pondělí 23. dubna 2018

Stavovské divadlo: Mikve

Hadar Galron: Mikve

Hra současné izraelské dramatičky, která na pozadí tradičního židovského rituálu otevírá téma postavení žen ve společnosti a vztahu ortodoxní komunity k běžnému životu.



Šošana je lázeňská v mikve, kam každý měsíc chodí ženy z ortodoxní židovské komunity vykonat očistnou koupel po menstruaci nebo po porodu. Pomáhá ji mladší lázeňská Šira, která má oproti Šošaně modernější názory. A tak si začíná všímat, s čím se ženy, které do mikve přicházejí, v životě potýkají. Vidí stopy po domácím násilí na těle Chedvy a nenechá si nabulíkovat, že Chedva padá. Snaží se pochopit Chedvinu dceru Eliševu, která nemluví a chová se zvláštně. Chce pomoci mladé Tehíle, kterou čeká domluvená svatba a která má strašný strach začít s manželem sexuálně žít. Všechna tahle starost a péče je ale něco, co se příčí zaběhnutým pořádkům. Stejně tak jako snaha Širy znovu neotěhotnět. Mikve, to je tradice, která trvá tisíc let. Jak by se mohly ženy něčemu takovému protivit?

Co si budeme povídat, pohled do života ortodoxní židovské komunity je dost exotika, takže plusový bod.

Na druhou stranu mi nepřišlo úplně šťastné obsazení. Z 8 žen je jich polovina o generaci až dvě starší, než jejich postavy mají dle logiky věci být. Jasně, při premiéře před 10 lety jim bylo o deset míň, ale Jana Boušková (63) jako žena po porodu? Nebo neustále se hihňající Iva Janžurová (76) s dcerou na vysoké? Vanda Hybnerová (49) se dvěma malými dětmi? Zvlášť, když se celou dobu zdůrazňuje, že správná židovská žena se vdává a začíná rodit v 18? 

Navíc ne moc uvěřitelné finále o tom, že když jde do tuhého, drží ženy přes všechny rozpory při sobě... Takže nakonec hlavně přehlídka významných žen Národního divadla (Janžurová, Salzmannová, Medvecká, Hybnerová, Boušková), aneb to máme štěstí, že je vidíme ještě všechny pohromadě... Aplaus to mělo veliký, derniéra se blíží...

Zajímavá scéna, výborná hudba.



Hodnocení: 70%

Premiéra: 4.12.2008.
Překlad: Ester Žantovská.
Dramaturgie: Daria Ullrichová.
Scéna: Jan Dušek.
Kostýmy: Zuzana Krejzková.
Hudba: Miloš Orson Štědroň.
Režie: Michal Dočekal.
2:50 | Poslední uvedení: červen 2018.


Osoby a obsazení
Šošana - Iva Janžurová
Šira - Vanda Hybnerová
Esti - Jana Boušková
Hindi - Taťjana Medvecká
Tehíla - Magdaléna Borová
Miki - Antonie Talacková
Chedva - Eva Salzmannová
Eliševa -  Marie Poulová
na violoncello Helena Velická nebo Eva Kumperová
ze záznamu Jan Dolanský


neděle 22. dubna 2018

Kerstin Ekmanová: Pes

Malé štěně, hory někde ve Skandinávii, zima a sníh. A právě tady se štěně zaběhne, ztratí se své mámě a lidem, které zná. Jen náhodou přežije prvních několik mrazivých nocí. Najde mršinu losa, která mu zachrání život. Štěně nic nezná, nikomu nevěří, bojí se vran, má strach ze zvuků a neznáma. Chybí mu máma.... Jenže není zbytí, pokud chce přežít (a to štěně chce moc), musí se postupně naučit pravidlům života v divočině. Začne lovit drobné hlodavce, živí se hmyzem a lesními plody. Má své teritorium, kde to zná, naučil se poslouchat své pudy, dokáže se nasytit. Oblíbí si vejce a kuřata tetřevů. Přesto se strach stále vrací - to když se při svém lovu ztratí, když narazí na silnějšího protivníka, když ucítí pach člověka. Štěně přežije jaro i krátké teplé léto. Pak přichází podzim a po něm další zima, se kterou se vrací i lidé - lovci. Jsou mezi nimi i ti jeho? A znamenají pro něj ještě něco? Nebo se z našeho klubíčka stal dlouhonohý, šlachovitý, šedivý vlček?



Tahle kniha je dojemná, milá a působivá. Jako bych se dívala na večerníčky od Václava Chaloupka.  Jestli tuhle knížku někdy bude někdo chtít načíst jako audioknihu, hlasuju jednoznačně pro Viktora Preisse. Ten by se hodil dokonale, ve Vydrýskovi se zcela osvědčil, u Psa jako bych ho při čtení slyšela. Popis přírody a chování jednotlivých živých tvorů, střídaní ročních období, ale také velká témata jako strach, smrt, touha přežít, důvěra...  Není to dlouhá knížka, ale přesto zanechá dojem.   


Pořídila jsem si ji jako knížku pro společné čtení se synem, po přečtení si ale nejsem jistá, že by to byla vyloženě kniha pro děti. Věty jsou dlouhé, slovní zásoba pokročilá, pocity a zážitky hluboké. Rozhodně je to knížka pro milovníka psů - vzhledem k tomu, že lidé v Česku chovají přes dva miliony psů (43 % domácností má psa), bude to asi knížka, která se bude dobře prodávat. Dobrý marketingový tah. Já se tedy za extra fanouška psího plemene nepovažuji, psa doma nemáme ani neplánujeme, přesto se mi ale knížka Pes poměrně dost líbila. 

 

Švédka Kerstin Ekmanová patří mezi nejvýznamnější severské autorky. Původně se věnovala hlavně detektivkám, postupně jsou ale její knihy spíš psychologické a sociologické, jejím velkým tématem je postavení ženy a matky ve švédské společnosti a na švédském venkově. V Česku vyšlo už několik jejích knih, včetně těch nejznámějších, jako je Černá voda nebo Vlčí kůže. Na působivosti knihy Pes má velkou zásluhu také překladatel, kterým je Jaroslav Bojanovský (můžeme ho znát třeba z překladů knih Johanna Theorina nebo Leifa G.W. Perssona).



Díky nakladatelství MOBA za příjemný čtenářský zážitek. 

Hodnocení: 90%


Kerstin Ekmanová: Pes


  • Nakladatel: MOBA
  • EAN: 9788024380643  ISBN: 978-80-243-8064-3
  • Originál: Hunden
  • Překlad: Bojanovský, Jaroslav
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 104 stran, česky
  • Rozměry: 12,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

čtvrtek 12. dubna 2018

Jan Skácel: Uspávanky

Doba nepřeje poezii. Poezie se dnes vydává v minimálních nákladech, v knihkupectvích ji prakticky nenajdete. Znáte snad někoho, kdo o sobě říká, že je básník? Myslím, že dnes už ani holky ve škole či v tanečních básničky neocení... Štěpán Šafránek by to měl těžké... Já jsem ostatně v tomto ohledu příkladný ignorant, minulý týden jsem s překvapením zjistila, že se stále ještě rozdává Litera za poezii...

A přesto jsou básníci, kteří se hodí i do té dnešní uspěchané doby. Jedním z nich je Jan Skácel. Že ho neznáte? A co třeba tuhle písničku Hradišťanu? 


Ubývá míst kam chodívala pro vodu
má starodávná milá, starodávná milá
kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinu aby se napili z dlaní
ubývá míst kam chodívala pro vodu,
voda si na to vzpomíná, voda je krásná.
Voda má voda má voda má
voda má voda má voda má rozpuštěné vlasy...


Jan Skácel, 7. února 1922 - 7. listopadu 1989

Nedávno jsem pár Skácelových básniček zaslechla v pořadu Století hitů v pražské Poetické kavárně Viola. Bylo to neskutečně působivé... A tak jsem se s velkým očekáváním pustila do dětské knihy Jana Skácela s názvem Uspávanky. 


Poprvé tyhle básničky, které by měly pomoci dětem, aby se jim lépe usínalo, vyšly už před 35 lety, v roce 1983.  Tehdy mě minuly a je mi to skoro líto.


  


Uspávanky jsou moc milá knížka. Hravá, plná fantazie, vtipná a roztomile absurdní. Třeba tahle:

Uspávanka s chlapcem, který dělá stojku na hlavě 

Chlapec dělá stojku,
podívej se, hle,
nohama je vzhůru,
stojí na hlavě.


Všechno je hned jiné,
všechno dole hlavou,
na zemi je nebe,
lodě v mracích plavou,


a jak obrátil se
náhle chlapci svět,
palouk, les i domy,
jak mám přivonět k fialkám a bezu,
chrpu utrhnout,
když na hlavě stojí,
když se nesmí hnout,

aby neupadl,
pro jediný květ,
pro jedinou chrpu
nepřevrátil svět.

Nejnovější vydání od nakladatelství MOBA je navíc ilustrováno krásnými kresbami Zdenky Gelnarové, je radost tuhle knížku držet v ruce. 

 

Na děti čekají uspávanky s klasickými počítanými ovečkami, ale i s krutihlavem, vosou, která píchla Viktorii, letadlem, Mozartem nebo hloupými kocoury. Nedokážu posoudit, jak dnešní děti na básničky reagují, ale tyhle mi přijdou dostatečně dobré/chytré na to, aby to děti bavilo. Když to bavilo mně:-)

A jestli se na interpretaci básní necítíte, zkuste to nechat povolanějším - jednu z uspávanek nazpívala třeba Iva Bittová  

... jsem důlek čisté
svěží vody
a postýlka hvězd
stříbrná,
napít se plaché
laně chodí
za horkých nocí
z mého dna...
a studánka,
ta nikdy nelže,
protože každá 
lidská lež 
v studánce malé 
utopí se i když je velká 
jako věž ...





A tenhle klip mě přivedl i k dalším hudebním interpretacím Skácelovy poezie - už to sice není pro děti, ale i tak stojí za to: http://amulet.davidrotter.com/. Myslím, že zhudebnělé básně v podání třeba Szidi Tobias, Jiřího Suchého, Bolka Polívky, Josefa Somra, Michaela Kocába, Františka Segrada nebo Vojty Dyka vás budou bavit.

Suma sumárum, Uspávanky mi nečekaně rozšířily obzory. Díky nakladatelství MOBA!

Hodnocení: 100%


Jan Skácel: Uspávanky
  • Nakladatel: MOBA
  • EAN: 9788024380636 ISBN: 978-80-243-8063-6
  • Ilustrace: Gelnarová, Zdenka
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 104 stran, česky
  • Rozměry: 21,5 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

středa 11. dubna 2018

Margaret Magnussonová: Životní úklid

Z Neoluxoru jsem dostala nabídku na knihu Margaret Magnussonové: Životní úklid. Prý to bude něco jako Marie Kondó. Rozhlédla jsem se po našem bytě a usoudila, že generální úklid by si opravdu zasloužil. Jaké bylo moje překvapení, když se ukázalo, že se jedná o úklid zcela jiný:-)



Zdá se, že ve Skandinávii mají speciální názvy pro všechno. Po hygge a lagom teď dobude svět döstädning. Ve švédštině to znamená „zbavovat se nepotřebných věcí a zkrášlovat a uklízet domov, když se začnete domnívat, že se přiblížil čas vašeho odchodu z tohoto světa“. Lakonicky – uklízení před smrtí. 

Autorka knihy, dáma mezi osmdesátkou a stovkou, se rozhodla velmi milou a vtipnou formou podělit o své životní zkušenosti a předat lidem v podobné situaci tipy, jak zredukovat počet věcí, které vlastní a o které se musí starat. Cílem je zjednodušit si život, uspořádat věci důležité a ušetřit čas našich blízkých v budoucnu. 

  


Kniha je v tomto velmi praktická, otevřená a pragmatická, pro českého čtenáře, který není zvyklý o smrti hovořit, to může být poněkud zneklidňující čtení. Konec ale někde čeká na každého z nás a Životní úklid se tak možná stane knihou, která nám v tomto ohledu může otevřít oči.



Musím říct, že jsem si tuhle knížku po prvotním šoku docela užila. Je to kraťoučké, jsou tu kapitolky, které byste možná nečekali (aneb kam s domácím mazlíčkem, nebo kapitola o sexuálních hračkách, které by po Vaší smrti vážně nechtěl nikdo najít), něco je inspirativní více, jiné rady zase odpovídají spíše reáliím současného Švédska. Knížka se velmi dobře čte, je psaná laskavým tónem a s humorem a i když se do hrobu zatím nechystám, některé nápady na úklid jsou inspirativní i pro mne. 

Neumím si ale moc představit, že bych tuhle knížku dala někomu darem... To bych asi moc nepochodila... A tak si ji raději nechám, ona se totiž ještě jednou bude hodit....:-)

Díky Neoluxoru za rozšíření obzorů:-)

Hodnocení: 90%

Margaret Magnussonová: Životní úklid  
  • Nakladatel: Grada
  • EAN: 9788027108770  ISBN: 978-80-271-0877-0
  • Originál: The Gentle Art of Swdish Death Cleaning
  • Překlad: Ejemová, Jana
  • Ilustrace: Magnussonová, Margareta
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 144 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,8 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

středa 4. dubna 2018

Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn

Musím přiznat, že v posledních letech jsem se do nominací Magnesie Litery moc nestrefovala, takže jsem při slavnostním vyhlášení většinou jen koukala a dělala si poznámky, co bych si měla jít koupit. Letos jsem se ale rozhodla, že to nepodcením, a tak jsem si hned po vyhlášení nominací udělala cestu do knihovny. 

Ze šesti nominací v kategorii Litera za prózu:
  • Anna Bolavá: Ke dnu (Odeon) 
  • Lucie Faulerová: Lapači prachu (Torst) 
  • Ondřej Horák: Nebožtík (Akropolis) 
  • Ivana Myšková: Bílá zvířata jsou velmi často hluchá (Host) 
  • Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn (Argo) 
  • Petra Soukupová: Nejlepší pro všechny (Host)
jsem tak letos přečetla pět knih (a šestou od Ivany Myškové mám právě na nočním stolku). Neděste se, jsou to všechno svazečky vyložené útlé, české próze evidentně sluší štíhlost, takže mi to zas tolik času nezabralo. 

Palce jsem držela Anně Bolavé a Petře Soukupové, leč porota rozhodla jinak. 

The winner is: Josef Pánek a jeho Láska v době globálních klimatických změn. 


Josef Pánek, autor knihy, je vědec (molekulární genetik), cestovatel a globální nomád. Žil delší čas v Norsku a Austrálii, kvůli práci procestoval svět a jeho žena pocházela z Kolumbie. V novele Láska v době globálních klimatických změn všechny tyto své světoběžnické zkušenosti výborně zúročil. 

Hlavní hrdina Tomáš se ocitá v Indii, ve městě Bengalúru na nějaké vědecké konferenci. Indická realita na něj mocně působí, vnímá ji všemi smysly, odevšad na něj útočí pachy, barvy, smog, špína, Tomáš se díky okolnímu prostředí zmítá ve svých fóbiích. Na konferenci se potká s indickou dívkou, se kterou stráví intenzivní noc, krom sexu dojde i na vyprávění, a to hlavně na vzpomínky na Island na začátku devadesátých let, což byla jedna z prvních zemí, kterou Tomáš navštívil. Krom porovnávání indických slumů a pustiny severského ostrova, (které možná navíc tak úplně nesedí, neb to co Tomáš považuje za slum, je zřejmě jen běžná indická ulice),  se ale Tomáš jako správný Čech věnuje i mudrování o české národní povaze, českém rasismu a nacionalismu,  o globalizaci. Dost kriticky se staví k fungování vědy, a to nejen v naší české kotlině. Jinak je to ale taková ta expatovská klasika, porovnávání a dojmy, kritizování a sarkasmus spojený s typickou českou nespokojeností. Ta se stupňuje ve chvíli, kdy se mu indická dívka ztratí a nikdo mu nechce pomoci ji znovu najít. 

Co je na knize naprosto jedinečné, to je jazyk. Oslovování čtenáře, opakování, rytmus, stupňování situací. Pánek nedělá odstavce, vlastně skoro ani čárky a tečky. Jeho věty jsou dlouhé a komplikované, mají ale své přesné tempo. Originálně používá i číslice, rozhodně nikoliv tak, jak nás to ve škole učili.  Je to čtení, na které je nutné si chvilku zvykat, ale pak čtenáře strhne a ten se veze na vlně až do konce. Možná by se ta práce s jazykem dala přirovnat k Hrabalovi, nebo spíš Palahniukovi - oba jsou údajně spisovatelovými oblíbenými autory. 


V životě jste nebyli v Indii, představte si to. Teď se ocitnete v indickém Bangalore, uprostřed kraválu, smradu, vřavy dopravy a lidí, a nemáte proti tomu obranu. Jste v bezpečí hotelu a konferenčního centra, a přesto jste vyděšenej jak malej králík. Odvážíte se ven a dojdete do slumu. V nepřehledném davu žen v sárí uvidíte indickou dívku v obyčejném triku a džínách. Vyfotíte si ji, protože je to jediné, co vás neleká. Ona si toho všimne a řekne vám plynnou angličtinou, ať její fotku okamžitě smažete.


Láska v době globálních klimatických změn byla vážně osvěžujícím čtením, ať již jazykem, nebo tématem. Je prima, když si taky občas přečteme něco o světě tam venku (Pánek a princ Ládík, naši dva vyslanci), a to z nadhledu člověka, který už něco zažil, má díky svému vzdělání a věku rozhled  a celé to dokáže vtipně glosovat. Stereotypy, xenofobie, nemožnost zakotvení ve světě, který se tak zmenšil, ztráta pocitu, že jste někde doma. 


Kniha Josefa Pánka mě bavila, byť jsem tedy neměla při čtení pocit, že právě hltám knihu roku. Přišlo mi to občas maličko povrchní, chyběla mi sevřenost literárního útvaru, připojení zážitků z Islandu bylo trochu násilné... Nicméně, v českém literárním prostředí jde o knihu, která má originální téma i formu, a to se cení. 

Blahopřání k Magnesii Liteře v kategorii próza!:-)

Hodnocení: 85%


Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn
  • Nakladatel: Argo
  • EAN: 9788025719220 ISBN: 978-80-257-1922-0
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 160 stran, česky
  • Rozměry: 14 × 21,3 cm
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Leif GW Persson: Umírající detektiv

Leif G. W. Persson je švédský kriminolog a autor kriminálních románů. V češtině je asi nejznámější jeho série Severské mystérium (knihy Mezi touhou léta a chladem zimy, V jiném čase, v jiném životě a Volně padat jako ve snu), ve které se věnuje vraždě švédského ministerského předsedy Olafa Palmeho. Spojníkem mezi těmito knihami je šéf Národní kriminální policie Lars M. Johansson, který je také hlavním hrdinou nejnověji u nás vydané Perssonovy knihy Umírající detektiv. 


Jak už název napovídá, kriminalista Lars M. Johansson se v této knize ocitá na sklonku svého života.  Odešel z aktivní služby, byť jeho pověst vynikajícího kriminalisty žije dál. Jako správný policista si se zdravou životosprávou nikdy hlavu příliš nelámal a nezdravý životní styl ho v důchodu dostihl. Postihne ho mozková příhoda (mrtvice), po které stráví několik dní v kómatu. Probudí se částečně ochrnutý a velmi, velmi unavený. Paměť mu vynechává, ruce neslouží.  Jeho ošetřující lékařka se mu v nemocnici svěří s rodinným tajemstvím. Její otec farář kdysi v rámci zpovědi vyslechl informaci, která by po čtvrtstoletí mohla vést k objasnění starého případu znásilnění a vraždy devítileté holčičky. Lars se rozhodne přijít věci na kloub, a to i přesto, že dle nového zákona je případ promlčený. Zapojí staré kamarády a kolegy, ponoří se do pětadvacet let starých spisů a policejních seznamů, zapojí své proslulé logické uvažování.  Když zdravotní stav dovolí, tak se svou novou ošetřovatelkou a ruským asistentem, kterého mu dodá bohatý a prakticky zaměřený bratr, vyráží i do terénu. Zdravotní stav se moc nelepší, Johansson se ale v tomto ohledu na rozdíl od vyšetřování moc nesnaží, nehodlá si zkazit poslední dny života dietou a tělesným cvičením. Zdá se tedy celkem jasné, že případ malé Yasmine bude vyvrcholením jeho profesního života. 

Když vyšetřujete vraždu, musíte si říct: Když musíš, je to, jako bys rád. Nesmíte naříkat, jak je to těžké a jak hrozně málo toho víte. Všechny tyhle řečičky musí stranou. Nehodí se pro žádného skutečného policajta, Když musíš, tak musíš. Tohle platí. Zbytečně věci nekomplikuj. Nevěř náhodám.
Od Leife GW Perssona jsem zatím nic nečetla, ale musím přiznat, že Umírající detektiv mě velmi příjemně překvapil. A není to jen můj názor, tahle kniha získala postupně všechna nejvyšší ocenění udělovaná skandinávským detektivkám, prodalo se víc než půl milionu výtisků a švédská televize podle této knihy natočila seriál, který se začal vysílat letos v lednu. 

Bavilo mě to. Nejde jen o samotné vyšetřování, které je po pětadvaceti letech mimořádně složité, naštěstí díky systematičnosti při vedení spisů a neskutečné paměti všech zúčastněných, se vyšetřování daří (já, která si nepamatuju, co se stalo včera, tohle maximálně oceňuju), jde i o samotné pojetí vyprávění. Detektiv Johansson bilancuje svůj život, uvažuje nad smrtí, nad rodinnými vztahy. Tuhle knihu můžete brát jako příběh o stárnutí, ubývání sil a odmítání života, který se tomu minulému vůbec nepodobá. Zároveň je to ale příběh dost ironický, chvílemi lehce cynický, každopádně ale vtipný a pojatý s nadhledem. Zajímavé jsou hlavně osobité postavy Larsových pomocníků - potetované ošetřovatelky Matildy i asistenta a řidiče Maxe, který má za sebou těžké dětství v ruském dětském domově. Zejména hlášky odkazující na klasická díla krimi literatury a pop kultury byly zábavné, hlavně proto, že detektiv Johansson jako představitel staré školy většinou vůbec netušil, která bije. 

 

Některé z knih ze série Jarnebring & Johansson už v češtině vyšly, byť oficiálně nebyly označeny jako součást série. Budu se po nich muset podívat, Umírající detektiv bylo opravdu velmi příjemné čtení. 



Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk. 



Hodnocení: 95%



Leif GW Persson: Umírající detektiv

  • Nakladatel: MOBA
  • EAN: 9788024376530  ISBN: 978-80-243-7653-0
  • Originál: Den Döende Detektiven
  • Překlad: Bojanovský, Jaroslav
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 472 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 21,2 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)