Letos slavíme sto let od narození Olbrama Zoubka. Mám jeho díla i díla jeho první manželky Evy Kmentové moc ráda. A tak jsem neváhala a nenechala jsem si ujít unikátní příležitost - navštívit v Litomyšli na náměstí byt, ve kterém Olbram Zoubek žil se svou druhou rodinou. Dcera Eva tu vytvořila unikátní vzpomínkový prostor na svého tatínka a oním bytem, ve kterém strávila dětství a mládí, také sama návštěvníky provází. Je to moc milé, autentické a asi také pokaždé jiné - v naší skupině byla například paní, která s Olbramem Zoubkem jako mladá pracovala a dost si toho pamatovala. Každopádně jsem si ten výlet do Litomyšle opravdu hodně užila.
Byt bude přístupný pravděpodovně jen do podzimu, tak si to nenechte ujít. Rezervační systém tady: https://muj-tati-o.reservio.com/events .
Můj tati O.
Vzpomínka na mého tatínka Olbrama Zoubka ke 100. výročí jeho narození
Sochy, reliéfy a fotografie z doby, kdy tatínek spolu s dalšími umělci restauroval sedmnáct sezón sgrafita litomyšlského zámku (1974–1991). A dopisy mé mamince, jeho druhé ženě.
Rozkročení mezi dvěma domovy bylo jeho dobrovolným údělem. Vzdálenost a odloučení zkracovala korespondence. Letní měsíce a víkendy jsme trávili společně, zbytek času nahrazovalo nepřetržité putování dopisů mezi Prahou a Litomyšlí. Za téměř čtyři desetiletí jich napsal otec mé mamince přes čtyři tisíce.
Díky tomu dnes máme naprosto unikátní archivní materiál, který vypovídá nejen o jeho umělecké tvorbě a realizacích v architektuře, ale také o každodenním životě, provozu ateliéru, pražské rodině či shánění nedostupného materiálu. Dalším velkým tématem je jeho občanská angažovanost a s tím související odposlouchávání, zákazy výstav nebo výslechy ohledně posmrtné masky Jana Palacha.
Demokratizace společnosti si ve výtvarnické obci žádala plné nasazení. V době revoluce a těsně po ní přišla obrovská únava. A zájem o otce stoupal.
Litomyšl se stává nejen rodinným zázemím, ale i útočištěm před pražským rušným životem, vítanými i nevítanými návštěvami. Za zdmi tohoto domu se bydlí, pije večerní sklenička. Probírá se vše, co se do dopisů nevešlo. A bylo velké těšení – na tatínkův příjezd. Poměrně pravidelný režim vzájemných návštěv určoval rytmus mého dětství.
Zvu vás na komentované prohlídky do bytu, který je částečně vrácen do původní podoby a částečně je dočasným výstavním prostorem. Na díla mimo jiné inspirovaná rodinou, která jsou doprovázena fotografiemi z rodinného archivu a úryvky z dopisů.
Eva Zoubková, dcera Olbrama Zoubka
Žádné komentáře:
Okomentovat