... na skok jinam ...

úterý 23. října 2018

Ivona Březinová: Ňouma z áčka

Blíží se vánoce, a tak je nejvyšší čas začít vybírat i knížky pro malé čtenáře. Každoročně jich vychází nepřeberné množství, pár se mi jich v poslední době dostalo do ruky, třeba Vás některá z nich zaujme. Ta dnešní, Ňouma z áčka, je určena mladším školním dětem.

Toník chodí do čtvrté A a je to třídní outsider. Děti se mu často smějí, nejdu mu tělocvik, nemá žádné kamarády, spolužáci na něj svedou lumpárny, které ani neudělal - on se přece neumí bránit. Některé věci Toníkovi navíc docházejí pomalu, třeba když mu spolužačka ze třídy navrhne, ať s ní jde venčit pejska, nenapadne ho, že mu chce udělat radost, ale spíš přemýšlí nad tím, co je na venčení těžkého, že to ta holka nezvládne. Maminka ho ještě ke všemu hodně chrání, narodil se předčasně a jako miminko býval často nemocný. Toník musí chodit ze školy rovnou domů, nesmí se uhonit ani zmoknout, je to takový mámin mazánek. Táta pracuje jako šofér, a tak je doma jen o víkendech - a i když Toníkovi slibuje, že ho naučí lyžovat nebo hrát fotbal, nikdy na to nedojde. Bude se Toník trápit celý školní rok, nebo se stane něco, čím si v očích spolužáků získá respekt?

Nakladatelství Pasparta bylo založeno NAUTISem (Národním ústavem pro autismus, dříve APLA) jako sociální podnik, který má za cíl informovat o autismu a zároveň i nabízet pracovní uplatnění lidem s touto diagnózou. Ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros se Pasparta pustila do speciální edice pro děti - řada má název "Má to háček" a měla by pomoci dětem a jejich rodičům se zvládáním složitých životních situací. A právě v téhle sérii právě vychází Ňouma z áčka, knížka, která by měla ukázat, jak se žije dětem, které mají z nějakého důvodu potíže se začleněním do kolektivu.

Autorkou příběhu je zkušená spisovatelka Ivona Březinová (*1964), která má na svém kontě neuvěřitelnou stovku knih pro děti a mládež, vč. děl, které se věnují handikepu a zdravotnímu postižení (z posledních třeba knížka o autistickém klukovi "Řvi potichu, brácho", která získala nominaci na Magnesiu Literu 2017 v kategorii knih pro děti a mládež). Ivona Březinová se knížky o klukovi, který je vyloučen ze školního kolektivu, zhostila s bravurou. Příběh je velmi uvěřitelný, napínavý, čtivý, slovní zásoba i forma (kratší věty, hodně přímé řeči) odpovídá cílové skupině dětí kolem 8 let, tj. dětem, které už zvládly čtení, ale stále si ještě nejsou úplně jisté v kramflecích. Knížku ale mohou spolu s rodiči číst i menší děti, protože i děti předškolního věku či prvňáčci po nástupu do školy mohou mít potíže se zapadnutím do kolektivu, příp. nějaké takové dítě znají ze školky či školní třídy a chtěly by se o jeho situaci dozvědět víc. Pozornost dětí určitě přitáhnou i příjemné ilustrace Anny Mastníkové.

Publikace nabízí informace i rodičům či pedagogům - jim jsou určeny stránky na samém konci knihy. Dočtou se tu o tom, co ovlivňuje pozici dítěte v kolektivu, jakou roli hraje sebevědomí a sociální dovednosti, jak poznat, že dítě problém se začleněním vůbec trápí. Dodatek knihy jim také umožní pochopit, co všechno může způsobovat vylučování dítěte z kolektivu - nemusí to být jen zdravotní handikep, může jít i o žáka ze slabších sociálních poměrů, dítě, které se liší barvou pleti, jazykem, hmotností, fyzickou neobratností... Praktické jsou rady, jak dítěti s problémem pomoci - zlepšovat úroveň jeho komunikace, zvyšovat jeho sebevědomí, společně hledat koníčky, které dítě může dělat s ostatními apod.

Ke knížce vznikly i tematické pracovní listy, které je možné stáhnout ze stránek nakladatelství. Díky nim si může dítě ověřit, jestli situacím správně porozumělo, zamyslet se, jestli někoho podobného ze školy zná, může zkusit navrhnout řešení situací z knihy, čekají na něj i doplňovačky a spojovačky, informace ze zdravovědy, práce s kalendářem či seznámení se slovenštinou. Musím říct, že mě nápad s pracovními listy nadchl, jen mi přijde škoda, že nejsou přímo součástí knihy a k jejich získání je potřeba vyvinout dodatečnou aktivitu, kterou ne všichni rodiče zvládnou.

Ňouma z áčka si každopádně zaslouží vaši pozornost. Děkuji nakladatelství AlbatrosMédia za recenzní výtisk.

Hodnocení: 100%

Ivona Březinová: Ňouma z áčka

Nakladatel: Albatros Pasparta
EAN: 9788000051703 ISBN: 978-80-00-05170-3
Ilustrace: Mastníková, Anna
Popis: 1× kniha, vázaná, 80 stran, česky
Rozměry: 16,5 × 20 cm
Rok vydání:2018 (1. vydání)

Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná: Odemykání dětského potenciálu

Před pár lety jsem se díky Českému rozhlasu seznámila s Janem Mühlfeitem - bylo to tuším v nějakém rozhovoru s psychiatrem Cyrilem Höschlem, mluvilo se o depresích a vyhoření. Tenkrát mě příběh vysokého manažera Microsoftu, globálního stratéga a kouče, který skončil v psychiatrické léčebně, dost zaujal, takže jsem ho začala trochu zpovzdálí sledovat. Neunikla mi jeho aktuální kariéra v rozvíjení lidského potenciálu (kniha Pozitivní leader a kursy osobního rozvoje), zaujalo mě ale, že je jako jeden z prvních začal - logicky a strategicky - směřovat nikoliv na úspěšné dospěláky, nýbrž na děti. Byla jsem proto velmi zvědavá na jeho novou knihu Odemykání dětského potenciálu, aneb Každé dítě je originál, kterou napsal se svou spolupracovnicí Kateřinou Novotnou.

Kniha vznikla v návaznosti na kursy, které Jan Mühlfeit spolu s Kateřinou Novotnou už nějakou dobu pořádají pro děti od cca 9 let výše. Cílem seminářů je odhalit skryté talenty dětí, ty je pak naučit rozvíjet a posléze i využívat v životě. A na stejném principu je postavena i kniha Odemykání dětského potenciálu.

Autoři tu představují svůj pohled na rozvoj dětí a jejich talentů. V úvodu se zaměřují se na fungování mozku, na vlnové frekvence, roli amygdaly, tvorbu synapsí v mozku. V centru jejich pozornosti pak stojí tzv. "flow" - tvůrčí vytržení, absolutní ponoření se do činnosti, která nás těší, baví a naplňuje. V tomto stavu, kdy zapomínáme na plynutí času, nemáme potřebu jíst ani spát, totiž nejčastěji děláme to, co nám jde, na co máme talent. Současné školství děti však v hledání talentu moc nepodporuje, zaměřuje se totiž nikoliv na to, co dětem jde, nýbrž spíše na to, co jim nejde, a to se pokouší vylepšit. Školství se také hodně soustřeďuje na fakta, mnohem méně času a úsilí se věnuje utváření hodnost, zvládání emoci, vytváření vlastní identity a sebepoznání. Navíc i talenty jsou ve školství přijímány velmi úzce - dítě nemusí být jen matematický génius či hudební virtuos, jeho talent se může projevit například v komunikační zdatnosti, organizačním nadání, strategickém myšlení, analytickém uvažování, kreativitě, empatii, schopnosti koncentrace, v navazování kontaktů, schopnosti učit ostatní či schopnosti ostatní bavit.

Sebepoznání je v knize věnován poměrně značný prostor - pracuje se tu s budováním silných stránek dítěte, se sebedůvěrou, sebeuznáním i sebevyjádřením. Rodiče se zase dozví, jak se stát při výchově vlastního dítěte tím správným pozitivním koučem. Své místo mají v knize i techniky meditace či mindfulness, otázka důležitosti spánku či mentální odolnosti. Knihu doplňují praktické příklady a cvičení, jako bonus jsou pak zařazeny rozhovory s psychiatrem Cyrilem Hoschlem (o jeho dětství a talentech jeho čtyř dětí), s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným (o jeho talentech a dvou dcerách) a rozhovor s Dagmar Svobodovou, matkou olympijského vítěze v moderním pětiboji Davida Svobody. Rozhovory jsou zajímavé, ale některé části z nich již byly použity v textu knihy - jedna z mála výtek, které ke knize mám.

Pokud se o osobní rozvoj více zajímáte, pak pro Vás obsah knihy nebude úplnou novinkou. Co je ale zajímavé a inovativní, to je zaostření pohledu na děti, se kterými stojí a padá naše budoucnost. Je skvělé, že se jim věnuje někdo tak mimořádný, jako je Jan Mühlfeit, který své kvality ve své kariéře již dokázal.

Kniha je moc pěkně graficky zpracovaná. Barevné předěly mezi kapitolami, použité fotografie, odlišnou barvou zpracované úkoly, zvýrazněné nejdůležitější myšlenky a doporučení, použití kurzívy u přímé řeči, to celé navíc ve velmi příjemném vizuálu, ve kterém se budou dobře orientovat nejen rodiče, ale i děti - to se ilustrátorce a grafičce Remi Pavlovské opravdu velmi vydařilo. V knize nechybí ani rejstřík s nejdůležitějšími pojmy.

Semináře, které Jan Mühlfeit pro děti pořádá, nepatří k těm nejlevnějším (jednodenní kurs stojí kolem 4 tisíc Kč na osobu). Pokud si nejste jisti, jestli by takový kurs byl pro Vaše dítě to pravé, kupte si knihu Odemykání dětského potenciálu, která Vám základní poznatky z kursu naservíruje na zlatém podnose. Neříkejte mi, že si Vaše dítě minimálně takovou pozornost nezaslouží.

Děkuji nakladatelství AlbatrosMédia, do kterého patří i Management Press, za recenzní výtisk.

Hodnocení: 95%

Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná: Odemykání dětského potenciálu

Nakladatel: Management Press
EAN: 9788072615629
Popis: 1× kniha, vázaná, 280 stran, česky
Rozměry: 17,2 × 23,3 cm
Rok vydání: 2018 (1. vydání)

sobota 13. října 2018

Pavla Frýdlová: Ženy 60+: Už nic nemusím, ale můžu hodně

Před několika měsíci jsem v jednom literárním pořadu Českého rozhlasu zaznamenala, že vychází kniha o ženách kategorie 60 a více. Napsala ji zakladatelka Gender Studies, filmová a literární dokumentaristka Pavla Frýdlová, která se na orální historii žen dlouhodobě specializuje. Povídání o knize mě zaujalo, protože to tohle je téma, které se v české společnosti moc seriózně nediskutuje. A tak jsem si po nějaké době knížku objednala.

V knize najdete v deseti vyprávěních portréty celkem 11 zajímavých žen, které již přesáhly onu pomyslnou šedesátku v názvu knihy (jedna kapitola představuje sesterskou dvojici, proto 10 kapitol a 11 žen). Na začátku každého příběhu se nejprve dozvídáme o jejich životní cestě, od dětství (často nikoliv idylického), přes vlastní dospělost, vztahy, mateřství, život za socialismu, až do nastupujícího stáří, které je charakterizované podtitulem knihy "Už nic nemusím, ale můžu hodně". Pro výběr osudových žen této knihy je příznačné, že jsou to ženy velmi aktivní, které se realizují v oblastech, které je baví, v komunitách, které jsou jim blízké. Jejich životní naladění je dovedlo k aktivitám v neziskových organizacích (včetně těch pacientských, což je pro mě hodně inspirativní), k působení v ochotnických spolcích, ke komunální politice, ekologii, nebo ke cvičení jógy či včelaření.

Je to čtení nesmírně zajímavé a poučné. Je jasné, že výběr žen není žádným reprezentativním vzorkem generace žen 60+, ale je skvělé vědět, že takové ženy tady jsou a jejich počet se zvyšuje. Ženy z této generace se už nechtějí "obětovat" rodině, manželovi, chtějí si naplnit také své vlastní ambice, dělat to, co je těší, pomáhat tam, kde se svými zkušenostmi pomoci mohou. Takových žen je hodně, ale málo se o nich mluví. Možná je to tím, že i ony samy preferují spíš práci a výsledek, než to PR kolem?

Jestli mi takhle kniha něco připomíná? Pamatujete se na zhruba patnáct let starou sérii knih Olgy Sommerové O čem sní ženy? Tak tohle je v trochu podobném stylu, byť tahle kniha je výrazně méně feministická.

“Před pár lety jsem se rozhodla, ze si nebudu barvit vlasy. Ze začátku to vypadalo hrozně. A pak to začala spousta lidi chválit, slyšela jsem řadu komplimentů od mladých i atraktivních slečen. Velmi mne překvapilo, jak pěkně mi to řekly, ze mne chválí za vzhled. Řekla jsem si, ze to není samo sebou. A najednou jsem si uvědomila, ze jim chybí staré ženy.”

(Yvonna Gaillyová)

Kniha se mimo jiné čte jako skvělý příklad působení neziskových organizací, což je v dnešní době zvlášť aktuální připomínat.

"Neziskový sektor je pro společnost klíčový. Myslím, že by bylo užitečné zastavit na půl roku činnost všech neziskových organizací, aby obyvatelé, politici a mecenáši viděli, co to se společností udělá. Kdyby to nepostihlo tolik lidí, byla bych hned všemi deseti pro. Protože stát by se viditelně zbortil, minimálně v sociální oblasti, ale i v oblasti zdravotnictví, kultury, vzdělávání a tak dále. Víte o tom, že řada seniorských domů, ve kterých žijí vaši známí, jsou neziskovou organizací, alzheimerovská centra a hospice jsou z valné části neziskové organizace, stejně tak jako zařízení pro lidi se zdravotním postižením? Že řada dětí chodí do mateřských základních a středních neziskových škol? Chodíte do jazykové školy? Možná je to nezisková organizace. Navštěvují vaše děti taneční, modelářské a nevím jaké kroužky? Tak právě oblast zájmové činnosti je hlavní doménou neziskových organizací. A jestli ve vaší obci začalo hořet, nevolejte dobrovolné hasiče, jsou také neziskovou organizací.

Problém je v tom, že veřejnost si stále šíři neziskových služeb neuvědomuje, možná jí to dostatečně neříkáme, možná je jí to jedno. Lidé často nerozlišují, co je státní služba a co služba neziskovek. Je to logické, protože mně jako příjemci služby to může být lhostejné, mě zajímá, abych potřebnou službu dostala, aby byla kvalitní a pro mě cenově dostupná. Ale měli bychom si uvědomovat, kdo nám tu službu poskytuje. Řešíme, co se stane, kdyby nastal black out, ale kdyby zkrachovaly všechny neziskové organizace a skončil servis občanům, to vůbec neřešíme a nikdo na to nemyslí. Proto mě velmi urážejí výroky politiků, kteří dehonestují neziskové organizace. Nejde jen o to, že projevují elementární neznalost věci, že urážejí desetitisíce dobrovolníků, kteří v nich pracují bez nároku na jinou odměnu, než je poděkování. Jde o to, že nastavují neetická pravidla chování, kterým se většinová společnost nejen nebrání, ale přijímá je jako společenskou normu. Jak chcete získat podporu veřejnosti pro neziskové organizace, které pohavlovští prezidenti označují za subjekt bez demokratického mandátu, který se nemístně vměšuje do života lidí, nebo dokonce za parazity nebo příživníky?"

(Marcela Bergerová, zakladatelka Spiralis)

Osudy zpovídaných žen rozhodně nejsou bezvýhradně optimistické. I ony udělaly v životě řadu chyb, nesly si v sobě výchovu svých rodičů, řadě z nich se rozpadly partnerské vztahy, řešily konflikty s rodiči, dětmi či okolím. Ale přesto, nebo právě proto, vytrvaly a našly si místo, kde je jim dobře. A vůbec jim nevadí, že nesplňují obecnou představu staré ženy: chudé stařenky, která chodí do parku sypat holubům a po večerech sleduje televizní seriály. Služba druhým, aktivita, která obohacuje okolí i je samé, to je (velmi pozitivní) leitmotiv celé knihy.

Kniha vyšla v malém nakladatelství wo-men a i její grafická podoba je vydařená. Velkou zásluhu na tom mají černobílé fotografie fotografky Libuše Jarcovjákové, zaujalo mě ale i knihařské provedení - kniha je šitá, tím pádem se s ní dobře manipuluje, nezavírá se, originální je obálka s vystřiženým znakem PLUS.

Pavla Frýdlová je autorkou celé řady dalších knih, které se věnují ženám. Ženy lékařky, ženy cizinky, ženy imigrantky, ženy narozené za první republiky. Mrkněte na seznam publikací na autorčině stránce, pokud Vás kniha Ženy 60+ zaujme, určitě si tu vyberete další čtení, stejně jako já.