čtvrtek 29. března 2018

David Satter: Čím méně víte, tím lépe spíte

Neklidné spaní z ruské reality

V době, kdy budete číst tyto řádky, bude Vladimír Putin opět zvolen prezidentem Ruské federace. A je dost pravděpodobné, že to bude podle vzoru 70 krát 70, tj. k volbám dorazí 70 procent občanů, kteří dají 70 procent hlasů stávající hlavě státu. Po přečtení knihy Davida Sattera: „Čím méně víte, tím lépe spíte“ (s podtitulem Ruská cesta k teroru a diktatuře za Jelcina a Putina) mě to ani v nejmenším nepřekvapuje… 




David Satter je americký publicista (nar. 1947), odborník na Rusko a bývalý Sovětský svaz, kde dlouhé roky jako novinář působil. Je autorem několika knih o Rusku, na základě jeho první knihy Věk blouznění z roku 2001 byl natočen i dokumentární film, jeho druhá kniha Tma na úsvitu - Nástup ruského zločinného státu vyšla v roce 2008 v češtině. 

V nejnovější knize Čím méně víte, tím lépe spíte, kterou v květnu 2016 vydalo Yale University Press, se Satter věnuje Rusku posledních dvaceti let, období od zániku Sovětského svazu a přechodu od socialismu ke kapitalismu. Satter se zabývá hlavně událostmi, které umožnily posílení moci prezidenta a nástup mafiánské oligarchie, která je bezprostředně propojena s vládnoucí mocí. 

Velkou pozornost patří bombovým útokům na bytové domy v Moskvě, Volgodonsku a Bujnaksku na podzim 1999. Éra Borise Jelcina se tehdy chýlila ke konci, země se zmítala v ekonomické krizi po divoké privatizaci a popularita prezidenta byla na jednociferném čísle. Právě v té době došlo k útokům na čtyři bytové domy, při kterých zahynulo více než 300 osob a dalších 1000 lidí bylo zraněno. Dobře si na to pamatuji, v létě 1999 jsem jela do Ruska poprvé, bylo to v době, kdy tehdy populární skupina Buty bodovala s písničkou Do Ruska (Do Ruska, tam já bych se bál). Satter se v knize pokouší dokázat, že za útoky nestáli islámští teroristé ze Severního Kavkazu, jak tvrdilo oficiální vyšetřování, ale ruská zpravodajská služba FSB, která tím ospravedlnila před ruskou veřejností rozpoutání války v Čečensku a vynesla na vrchol popularity dosud nevýrazného premiéra Vladimíra Putina. 

 


Satter se podrobně zabývá i dalšími teroristiskými útoky v divadle Na Dubrovce a ve škole v Beslanu. V obou případech panují velké nejasnosti zejména ohledně použití hrubé síly vůči útočníkům, otravného plynu a těžkých zbraní, které přispěly k vysokému počtu obětí útoků (v Beslanu bylo zabito více než 330 civilistů, z toho 186 malých dětí, v divadle Na Dubrovce zahynulo přes 170 lidí). I tyto útoky velmi posílily Vladimíra Putina v roli neohroženého bojovníka proti islámskému separatismu. Důležitá pozornost je věnována i odklízení politických protivníků (vraždám Litviněnka, Němcova, Politkovské), anexi Krymu nebo manipulacím s veřejným míněním a s výsledky voleb. V zemi, kde je tradičně hodnota lidského života velmi nízká, se na oběti tolik nehledí, zvlášť v případě, kdy poslouží vyšším zájmům. 

Kniha Davida Sattera na mě docela zapůsobila. I když je mi jasné, že řada tvrzení má spíš konspirační charakter, popis toho, jak to v Rusku chodilo a chodí je velmi přesný a vyčerpávající. Pohled zevnitř, dobové statistiky, dokreslující příhody (znamením doby byl plakát, na němž krásná žena svému příteli říkala: „Máš obě ledviny, tak co bys neměl dost peněz na dárky?“), to vše přináší obraz marasmu doby, ze kterého mrazí a který otevírá oči. Mou oblíbenou knihu běloruské nobelistky Alexejevičové Doba z druhé ruky Satterova kniha nepředčila, ale z hlediska dobových reálií ji velmi dobře doplňuje. 170 stran s potencionálem způsobit noční můry. 

Díky knihkupectví Neoluxor za recenzní text. 


Hodnocení: 70% 


David Satter:  Čím méně víte, tím lépe spíte

  • Nakladatel: Prostor
  • EAN: 9788072603633 ISBN: 9 78-80-7260-363-3
  • Originál: The Less You Know, the Better You Sleep
  • Překlad: Petříček, Jan
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 240 stran, česky
  • Rozměry: 12,5 × 20 cm
  • Rok vydání:2017 (1. vydání)

úterý 27. března 2018

Becky Masterman: Sůl do rány

"Thriller plný zvratů, ve kterém jde o všechno, s postavami tak skutečnými, až vám to trochu láme srdce. Vynikající." - právě to řekla o nejnovějším románu Becky Mastermanové Shari Lapena, autorka bestsellerů Manželé odvedle a Někdo cizí v domě. No uznejte, navnadilo mě to:-)



Hlavní hrdinkou je bývalá agentka FBI Brigid Quinnová. Po ukončení aktivní služby žije se svým manželem v Arizoně a snaží se žít normální život. Pak ji ale zastihnou dvě zprávy - otec leží v nemocnici se zápalem plic a její bývalá kolegyně od policie Laura Colemanová potřebuje pomoc s jedním případem. Jak otec, tak Laura žijí na Floridě, tak je tu jedinečná příležitost obě mise spojit. Jednu linii příběhu tak tvoří rodinná historie - vzpomínky na dětství a dysfunkční rodinu, napjatý vztah k matce, nesourodé manželství rodičů, to celé v nemocnici u lůžka těžce nemocného. Druhá část příběhu je napínavější - Laura Colemanová odešla od policie a snaží se dokázat nevinu člověka, který čeká ve floridské věznici už patnáct let na vykonání trestu smrti, který mu byl udělen za vyvraždění rodiny - manželky a tří malých dětí. Laura je přesvědčená, že dotyčný byl odsouzen neprávem, těla dětí se nikdy nepodařilo najít a i v usvědčujících důkazech jsou mezery. Nové technologie (DNA analýza, zaměření mobilního telefonu atd) i pečlivější výslech svědků by mohly pomoci k obnově případu, i když Brigid si tím zrovna jistá není. Jenže čas se krátí a datum popravy se blíží.... Pomůže Brigid za pomoci svých známostí z minula a dedukčních schopností vyřešit případ? 


 

Musím přiznat, čekala jsem trochu víc. Možná mě zaskočilo to, že Sůl do rány je již třetím dílem série a ač jednotlivé knihy na sebe příliš nenavazují, některé informace mi chyběly. Např. to, že jsem se teprve někde kolem stránky 200 zjistila, kolik je hlavní hrdince let... Překvapivých 59, já ji tipovala asi o 20 míň.... Ve světle tohoto zjištění pak získaly pasáže věnované rodinným kořenům Brigid trochu jiné zabarvení. Moc mě neoslnilo samotné vyšetřování starého případu, i když mě fascinuje, kolik si toho literární postavy z minulosti pamatují. Já, která nevím, co jsem dělala minulý týden... Nemělo to ale celkově moc šmrnc, nebylo to čtení, od kterého bych se nemohla odtrhnout.  Vlastně nakonec ty rodinné vztahy byly zajímavější. Pro fajnšmekry byly tedy aspoň pasáže z poprav:-) 

Co mě bavilo, to byly reálie Floridy - úplně jsem si připomněla seriál Dexter i mou předloňskou návštěvu tamtéž - vlhké podnebí, hurikány, slejváky, komáry, staré dřevěné domy s vybledlými nátěry...  Podle recenzí jsou předchozí dva díly série lepší, takže si asi budu muset přečíst Boj se tmy a Běsni a zuř. 




Děkuji nakladatelství MOBA  za recenzní výtisk.


Hodnocení: 65%

Becky Masterman: Sůl do rány


  • Nakladatel: MOBA
  • EAN: 9788024380513  ISBN: 978-80-243-8051-3
  • Originál :A Twist of the Knife
  • Překlad: Tilcer, Roman
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 408 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20,8 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Lucie Faulerová: Lapači prachu

Do letošní užší nominace Magnesie Litery za prózu se mimo jiné dostal i knižní debut Lucie Faulerové Lapači prachu. Vyrazila jsem tedy neprodleně do naší knihovny a malou bílou knihu s růžovým nápisem jsem si donesla domů.



Hlavní hrdinkou je Anna, sedmadvacetiletá žena, která si žije svůj vlastní, trochu destruktivní život. Je sama, odmítá se vázat, rozhodně se nehodlá rozmnožovat, neřeší konvence, trochu (dost) lže, sem tam se vyspí s nějakým debilem....Stereotypní práce v call centru, nákup, televize bez zvuku, cigáro a alkohol, samota doma. S nikým se nekamarádí, stýká se (spíš vynuceně) pouze se svou sestrou Danou, která se zdá být jejím pravým opakem. Pečlivá hospodyňka, matka tří malých dětí, která má o svou sestru starost a nechápe její způsob života a nazírání na svět. To nepochopení je ale vzájemné, ani Anna nedokáže pochopit, jak Dana může žít tak, jak žije. Nulový čas pro sebe, otročení dětem a manželovi, dokonce oběť domácího násilí. A do toho se postupně a chvílemi spíš nahodile vyjevuje minulost obou sester, tragický osud jejich rodičů i jich samotných. Touha po moci a ovládání, touha po svobodě, touha - po čem vlastně?

Lucie Faulerová vystudovala bohemistiku v Olomouci, působí jako redaktorka literárního časopisu Aluze. Já jsem jí zaznamenala v souvislosti s projektem mé oblíbené Kateřiny Šedé Brnox (Průvodce brněnským Bronxem), kde Lucie Faulerová vystupovala jako spoluautorka. Mimochodem, konečně si budu moci tuhle knížku pořídit, po dvojím vyprodaném nákladu právě teď vychází třetí vydání...

Lapači prachu jsou psány netradičním stylem a překvapivý jazykem, velmi se tam opakují věty a myšlenky, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla, pak už mě to ale začalo hodně bavit, zejména její dialogy jsou skvostné. Malinko mi připomněly jednak Annu Bolavou a jednak i Macochu od Petry Hůlové. Zřejmě si to doba žádá, psát o "divných" a z hlediska společnosti "málo funkčních" ženách. Mě osobně je to ale téma dost blízké...  

Byla to ta nejhorší chvíle jejího života, tedy kromě všech ostatních. Byla to ta nejhorší chvíle mého života, tedy kromě všech ostatních. Kromě těch, co už byly za mnou a mávaly mi s výrazem spokojenosti z dobře odvedené práce, a kromě těch, co se na mě těšily, přešlapovaly nedočkavostí, vyhlížely mě s vytrčenými bradami a s doširoka se rozevírající náručí. Jenže legrace je, že zvyknout se dá opravdu na všechno. A tak vás to po čase začne tak nějak nudit. Přestanete se třást strachy, přestanete si hlodat nehty z nervozity a na tu facku nastavíte tvář, ještě prstem ukážete, kam si to štiplavé požehnání přejete tentokrát, ó ano, prosím, ještě, ještě, plesk z jedné strany, plesk z druhé. A pokud to dost nezabolí, pokud vás to nezaskočí, nepřekvapí, nepodlomí nohy, nekopne do slabin, nesvrhne na zem, nepřizabije a nepřidupne vám to krk, jste dokonce lehce zklamaní. To bylo všechno...? Vážně – tohle? Nic lepšího neumíš? Pche a palec dolů.

...

Rušnou ulicí prochází mladá žena, ačkoli ve skutečnosti je starší, než si představujete. Je jeden z těch podzimních dnů, kdy se o slovo hlásí dozvuky léta. Ano, lze říci babí léto, ale byl to jeden z těch podzimních dnů, kdy se o slovo hlásí dozvuky léta. Slunce už nehřálo dost natolik, abyste vysedávali na lavičce v parku, ale ještě to stačilo na procházku jen v tenkém svetru. A v jednom z takových svetrů šla právě mladá žena, vážně je starší, než si představujete, po rušné ulici. Vlastně jde v kabátě... ne, ve svetru. Hm. Mladá žena šla ulicí jen v lehkém smetanovém kabátě. Bylo přívětivé odpoledne, tak přívětivé, jak si jen dokážete přívětivé odpoledne představit v jednom z těch podzimních dnů, kdy se o slovo hlásí dozvuky léta.

...

„Zvláštní,“ řekne. Ano, i tuhle hru známe. Upusť slovo a čekej, až ho někdo sebere, ofouká ze všech stran a podá ti ho zpět. Tahle hra mě nudí ze všech nejvíc. Když řekne půlku a čeká, až se zeptám na druhou. Tak nechám její slovo ležet, a vidím se, jak si stahuju kalhotky, dřepnu si a čurám na něj nezastavitelným proudem, který zní jako uklidňující zurčení lesního potůčku. 
„To je fakt zvláštní,“ řekne ještě jednou. Sebere to slovo sama a hodí ho na zem z větší výšky. Plesk. Cítím, jak mi pulzuje žíla na spánku. „Že to takhle dokážeš brát,“ dodá, jako by mi odpovídala na otázku: a co je zvláštní, Dano? Ten její plevel je opravdu docela zajímavá záležitost, jak teď sama vidím. 
"Jako že je to minulost. A konec.“
„No… jo, dokážu. Taky to tak je, ne?“ 
„Ale furt to byl člověk ve tvým životě. Dost důležitej.“ 
„Jak ty víš, kdo je pro mě důležitej?“ vyprsknu, protože tentokrát mě opravdu upřímně pobaví. Začnu si znovu, tentokrát vytrvaleji, hrát se zapalovačem.



Myslím, že Lapači prachu se Lucii Faulerové dost povedly. Není to knížka pro každého, navíc je to pěkná deprese, ale rozhodně zdařilá prvotina. Jsem zvědavá, jak si s touhle knihou porota Magnesie Litery poradí. 




Hodnocení: 85%

Lucie Faulerová: Lapači prachu

  • Nakladatel: Torst
  • EAN: 9788072155569
  • ISBN: 978-80-7215-556-9
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 224 stran, česky
  • Rozměry: 11,5 × 19,5 cm
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání)