neděle 24. listopadu 2013

Johan Theorin: Skrýš

Další ze série severských detektivek, či v tomto případě spíše psychothrillerů. Aneb: co se může stát ve školce fungující při psychiatrické léčebně pro psychicky narušené pachatele násilných trestných činů....


Hlavním hrdinou knihy je skoro třicetiletý Jan, který se uchází o místo učitele v mateřské školce Mýtinka.

(Z profesního HR hlediska mě zaujal už náborový inzerát, kde se pěkně vyrovnali s genderovou rovností: "Hledáme vychovatele/vychovatelku nebo učitele/učitelku pro práci v mateřské škole - nejlépe mladšího muže, protože našim cílem je vytvořit pracovní tým, v němž budou rovnoprávně zastoupena obě pohlaví.")
Je to trochu speciální školka, protože je součásti psychiatrické Kliniky svaté Patricie. "Její základní myšlenka se opírá o výzkum, který se snaží zjistit, nakolik je pro výchovu malých dětí rozhodující vztah k rodičům. Jde o to, aby z nich vyrostli sociálně zralí jedinci. Pěstounské domovy, jak ty, kde děti žijí trvale, tak i ty, v nichž jsou dočasně, mají určitá negativa. Tady ve Svaté Patricii dáváme přednost tomu, aby naše děti měly pravidelný a stálý kontakt se svou biologickou matkou nebo otcem - bez ohledu na zmíněné neobvyklé podmínky. Pro rodiče je pak kontakt s dítětem zároveň součástí léčby."

Jan o to místo dost stojí - a nejen pro to, že má děti rád - do Sv. Patricie ho táhne i vzpomínka na Alici Rami, dávnou a jedinou lásku, se kterou se kdysi setkal na jiné psychiatrické klinice, v době dospívání. Roky po ní marně pátral, ale možná, že právě teď je Alice docela blízko.... Tohle ale není jediné Janovo tajemství - před pár lety, na začátku učitelské kariéry, se mu v lese ztratilo dítě... A nebyla to zrovna nešťastná náhoda... Nic z toho se ale naštěstí neprovalí a Jan je do školky přijat.

Vedle sebe se tak začínají odvíjet tři linie vyprávění, které jsou zdánlivě samostatná, ale vlastně spolu velmi souvisejí a vysvětlují Janovo počínání: vzpomínky na školku Rys, kde se ztratil malý William, vzpomínky na Alici Rami, která Janovi změnila život a aktuální pátrání po Alici, která je možná pacientkou Sv. Patricie a možná i matkou jednoho ze svěřených dětí ve školce...

Všechna tři vyprávění jsou napínavá, ale mráz přechází po zádech hlavně v té poslední rovině. Jan se totiž rozhodne, že do přísně hlídané kliniky plné nebezpečných šílenců pronikne. Když to nepůjde výtahem s dětmi, zkusí to tajným tunelem a starými sklepy. A překvapivě se mu to povede, i když to, co objeví, není zrovna to, co hledal...

My terapeuti se nesmíme vydat do temného lesa, ve kterém naši pacienti zabloudili. Musíme zůstat stát na jeho okraji, na světle a lákat pacienty k sobě…“

S přibývajícími stránkami se o Janovi dozvídáme stále víc a víc. A i když je to hrdina spíše sympatický a pro většinu svých činů má nějaké vysvětlení a motivaci, tu ironii osudu na konci mu vlastně trochu přejeme...

Závěr knihy je překvapivý - prozradit Vám ho ale samozřejmě nechci. Přečtěte si jej sami, těch 416 stran si určitě užijete:-)

Skrýš je čtvrtá kniha, kterou jsem od Johana Theorina četla. V pomyslném žebříčku se sice stále na prvním místě drží Mlhy Ölandu, Skrýš se ale spolu se Zkamenělou krví zařadily na čestné a sdílené druhé místo. Pokud se chcete trochu bát a a přitom být napjatí až do konce, knihy Johana Theorina můžu jen doporučit.

Hodnocení: 5/5


Nakladatel: MOBA
Překlad: Bojanovský, Jaroslav, ze švédského originálu „Sankta Psyko“ (Wahlström & Widstrand, Stockholm, 2011)
Rok vydání: 2013 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat