Sandra Bark, Cameron Diaz: Longevity Book

Recept na spokojené stáří

Cameron Diaz je jednou z nejznámějších a nejlépe placených hollywoodských hereček. Kromě práce herečky a modelky se ale věnuje i psaní příruček pro ženy – po knize Body Book, ve které radila, jak se starat o své tělo, přichází na trh Longevity Book, aneb kniha, která ženy provede procesem stárnutí.

Je vám přes čtyřicet a máte pocit, že jste stále unavenější? Vaše tvář se pokrývá vráskami, kila naskakují, hůř se vám ráno vstává a vlastně vás bolí kde co? Vězte, že to není nic nenormálního, jsou to běžné příznaky stárnutí. Jak se ale se stárnutím naší tělesné schránky vyrovnat? Právě s tím se snaží poradit americká herečka a modelka Cameron Diaz v knize Longevity Book, kterou napsala spolu se svou přítelkyní a autorkou svépomocných příruček Sandrou Bark. Obě dvě se na celý problém vrhly z gruntu, navštívily celou řadu vědeckých pracovišť, včetně NIH (Národního institutu zdraví) a všechny otázky týkající se ženského těla a jeho změn v průběhu života konzultovaly se specialisty. Při psaní ale vycházely i ze svých vlastních životních zkušeností.   

Kniha je rozdělena do tří dílů. První se věnuje fenoménu dlouhověkosti, který je v dějinách lidstva něčím zcela novým a společnost se s ním teprve učí pracovat a sžívat. Druhá část knihy se zabývá otázkami biologie stárnutí. Čtenářky si zde zopakují hodiny biologie, dozví se vše o buňkách, genech, hormonech, antioxidantech, telomerech. Celá jedna obsáhlá kapitola je věnovaná menopauze, jejím příznakům a stádiím. Třetí část pak přináší praktické návody, jak si delší život lépe, ve zdraví a psychické pohodě užít. Jsou to jednoduché, ale účinné postupy, které lze shrnout do stručného: přiměřený pohyb, zdravá a dobrá strava, dostatek spánku a odpočinku, vyhněte se stresu, kouření a průmyslově zpracovanému jídlu.

Kniha je psána přístupným a konverzačním tónem, nejdůležitější věci jsou zdůrazněny v samostatných graficky odlišených odstavcích, součástí příručky jsou ale i obrázky a nákresy, zejména ve druhé kapitole věnované biologickým aspektům stárnutí.

Longevity Book je docela příjemná kniha. Nečekejte v ní ale žádné návody na to, jak vypadat v padesáti o třicet let mladší, nebo jak za pomoci drahé kosmetiky a zákroků plastické chirurgie vyzrát na přicházející roky. Autorky berou stárnutí jako nezbytnou součást života, kterou není třeba skrývat, je ale fajn užít si toto životní období v dobré kondici a psychické pohodě. Kniha nabízí dostatek informací o fungování ženského těla, o tom, jak rozdílně na ženy působí léky, psychické podněty nebo rodičovství. I díky knize se čtenářky mohou naučit svému tělu více rozumět a chápat, co je v budoucnu čeká a nemine.

Myslím, že je dobře, že podobné knihy vycházejí, vzhledem ke stárnutí populace je dané téma čím dál aktuálnější, hollywoodská celebrita v roli autorky by mohla příznivě zapůsobit na prodej a celkovou čtenost knihy. Doporučuji ženám ve věkové kategorii 40+, sama se k některým kapitolám knihy budu určitě ještě vracet.

 

Hodnocení: 75 %

Sandra Bark, Cameron Diaz: Longevity Book

• Nakladatel: Jota
• ISBN: 978-80-7565-055-9, EAN: 9788075650559
• Originál: The Longevity Book
• Překlad: Ohnisková, Vanda Senko
• Popis: 1× kniha, vázaná, 264 stran, 19 × 23,1 cm, česky
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Ondřej Nezbeda: Průvodce smrtelníka

Většinu knížek čtu, abych se dostala „na skok jinam“, do jiného světa, do stavu, kdy přestávám dumat nad svými starostmi a plně se ponořím do života hrdinů knihy. Občas se ale objeví kniha, u které je to právě naopak, knížka, která mě do reality přitáhne pevněji, než jsem možná chtěla. Jedním z takových děl je i Průvodce smrtelníka novináře Ondřeje Nezbedy, kniha, která se věnuje posledním věcem člověka.

Umírání je něco, co se v současné společnosti snažíme vytěsnit. Tváříme se, jako by smrt neexistovala, když přijde nemoc, tak pevně věříme v moderní medicínu a její možnosti, příp. se uchylujeme k alternativám. Smrt není něco, s čím bychom počítali, a přitom je to absurdní: vždyť právě to je jediná jistota v našem životě. Možná se víc než smrti bojíme toho, co je s umíráním spojené: bezmoci, bolesti, osamění, závislosti na druhých. Nechceme umírat v nemocnici, ale přitom právě tam končí svou pozemskou pouť většina z nás. Obklopena sterilním prostředím a uspěchanými lékaři připravenými  „léčit do posledního dechu,  ba uléčit nás k smrti“.

A právě tímhle tématem, se kterým neumíme moc pracovat, se zabývá kniha Ondřeje Nezbedy, původně novináře a posléze pečovatele v mobilním hospici Cesta domů, který se do téhle organizace dostal v rámci projektu Rok jinak  Nadace Vodafone ČR. Ondřej se v knize vypořádává s úmrtími ve vlastní rodině, vypráví příběhy svých vlastních klientů z hospicu, hovoří s nevyléčitelně nemocnými lidmi i s pozůstalými. Jedna z nejsilnějších kapitol je věnovaná umírání nemocného malého kluka a rozhovoru s jeho rodiči. Prostor ale autor dává i druhé straně – lékařům a zdravotním sestrám, kteří působí v hospicové péči i ve státním zdravotnictví, rozhovor vede s vysokoškolským pedagogem, který medikům přednáší etiku, pohled doplňuje i o tvrdá data, zahraniční zkušenosti a výsledky odborných studií.  Kniha dále obsahuje  praktické informace, vč. internetových odkazů na další zdroje. Zájemce se tak např. dozví o možnostech domácí péče, o moderních trendech v paliativní péči, o právních možnostech vyslovit své přání ohledně léčby a resuscitace před tím, než vám nemoc možnost projevu vezme.  Jedna kapitola je věnovaná Alzhaimerově chorobě, další možnostem péče o seniory, dozvíte se i o tom, jaké jsou názory na euthanazii či asistovanou sebevraždu, nebo jaké váš čekají povinnosti v případě, že váš blízký zemře doma v rodinném kruhu. Z povahy věci je největší prostor věnován možnostem hospicové péče a věcem  s ní souvisejícím.

Každá kapitola je uvedena výraznou černobílou fotografií, která vyprávěné osobitě doplňuje a dotváří. Celý text je psán velmi srozumitelně a přístupně, je vidět, že autorem je zkušený publicista, který umí klást jednoduché, ale podstatné otázky. I když  smrt a umírání jsou obecně dost depresivní témata, tak Průvodce smrtelníka je vlastně hodně pozitivně laděná kniha. Z každé stránky čiší zájem o člověka a o jeho důstojnost, motivace přimět čtenáře se tématem zabývat, formulovat svá přání, sdílet vlastní obavy.

Slibuju, že tahle kniha vás zasáhne a začnete o smrti opravdu přemýšlet.  Rozhodně vám na mysli vytanou přinejmenším všechny dosud prožité odchody lidí z vašeho okolí.  Vzpomenete si na pohřeb spolužáka, který v depresi ukončil svůj život sebevraždou, otřese vámi vzpomínka na blízkého člověka, kterému lékaři neřekli o jeho blízkém a neodvratném skonu a který si plánoval aktivity na dobu, kdy ho z nemocnice pustí, přejede vám mráz po zádech při pomyšlení na šíleného řečníka pohřební služby, který udělal z pohřbu vašeho příbuzného frašku nebo na návštěvu léčebny dlouhodobě nemocných, na kterou se dodnes marně snažíte zapomenout. Anebo máte možná lepší vzpomínky – na dobu, kterou jste se svým blízkým opravdu strávili a měli tak možnost se důstojně rozloučit, na pocit úlevy, který se dostavil po přednesení vlastnoručně sepsané smuteční řeči, na odpověď na otázku, která se se na vesnici po pohřbu obligátně klade: „Jaký to měl?“ „Hezký.“

Je jisté, že Průvodce smrtelníka není vyčerpávající příručkou. Možná by tu měl být prostor věnovaný vyjádření poslední vůle člověka v závěti, možná by stálo za to více se zabývat tím, jak nákladná může (anebo nemusí ) být domácí péče o blízkou osobu (náklady na využití služeb hospicu), možná tu chybí další možnosti rozhodování, které dává nový občanský zákoník. To všechno si ale člověk dokáže vyhledat sám, pokud o takové informace stojí.

Průvodce smrtelníka je knihou, které  klade otázky týkající se konce života, knihou, která nabízí odpovědi a varianty, knihou, kterou by si v jistém věku měl přečíst každý. Do pomyslné poličky ji postavím vedle speciálu Respektu s názvem Neviditelní s články Petra Třešňáka o lidech v mezních situacích, kousek od poslední knihy Olivera Sackse Vděčnost, po bok Deníku staré paní od Jiřiny Šiklové a nadohled od beletristické knihy o euthanazii Vesmír versus Alex Woods. A je docela dobře možné, že téhle silné knihy s poutavým krajkovým přebalem koupím dalších pár výtisků a nenápadně ji budu podstrkovat vybraným lidem ve svém okolí. Vždyť nadcházející čas adventní by měl být dobou usebrání se, dobou, do které kniha podobného ražení přirozeně zapadá. Ale číst ji můžete (a vlastně byste asi i měli) v každém ročním období.  Tak se toho nebojte.  

Hodnocení: 100%

Ondřej Nezbeda: Průvodce smrtelníka

• Nakladatel: Paseka
• ISBN: 978-80-7432-747-6, EAN: 9788074327476
• Popis: 1× kniha, vázaná, 288 stran, 13,7 × 20,5 cm, česky
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Rick Broadbent: Vytrvalost - Emil Zátopek

Emil Zátopek: když nemůžeš, přidej

Nejlepší československý běžec všech dob očima zahraničního novináře?  Pohled zvenčí nabízí britský žurnalista Rick Broadbent v knize Vytrvalost – Emil Zátopek.

V poslední době se z dávné legendy, běžce Emila Zátopka, stal znovu fenomén. Jeho stylizovaná běžící postava je středobodem kolekce českých olympioniků v Riu.  David Ondříček o něm natočil dokument, na knihkupeckých pultech zabodoval komiks Jana Nováka a Jaromíra 99 a nedávno vyšla autobiografie manželky Dany.

Emil Zátopek byl světový rekordman na  5 a 10 km, zazářil na olympiádě v Helsinkách v roce 1952, kde získal tři zlaté medaile – na výše uvedených tratích a také v maratonu, který běžel poprvé v životě. Na stejné olympiádě zvítězila v hodu oštěpem i jeho žena. Zátopek proslul svými tvrdými a nekonvenčními tréninkovými metodami, je považován za průkopníka intervalového tréninku. Byl také symbolem úspěchů socialistické tělovýchovy, prominentním vojákem, vzorem pro mládež i ostatní sportovce. To se změnilo po roce 1968, angažovanost za Pražského jara a po srpnové okupaci Zátopkovi přinesla problémy a řadu let strávených v dělnické profesi. Rehabilitace se dočkal až po sametové revoluci. Tomu všemu a také dalším událostem a době se v knize „Vytrvalost - Emil Zátopek“ věnuje zkušený sportovní novinář Rick Broadbent z britských The Times.

Autor vycházel z mnoha článků, monografií a publikací, nevynechal ale ani možnost vyzpovídat pamětníky. Hovořil s paní Danou, navštívil řadu Zátopkových přátel a zahraničních soupeřů. Zátopkův příběh tak dokázal zasadit do kontextu doby i ozvláštnit vylíčením osudů jeho současníků, se kterými se setkával na atletických oválech. Pro mě byla většina jmen neznámá, jsem si ale jistá, že atletickým nadšencům a zejména anglickým čtenářům jména jako Gordon Pirie nebo Jim Peters určitě něco říkají.  Z popisu českých reálií je ostatně poznat, že biografie je určena primárně pro zahraniční publikum. Řada momentů z historie naší země je vysvětlena velmi podrobně, například padesátá léta jsou vylíčena na postavě perzekuovaného Jana Haluzy, prvního (a posledního) Zátopkova trenéra.  Je vidět, že autor se velmi dobře orientuje nejen ve světě atletiky, ale i v dějinách obecně.  Pár drobných nepřesností by se sice našlo, atraktivitě knihy to ale neubírá.

Pohled zvenčí a odstup od české reality, to je něco, co český čtenář musí ocenit.  Jediné, co mi knize vadilo, byl český překlad, který má bohužel k dokonalosti daleko.

Za recenzní text děkuji knihkupectví Neoluxor. 

Hodnocení: 90%

Rick Broadbent: Vytrvalost - Emil Zátopek

• Nakladatel: Slovart
• ISBN: 978-80-7529-185-1, EAN: 9788075291851
• Originál: Endurance. The Extraordinary Life and Times of Emil Zátopek
• Překlad: Kreuziger, Pavel
• Popis: 1× kniha, vázaná, 312 stran, 16 × 23,6 cm, česky
• Rozměry: 16 × 23,6 cm
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)