Tak pro tuhle knihu bych ve Čtenářské výzvě potřebovala speciální kategorii: Kniha, která se ke mně dostala zvláštní cestou. Před vánoci jsem neodolala a ve speciální slevové akci nakoupila pár knížek v nakladatelství Brkola. Knížky dorazily dokonce před vánocemi, ale místo jedné, na kterou jsem čekala, leželo v krabici "Zlatíčko už bude hodný! a přece se točí". Protočila jsem oči, napsala e-mail a za chvíli mi přišla omluva od Michala Čunderleho, že to asi popletli, omlouvají se, požadovanou knihu pošlou po vánocích a tuhle že si mám nechat jako odškodné. A tak i když dětským knihám už tak často neholduju, pustila jsem se dnes do ní. A nakonec asi dobrý, byť je to teda kousek dost speciální.
Hlavní hrdinka Eva, které se říká Chňapka, protože ráda peče a vaří, dostane od svých kámošek Lely (ta miluje růžovou) a Sádry (vystudovala keramiku) čokoládovar, u kterého je - asi omylem - přibalený jakýsi stříbrný kruh. Vypadá jako zapomenutá součástka do nějakého stroje, možná, že byl v minulém životě něčím úplně jiným. Každopádně to ale mluví, vidí, čte a hýbe se (a zároveň to trpí amnézií, na minulost ani na své jméno si nevzpomíná). Dokonce ani přítomný obtloustlý soused a zahrádkář Bivoj si s touhle věcičkou neví rady. Kolečko dostane provizorní jméno - Zlatíčko. Zlatíčko si Chňapku brzo oblíbí, hlavně proto, že je to kolečko žravé a na jídlo si potrpivší. Je to také kroužek ukecaný, do všeho se pletoucí, snažící se nešikovně o spravedlnost, což vyvolává zmatky a zpoždění, a to nejen u Chňapky a Bivoje, ale také u ostatních obyvatel vesnice Tykvánky (tady je nejvýraznější komunitou "soví" omladina - výrostci kdysi navštěvující oddíl Luňák, díky čemuž se oslovují sovími přezdívkami - např. Kalous, Sovice, Puštík). Navenek to totiž vypadá, že Zlatíčko zlobí (dokonce děsně zlobí), jenže on se spíš nevyzná v našem světě. Chňapka kvůli němu často šílí - když jí sežere upečený perník, který plní přání, když na vesnické zábavě promíchá výhry v tombole, když zmaří stomatologické vyšetření nebo se přecpe jahodami na samosběru. Zlatíčko občas zdrhne, velmi často se ho pokouší někdo šlohnout, ten pravý domov má ale u Chňapky. Oba dva se sbližují (sbližovací roli tu má ostatně také i Bivoj) a pokouší se přijít na to, kdo na tomhle světě jsou a kým se mohou stát.
Zlatíčko už bude hodný! a přece se točí je svérázná prvotina Lucie Krůtové. Pohádkově fantastická či fantasticky pohádková knížka, která právě vychází v nakladatelství Brkola. Tykvánky jsou městečko, ve kterém se čutá fotbal i pěstují jahody, mladí i staří jezdí cyklistický závod Tykvokros a trsá se na tanečních zábavách. O občasný větší rozruch se stará zdejší parta omladiny. Když se ale do domku po panu Žahourovi přistěhuje dívka, které nikdo neřekne jinak než Chňapko, začnou se teprve dít věci! Zvlášť když se z krabice od nového čokoládovaru vykulí stříbrný kroužek, co i bez pusy požaduje horkou čokoládu a jméno Zlatíčko. Bivoj metelí na fotbal místo do obchodu, pan Nguyen zjistí, že se dře, píseň „Zubní pohotovost“ rozvlní i zapřisáhlé netanečníky, závod málem vyhraje poctivý podvodník a amatérský dalekohled najde stroj na Měsíci. Báječným překvapením jako by neměl být nikdy konec! Poutavé čtení pro děti školou povinné.
Na otázku, jak Zlatíčko autorku napadl, v rozhovoru odpověděla: „Ano, Zlatíčko mě napadl, a dokonce i přepadl. Nenechal mě na pokoji, dokud jsem ho nedopsala. Chce být hodný, ale jde mu to ztuha. Nestranný pozorovatel by řekl, že zlobí až běda, ale on sám přitom vůbec neví, že zlobí. Chce být hodný, jenže našemu světu moc nerozumí. Ale postupně se to učí. Zkrátka Zlatíčko je téma!“
Mají-li vaši potomci rádi ztřeštěná témata, pak klidně Zlatíčko zkuste. Kapitoly jsou tak nějak přiměřené dlouhé, většinou jsou vcelku humorné, i pro rodiče se tu občas najde "Easter egg" (skrytý vtip, který dětem nedojde). Například soutěžící o Muže ob roku, který chtěl zřejmě tančit nějaký tanec se sekyrou, ale byl nápadně neklidný a spíš se jen divně kýval, nebo jiný účastník klání, vousáč s kytarou s nápisem Depe Šmo na soutěži zpívající: "Když se u nás chlapi přeperou, tak jednou ročně a ještě s mezerou".
Doprovodné obrázky Emana Svobody jsou pěkné a dost mě bavily. Zábavné je to celé i jazykově, např. Tykvánky leží nedaleko Kedlubnové a Ředkvičkovic (kousek odsud je to pak v Čudu nebo Hajanovicích), v nádražní restauraci mají kapra na moudro, pstroužka jako dva stroužky, grundle smažené né že né a dietního tlouště, místní učitel Důvěra si vymýšlí matematické příklady, kde hrají molí bratři se jmény Maj, Et a Ek a jejich molí sestra, která žere italskou módu, a tak se jí říká La Cotta. No a protože je to celé pohádka (odehrává se to ostatně v království), tak se nemusíte bát, že by to špatně dopadlo.
Pokoušela jsem se něco zjistit o Lucii Krůtové, ale na internetu jsem našla jen její jmenovkyni (asi), která je známá jako Holka s bucketlistem (díky tomu jsem pak večer strávila čtením jejího blogu o přechodu Pacifické hřebenovky - ale to je asi na jiné povídání a jinou knihu). Takže nakonec dobrý:-)
Hodnocení: 100 %
- Nakladatel: Brkola
- EAN: 9788088151210
- ISBN: 978-80-88151-21-0
- Doporučená prodejní cena: 370 Kč
- Ilustrace: Svoboda, Eman
- Popis: 1× kniha, vázaná, 192 stran, česky
- Rozměry: 17,5 × 23,5 cm
- Rok vydání: 2023 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat