Socha Zákon nezvratnosti v Terezíně

Socha Zákon nezvratnosti  je poslední realizací sochaře Aleše Veselého (2015). Vznikla na žádost Evropského Židovského kongresu, který věnoval toto torzo skály památníku Terezín k uctění památky židovských obětí druhé světové války. Je umístěna poblíž bývalého terezínského krematoria.

Sochu tvoří obrovský kus skály o průměru zhruba 3 m a váze 36 tun, vyzdvižený na trojúhelníkové ocelové konstrukci. Použitá hornina je zvláštním druhem načervenalého pegmatitu, pocházejícího z lomu na Sibiři. Obsahuje krystaly slídy, která vytváří vzory připomínající hebrejské písmo a bývá proto nazýván „židovský kámen“. Nosná konstrukce z nerezové oceli stojí nad vypouklou kovovou zrcadlovou plochou. Ta odráží zdánlivě levitující balvan i nebe nad ním.

Podle autora je „tato socha naplněním mých dlouholetých představ a uvažovaní o neodvratitelnosti a neovlivnitelnosti dějů a zákonitostí v dimensích universa permanentních věčných a neuchopitelných možnostmi našeho chápání – naší malostí.“

ZÁKON NEZVRATNOSTI

Primární zákon -

Je zákon nad námi – má sílu neodvratitelnosti -

Primární síla – stálá – trvající, uvedená do pohybu v momentu vzniku a zrodu. Pohyb, který počal - přesto nemá začátek – nemá konec – ten, který byl, je a bude – který trvá.

Osud – nevyzpytatelný, slepý? Snad, ale proto spravedlivý.

My neznáme tu nejvyšší normu spravedlnosti – tu nejvyšší normu zákona mimo nás –

to absolutní měřítko – to je pro nás neuchopitelné a nepostižitelné – naší maličkostí neovlivnitelné.

My neznáme ten prvotní záměr a proto se občas bouříme a vzpíráme, ale pouze tou silou, která je nám dopřána právě tím nepoznatelným zákonem.

Zákon – víra – osud – primární síla – absolutno –

to, co je nahoře, je i dole, před námi i za námi, vpravo i vlevo,

vně i uvnitř,

předtím i potom –

teď a napořád –

bez začátku – bez konce

(Aleš Veselý, 2015)

(zdroj Wikipedie)

Poslední koncert Spirituál kvintentu

V dubnu 2019 jsem se náhodou dozvěděla, že skupina Spirituál kvintet, takto jedna z důležitých kapel mého dospívání a mládí, se rozhodla zakončit svou šedesát let trvající kariéru sérií deseti posledních koncertů v Lucerně. To musím vidět, rozhodla jsem se, a k témuž jsem přemluvila i několik svých kamarádek. A tak jsme tedy zakoupily vstupenky na 16.4.2020 s tím, že si ten rok na koncert pěkně počkáme. 

Dál už to znáte. Na jaře přišel koronavirus a koncert byl přesunut na září. Právě onoho 16.4. navíc přišla velmi smutná zpráva - zpěvák a kontrabasista kapely Dušan Vančura zemřel na celkovou sepsi organismu poté, co kvůli covidu zanedbal zánět zubu a nešel k lékaři... (viz a viz).  V září 2020 se koncert nekonal, přesunut byl opět na jaro, tentokrát 2021, kdy došlo k rozhodnutí, že pokud nebude možné koncerty odehrát v září 2021, bude celá akce zrušena a lístky se vrátí. 

Po skoro dvou a půl letech jsem se ale nakonec dočkala!:-) A se mnou, až na ojedinělá volná místa těch, kteří se možná nedožili, i celá Lucerna. Normální svět, je to vůbec možné? A je možné s kapelou vlastně zpívat? Roušku měla tak třetina sálu, z nichž ale o přestávce zbylo jen pár lidí. Stálo to za to? Stálo. V první půlce se vzpomínalo na bývalé členy kapely (např. Karel Zich, bratři Nedvědové, Oldřich Ortinský, Dušan Vančura), každý ze současných členů (Jiří Tichota, Zdenka Tichotová, Veronika Součková, Jiří Cerha, Jiří Holoubek a Pavel Peroutka) se představil vlastní písní, zazněly songy známé i ty méně známé, třeba ty z posledních desek. Druhá půlka pak byl sestavena hlavně z těch největších šlágrů, které si se Spirituál kvintetem všichni spojujeme. Bylo to dlouhé a bylo to krásné:-) S kamarádkami jsme si to fakt užily - a teď už budu jen týden čekat, jestli jsem si, navzdory očkování, neodnesla z plného sálu i něco jiného, než jen zážitky:-)

http://spiritualkvintet.cz/

Street art - liberecká graffiti

Mám ráda street art a baví mě graffiti. Tedy aspoň ta povedená, kde je poznat, oč se autor snažil, nebo které jsou zajímavá barevně, i když je to jinak třeba abstrakce. Fotím si je, protože je to umění značně pomíjivé. Teď mi v Liberci přibyly do sbírky dva pěkné kousky. 

Prvním je Jack Nicholson, z tatérské dílny Lejsek Tatoo. Nachází se na dálničním pilíři na průtahu městem, uvidíte ho, pokud budete sjíždět za tunelem doprava z dálnice směrem k soudu, nebo na centrum města.   

Druhou akvizicí do sbírky je graffiti věnované Bořku Šípkovi, které se nedávno objevilo v Hrazené ulici, nedaleko od místa, kde vznikla jedna z posledních realizací tohoto architekta a designéra - Databox Živý dům.

Baví mě, když takovéhle věci aspoň na chvíli zlepší jinak dost nevlídná šedivá zákoutí našeho města...