sobota 30. října 2021

Niklas Natt och Dag: 1794. Tři růže

Je to už více než rok a půl, kdy jsem na těchto stránkách pěla ódu na historický román 1793: Vlk a dráb. Zpříjemnil mi první koronavirovou karanténu,  pustila jsem se do něj totiž v březnu 2020. Teď se možná vezeme na další, již x-té vlně, takže nastal ten pravý čas pustit se do pokračování.  Prodloužené podzimní prázdniny navíc dávají dostatek prostoru se eventuelně ze čtení téhle více než 460 stránek dlouhé drsné knihy vzpamatovat...


Tak tedy: v 1794 se opět přesouváme na konec 18. století, do tehdejší švédské reality. Krom špinavého a brutálního Stockholmu nás ale tentokrát první část knihy zavede i do větší exotiky, do Karibiku, na ostrov sv. Bartoloměje. Tohle místo objevil Kolumbus v roce 1493 a pojmenoval ho po svém bratrovi Bartolomějovi, ostrov se stal v letech 1784-1878 švédskou kolonií. A právě sem nuceně míří patnáctiletý chlapec Erik, druhorozený syn z panství Tři růže. Doma se zamiloval do dívky pod svou úroveň a cesta do zámoří, na kterou ho doprovácí bratranec, by mu měla podle mínění jeho otce napravit hlavu. Erik záhy sezná, že sv. Bartoloměj je svého druhu peklo na zemi, je to totiž místo, přes které jde prakticky veškerý obchod s africkými otroky mířícími do Ameriky. Erik je zděšen brutalitou, s jakou je otroctví provozováno a nedaří se mu zapojit se do zdejšího života. Jediné místo, kde se cítí dobře, je farma Tychona Cetona, který se zdá být podporovatelem boje otroků za svobodu, čímž si Erika i jeho bratrance získá. O něco později přichází zprávy ze Švédska, Erikův starší bratr tragicky zahynul a o něco později zemřel i otec. Erik se stává dědicem a majitelem panství a může se v doprovodu Cetona vrátit do Švédska a vzít si dámu svého srdce. Jenže právě v téhle chvíli se to všechno strašlivě zvrtne, což čtenář zjistí mimo jiné z toho, že Erik své vyprávění sepisuje v blázinci, kam byl po krvavé svatbě internován.

  

Ve stejné chvíli se na scéně objevují hrdinové, které už známe. Je to především dráb a jednoruký válečný invalida Mickel Cardell, který je požádán o pomoc při objasnění smrti Erikovy snoubenky a novomanželky. Cardellův předchozí souputník v pátrání, právník Cecil Winge, se již nemůže případu z objektivních důvodů ujmout, ale jako deux ex machina se tu zjevuje Cecilův bratr Emil, který je bratrovi podobný jako vejce vejci. A máme tu tedy opět dvojici, která se bude brodit bahnem a zvratky švédského hlavního města, aby se dopátrala pravdy. Známé hrdiny doplní Anna Stina, dívka, která v minulém díle uprchla z děsivé ženské věznice. Na chvíli to vypadalo, že se jí pod cizí identitou začíná konečně trochu v životě dařit, to by ale nemohla žít v dané době a na daném místě, aby ji to vydrželo. Těhotná Anna Stina přivede za dramatických okolností na svět dvojčata a je jen na ní, jak se jí je podaří v drsném světě udržet je naživu. Osudy hrdinů se několikrát protnou a ve spojení s příběhem pána ze Tří růží je to temná jízda plná marasmu a zmaru.

  

 
Nutno říct, že po přečtení mi vyskakují soustavně na mysli výrazy jako drsné, brutální, masakr. Na popis prostředí jsem si už tedy trochu zvykla (ve zkratce výkaly, vši, nemoci, krysy, násilí, krev a jiné tělesné tekutiny), nicméně i tentokrát jsou tu barvitě ztvárněné scény, kdy jsem byla nucena knihu na chvíli odložit. Příhody ze sv. Bartoloměje, výjevy z blázince, pitevny a vlastně celá poslední kapitola, to byla místa, která jsem opravdu rozdýchávala těžce. Sadismus, psychopatie, schizofrenie a z toho pramenící bezútěšnost, to jsou asi hlavní rysy knihy. Přesto, bavilo mě popisování osudů ženské postavy Anny, byť její role tentokrát v celém dramatu není tak velká, děsil mě podivínský Emil, zaujalo mě, že se z věčně opilého drába Cardella vyklubala vlastně skoro pozitivní postava. Škoda, že autor knihy ke svým hrdinům tolik sympatií nechová, jinak by to přece muselo skončit úplně jinak? Každopádně, je to skvěle napsané a výborně přeložené: Romana Švachová, která je opět uvedená i na obálce knihy, si musela s vyhledáváním archaických výrazů a zachováním ojedinělého stylu knihy dát velkou práci. Neskutečně dobře se to čte, a to i přesto, že detektivní linka je tu tentokrát vyřešená velmi rychle a vlastně jen zůstává na pozadí jako spojující prvek. Více jde o moc a vliv, o ukájení těch nejperverznějších choutek, o podání svědectví o jedné temné dějinné epoše. Román noir, tohle označení se docela hodí. 

Niklas Natt och Dag mě dokázal i podruhé překvapit, i tahle kniha je stejně dobrá, jako ta první. Jen si vůbec neumím představit, jak tohle všechno v posledním díle vygraduje. 1795 by měl ve Švédsku vyjít letos na podzim, tak budeme doufat, že se záhy dostane i k nám, a já si budu moci konečně vydechnout. Dobré, byť nikoliv snadné čtení.



Hodnocení: 100%



Niklas Natt och Dag: 1794. Tři růže
  • Nakladatel: Argo
  • EAN: 9788025735077
  • ISBN: 978-80-2573-507-7
  • Originál: 1794 
  • Překlad: Švachová, Romana
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 464 stran, česky
  • Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2021 (1. vydání)










Žádné komentáře:

Okomentovat