neděle 29. října 2017

Jonathan Franzen: Purity

Jonathan Franzen je osmapadesátiletý americký spisovatel, kterého proslavil román Rozhřešení z roku 2001 (The Corrections, česky 2014), za který získal National Book Award, nominaci na Pulitzerovu cenu a přízeň čtenářů i kritiky. Ocenění se pak dostalo i románu Svoboda z roku 2010, díky kterému se Jonathan Franzen objevil na titulní straně časopisu Time jako „Velký americký romanopisec“. Zatím posledním a bedlivě očekávaným Franzenovým románem je Purity, který v USA vyšel v roce 2014, v Česku se na knižním trhu objevuje teď na podzim díky Knize Zlín. 



Co Vás čeká na 540 stranách velkého formátu? Překvapivě rozsáhlý román, který se odehrává v rozmezí několika desítek let na území několika kontinentů. Hlavní hrdinkou, nebo spíš spojovacím elementem, je mladá dívka, jejíž jméno dalo románu i název, Purity (v angličtině Nevinnost, čistota). Purity, která si ovšem nechává raději říkat Pip, je chytrá holka s nepříliš povzbudivými vyhlídkami do budoucna. Splácí vysokou studentskou půjčku, bydlí ve squatu, práce ji neuspokojuje a její nervově labilní a hypochondrická matka, která ji odmítá prozradit, kdo je jejím otcem, ji na náladě nepřidává. S pátráním po otci by ji ale mohl pomoci tajemný Andreas Wolf, člověk, který v Bolívii řídí neziskovku zabývající se hledáním a zveřejňováním tajných informací na internetu (obdoba WikiLieaks). Pip se stane součástí týmu nadějných mladých hackerů a novinářů, zároveň se ale dostává k Andreasovi blíž, než je jí milé. I Andreas má ale svoje temná tajemství, ta jeho souvisejí s mládím prožitým v socialistické NDR. Dětství v rodině privilegovaného komunisty, krásná, ale chladná matka, rebelská léta, osudová chyba, která mu mohla zlomit krk, ale kterou smetl převrat v roce 1989. Stále ale existují svědkové… Dalšími hrdiny, se kterými se Pip při své práci setkává, jsou novináři Tom a Leila, milenecká dvojice taktéž chycená do vlastní minulosti – ona má na krku invalidního neúspěšného manžela spisovatele, on se ani po letech není schopen vyrovnat s rozchodem se svou pohádkově bohatou, ale velmi excentrickou manželkou. Jaké nitky spojují všechny tyto postavy? Kdo se s kým zná, kdo na koho co ví? Co vše může při pátrání po pravdě vylézt na světlo? Proč jsou vztahy s rodiči vždycky tak komplikované?



Purity představuje mé první setkání s Jonathanem Franzem. Nemohu říct, že bych byla nějak výrazně okouzlená, ale rozhodně to je kniha, která zaujme a kterou jsem si opravdu s chutí přečetla, byť mě stála několik perných a hodně dlouhých večerů. To opravdu není detektivka, kterou zhltnete na jeden zátah. Připravte se na velké množství postav, které se ve vyprávění příběhu střídají, jejich osudy jsou zpočátku zcela nesourodé a zdánlivě spolu nesouvisející. Čekejte barvité popisy prostředí a situací – mě osobně hodně zaujal autentický popis doznívajícího socialismu, osmdesátá léta minulého století jsou doba, kterou sama dobře pamatuji. Podobně atraktivní je ale i prostředí virtuálního aktivismu a světa nejnovějších technologií, které představuje Andreasův projekt Sunlight. Mnohem méně mě bavily sexuální scény – těch je v knize poměrně dost a většina z nich je spíš nechutná. Signifikantní jsou pro Purity komplikované mezilidské a zejména rodinné a partnerské vztahy a také to, že se čtenář s žádnou postavou nemůže plně ztotožnit. I postavy v určité části románu sympatické se pohledem jiného vypravěče stávají odpudivými či přinejmenším nepříjemnými, což platí i pro titulní postavu Purity. Rozporuplnost je prostě záměrem autora. Přes všechnu komplikovanost se ale kniha velmi dobře čte a čtenář má dokonce chuť pustit se i do dalších Franzeových románů (tedy samozřejmě až poté, co ho z Purity přestane bolet hlava).

Pro ty, kteří si na tak dlouhý román netroufají, ale zato mají rádi televizní seriály, mám dobrou zprávu: narazila jsem na informaci, že Showtime připravuje dvacetidílnou  sérii, kde charismatického Andrease Wolfa bude hrát Daniel Craig:-). 



Díky AlbatrosMedia a nakladatelství Kniha Zlín za náročnější podzimní čtení. 


Hodnocení: 85%

 Jonathan Franzen: Purity 

  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074735462  ISBN: 978-80-7473-546-2
  • Originál: Purity
  • Překlad: Mikolajková, Lucie
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 540 stran, česky
  • Rozměry:18,2 × 24,3 cm
  • Rok vydání:2017 (1. vydání)

úterý 24. října 2017

Fredrik Backman: Co by měl můj syn vědět o světě (audiokniha)

Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně. Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl podle mě vědět o světě. O fotbalu, IKEA, o tom, jaké to je být mužem, o Bohu a smažené snickersové zmrzlině. O tom, jaké to je ztratit klíčky od auta a proč musel táta zabít zpívající plastovou žirafu.


Tato kniha je především o snaze být dobrým rodičem. Protože chci, abys věděl, že jsem se vážně snažil úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nikdo negooglil tolik jako já.




Tak na tuhle knihu jsem se docela těšila. Knihy Fredrika Backmana jsou vždycky událost, byť já sama k nim mám trochu ambivalentní vztah. Buď jsem z nich nadšená (Muž jménem Ove, Tady byla Britt-Marie), nebo totálně otrávená (Babička pozdravuje a omlouvá se).  U téhle knihy jsem ovšem utrpěla šok už na začátku. Vůbec jsem netušila, že je Backman tak mladý. Je ročník 1981! Vždyť on napsal Oveho, když mu bylo sotva třicet.... ! Já ho tipovala tak o 20 let staršího. Tak to mi vážně klesla brada...

No ale zpátky ke knize. Co můžete očekávat? Veselé historky se synem, rady o výchově, ospravedlňování vlastních rodičovských přešlapů, vše minimálně částečně autobiografické. Jestli znáte Čeňka a Natašu z Deníčku moderního fotra, tak něco podobného. Najdete tu jen o trochu víc popkulturních odkazů (na počítačové hry, filmy a seriály), potěší vás, že je to přece jen vtipnější, dojemnější, genderově korektnější a taky kratší (díky bohu). Žádná velká literatura, ale to asi stejně nikdo nečekal. 



Ale i když to není kniha roku, své světlé momenty rozhodně má: chlap, který mluví o citech a pocitech je vzácnost, osvěžení přinese pohled na společnost, která je v rovnoprávnosti pohlaví poněkud dál, humor a nadhled je příjemným bonusem.  Je to také velmi vkusně napsaná kniha, což se u podobně laděných titulů nedá vždy předpokládat. Není tu nic, co by vás nějak výrazněji naštvalo (i když řekněme si to upřímně, některých detailů z autorových jídelních zvyklosti bych byla ráda ušetřena), naopak, potěší nás, tedy zejména čerstvé či relativně nedávné rodiče, že s popisovanými situacemi máme shodné či podobné zkušenosti. Prostě prodejní model "mimibazar". 

Knížka se ke mně díky společnosti OneHotBook dostala ve formě audioknihy a musím uznat, že tohle je materiál pro knížku do uší jak dělaný. Nesourodý příběh, který není nutné poslouchat s nějakým výrazným soustředěním či souvisle, tak akorát dlouhé kapitoly, doplněné vždy na konci kratšími postřehy a vsuvkami, vtipný nadhled autora. A k tomu velmi přesná interpretace Lukáše Hejlíka, který byl pro mě docela objevem, protože to byla první audiokniha, kterou jsem od něj slyšela.  

Lukáš Hejlík




A tak i když tuhle knihu považuji z pohledu autorových předchozích knih za méně vydařenou, tak pro určitou kategorii čtenářů to bude knížka zcela neocenitelná. Ano, mám na mysli nastávající a čerstvé otce, kterým by tahle knížka opravdu mohla v lecčems otevřít oči a při výchově pomoci. Už se těším, jak ji budu rozdávat spolu s přáníčkem k narození dítěte:-)


Hodnocení: 70%


Fredrik Backman: Co by měl můj syn vědět o světě (audiokniha)
  • Interpret: Lukáš Hejlík
  • Nakladatel: OneHotBook 2017
Fredrik Backman: Co by měl můj syn vědět o světě
  • Nakladatel: Host
  • EAN: 9788075771223  ISBN:978-80-7571-22-3
  • Překlad: Matochová, Helena 
  • Popis:1× kniha, vázaná, 210 stran, česky
  • Rozměry:12,5 × 19,5 cm
  • Rok vydání:2017 (1. vydání)

pondělí 23. října 2017

Angela Marsonsová: Tichá modlitba

Po příšerné volební sobotě jsem usoudila, že si potřebuju přečíst něco podobně napínavého, ale s dobrým koncem. Zásoba pohádek mi sice aktuálně došla, ale jedna kniha na mě přece jen čekala – třetí díl série s vyšetřovatelkou Kim Stoneovou. Knihy britské autorky Angely Marsonsové jsou pro mě zárukou kvalitní zábavy a ani tenhle díl nevybočuje z řady. Takže hurá do Black County. 



Kim Stoneová je postavena před nečekaný případ. Ačkoliv obvykle řeší vraždy, tentokrát jde o únos dvou malých děvčátek ze dvou bohatých rodin. Člověk by čekal, že taková věc se vyřeší předáním výkupného a navrácením unesených dětí domů, ale kdepak, tady je to bohužel jinak. Před rokem a půl někdo unesl jiné dvě bohaté holčičky. Po několika dnech vyšetřování a složitém dohadování se o výkupném  se celá věc dostala na veřejnost. Jedna dívka byla propuštěna, tu druhou ale už nikdy nikdo neviděl. Je velmi pravděpodobné, že za novým únosem stojí stejní pachatelé.  Kim je rozhodnutá zachránit obě dívky za každou cenu. A zdá se, že cena bude opravdu vysoká, protože vyděrač použije ve snaze vytřískat z obou rodin co nejvíc peněz velmi podlou taktiku, která rozvrátí dosavadní přátelské vztahy mezi oběma rodinami. Záleží jen na Kim a jejím týmu, zda budou dostatečně rychlí, jestli se jim podaří z předchozího nevydařeného případu vyčíst opominuté stopy a jestli dokáží vytěžit maximum i ze spolupráce s externisty. Těšit se můžete na behavioristku a vyjednávače,  do příběhu ale zasáhne i jasnovidka a hypnotizérka.

Tentokrát se tolik nehraje na Kiminu autistickou notu, byť  její komunikační obtíže i tady občas problesknou, a  až na pár historek z pěstounských rodin se také nedozvíme ani nic nového o Kimině problematickém dětství. Hlavním tématem je tentokrát křehkost přátelství, vztahy mezi rodiči a dětmi, jednání v krajních situacích. Tichá modlitba je dost syrová a místy i drsná kniha, přesto ale neskutečně čtivá.  Krátké úderné kapitoly, střídají se pohledy různých osob, vč. unesených holčiček, chvílemi je to psycho. Svým  námětem  mi Tichá modlitba  připomněla knihu Michaela Robothama Střepy, i když tady je na straně pachatelů lidí víc a každý z nich má nějaký jiný důvod, proč se do akce pouští. Už předchozí dvě knihy Angely Marsonsonové (Němýkřik a Ďábelské hry) mi přišly v současné nadprodukci kriminálních thrillerů hodně vydařené a jsem moc ráda, že tahle  série vůbec nemá sestupnou tendenci.



Nakonec tedy jediné, co nechápu, je český titul knihy – proč Tichá modlitba? V originále se tahle kniha jmenuje prostě a výstižně Lost Girls. Do vánoc by měla přijít na trh čtvrtá kniha série Otevřený hrob – tak snad Ježíšek čte tenhle blog…



Děkuji Knižnímu klubu za příjemný čtenářský zážitek.


Hodnocení: 100%


Angela Marsonsová: Tichá modlitba
  • Nakladatel: Knižní klub
  • EAN: 9788024258119 ISBN: 978-80-242-5811-9
  • Originál: Lost Girls
  • Překlad: Jandourková, Tatjana 
  • Popis:1× kniha, vázaná, 424 stran, česky
  • Rozměry:15,5 × 23,7 cm
  • Rok vydání:2017 (1. vydání)