Miroslav Hlaučo: Letnice

Když jsme si před pár dny   vyměňovaly knižní tipy s kamarádkou Lucií, upozornila mě na knihu, kterou právě dočetla: Miroslav Hlaučo: Letnice. Prý roztomilý magický realismus. Vzápětí na mne tahle knížka vykoukla ještě 2x, takže bylo rozhodnuto.

V zapadlém koutě Rakouska - Uherska, v horské vesničce Svatý Jiří, funguje svět jinak. Laskavě, mile a harmonicky. Vesnici hlídá smečka vlků, která si každou neděli hraje s dětmi na návsi, na mši do kostela se dobíhá zkratkou přes hladinu rybníka, běžně tu mluví sochy, zvony kostela znějí nejhlasitěji v polích, v dole se kámen láme pískáním na píšťalku a ryby chytají šeptáním. Umírá se spořádaně jen v pátek a dětem se dávají originální jména z bible nebo literatury, přičemž se dbá na to, aby se žádné neopakovalo. A tak tu mají učitele Amose, rybáře Jonáše, truhláře Josefa, zemědělce Ptolemaia nebo hrobníka Yoricka. Místní duchovní správce Metoděj, toho času Třiačtyřicátý ale začíná zaznamenávat drobné náznaky toho, že přichází nová doba - ostatně, píše se již třetí rok nového století (rok 1903). Poslední kapkou je zmrtvýchvstání Odyssea Pastýře, který je již 15 let považovaný za mrtvého. Do toho vseho se ohlásila velká správní kontrola,  dorazí prý někdo nový, mladý,  ten se nezakecá... Jak před ním zázraky, které se tu dějí, skrýt?  Stane se zcestovalý a světem protřelý Odysseus tím, kdo převede zdejší obyvatele do nového století? Dvacáté století bude přece krásné, plné vynálezů, pokroku, bez válek a lidského utrpení... A navíc nás čeká velká láska!

Tři staré lípy tiše a trpělivě vrhaly svůj ještě dlouhý jarní stín na zrovna rozmrzlou zem a děti, které neměly co na práci, společně s vlčaty dováděly a obtěžovaly staré vlčice, tvářící se, že netouží po ničem jiném než po chvilce klidu, a přesto neukryly před světem onu tichou radost, lásku a hrdost, jež do nich vstupovala při pohledu na vesele skotačící mláďata - vlčí i lidská. Dokonce i staří lovci, kterým v koutcích tlam nikdy neoschla krev skolených laní se v den nehybnosti nechávali tahat za uši a za ocasy, aniž by dávali najevo svou přirozenou autoritu, byť jen mírným vrčením, nebo vyceněním zubů... Bible, jenž zná obraz lvů a beránků pokojně žijících vedle sebe, každý týden nacházela své naplnění na návsi tohoto městečka usazeného mezi vysokými horami, na jednom z mnoha konců světa.

Všem nově příchozím trvalo hrozně dlouho, než si na tuto skutečnost zvykli a okolní svět se o ni nikdy nedověděl, svět se o ní nikdy nedověděl, neboť tato realita byla pro vzdálený vesmír rovin natolik nepředstavitelná a nepochopitelná, že by jí stejně nikdo nevěřil, a tak si ji těch pár zasvěcenců, kterým osud dopřál zabloudit na toto Bohem nezapomenuté, nebo možná dokonce Bohem pořád ještě obývané místo, raději nechalo pro sebe.

...

Nikdo si tedy nemusel lámat hlavu nad tím, proč Jiří Šeptář, dřevorubec, nepoužívá ke kácení stromů sekyru, nýbrž chodě po lese, přikládá uši na kmeny smrků a dubů, a když uslyší, že doba stromu vymezená se dovršila, zašeptá „Padni, je tvůj čas!” a strom padne k zemi tak, že váha jeho padajícího kmene vyrve ze země i jeho kořeny.

Nikdo se nemusel zabývat ani případem Marie s prsty měkkými jako mech, která dotekem rukou snímala z lidí nemoci a vždy večer si dlouze myla prokřehlé ruce v ledovém potoce, po němž všechno zlo a bolest odplouvaly dolů do světa širých rovin a líných řek. 

Nikdo netušil o existenci Vincence Lamače, jenž v místním kamenolomu lámal skály hrou na starou železnou píšťalu, ani Ondřeje Půllána, který pouhou modlitbou zvedal obilí umlácené kroupami ze země a na jaře pozdržel rašení poupat jabloní a třešní, aby nevykvetly dříve, než odeznějí poslední mrazy... 

Letnice jsou doopravdy moc milý a poetický román. Čiší z něj láska ke starým dobrým časům, humor a vtip, kterými jinak česká literatura zrovna neoplývá, najde se tu linka milostná i detektivní, prostor dostane ženská emancipace i nástup kapitalismu (byť s tváří plyšového medvídka). Čtenář najde odkazy jak na klasická díla, tak na Cimrmana.  Trošičku to náladou připomíná první romány Miloše Urbana (Hastrman, Sedmikostelí), humor se  občas blíží knihám Petra Stančíka. Skvěle se daří vystihnout atmosféru,  je tu celá řada osudových linek, takže je pořád nad čím se bavit, autor vypráví lehounce a originálně. Rozuzlení je sice prosté, ale stejně - celé je to milá, vtipná a zajímavá pohádka, ke které jsem se s velkým potěšením vracela v každé volné chvilce.

A co mě vlastně taky pobavilo, to je sám autor. Miroslav Hlaučo (1967) vystudoval klinickou farmacii v Bratislavě, po ní také režii na DAMU a filmovou vědu na Filozofické fakultě v Praze. Po krátkém období, ve kterém se živil uměním, pracuje už řadu let v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií. Letnice je jeho literární debut. Pokud jsem to z jeho stránek dobře pochopila, má v šuplíku ještě sci-fi s názvem Časmánie, tak snad se dočkáme vydání.

Miroslav Hlaučo: Letnice

• Nakladatel: Paseka
• EAN: 9788076374638
• ISBN: 978-80-7637-463-8
• Doporučená prodejní cena: 399 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 384 stran, česky
• Rozměry: 13 × 12 cm
• Rok vydání: 2024 (1. vydání)