrdinka knihy tohle ale zažívá v intenzitě, kterou si neumíme představit. Velmi realisticky je popsán  vztah děvčete k oběma svým matkám - pokud jste četli Geniální přítelkyni, tak budete vědět. Italské matky (minimálně ty literární) se o dcery nezajímají, pokud už vůbec dávají nějaké city ke svým dětem najevo, je to téměř vždy jen k synům. Dcery jsou tu od toho, aby pokračovaly v matčině nelehkém úkolu starat se o rodinu a stejně jako ona se obětovaly.  A i když se dívka Navrátilka díky své inteligenci, která ji otevírá cestu ke vzdělání, nakonec možná vyhne předurčenému osudu, přesto si z dětství nese do dospělosti všechna svá traumata z nedostatečného přijetí. 

 

Časem jsem přišla o tuhle zmatenou představu normálnosti a dnes skutečně netuším, jaké místo je matka. Chybí mi, jako může chybět zdraví, útočiště, jistota. Je to trvalé prázdno, které znám, ale nedokážu ho překonat. Když nahlédnu dovnitř, točí se mi hlava. Je to zpustlá krajina, která v noci brání ve spánku a v tom málu, co ponechá, vyvolává zlé sny. Jediná matka, kterou jsem nikdy neztratila, je matka mých strachů."

Pokud máte rádi psychologické romány, pak Vás Navrátilka určitě zaujme, stejně jako zaujala čtenáře po celém světe. V Itálii získala kniha literární ocenění Premio Campiello a práva na knihu byla prodána do osmnácti zemí světa. 

Hodnocení: 100%

Donatella Di Pietrantonio: Navrátilka

• Nakladatel: Argo 
• EAN: 9788025725887
• ISBN: 978-80-257-2588-7
• Originál: L'Arminuta
• Překlad: Feltlová, Marina
• Popis: 1× kniha, vázaná, 200 stran, česky
• Rozměry: 14,2 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Delphine de Vigan: Pouta

Jak jsem zjistila, je Delphine de Vigan v Česku už docela zavedenou autorkou, Pouta jsou pátou knihou, která jí u nás vyšla. Pro mne je ale tahle francouzská autorka zbrusu novým objevem...

Tahle útlá a emocemi nabitá kniha má čtyři hlavní hrdiny, jejichž pohledy se v knize pravidelně střídají. Na první pohled vypadá vše přehledně - dva dvanáctiletí kluci, spolužáci a kamarádi ze školy,  jejich učitelka a nakonec matka jednoho z nich. Jednoduché to ale vůbec není. První kluk, Théo je ve střídavé péči. Týden bydlí s matkou, které syn připomíná nevydařený vztah a nenávist, kterou k otci svého dítěte cítí, další týden je pak chlapec s otcem, který už na všechno rezignoval. Ztratil práci, přestal vycházet z domu, přestal se mýt a nevylézá už ani z postele... Nikdo o tom neví a Théo svého otce nemíní zradit. Východisko nachází Théo v alkoholu, který mu vyhání z hlavy úzkosti a umožňuje mu zapomenout. Proměny chlapce si všímá jeho učitelka Hélène, ta se ale mylně domnívá (pod vlivem své vlastní neblahé zkušenosti z dětství), že Théo je týrané dítě. Snaží se kluka bránit před kolegy, ale za nadměrnou pozornost se jí dostává spíše výtek. Zachránit Théa se snaží i jeho jediný kamarád Mathis, který s ním nejprve v alkoholu drží krok, pak ale pochopí, že tohle není jen chlapecká hra na překračování hranic. Jenže ani Mathis nemůže ve svém věku na takový úkol stačit, zvlášť když i v jeho navenek spořádané rodině to poněkud skřípe, jak dokazuje svědectví jeho matky Cécile, která se nemůže vzpamatovat z toho, jak málo zná svého manžela.  Může tohle dobře skončit? 

Pouta jsou drsnou knihou o tom, že zlo se v lidských životech neobjevuje jako podnět odněkud zvenčí, ale že ty nejhorší věci si děláme navzájem mi sami. Tím, že se nezajímáme, snažíme se skrývat věci a události, zachovávat pouta, která nás ničí. Vztahy jsou ostatně hlavním tématem knihy - naše rodina, naše kořeny nás svazují, rodinná tajemství se uchovávají v tajnosti, bez ohledu na to, jestli to někomu/dítěti zničí život. Delphine de Vigan tohle ve své novele velmi mrazivě a nekompromisně popisuje, nesnaží se hodnotit ani nabízet řešení, přesto ale otvírá oči a nutí přemýšlet. Vždyť to, o čem se v knize píše, se kolem nás děje v menší či větší míře každý den...

Z Pout Delphine de Vigan jsem opravdu překvapená, tahle psychologická novela mě dostala. Budu se muset poohlédnout po dalších knihách této autorky.

Hodnocení: 95%

Delphine de Vigan: Pouta Nakladatel: Odeon EAN: 9788020718471 ISBN: 978-80-207-1847-1 Originál: Les Loyautés Překlad: Pflimpflová, Alexandra Popis: 1× kniha, vázaná, 160 stran, česky Rozměry: 13,5 × 20,8 cm Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Pasi Ilmari Jääskeläinen: Den falešné kočky

Řekněme si to upřímně, za normálních okolností bych se do žádné další knihy Pasi Ilmari Jääskeläinena asi už nikdy nepustila. Magický průvodce městem pod pahorkem mi pro seznámení s finským podivnem docela stačil.  Jenže pak si moje kamarádka Lucie napsala Ježíškovi o knížku Den falešné kočky. A já jsem nahlédla a byla tou proradnou kočkou lapena...

Hlavním hrdinou je sedmačtyřicetiletý Kaarna, který prožívá nejpodivnější den v životě. Původně se chystal s manželkou a malou dcerou na festival v rodném městě Marrasvirta. Jako městský inovátor měl večer přednést důležitý projev a jeho manželka se chystala veřejně odhalit jedno staré tajemství - spojení místního prominenta s východoněmeckou Stasi. V tom ale Kaarnu zastihne telefonát: jeho matka, kdysi velmi významná psycholožka, nyní dáma trpící demencí,  umírá. Kaarna s ní už několik let nebyl v kontaktu, v dětství spolu měli báječný vztah, pak se ale po dlouhé Kaarnově nemoci odcizili. Kaarna pospíchá do sanatoria, kde ho ale čeká překvapení: matka nezemřela, jen díky experimentální léčbě upadla do stavu podobného smrti. Po procitnutí ale dezorientovaná z domova odešla. Kaarna se jí vydává hledat do města plného maškar a masek, a také do míst, které si v hlavě uchoval ze svého dětství, protože podle všeho má jeho matka své vlastní představy o čase. Cesta do minulosti ale postupně odhaluje mnohá další tajemství... 

Po zcela realistickém úvodu začíná zajímavá jízda. Hledání ztracené matky, setkávání se s lidmi, které si události z doby minulé pamatují úplně jinak, než  Kaarna, odhalování mezer v paměti. Matka se stále odněkud vynořuje, aby se po naznačení dalšího směru zase ztratila... Detektivka, pohádka s rejem karnevalových masek, špionážní román z doby studené války? Nejspíš především psychologický román o (ne)spolehlivosti paměti, o  specifickém vztahu rodiče a dítěte, o hledání vlastní identity. Je to napínavé, podivné a pokud podlehnete fantaskní atmosféře města i příběhu, tak velmi čtivé. Ano, všudypřítomné kočky mi trochu lezly na nervy, rozuzlení mě napadlo někde v půlce (a potvrdilo se), přesto jsem se ale k téhle knížce vracela vyloženě s chutí. A kdybych ji nedočetla chvíli před půlnocí, asi bych se i se stejným potěšením vrátila po přečtení zpátky na začátek, abych si vychutnala všechny ty spoilery, které mi při prvním čtení unikly. 

Pasi Ilmari Jääskeläinen mě vážně překvapil a zdá se, že ho ještě vezmu na milost. Tohle byla o dost lepší kniha, než Magický pahorek. Propracovanější, logičtější, snad i jednoznačnější (rozhodně žádné alternativní konce).  Že bych se konečně propracovala i k tomu Literárnímu spolku Laury Sněžné?

Nečekané potěšení že čtení, díky, Lucie.😀

Hodnocení: 90%

Pasi Ilmari Jääskeläinen: Den falešné kočky¨

• Nakladatel: Paseka
• EAN: 9788074329289
• ISBN: 978-80-7432-928-9
• Originál: Väärän kissan päivä
• Překlad: Piskoř, Vladimír
• Popis:1× kniha, brožovaná, 316 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Margaret Magnussonová: Životní úklid

Z Neoluxoru jsem dostala nabídku na knihu Margaret Magnussonové: Životní úklid. Prý to bude něco jako Marie Kondó. Rozhlédla jsem se po našem bytě a usoudila, že generální úklid by si opravdu zasloužil. Jaké bylo moje překvapení, když se ukázalo, že se jedná o úklid zcela jiný:-)

Zdá se, že ve Skandinávii mají speciální názvy pro všechno. Po hygge a lagom teď dobude svět döstädning. Ve švédštině to znamená „zbavovat se nepotřebných věcí a zkrášlovat a uklízet domov, když se začnete domnívat, že se přiblížil čas vašeho odchodu z tohoto světa“. Lakonicky – uklízení před smrtí. 

Autorka knihy, dáma mezi osmdesátkou a stovkou, se rozhodla velmi milou a vtipnou formou podělit o své životní zkušenosti a předat lidem v podobné situaci tipy, jak zredukovat počet věcí, které vlastní a o které se musí starat. Cílem je zjednodušit si život, uspořádat věci důležité a ušetřit čas našich blízkých v budoucnu. 

  

Kniha je v tomto velmi praktická, otevřená a pragmatická, pro českého čtenáře, který není zvyklý o smrti hovořit, to může být poněkud zneklidňující čtení. Konec ale někde čeká na každého z nás a Životní úklid se tak možná stane knihou, která nám v tomto ohledu může otevřít oči.

Musím říct, že jsem si tuhle knížku po prvotním šoku docela užila. Je to kraťoučké, jsou tu kapitolky, které byste možná nečekali (aneb kam s domácím mazlíčkem, nebo kapitola o sexuálních hračkách, které by po Vaší smrti vážně nechtěl nikdo najít), něco je inspirativní více, jiné rady zase odpovídají spíše reáliím současného Švédska. Knížka se velmi dobře čte, je psaná laskavým tónem a s humorem a i když se do hrobu zatím nechystám, některé nápady na úklid jsou inspirativní i pro mne. 

Neumím si ale moc představit, že bych tuhle knížku dala někomu darem... To bych asi moc nepochodila... A tak si ji raději nechám, ona se totiž ještě jednou bude hodit....:-)

Díky Neoluxoru za rozšíření obzorů:-)

Hodnocení: 90%

Margaret Magnussonová: Životní úklid  

• Nakladatel: Grada
• EAN: 9788027108770  ISBN: 978-80-271-0877-0
• Originál: The Gentle Art of Swdish Death Cleaning
• Překlad: Ejemová, Jana
• Ilustrace: Magnussonová, Margareta
• Popis: 1× kniha, vázaná, 144 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Shari Lapena: Někdo cizí v domě

Temná minulost a ztráta paměti

Četli jste hit loňského roku, román Manželé odvedle? Psychologický thriller o ztraceném miminku? Pokud ano, pak se můžete těšit novou knihu od stejné autorky, Kanaďanky Shari Lapeny, kterou právě teď pod názvem Někdo cizí v domě (v originále A Stranger in the House) vydává Knižní klub. Stejný žánr, podobné napětí.

Hlavní hrdinka Karen žije se svým manželem Tomem v krásném domě na předměstí New Yorku. Jsou spolu dva roky a mají spokojené manželství, oba pracují, prostě středostavovská idylka. Jednoho dne však zazvoní telefon, Karen všechno nechá, sedne do auta a zběsile odjíždí. O několik hodin později nabourá její auto do sloupu, Karen se probudí v nemocnici s otřesem mozku a vůbec nic si nepamatuje. Nebo si nechce vzpomenout? Po návratu domů není nic jako dřív. Karen má stále pocit, že v jejich domě byl někdo cizí, někdo se dotýkal jejích věcí a přehraboval v soukromí. Manžel ji nejprve podporuje, ale postupně začíná zjišťovat, že o své ženě vlastně nic moc neví. Její minulost je úplně neznámá. Situace se zkomplikuje nálezem mrtvého muže nedaleko místa Kareniny nehody. Jsou tu indicie, které policii vedou směrem k mladé ženě. Nějaké temné tajemství z předchozího života? Jakou roli hraje sousedka odvedle Brigit, Karenina kamarádka a zároveň bývalá Tomova milenka? Kdo zabil toho muže? A kdo to vlastně byl?

Tuhle knihu jsem si pořídila pod vlivem nadšených ohlasů na Manžele odvedle. Těšila jsem se na napínavé čtení, kterého se mi dostalo, byť jsem přece jen čekala trochu víc. Ano, je to kniha plná zvratů, postupně se rozplétá minulost hlavních postav, osvětlují se jejich vztahy a konflikty. Čekejte krátké a rychlé kapitoly a dynamický styl, kniha není moc dlouhá, takže ji nakonec přelouskáte za pár hodin. Na druhou stranu mi prostředí amerického předměstí a partnerský vztah dvou účetních nepřišly zas tolik atraktivní. Poměrně snadno se dal odhadnout děj, a i když jsme se v závěru knihy dočkali tak trochu překvapení, nebylo to nic světoborného. Klasický román pro ženy, a tím nemyslím nic pejorativního. Pokud se chcete odreagovat, baví vás rodinná dramata, ve kterých se postupně odhaluje minulost a psychologický profil postav (jako podobné mě napadají třeba knihy od Liane Moriarty), nemáte moc rádi krev a násilí, pak si knihu Někdo cizí v domě určitě užijete. 

 

Děkuji knihkupectví Neoluxor za recenzní výtisk.

Hodnocení: 70%

Shari Lapena: Někdo cizí v domě

• Nakladatel: Knižní klub
• EAN: 9788024259970
• ISBN: 978-80-242-5997-0
• Originál: A Stranger in the House
• Překlad: Kunová, Jana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 272 stran, česky
• Rozměry: 15 × 23,5 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)