Nad městem - Pomezí

  

Divadlení spolek Pomezí přišel s dalším inovátorským kouskem, tentokrát je to audio vycházka Nad městem, kterou připravila a natočila Kateřina Součková. Jak to funguje? Na webu si vyberete datum a zakoupíte vstupenku - je jich jen omezený počet, na každý den 4, což by měl být únosný počet pro danou lokalitu. Pak si stáhnete aplikaci, vyzkoušíte si ovládání a už jen čekáte, až přijde den D. V ten den zadáte do aplikace e-mailem zaslané heslo a vyrazíte na Palmovku, kde si na autobusovém nádraží nasadíte sluchátka a aplikaci spustíte. Posloucháte hlas hlavní hrdinky a vydáte se s ní na cestu po neznámých místech pražské Libně. 

Musím říct, že to byla skoro taková mindfulness vycházka. Ve sluchátkách slyším myšlenkové pochody dívky, která se stejnou cestou vydala už dřív, všímám si stejných detailů, baví mě její asociace, společně učiněné objevy.  Bohužel místo, kde se celý příběh odehrává, dobře znám, je to asi kilometr vzdušnou čarou od místa, kde v Praze bydlím, takže jsem přišla o moment překvapení. Ale i tak to bylo dobré, snad jen trochu moc pomalé, ale dalo se to zvládnout. Celkově mě nápad pobavil a ani déšť nakonec nevadil. 

Pokud máte chuť vystoupit zase trochu jinak ze své konformní zóny, tak audiowalk Nad městem zkuste:-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

Daniel Pitín: Papírová věž

Daniel Pitín: Papírová věž v Galerii Rudolfinum. Aneb jak řekl Jan H. Vitvar v Respektu: "Letos v Česku není šance vidět nic lepšího než aktuální výstavy malířů Josefa Bolfa a Daniela Pitína". A tak jsem vyrazila na Pitína do Rudolfina. Čeští malíři v Rudolfinu moc často nepobývají, alespoň tedy ne na velkých samostatných výstavách, v tom má Pitím opravdu privilegium. Musím přiznat, že jsem docela koukala....

Na výstavě jsou vidět scény, které můžeme znát z kultovních starých filmů - Hitchcocka nebo třeba Scorseseho. Scény jsou přemalované na plátno, ale doplňují je i věci, které ve filmu nevidíme - kulisy, konstrukce z papundeklu, lampy atd. Někdy ze scén některé části záměrně vynechává: Romy Schneiderová ve filmu Bazén tak na Pitínově plátně plave na suchu, resp. v malé louži, jindy jsou tu záměrné chyby a nedostatky - barevné kapky, kus papíru nalepený do obrazu apod. Jsou tu i dva filmové pokusy, jeden kopíruje slavné Okno do dvora, ve druhém je Scorseseho Taxikář teleportován na vzdálenou kamenitou planetu. Je to celé docela překvapivé a pro ně nečekané.  

Ze stránek Galerie Rudolfinum:

Český umělec Daniel Pitín (1977) je ve své generaci jednou z vůdčích osobností vyznačující se mimořádným malířským talentem. Výstava Papírová věž na více než třicítce obrazů zahrnuje průřez jeho malířskou tvorbou s důrazem na novější práce. Doplňují je filmy, z nichž některé umělec vytvořil přímo pro výstavu, které akcentují některé aspekty Pitínovy malířské tvorby a zároveň tvoří průhled do jeho inspiračních zdrojů.

“Papírová věž nějakým způsobem ukazuje můj vztah ke světu médií a ke světu informací, ve kterém se neustále pohybujeme a který vytváří určitý relativní prostor. Je to jakoby prostor z papíru, který se tváří být realitou, ale zároveň může být jenom nějakou iluzí reality. Tato hranice mezi iluzí reality a realitou je v mé práci důležitá a zajímá mě dlouhodobě. A touto hranicí se budu zabývat i na výstavě v Rudolfinu,” objasňuje umělec název výstavy.

Pitínovo bohatě strukturované dílo je plné svůdných náznaků, lákavých zdánlivou snadností je uchopit. To je ovšem past vedoucí posléze do hlubin podivného šera světů za obrazy, temných hrozeb a nevyslovených nebezpečí. Nejasná melancholie změti útržků teatrálních scén, filmových postupů vzbuzujících napětí, budování labyrintů kašírované reality paralelních světů, náznaků destruované, v prostoru ztracené architektury, podivně konajících zaujatých postav v prázdnu trosek, to vše jsou témata, z nichž skládá svůj bohatý a znepokojivý obrazový svět.

“Metafora dnešního informačně přetíženého a fragmentovaného světa vedoucího k atomizaci společnosti je v Pitínově podání neobvykle přesná. A také proto je tak znepokojující. Dávno totiž přestala fungovat představa jediné, dokazatelné a nezpochybnitelné pravdy. Svět zdánlivě nelze udržet pohromadě urputným lpěním na vztahu k minulosti. Ovšem tisíckrát se ukázalo, že právě pokorný sestup ke kořenům, navazování zpřetrhaných vláken, udržování povědomí o kontinuitě, je jeden z mála zaručených a stále fungujících prostředků proti pádu do roztříštěné nicoty – a právě to je klíčovým motivem Pitínových obrazů,” uvádí kurátor výstavy Petr Nedoma.

Zasloužená odměna

Křest knih z Edice N: Americký deník a Věda podle abecedy

V La Fabrice se poslední říjnový večer slavilo první výročí Deníku N a zároveň se křtily dvě knihy z nové Edice N: Americký deník od Jany Ciglerové a Věda podle abecedy od Petra Koubského. 

První z knih jsem podpořila v croudfoundingové kampani, protože články o americkém způsobu života patří v Deníku N k mým nejoblíbenějším. A tu druhou jsem si na místě nakonec taky koupila (i proto, že o autorovi pěkně hovořila Dana Drábová, kmotra knihy:-) 

Pár fotek z akce, recenze knih se určitě do vánoc ještě objeví:-)