Malin Persson Giolito: Tekutý písek

Když se v anotaci dočtete, že kniha získala titul Nejlepší severský kriminální román za rok 2016, tak se prostě těšíte. Skvělá severská krimi, to je přece Larsson, Nesbo, Kepler, Adler-Olssen, Mankell … A tak jsem s nadšením přijala nabídku Knižního klubu na recenzi.

Hlavní hrdinkou Tekutého písku je Maja Norbergová, osmnáctiletá dívka z bohaté rodiny a přítelkyně Sebastiana, nejbohatšího kluka ve Švédsku. Večírky, alkohol, drogy, sex, výlety do zahraničí, prostě bohatí, mladí a krásní bílí lidé. Maja Sebastiana miluje a toleruje i jeho výstřelky, které se čím dál víc stupňují. Může za ně přece špatné rodinné prostředí, drogy, Sebastianovy psychické problémy. Jenže jednoho dne se dvojice objeví ozbrojená ve školní třídě a skončí to masakrem. Maja je obviněna z vraždy své nejlepší kamarádky Amandy, ze zastřelení Sebastiana plus z napomáhání k zavraždění několika dalších spolužáků a třídního učitele. Je vzata do vazby a po devíti měsicích začíná soudní proces. Všichni jsou přesvědčení o dívčině vině, média za těch 9 měsíců předvedla to nejhorší, co se dalo, nejlepší advokát v zemi se ale pokouší soud přesvědčit o opaku. Vycházejí najevo okolnosti ze života zlaté mládeže a objevuje se i kritika společenských poměrů, hlavně v souvislosti s nerovnoměrnou distribucí bohatství a s přistěhovalectvím. Jestlipak se Maje podaří přesvědčit soudce i veřejnost, že se v jedné osobě může skrývat nejen vražedkyně, ale i oběť?

 

No, přiznám se, čekala jsem něco naprosto jiného. Nějaký děj, zvraty, napínavé vyšetřování. Nic z toho se nekonalo. Místo toho se mi před očima začal odvíjet jakýsi young adult román ze soudního prostředí. Kdyby aspoň psychothriller, ale ani tak se to nazvat nedá. Maja je znuděná osmnáctiletá holka, která neví, co se sebou a která se shodou okolností ocitla ve vězeňské cele. Popisuje průběh soudního přelíčení a přitom vzpomíná, jak to vlastně s jejím přítelem bylo, co předcházelo oné osudné školní střelbě, přemýšlí, zda se tomu dalo zabránit. Není to napínavé, spíš otupující, i když části věnující se jednotlivým fázím soudního procesu a taktice advokáta Sandera knihu trochu oživily. Stejně mi ale hrozně dlouho trvalo, než jsem se vůbec začetla - někde na straně 192 (z 365) - za normálních okolností bych knihu už asi dávno odložila… Nezdál se mi moc ani překlad – co si třeba představíte pod větou: „Francouzštinářka Marie-Louise s brýlemi a vlasy jako pampelišky“ nebo „Nakrátko ostříhaná tělocvikářka Frigga s křivkami čerstvě nalakované palubovky“? 

Zdá se, že nebudu tou správnou cílovou skupinou, zřejmě se nedovedu dostatečně vžít ani do osudů osmnáctileté slečny obviněné z vraždy, ani do postav nechutně bohatých lidí kolem. Ale nenechte se odradit, kniha si našla mnoho spokojených čtenářů, vyšla v mnoha zemích světa a najdete na ní řadu nadšených recenzí. Třeba vám padne lépe, než mě:-)

Hodnocení: 50%

Malin Persson Giolito: Tekutý písek

• Nakladatelství: Knižní klub
• EAN: 9788024258027
• ISBN: 978-80-242-5802-7
• Originál: Störst av allt
• Překlad: Matochová, Helena
• Popis: 1× kniha, vázaná, 372 stran, česky 
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Petra Soukupová: Kdo zabil Snížka?

Jedním z mála lákadel letošního Velkého knižního čtvrtka je knížka Petry Soukupové Kdo zabil Snížka? Co v knížce s poměrně drasticky znějícím názvem na malé čtenáře čeká?

Martina je holka, která bydlí se svými rodiči a mladšími sestrami-dvojčaty na vesnici. Moc si přeje vlastního psa, ale rodiče jí ho nechtějí dovolit. Nakonec ji ale přece jen jednoho pořídí, Martina si ho sama vybere a pojmenuje ho Snížek. Brzy se ale ukáže, že Snížek je dost problematický pes. Neslyší, neposlouchá, nedá se vycvičit, zdrhá a je agresivní. Martina má kvůli němu řadu konfliktů s rodiči i se sousedy. Jednoho rána najde Martina Snížka mrtvého. I když to nebyl dobrý pes, dívka za něj cítí odpovědnost, a protože je přesvědčená o tom, že Snížka někdo zabil, pouští se s partou kamarádů ze vsi do pátrání. Podaří se dětem zorientovat v propletených vztazích ve vsi a odhalí, co se vlastně Snížkovi doopravdy stalo?

Kdo zabil Snížka je klasická detektivka pro děti, která se obejde bez moderních technologických vychytávek, či kouzel z kategorie fantasy. Hlavní hrdinka je malá paličatá a umanutá holka, která si vystačí se sešitem, do kterého si píše poznámky o podezřelých. Píše o tom, co cítí, o vztazích v rodině, o svých kamarádech, o sousedech ve vesnici. V něčem tenhle příběh připomíná knížky Astrid Lingrenové nebo Arthura Ransome, případně "dospělácké" Podivný případ se psem či Glennkill - ovce vyšetřují. Jak jsem ostatně vygooglila, tak na Snížka naváže ještě letos před vánocemi kniha pro dospělé Nejlepší pro všechny, na kterou se vážně moc těším.

 

Vzhledově se knížka velmi vydařila, je totiž nádherně ilustrovaná. Jednoduché kresbicky, citlivě vyvedené obrázky, ilustrující dění v knize, málo barev, minimalistické pojetí. Grafické podoby se ujala výtvarnice a ilustrátorka Tereza Ščerbová, která je dvojnásobnou držitelkou Zlaté stuhy (za knihu Marky Míkové Škvíry a za vlastní autorskou knihu Krtník). Za Snížka bych ji nějaké ocenění určitě přála.

Kdo zabil Snížka je napínavá dětská detektivka, která zaujme čtenáře (a možná ještě víc čtenářky) tak kolem 10 let  (nekvalifikovaný odhad). Dobrý tip na vánoční dárek. Díky knihkupectví Neoluxor za možnost přečíst si knížku ještě předtím, než vyšla.

Hodnocení: 95%

Petra Soukupová: Kdo zabil Snížka?

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788075772268 ISBN: 978-80-7577-226-8
• Ilustrace: Ščerbová, Tereza 
• Popis:1× kniha, vázaná, 152 stran, česky
• Rozměry:17 × 23,5 cm
• Rok vydání:2017 (1. vydání)

Emil Hakl: Umina verze

Emil Hakl je spisovatel, který nepatří úplně k mým oblíbeným. Nějak jsem si na ty jeho divné týpky procházející se po Praze nezvykla. A navíc se věnuje převážně povídkám, což také není můj oblíbený žánr. Nicméně nedávno Emilu Haklovi vyšel román (anebo spíš novela?), kterým svým zaměřením překvapivě směřuje do žánru sci-fi. Hmm, tak to zní zajímavě. A tak jsem si tu knihu Umina verze, velmi specificky vypravenou, protože doplněnou fotografickou přílohou, pořídila.

Hlavním hrdinou je Ef, František, čtyřicátník na volné noze, grafik a copywriter, toho času singl a tak trochu samotář. Zvláštní shodou okolností se jednoho dne seznámí se Smrťákem, divným starým chlápkem, který si ho tak trochu otestuje a pak mu udělá překvapivou nabídku. Zapůjčí mu ženu, umělou bytost, kterou se svým známým stvořil. Uma, jak se ona umělá inteligentní žena jmenuje, vypadá téměř dokonale jako člověk (až na pár drobností, které dokážou vycítit třeba psi). Nemusí jíst, ale pravidelně konzumuje nezanedbatelné množství alkoholu. A rychle se učí. Hodně se ptá, hodně si povídá s lidmi, začne přejímat Františkovy zvyky a názory, seznamuje se s jeho přáteli, oblíbí si dlouhé vycházky po Praze (už zase), chodí s Františkem venčit psa, na plovárnu, jezdí na výlety. Dojde i na tělesný kontakt. František brzo zjistí, že Uma je vlastně dokonalá žena a život, který spolu vedou ho dokonale uspokojuje. Jenže v tu chvíli se to začne kazit – Uma získává stále větší nezávislost a zkušenosti a o svůj majetek se hlásí také původní stvořitelé, kteří jsou zároveň jediní schopní udržet Umu dlouhodobě v chodu. František chce Umu za každou cenu, chce za ní zaplatit, pokusí se o loupež, není to ale on, kdo rozhoduje…

Musím přiznat, že mě Emil Hakl překvapil. Nevěřila bych, že mě tahle scifi bude tak bavit. I když se ani tady nevyhneme chlápkovi ve středních letech, který se bezcílně toulá městem, Uma, žena bez minulosti s učícím se softwarem, dodává knize úplně novou dimenzi. Jasně, je to tak trochu klasický Pygmalion nebo Pretty Woman, ale zasazený do současnosti a do soudobých reálií. Neřeší se tu technické detaily umělé inteligence, ale vztahy, které mohou mezi člověkem a strojem, který jako člověk vypadá a který se jako člověk chová, vzniknout. Potěšilo mě, že budoucnost v podání Emila Hakla vůbec nevypadá tak vyhroceně a děsivě, jak by si člověk při čtení článků o hrozící nadvládě umělé inteligence představoval. Krom toho zaujala i literární forma. Čtyři pětiny knihy vypráví František, který při tom střídá ich a du formu. Jednu kapitolu – to je právě ta, která dala název knize, předkládá Uma. 

Co mě zarazilo, to je již zmiňovaná obrazová podoba knihy. Není to časté, že by beletrii doprovázely fotografie (i když teda Závěrka Miloše Urbana z nedávné doby toto pravidlo také popírá), tady ovšem tvoří fotografie  ženy, která hraje hlavní hrdinku knihy, podstatnou část obsahu, některé fotografie mají dokonce větší rozměr, než je stránka a z knihy tak vzniká jakási skládačka. Nevím proč, ale přišlo mi to divné, ztrácelo se tím  jakési kouzlo, já si Umu představovala úplně jinak. Na druhou stranu možná právě tahle podoba knihy některé čtenáře přitáhne. Autorkou fotografií je Zuzana Lazarová.

Pokud máte rádi Emila Hakla, tak Uminu verzi určitě zkuste. A pokud jste ho dosud opomíjeli, tak ji zkuste taky, je to na český trh překvapivě zajímavá knížka.

Hodnocení: 90%

Emil Hakl: Umina verze

• Nakladatel: Argo
• EAN:9788025719824 ISBN:978-80-257-1982-4
• Popis: 1× kniha, vázaná, 248 stran, česky
• Rozměry: 12,8 × 19 cm
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)