Daniel Glattauer: Ve vlaku

Vzpomínáte na skoro dvacet let starý bestseller Daniela Glattauera Dobrý proti severáku? Román napsaný v e-mailech byl tehdy velkým hitem - dokonce tu na něj mám z té doby i recenzi. Od téhož autora přichází nyní na trh nová kniha, nakladatelství Host ji vydává pod názvem Ve vlaku.

Děj románu je jednoduchý: stárnoucí spisovatel Eduard Brünhofer, autor milostných románů (kterému ale už mnoho let nic nevyšlo) jede vlakem z Vídně do Mnichova za svým nakladatelem. Cestou se dá do řeči s náhodnou spolucestující, ženou středního věku Catrin, fyzioterapeutkou a psychoterapeutkou. Zprvu povrchní rozhovor se během čtyřhodinového putování po trati začne stáčet nečekaným směrem - na Eduardův osobní a partnerský život, na jeho dlouholeté soužití s manželkou Ginou, na jeho postoje k lásce, sexu či k nevěře. Může za to kouzlo okamžiku, Eduardova slabost pro alkohol, náhlá náklonnost k mladší ženě, nebo její neústupnost a provokativnost v dotazování? Eduard se každopádně po dlouhé době zamýšlí nad otázkami, které se v jeho pokojném a spokojeném životě už dlouho nevyskytují, své myšlenky navíc doplňuje i drobnými zábavnými postřehy komentujícími situaci.

 

Výsledkem je vcelku vtipná a vytříbená konverzace napohled nesourodé dvojice, kterou si čtenář rád vychutná (i když je to celé takové boomerské). Bavily mě úvahy o dlouhodobých vztazích, o tom, co znamená láska a štěstí po desetiletích manželství, vlastně překvapil i závěrečný twist (i když se dal asi čekat). Daniel Glattauer je považován za autora tzv. feel good knih, tj. knih, které se dobře čtou a které vyvolávají ve čtenáři příjemné a pohodové pocity. Na knihu Ve vlaku to rozhodně sedí. Čtivosti určitě napomáhá také zdařilý překlad Viktorie Hanušové. 

Daniel Glattauer (*1960) je rakouský spisovatel a novinář. Jeho kniha Dobrý proti severáku z roku 2006 se stala bestsellerem. Byla nominována na Německou knižní cenu, přeložena do více než 40 jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. Zájem čtenářů si vyžádal pokračování s názvem Každá sedmá vlna (to už jsem nečetla). V češtině vyšly i jeho další knihy Navždy tvůj a Není zač.

Díky časopisu Knihkupec za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 90%

Daniel Glattauer: Ve vlaku

• Rok vydání: 2025
• Nakladatelství: Host
• Originální název: In einem Zug, 2025
• Překlad: Viktorie Hanišová
• Počet stran: 205
• Jazyk vydání: český
• Forma: klasická kniha
• Vazba knihy: pevná / vázaná
• ISBN: 978-80-275-2670-3

 

Jiří Březina: V kopřivách

Jiří Březina je autor detektivek a románu, odehrávajících se na jihu Čech. Do stejného regionu nás přivádí i jeho poslední kniha, detektivka V kopřivách.

Na opuštěném místě u hřbitova je nalezeno tělo neznámé mladé ženy. Srazilo ji auto? Předávkovala se nějakými drogami v místním baru? Záhy ale vyjde najevo, že dívku někdo uškrtil a těla se zbavil. Případů se ujímá zkušený komisař Medek, který dostane k ruce místního mladého policistu Petra Krále. Rozbíhá se standardní vyšetřování, při kterém se ukáže, že podobný, nikdy neobjasněný případ, se v malém městečku odehrál už před dvaceti lety. Je to shoda okolností? Může být pachatelem místní podnikatel v gastronomii Jan Němec, který patřil mezi podezřelé v původním případě? Anebo vše ukazuje na mladíka Radima, který dívku sbalil v baru a strávil s ní divokou noc? Mluví jejich blízcí pravdu, když jim poskytují alibi? Najevo vycházejí stará svědectví, nové obavy i nečekané souvislosti. Tohle jihočeské městečko se asi bude ještě hodně divit.

Jiří Březina pro tentokrát opustil svého dvorního kriminalistu Tomáše Volfa, milovníka tvrdé muziky, což mi vlastně ani nevadilo. Pozornost se v této knize totiž věnuje jiným postavám, než vyšetřovatelům, je zaměřená spíš na ty, kterých se vyšetřování dotýká z té druhé strany. Velká část příběhu je vyprávěna z pohledu dvou zainteresovaných žen: Radky, matky Radima, která se snaží svého syna ochránit za každou cenu, a Jany, těhotné přítelkyně hospodského Honzy, která si svým přítelem není úplně jistá a děsí ji, že možná čeká dítě s vrahem. Obě ženy mají svá podezření i jistoty, obě se bojí toho, co vše může vyjít najevo. Ženské postavy Březinovi jdou, myslím, že by se měl konečně pustit do série, kde bude i vyšetřovatelka rodu ženského:-)

Knížka na vánočním trhu určitě obstojí, dobrých českých detektivek není nikdy dost. Tentokrát navíc upoutá i originální obálka, kterou má na svědomí Kateřina Urbanová. Já jsem si ty dva večery, které jsem s knihou strávila, docela užila (i když vraha jsem výjimečně odhalila v předstihu:-)

Pokud Jiřího Březinu neznáte, tak doporučuju i jeho další knihy – tady na blogu najdete například Na kopci,  Nalezení,  Promlčení nebo Vzplanutí.  Jsou to příjemné detektivky, které se obejdou bez stříkanců krve i divokých honiček, přesto mají spád a zajímavé zápletky. 

Hodnocení: 95 %

Jiří Březina: V kopřivách 

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026760016
• ISBN: 978-80-267-6001-6
• Doporučená prodejní cena:399 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 296 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2025 (1. vydání)

Markéta Pekarová Adamová, Tereza Šidlová: Nejsem z cukru ani ze železa

Tuhle knihu nedávno někde na sítích propagoval můj oblíbený Jindřich Šídlo, protože její spoluautorkou je jeho manželka, novinářka Tereza. Za normálních okolností rozhovory s politiky moc nevyhledávám, ale tuhle knihu měli jako e-knihu v knihovně, a tak jsem si ji stáhla do své nové čtečky. Do MHD, kde v poslední době trávím nehorázné množství času, to bude akorát. Nic náročného a nevyžadujícího soustavné čtení. 

Nakonec to bylo víc než zajímavé. Vlastně jsem Markétu Pekarovou Adamovou (dále i MPA) doteď moc neznala. Když padlo její jméno, vybavil se mi akorát krátký účes a výrazné oči. A magor Václav Klaus, který z Markéty, ač se s ní osobně vůbec neznal, udělal démona: "Protože z ní – z jejích očí a tváře – čiší zlo. Myslím, že je tam kondenzované." Možná ještě některé její výroky - o svetrech třeba:-) - ale je fakt, že kniha mi v tomto ohledu leccos osvětlila.

Zaujal mě její osobní příběh, a je škoda, že se o něm moc neví. Nebyla úplně plánované dítě, otci bylo v době narození 17! Oba rodiče byli vyučení, vzdělání u nich v rodině nebyla žádná hodnota, žádné knihy, divadla, výlety. Už osmileté gymnázium ve Svitavách si Markéta musela vyvzdorovat a zařídit sama. Od malička se starala o své finance, z kapesného si platila oblečení, lyžáky, učebnice. Po maturitě se od rodičů odstěhovala a začala se o sebe starat kompletně, chodila na brigády a do práce, aby měla z čeho žít a studovat. Krom toho se, pro mě překvapivě, zajímala o o sociální témata, dobrovolničila, jezdila na workcampy do zahraničí (pracovala v dětských domovech, nebo třeba s lidmi s Downovým syndromem), chodila do sociálních služeb, pořádala tábory pro znevýhodněné děti.  Vše, co má, si vybudovala sama, nebyla nikdy žádné protekční dítko s umetenou cestičkou. Díky tomu se dají některé její výroky, které v českém prostředí vyznívají tvrdě a arogantně, lépe pochopit. Jen by k tomu bylo dobré tenhle kontext  znát.

Největší část knihy je ale pochopitelně věnována politice (což už mě tolik nebavilo:-). MPA se od mládí aktivně zajímala o věci veřejné, ještě na gymnáziu jezdila vysvětlovat do domovů důchodců, co bude pro Česko znamenat vstup do evropských struktur. Poměrně záhy vstoupila - pod vlivem Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska - do TOP 09. Rozhovor se věnuje politickým začátkům a postupnému budování kariéry, vztahu k otcům zakladatelům, kauze Feri, která stranou otřásla, ale i současnějším tématům: Petru Fialovovi a projektu Spolu, zahraniční politice, třeba úspěšné návštěvě Tchajwanu a USA, válce na Ukrajině. Docela zajímavé jsou části věnované každodennímu fungování sněmovny, snaze o její modernizaci a otevření veřejnosti, volebním kampaním, příp. zahraniční diplomacii. Kniha připomíná i velmi důležité téma žen v politice, kterému se jinak věnuje spíš Tereza Šídlová: dvojí metr, který se na ně uplatňuje, otázku slaďování osobního a pracovního života. Tady je MPA spíš lidskoprávní, než feministická.

Dost mě zaujaly o věci týkající se "denního provozu": MPA dodržuje poměrně přísnou životosprávu: nepije, nekouří, vyhýbá se masu, kávě, ultrazpracovanému a zpracovanému jídlu, snaží se dobře spát, běhá (má za sebou i maraton), cvičí, chodí po horách a medituje. Čím jsem starší, tak to víc chápu, starat se o sebe by měl být základ, že se jí to ale v takto exponované pozici daří, to tleskám.

Rozhovor se nevyhýbá ani velmi citlivému tématu, kterým jsou zdravotní problémy a nevydařené pokusy o umělé oplodnění, což byl nakonec také důvod, proč MPA po letech z politiky odchází. Je to popsáno velmi racionálně a srozumitelně, je mi líto, že se to v naší šovinistické společnosti obrátilo proti ní.

 

Musím přiznat, že kniha můj pohled na MPA změnila (k lepšímu:-). Přesto z ní mám ale pocit, že bere všechno hrozně vážně a seriózně, že s ní není moc legrace. Já chápu, tenhle rozhovor není humoristická literatura, ale já se u celé knihy nepousmála ani jednou, byla to spíš dřina... Každopádně, držím Markétě Pekarové Adamové palce v dalším životě, nám přeju víc podobně profesionálních žen v politice. 

Kniha se docela dobře čte, je členěná do smysluplných celků, je tu i hodně fotograficí, včetně těch soukromých. Možná je občas fajn vystoupit ze svých oblíbených literárních žánrů.

Hodnocení. 95 %

Markéta Pekarová Adamová, Tereza Šidlová: Nejsem z cukru ani ze železa

• Nakladatelství: Vyšehrad
• Edice: Rozhovory
• EAN: 978802673291
• ISBN: 4978-80-267-3291-4
• Doporučená prodejní cena: 399 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 168 stran, česky
• Rozměry: 16,5 × 22 cm
• Rok vydání: 2025 (1. vydání)

Kateřina Vincourová: Skin care (Galerie Rudolfinum)

 

Do svých prostorových kreseb, objektů a instalací integruje Kateřina Vincourová vše, co ji zajímá, včetně prostoru, ve kterém vystavuje. Na něj reaguje subtilně, ale přesně – vytváří jemná narušení řádu, která svádí pozornost k detailu, k pomíjivému, k tomu, co je obvykle přehlíženo.

Jedním z určujících prvků jejího výrazu je nestandardní užití běžných materiálů spjatých s tělem a každodenností, které v instalacích suplují tělesnost prostřednictvím fyzické paměti i práce s negativním prostorem, jenž nenese pouze formální funkci, ale stává se aktivním významotvorným polem. Prázdnota, mezera či absence fungují jako součást autorčiny výpovědi – jako prostor projekce, očekávání či vnitřního napětí. Tento přístup je čitelný zejména v jejích prostorových kresbách, v nichž se objekt rozšiřuje do prostředí nikoli jako dominantní prvek, ale jako otevřená struktura.

Skrze svoji žitou praxi tak umělkyně akcentuje napětí mezi subjektivní introspekcí jednotlivce a zprostředkovanými kulturními a společenskými paradigmaty čímž otevírá prostor pro kritické zkoumání „architektury vztahů“ – tedy struktur, které nejsou pouze fyzické, ale především relační, symbolické a ideologické.

Instalace Kateřiny Vincourové tak reflektují procesy, jimiž se identita formuje a transformuje v dynamickém propojení osobních vzorců a společenských narativů a vytváří prostor sdílení, kde se paměť a emocionální prožitky spojují s kolektivní zkušeností.

– Denisa Kujelová, kurátorka

O umělkyni

Kateřina Vincourová (*1968) studovala na moskevské Akademii výtvarných umění V. I. Surikova (1986–1988) a poté na Akademii výtvarných umění v Praze (1988–1994). Stipendijní pobyty absolvovala v berlínském DAAD a v Headlands Centre for Art v Kalifornii. V roce 1993 získala ocenění Alexander Dorner Prize v Hannoveru a v roce 1996 Cenu Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje především instalaci a objektu, do nichž často zapojuje atypické materiály a každodenní předměty. Spolu s proměnlivostí aspektů identity a vztahů zkoumá také možnosti prostoru a jeho nejednoznačnosti. Samostatně vystavovala například v American University Museum v Katzen Arts Center ve Washingtonu (2018), brněnské Fait Gallery (2016), varšavském Centre for Contemporary Art (2001), Météo Gallery v Paříži (1997) nebo Galerii Behémót v Praze (1992). Participovala na mnoha skupinových výstavách, jako například Bittersweet Transformation v Kunsthaus Graz (2016), Někdy v sukni v GHMP a Moravské galerii v Brně (2014), After the Wall v Moderna Museet ve Stockholmu (1999) či Home Sweet Home v hamburském Diechtorhallen (1997). Její práce jsou zastoupeny v mnoha státních, městských i privátních sbírkách.

Kurátorský text k výstavě

Spisovatelky (iVysílání)

Česká televize aktuálně vysílá skvělý pořad o českých spisovatelkách. Proč píšou, jak tvoří, jak slaďují atd... 

Už se vysílala:

• Radka Denemarková
• Kateřina Tučková
• Alena Mornštajnová
• Bianca Bellová

A ještě na nás čekají:

• Kamila Hladká
• Michaela Klevisová
• Pavla Horáková

Doporučuju, moc zajímavé, možné pustit si na iVysílání: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15745860487-spisovatelky/

Signal Space Gallery

Signal Space Gallery - nová světelná expozice v bývalé Staroměstské tržnici, nová pražská turistická atrakce. Mně se to líbilo, Bárt tvrdil, že se mu z toho točí hlava...

Signal Space je největší galerie digitálního umění v Česku. Je to místo, kde si světlo, zvuk a pohyb hrají s vaší představivostí a vy si odnášíte nezapomenutelný vizuální zážitek.

Jsme největší galerií digitálního umění v Česku a snažíme se být otevřeni všem: znalým i zvědavým, rodinám i milovníkům kultury. Každý den přinášíme nezapomenutelné vizuální zážitky a propojujeme díla nejlepších českých a světových umělců. V naší galerii prostupuje umění celým prostorem a pohlcuje všechny smysly.

Přinášíme velkoformátové projekce,  interaktivní instalace a ikonický Infinity Room, kde prostor a představivost nezná hranic. Naším cílem není jen vystavovat – chceme inspirovat, zapojovat a otevírat nové pohledy na svět. Signal Space je pozvánkou k objevování, interakci a úžasu.

https://www.signalspace.com/cs