pátek 2. ledna 2015

Jón Gnarr: Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku a chtěl změnit svět


Co je to literatura? Literatura (z lat. littera = písmeno) nebo též písemnictví v širším slova smyslu je souhrn všech psaných textů, (z lat. textum = tkanina) tj. všech existujících písemně zaznamenaných jazykových projevů lidstva. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí literatura umělecká, čili krásná literatura, beletrie. Literatura také působí jako inspirace pro ostatní umělce – na motivy literárních děl vznikají obrazy, sochy, písně a v moderní době také filmy.  

Tak tuhle definici jsem si na Wikipedii našla hned poté, co jsem dočetla svou první knihu roku 2015: Jón Gnarr, Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku a chtěl změnit svět. A zjistila jsem, že dílko definici literatury splňuje, byť tedy jen v tom širším smyslu. Ovšem zároveň jde o knihu inspirující, a to nejen pro ostatní umělce... Je to totiž ze života - jde o cosi jako autobiografii jednoho z nejoriginálnějších politiků posledních let, starosty islandského Reykjavíku, Jóna Gnarra. Jak se ocitla pod mým vánočním stromečkem? Netuším, budu se muset zeptat Ježíška....


Jón Gnarr je regulérní blázen. Sám sebe považuje za komika, anarchistu a punkera. A Islanďana, protože o tenhle ostrov a jeho obyvatele jde v téhle brožurce především. Jón Gnarr se v roce 2009, kdy se Island zmítal v ekonomické krizi, rozhodl, že vstoupí do politiky. Před tím se živil všelijak - v dětství měl dost problémů se vzděláváním, jako těžko zvladatelné dítě s poruchou pozornosti a hyperaktivitou strávil dokonce nějaký čas v psychiatrické léčebně, školu vychodil jen díky tomu, že se v jeho čtvrti zrovna zkoušel experiment zvaný "otevřená pedagogika", kde se neznámkovalo a kde všechny děti byly respektovány.  Posléze se živil jako taxikář, pracoval ve zdravotnictví a nakonec skončil jako herec a komik - psal skeče, vystupoval v televizi "na stojáka" (v stand up vystoupeních), psal scénáře k televizním seriálům i filmům, ve kterých i hrál. V tak malé zemi, jako je Island, ho znal skoro každý (na Islandu žije jen asi 320 tisíc obyvatel, což je míň, než v Brně). A protože ho situace ve společnosti štvala, usoudil, že je třeba s tím něco udělat. Využil svého jména a založil recesistickou Nejlepší stranu, do které nalákal své kamarády a známé se stejným pohledem na svět. Taková islandská Strana za veselejší současnost, event. Žít Brno. 

Na předvolební video mrkněte sem...

Snažil se o co největší zábavu, jeho volební kampaň probíhala hlavně na facebooku a sociálních sítích. Cílem bylo bavit se a pobavit ostatní. Slíbil kde co: od podpory islandského soukromého hospodářství a vypořádání se s korupcí přes bezplatné ošetření u zubního lékaře pro děti a lidi s handikepem až po volný vstup na plovárny včetně bezplatných ručníků a možnost ubytovat se v hotelu s ovcí. Chtěl zaujmout co nejvíc lidí, takže ve veřejných předvolebních debatách improvizoval a šokoval, například sliboval vyřešit nezaměstnanost postavením islandského Disneylandu. Pro stranu vytvořil nejošklivější webovou prezentaci s nejošklivějším typografickým řešením. Zároveň ale tvrdil, že jsou stranou bez alkoholu a bez tabáku. A světe div se - Islanďané, kteří byli otráveni standardní politikou, zadlužeností a blbou náladou, se chytli. Ve volbách získala Nejlepší strana 35 procent hlasů a Gnarr se stal primátorem největšího (a vlastně jediného) islandského města Reykjavíku. Obklopil se svými přáteli, např. kolegou na radnici mu byl muzikant z kapely Sugercubes (kapela, kde zpívala nejznámější Islanďanka Bjork, jinak též kamarádka Jónovy manželky Jógy), odmítl uzavírat koalice s těmi, kteří neznali jeho oblíbeny seriál The Wire (Špína Baltimoru). A vyšlo to: Gnarr byl primátorem 4 roky a podařilo se mu ledascos změnit - financování města, školství, zahraniční politiku atd. Velmi se zasazoval za lidská práva, zejména práva homosexuálů, každý rok se zúčastnil Reykjavík Pride pochodu (v kostýmu), zasazoval se o propuštění Pussy Riot. 

 
 

Navíc se snažil být zdvořilý, schovívavý a tolerantní, být na straně dobra. Hlavní cíl, aby byl Reykjavík hip a cool, se mu také vcelku povedl, do města proudí turisté, finanční i politická krize byla zažehnána, jeho příběh se stal inspirací pro mnoho dalších lidí.  Spousta lidí Gnarra v době jeho politické kariéry podporovala - od filozofa Naoma Chomského přes Yoko Ono, která v Rejkjavíku instalovala svůj Sloup míru, až po Banksyho, který mu věnoval jedno ze svých graffiti.  V minulém roce skončil jeho primátorský mandát a Jón Gnarr svou "politickou intervenci" ukončil. Jeho přátelé a kolegové se rozhodli, že budou v politice pokračovat a založili regulérní politickou stranu. A Jón Gnarr napsal knihu Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku... A natočen byl i dokumentární film. 

Gnarr (2010) Poster

Jaká je kniha? Obsah rozhodně zajímavý, forma  už míň - poslepované texty (rozhovory, manifesty, dopisy), kterým se žádný editor pořádně nevěnoval,  překlad do češtiny mě taky zrovna nenadchl. Ale on asi bude humor Jóna Gnarra dost specifický a možná, že bych ho tak úplně nechápala, ani kdybych uměla plynně islandsky. Jón Gnarr mi totiž připadal jako vážně šílený člověk. Což ale asi chtěl... Inspirativní čtení to ale každopádně bylo a je, zvlášť v té naší české realitě. Takže vlastně nakonec jako první přečtená kniha roku celkem dobré. 



A víte co? Zkuste se nechat taky inspirovat:-)

Manifest Do-it-yourself demokracie podle Jóna Gnarra:

1. Pošlete pro klauny
Bez smyslu pro humor bych asi musel emigrovat. Když nemáte smysl pro humor, máte problém. Stejně důležité, jako emoční inteligence, ale podceňované. Abyste byl o krok napřed, potřebujete humor.

2. Zúčastněte se
Nemusíte být politikem, abyste se mohl zúčastnit politického života. Nepotřebujete na to vzdělání nebo nějaké speciální dovednost. 

3. Bavte se. 
Když něco přestane být zábavné, nestojí to za to. A to se stalo s politikou. Jsme tak zaměření na úspěch, že jsme zapomněli, jak si věcí užívat. Je nejvyšší čas se zapojit a užít si to. 

4. Buďte anarchisty
Anarchie a mír, po tom toužím. Anarchie je jediná cesta k beztřídní společnosti, solidární společnosti, která respektuje svobodu jednotlivce. Ale musí to být mírumilovné, násilí představuje temnou stranu lidské existence.

5. Myslete pomalu
Pro záchranu demokracie musí politici zaujmout široké spektrum lidí. Potřebujete vědce, pankáče, umělce, normální lidi, kteří myslí spíš pomaleji, než rychleji. Potřebujete plaché lidi, ty s nadváhou i s postižením. A hlavně - mladé lidi.

6. Přeberte odpovědnost
Je to jednoduché - potřebujete trochu představivosti a trochu kuráže, zbytek přijde. Co vás štve? Co je podle vás špatně? Založte si vlastní politickou  stranu, nebo vstupte do nějaké, která je vám sympatická a dejte ji pomocnou ruku. Buďte připraveni investovat trochu času a trochu se obětovat. 

7. Ať je to jednoduché
Před volbami v Reykjavíku se velké noviny hemžily inzercí velkých politických stran. Slogany jim vymýšlely zavedené reklamní agentury a bylo to plné řečí o domově, zahradě či rodině. Náš inzerát se objevil v jedněch místních novinách: "Nejlepší strana hledá muže a ženy, kteří chtějí věci změnit". Byli jsme zavaleni odpověďmi...

8. Sledujte "The Wire" (Špínu Baltimoru)
O čem jiném byste se chtěli bavit se svými koaličními partnery - o socialismu?

9. Dejte šanci míru
Dal jsem si za cíl udělat z Reykjavíku město míru. Mír záleží na každém z nás, u sebe musíme začít. Nemůžete bojovat za mír na Blízkém východě a večer se hádat po telefonu s rodinnými příslušníky. 

10. Ať je vaše město hip a cool!
Co je to hip a cool? Prostě opak stupidního a přízemního. 



Hodnocení: 75%

Jón Gnarr: Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku a chtěl změnit svět

  • Nakladatel: Pragma
  • ISBN: 978-80-7349-413-1, EAN: 9788073494131
  • Originál: Horen sie gut zu und wiederholen
  • Překlad: Dan, Zdeněk
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 176 stran, 11,5 × 19 cm, česky
  • Rok vydání: 2014

Žádné komentáře:

Okomentovat