neděle 3. prosince 2017

Nicolás Obregón: Modrá světla Jokohamy

Mám slabost pro Japonsko. Sice neholduju mangám, ale jakákoliv Murakamiho kniha mě spolehlivě dostane do kolen. Stačí ta zvláštní jména, podivné pokrmy, které hlavní hrdinové konzumují na ulici či v bistrech bez ohledu na denní či noční dobu, k tomu trochu těch vlaků a hlavní hrdina poslouchající evropskou vážnou hudbu. No dobře, asi to úplně takhle v Japonsku nechodí, ale na mne to jako recept funguje spolehlivě. A byl to i jeden z důvodů, že jsem strávila dva dny s inspektorem Iwatou. Druhým důvodem pak byla ona trampská píseň mého dětství o Japonečce malé, co se s ní v Jokohamě v přístavu loučí námořník…:-)



Iwata je drsný chlapík. Takový japonský Harry Hole, nebo major Kuneš, který je drsnější než Krušné hory. Iwata je ale ještě temnější. Trápí ho noční můry, a to prakticky vůbec nespí, situaci nezachraňují ani vzpomínky na dětství v katolickém děcáku či zpackané manželství, o závislostech nemluvě. Tyto skutečnosti se ale vyjevují jen pomalu a postupně. Na začátku knihy Iwata po mnoha měsících v ústraní nastupuje znovu do policejní služby, do tokijského prvního oddělení. Dostane přidělenou parťačku Sakaiovou a za úkol vypátrat člověka, který vyvraždil korejskou rodinu, rodiče a dvě děti. Na místě rituální vraždy pachatel zanechal tajemný symbol černého slunce. Velmi rychle se ukáže, že nesourodá kriminalistická dvojice má co do činění se sériovým vrahem a že těch obětí bylo a bude více. Jenže co je může spojovat? Proč spáchal předchozí vyšetřovatel sebevraždu skokem z mostu? Z jakého důvodu nadřízení házejí Iwatovi klacky pod nohy? A proč zní Iwatovi neustále v uších stará písnička o světlech v Jokohamě?

Modrá světla Jokohamy jsou poměrně komplikovanou knihou. Neustále se prolínají časové roviny – současné vyšetřování a policistova minulost. V knize se nachází enormní množství postav, přičemž jejich japonská jména orientaci moc neusnadňují. Hlavní hrdina je také pořád v pohybu – stále se někam přemisťuje, žádná byrokracie ho evidentně nebrzdí a nesvazují ho ani fyzické limity. Ano, od začátku to sice schytává na všech frontách, ale ze všech zranění se dokáže rychle oklepat… Výborná je ale hlavně neortodoxní kriminalistka Sakaiová, která se s nikým dlouho nepáře: 

„Sleduj, Hatanako. Požádala jsem tě, abys nám otevřel, ale kdožvíproč o tom vedeme diskuzi. Tak co kdybych ti zkusila něčím pohrozit? A pod tím něčím si nepředstavuj protokolární stížnost. Vůbec. Představ si svoji odpornou tučnou prdel, partu buzerantů, který rajcuje, když se bráníš, a blízkou budoucnost strávenou v plenkách pro seniory. Doufám, že si rozumíme, protože pochybuju, že jsou plenty ve tvojí velikosti vůbec k sehnání.“ 

Drsné, co? No jo, tohle není knížka pro citlivé jedince. Přesto jsou ale dialogy Sakaiové s Iwatou velmi vtipné, na rozdíl od reality, která kolem nich v poklusu probíhá. Spoustu detailů a poznámek, které dohromady s dějem tvoří působivý a stále houstnoucí koktejl. Čtenář se chce dopídit nejen rozřešení samotného případu, ale i odhalit tajemnou minulost ústřední postavy. Musím říct, že mě to bavilo, i když zápletka samotná mi chvílemi přišla trochu/hodně překombinovaná. 



Autorem knihy je Nicolás Obregón (1984), autor, který vyrůstal v Madridu a v Londýně a nyní žije v USA. Pro Japonsko má podobně jako já slabost, a proto do něj umístil děj své románové prvotiny a první díl zamýšlené série s inspektorem Iwatou. Bezprostředním podnětem pro román se stal reálný kriminální případ – nikdy nevyřešená vražda korejské rodiny, o které se Obregón dozvěděl z tisku při své první návštěvě země vycházejícího slunce. Jsem zvědavá, jak se Obregónovi povede v dalších dílech. Prvotina se mu rozhodně vydařila.



Děkuji nakladatelství AlbatrosMédia za recenzní výtisk.

Hodnocení: 90%


Nicolás Obregón: Modrá světla Jokohamy
  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074735769 
  • ISBN: 978-80-7473-576-9 
  • Originál: Blue Light Yokohama 
  • Překlad: Bakič, Pavel
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 440 stran, česky 
  • Rozměry: 14 × 20,8 cm 
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat