Stanislav Biler: Destrukce

Standa Biler a kniha Destrukce, vítěz Magnesie Litera 2022 v kategorii Próza, seznamte se.

 

Nemyslím si, že bych cíleně vyhledávala depresivní knihy. Vlastně se jim spíš vyhýbám. Ovšem letos na jaře se mi povedlo přečist hned dvě české knihy z kategorie "po přečtení spáchejte sebevraždu".  Asi bych si musela hodit korunou, abych zjistila, která z nich mě přivedla do většího splínu. Byly to Praskliny od Kláry Vlasákové? Anebo vyhrál Stanislav Biler se svou Destrukcí? Nerozhodně... 

Hlavním hrdinou Destrukce je každopádně člověk, který utekl z města, aby se stal učitelemm na vesnici. Na venkově chce totiž najít řád a pořádek. Svět, kde dva plus dva jsou pořád ještě čtyři.

"Nasávám z plných plic nezkažený venkovský vzduch. Poctivou směs spáleného hnědého uhlí a věcí, které by snad hořet ani neměly"

Jenže slovy klasika: "vesnice se, holenku, změnila". A tak tu onen bezejmenný učitel nachází jen zmar - vybetonované plochy, naleštěná auta, na drn posekané trávníky, lidi, kteří ho neustále sledují a hodnotí. A pomlácené, nebo sebepoškozující se děti, kterým navíc není schopen vůbec nic předat. "Dvě a dvě jsou čtyři, říkám dětem a cítím, jak mi po zádech stékají kapky potu. Nebe je nahoře a země dole, pokračuji. Dívka s natrženým rtem a podlitinou pod okem se mě ptá, jak se pozná nahoře a dole ve vesmíru, kde je vlevo a kde vpravo. Snažím se získat čas a píšu na tabuli 2+ 2 = 4. Hned vedle mrtvého zajíce v křivé brázdě". Nikoho jiného to ale, zdá se, netrápi, hlavně když naučí děti poslouchat a bude si hledět svýho...

"Děti jsou všude stejné, potřebují řád, pořádek a kázeň, naučit se slušnosti, to musí děti vědět především, co je to slušnost, rozumíte mi?

"Pokud chcete obci pomoct, hleďte si svého. Nejlépe lidem pomůžete tak, že jim vůbec pomáhat nebudete. Když chcete pro někoho něco udělat, nedělejte pro něj nic, tak pro něj uděláte nejvíc."

"Na vesnici si každý hledí svýho, protože co se stát musí, to se stane, s tím nikdo nic nenadělá. Vesnice má svá pravidla, to musíte přijmout.
Ano, snažím se jim porozumět, jen se mi zatím...
... porozumíte jim později, hlavní je, abyste se jimi řídil. To je důležité.""

No a pak tu chybí ještě něco podstatného. Voda, stromy, zvířata, život.  Je prostě velké sucho. Z polí se práší, les uschnul a shořel, řeka tu už dávno neteče. Asi za to můžou chataři, kteří vodou plýtvají. Anebo hraje nějakou roli ta inovativní fabrika, na které je vesnice závislá?  Tak hlavně, aby nepřišly povodně, říkají všichni a začínají stavět hráze...  Učitel se tolik snaží do toho světa proniknout... Neustále ale padá na ústa (a to není metafora), hledá ten správný způsob hrabání listí, nachází oběšené (nebo jinak život ukončivší) spoluobčany a sleduje rozšiřující se trhliny na zdech domů. Všichni kolem dělají, že tak to přece má být. I tu hořící školu zdobí nápis "Nic se neděje".

"Pánové, pokračuje ředitel smířlivé, musíme být převším rozumní. Já jsem také býval idealistou. Take bych si uměl představit ideální, utopický svět, ve kterém bychom měli úrodné pole, krásný les, plné studny vody, školu, která má čtyři zdi a která by v ideálním světě možná ani nehořela. Ale už mi není dvacet, jsem dospělý muž a podle toho musím jednat. V ideálním světě nežijeme. Musíme brát věci realisticky. Tak, jak jsou. Snažit se, pracovat a kdo ví, třeba jednou v takovém světě, neříkám, že naše děti, ale děti děti jejich dětí, žít budou. Třeba na Marsu. Kdo ví.

Ale my jsme v takovém světě už žili, řekne nesměle jeden zastupitel a druhý přikývne.

Nemůžete žít pořád v minulosti. Přece se nevrátime zpátky na stromy, to nejde, dnes máte všichni dvě auta, bazén, klimatizaci a to vše děláte pro své děti, aby nemusely žít v hovnech jako vy, řekne ředitel podrážděně."

Je z toho všeho nějaké východisko? Budou  všichni pořád jen opakovat ta nefunkční a překonaná řešení? Zbyl tu ještě někdo, koho zajímá, co se kolem děje? Kdo je ta tajemná sousedka, která si navzdory nenávisti celé vesnice dělá, co chce?

Kafkův Zámek a enviromentální žal v přímém přenosu. I samotnému čtení se ta kniha vzpouzela. Po pár stranách jsem ji vždycky musela odložit a vést vnitřní dialog, jestli bych si neměla dát panáka... Ten zmar se na mě přenášel (a hlavní hrdina do sebe taky klopil jednu lahev vodky za druhou). Častá opakování textu (jako bych slyšela Rudišův Český ráj), pomalé tempo, lidová moudra, při kterých se otevírá kudla v kapse. A čtenář do toho zabředává a stejně jako skoro všechny postavy v knize se  už "veze a nemůže vystoupit". Happyendu na závěr se uvěřit nedá. Zároveň to ale bylo vtipné, absurdní a bláznivé, takže jsem nakonec dočetla a nelituju. Zajímavá kniha, kterou ale rozhodně nedoporučuju psychicky labilním povahám. Snad se těchto konců nedožiju... 

Stanislav Biler je publicista, sociolog a novinář, který působí v redakci Alarmu. Destrukce je jeho druhá kniha.

Hodnocení: 85%

Stanislav Biler: Destrukce

• Nakladatel: Druhé město
• EAN: 9788072278695
• ISBN: 978-80-7227-869-5
• Popis: 1× kniha, vázaná, 292 stran, česky 
• Rozměry: 13 × 19 cm
• Rok vydání: 2021 (1. vydání)

Camilla Läckberg a Henrik Fexeus: Iluze

Camilla Läckberg je švédská autorka detektivních románů, dobře známá i v Česku – skoro dvě desítky jejích knih si u nás už našly hodně nadšených čtenářů. Zatím poslední vydanou knihou (a zároveň prvním dílem nové série) je thriller Iluze, který nás zavede mimo jiné do tajemného světa magie a kouzel. Těšte se, čeká vás skoro šest set stran napínavého čtení!

Znáte ten kouzelnický trik? Sličná asistentka je zavřena do magické krabice, kterou iluzionista vzápětí probodá ze všech stran meči a noži. Čáry máry fuk, ostré předměty se z otvorů vytahují ven a krásná dívka vyskakuje z boxu bez jediného škrábance. Přesně tohle kouzlo si policisté vybaví, když je před zábavním parkem ve Stockholmu nalezena skříň s mrtvolou brutálně zavražděné mladé ženy. Policistka Mina Dabiriová z nově založené jednotky, která se na podobné neobvyklé případy zaměřuje, požádá o konzultaci specialistu na lidskou psychiku, mentalistu Vincenta Waldera. Vincent se do vyšetřování zapojí, možná proto, že mu Mina připadá podobně zvláštní, jako je on sám. I ona bojuje s obsesemi a s běžný život ji stejně jako Vincentovi připadá někdy nesmírně komplikovaný. Že by konečně někdo, kdo mu rozumí? Záhy se ukáže, že mrtvá dívka nebyla ani první, ani poslední obětí. Další mladá žena, hendikepovaný chlapec, co je, krom způsobu smrti založeného na známých iluzionistických tricích, spojuje? Proč by jim někdo dělal něco tak hrozného? Je možné, že vraždění v kouzelnickém stylu bude pokračovat? A proč má Vincent pořád ten divný pocit, že to s ním nějak souvisí?

  

Iluze je skvělý thriller. Má propracovaný děj s mnoha zvraty, střídají se v něm časové roviny, navíc si v něm často připadáte jako v show Davida Copperfielda. Moc mě bavily popisy myšlenkových pochodů mentalisty Vincenta i flashbacky do jeho dětství. Camilla Läckberg si k práci tentokrát přizvala odborníka, skutečného iluzionistu a hypnotizéra Henrika Fexeuse, který je mimochodem známý i u nás (česky vyšly jeho knihy Naučte se číst myšlenky! a Nejlepší přesvědčovací techniky) a na výsledku je to znát. Už dlouho mě detektivka takhle nebavila. Hrdinové jsou vtipní a dostatečně divní, zároveň se ale nečekaně doplňují, děj má spád a s blížícím se koncem nabývá na dramatičnosti. Jestli je tohle první díl série, tak se už nemohu dočkat dalšího pokračování.

   

Pokud máte rádi tlusté detektivky, tak si Iluzi nezapomeňte přibalit s sebou do kufru na léto – dovolená vám uteče, ani nebudete vědět jak.

Hodnocení: 90 %

Camilla Läckberg a Henrik Fexeus: Iluze

• Nakladatel: Metafora
• EAN: 9788076251700 
• ISBN: 978-80-7625-170-0
• Originál: Box
• Popis: 1× kniha, vázaná, 576 stran, česky
• Rozměry: 13,3 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2022 (1. vydání)

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Tak tahle kniha mě málem minula, asi to bude tím, že vůbec netuším, kdo je Pavel Tomeš (pro ty, co jsou na tom stejně: publicista, stand-up komik a reklamní textař, dříve pracoval jako editor v deníku Rovnost a týdeníku Sedmička, kde vycházely jeho fejetony...). O to větší pro mě bylo překvapení, když tahle kniha vyhrála Kosmas cenu čtenářů v rámci letošní Magnesie Litery. A tak jsem si ji rezervovala v knihovně a trpělivě čekala.

Oficiální anotace zní: Humorný román o smrti. A je v tom všechno. Láska, smrt, sranda, vesmír, sex i zázrak. Slovy jedné z postav, je to prostě „háelpéčko* jako prase“. (*háelpéčko (HLP) –Hluboký Lidský Příběh v novinářském žargonu).

Na první dobrou se žádné nadšení nekonalo. Co byste také chtěli od těchto hrdinů? 

1. Redaktorka Konečná: v regionálním denníku plní černou kroniku, bydlí v provizorní chatce v zahrádkářské kolonii a neustále řeší (a realizuje) své milostné eskapády; 

2. Jedenáctiletá Luna: přišla při autonehodě o rodiče, chodi na psychoterapii a sbírá smuteční oznámení (a taky jich pár i vyrobila);

3. Děda - emeritní ředitel hvězdárny pojmenované po první kosmonautce ve vesmíru, objevitel komet, nyní opatrovník osiřelé vnučky, což ho drží při životě  (pokud nepočítáme šmírování cvičenek zumby každé úterý dalekohledem, seniorské experimenty s drogrami a vymýšlení nových významů pro staré zkratky).

Příběh se rozjíždí dost pomalu, sem tam je to i docela vulgární, několik dní trvalo, než se mi povedlo začíst. Zhruba od poloviny to ale začíná být zábavné, dokonce tak, že  jsem se několikrát zasmála nahlas, a to se mi moc často neděje. A je tu fakt vše: domnělá sebevražda seniora upálením, originální tarotové karty, kočující romská věštkyně, sexuální loudil žabák, spolek přátek žehu, pojednání o kompostu a v neposlední řadě i Valentina Těreškovová jako bonbónek od cesty. A samozřejmě i již výše avizovaná smrt, byť já tohle za knihu o umírání zrovna nepovažuju. Jasně, žádná velká literatura, spíš stand-upové výstupy umně pospojované dohromady, ale už jsem četla i horší pokusy. Možná mi to na malou chvíli dokonce připomnělo i Dopplera. 

Pokud se naladíte na autorův smysl pro černý (resp. absurdní) humor, třeba tahle kniha sedne i vám. Stále sice nechápu, kde se našlo tolik hlasujících čtenářů, když třeba na Databázi knih má tenhle román pořád asi jen 16 komentářů, ale kdo jsem já, abych pochybovala o regulérnosti pravidel Magnesie Litery? Jo a pro hračičky - kniha svítí ve tmě!:-)

Hodnocení: 75%

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

• Nakladatel: OTOČ 
• EAN: 9788090828940
• ISBN: 978-80-908289-4-0
• Popis: 1× kniha, vázaná, 424 stran, česky
• Rozměry: 15 × 20,5 cm 
• Rok vydání: 2021 (1. vydání)