Helon Habila: Mrtvá voda

Povede se mladému novináři Rufusovi najít v deltě Nigeru unesenou bílou ženu, manželku experta z těžební společnosti? Odstartuje to jeho žurnalistickou kariéru, nebo mu tahle mise zlomí vaz?

Děj knihy Mrtvá voda (v původním a přesnějším anglickém názvu Oil on Water, Nafta na vodě) se odehrává v Nigérii, nejlidnatější zemi Afriky. Nigérie je země dvou tváří. Na jedné straně je tu nesmírné nerostné bohatství (Nigérie je šestým největším vývozcem ropy na světě), na druhé straně ale stojí těžbou zdevastované životní prostředí, kontaminovaná voda v řekách, umírající lidé i zvířata. Zahraniční těžební společnosti se orientují jen na zisk, zemí zmítá obrovská korupce, miliony lidí žijí v chudobě. Ti, kteří se chtějí devastaci země postavit, jsou brzy převálcováni – ať už penězi, či hrubou silou. V deltě Nigeru operují ozbrojenci, kteří kvůli tučnému výkupnému unášejí zahraniční experty a turisty.

A právě tady román začíná. Mladý novinář Rufus, na začátku své žurnalistické kariéry, plný ideálů, toužící narazit na VELKÝ PŘÍBĚH, který by ho posunul na výsluní a Zaq, kdysi novinářské eso a Rufusův velký vzor, teď spíš jen vážně nemocný alkoholik a cynik, se potkávají na společné misi. Spolu se skupinou dalších novinářů se vydávají do džungle, aby se přesvědčili, zda unesená bílá Evropanka, manželka jednoho z těžařských specialistů, stále žije a aby celou situaci následně barvitě vylíčili ve svých plátcích. Jenomže tahle výprava se poněkud zkomplikuje. Únosce se nepodaří kontaktovat a v deltě Nigeru nakonec po různých peripetiích zůstávají ze všech zúčastněných jen Rufus a nemocný Zaq, kteří v pátrání po nezvěstné ženě pokračují. S dvojicí vesničanů se plaví proti proudu řeky a nacházejí jen zmar. Hladina Nigeru je pokrytá olejnatou vrstvou, na stromech visí mrtví ptáci, ve vodě plavou udušené ryby a vesnice v okolí řeky jsou buď opuštěné, nebo vypálené. Těžba těžce poznamenává i vesničany, mnoho jich následkem znečištění onemocnělo či zemřelo, spousta zahynula ve vzájemných potyčkách povstalců a vojáků. Armáda, která se tu v džungli snaží udržet pořádek, totiž používá stejně násilné metody, jako vzbouřenci. V podobné vesnici Rufus vyrostl, takže dobře chápe, jak to chodí. Mohl by jako novinář situaci ovlivnit? Anebo by měl momentálně být spíš rád, že je ještě naživu? Všichni to štěstí nemají...

Mrtvá voda, to je román plný hledání - hledání pravdy, hledání životního postoje, hledání příběhu. Román má velmi zajímavou formální konstrukci, děj se odehrává v mnoha časových perspektivách, kdy se hlavní hrdina často vrací do minulosti, ať už do té relativně nedávné, či do doby dětství, svou roli hrají i lokality, do kterých se Rufus opakovaně vrací. O své životní příběhy se dělí i další postavy knihy, což pohled na celou situaci rozvíjí a často i komplikuje. Bavilo mě to, děj se odehrával v jakémsi filmovém střihu a i obrazy, které autor používal, by se ve filmu dobře uplatnily. Habila velmi dobře zná prostředí, o kterém píše, ostatně svou kariéru po studiu zahájil v Nigérii právě jako novinář. V současné době žije se svou rodinou v USA, kde přednáší tvůrčí psaní na univerzitě, nicméně Afrika zůstává v čele jeho zájmu. Angažuje se například se v Trustu afrických spisovatelů, což je organizace spojující africké autory, kteří žijí mimo rodný kontinent. Knihy afrických autorů se u nás neobjevují zrovna často, snad s výjimkou severoafrické literatury a příp. sbírek mýtů a legend, proto jsem docela ráda, že se nakladatelství MOBA rozhodlo knihu vydat. Román byl ostatně ověnčen několika prestižními cenami, příp. se dostal do užšího výběru literárních cen a Helon Habila se touto knihou profiloval jako autor, se kterým bude nutné počítat.

Mrtvou vodu je možné číst jako detektivku, jako thriller s ekologickým podtextem i jako psychologický román. Máte-li rádi knihy z atraktivního prostředí a zajímá-li vás trochu víc, co se děje ve světě kolem, je to kniha právě pro vás.

Hodnocení: 90 %

Helon Habila: Mrtvá voda

• Nakladatel: MOBA
• EAN: 9788024361420
• ISBN: 978-80-243-6142-0
• Originál: Oil on Water
• Překlad: Pechalová, Petra
• Popis: 1× kniha, vázaná, 232 stran, česky
• Rozměry:12,5 × 20,5 cm
• Rok vydání:2014 (1. vydání)

Olivier Truc: Poslední Laponec

Z etnografického muzea se ztratil vzácný exponát: šamanský buben. Nedlouho poté byla objevena zohavená mrtvola jednoho z místních chovatelů sobů. Stopy vedou do minulosti. Poradí si s tím dvojice policistů ze sobí hlídky? Dozvíte se v knize Oliviera Truce, Poslední Laponec.

Laponsko je území na samém severu Evropy, rozkládá se mezi Norskem, Švédskem, Finskem a Ruskem. Život je tu opravdu drsný, během polární noci slunce čtyřicet dní nevyjde nad obzor a mráz zahání rtuť teploměru desítky stupňů pod nulu. Zdejší původní obyvatelé zvaní Sámové, nebo též Laponci (taková evropská obdoba severoamerických indiánů), si dodnes uchovali řadu tradic (například stále se tu zpívají původní písně zvané joiky), ale jejich život je už ovlivněn moderními výdobytky. Pastevci sobů používají GPS, jezdí na sněžných skútrech, a když je nejhůř, jsou schopní svá stáda nahánět helikoptérami. Jejich vzájemné spory o zatoulaná zvířata řeší speciální oddíly policistů, tzv. sobí hlídky.

… pokračování recenze si můžete přečíst na blogu knihkupectví Neoluxor.

Henning Mankell: Vrazi bez tváře

První případ komisaře Wallandera. 

Asi před rokem se ke mě dostala kniha Číňan, detektivka rozkročená mezi dvě století a několik kontinentů, zpracovávající i některé důležité historické předěly (opiová válka, zlatá horečka atd.)  Číňan mě nadchl, a tak jsem pátrala po dalších knihách. Zjistila jsem, že Henning Mankell je ten, kdo stvořil komisaře Wallandera, o kterém jsem sice dost slyšela, ale nečetla nic. Protože ale nechápu český nešvar vydávat jednotlivé díly detektivních sérií na přeskáčku (typicky Nesbo), čekala jsem poměrně dost dlouho, než jsem se konečně dostala k prvnímu případu celé série. Naštěstí jsem ho objevila u bratra v knihovně:-)

Tak tedy: Vrazi bez tváře. Začátek je rozhodně zajímavý. Stařičký rolník žijící na samotě jihošvédského venkova se probudí uprostřed noci a něco se mu nezdá. U sousedů ve stáji neřehtá kobyla. A okno je otevřené, to je divné. Nakonec mu to nedá a v sousedním domě objeví krvavou spoušť. Soused byl brutálně zavražděn a jeho žena se zvláštní smrtící smyčkou na krku nemá ke konci daleko. Její poslední slova zní: "cizí". Případ dostane komisař Kurt Wallander, policista, pro kterého je práce vším. Podepsalo se to na jeho soukromém životě, manželka ho před několika měsíci opustila, o své dospělé dceři už skoro nic neví, hodně pije a vůbec žije dost nezdravě. Wallander je brutální vraždou a jejími okolnostmi znepokojený. Píše se totiž rok 1990 a Švédsko má hodně liberální přistěhovaleckou politiku, která je mnoha občanům trnem v oku. V kdysi tak klidné zemi se začínají objevovat drogy, zvyšuje se kriminalita a řada nacionalistických hnutí z toho viní právě přistěhovalce. Co když i za touhle vraždou stojí nějací utečenci? Poté, co se okolnosti případu dostanou do médií, zdvihne se vlna xenofobie. Hoří v nedalekém azylovém domě, jeden Somálec je chladnokrevně popraven. Jenže za vraždou seniorů může být i něco jiného, starý muž vedl dvojí život, byl díky pašování koní za války velmi bohatý, také měl nemanželského syna, obojí pečlivě skrýval. Wallander pečlivě prověřuje každou stopu, na jeho těle přibývají šrámy a rány, ale případ zavražděných starých lidí ne a ne povolit. Ještě 15 stránek před koncem čtenář netuší, kdo je pachatelem...

Je to napínavé a čtivé. Švédsko devadesátých let, to muselo být něco. Uprchlíci z východní Evropy, Afriky, Asie, ti všichni přicházejí po stovkách a tisících. V postupech panuje chaos, je těžké rozlišit, kdo je opravdu potřebný a kdo prchá před svou minulostí. Ani Wallander není z přístupu své země zrovna nadšený, je to ale loajální státní zaměstnanec, a tak se tak i chová. V práci je nesmírně pečlivý, žádnou stopu neopomene. V lecčems se v tom podobá svému norskému kolegovi Harry Holeovi, byť Wallander se hodně spoléhá na kolegy a týmovou práci. Vztah k alkoholu ale mají obdobný:-) Docela zábavné je sledovat devadesátá léta z hlediska technologického. V románu se to ještě stále hemží faxy, přepojováním hovorů, videorekordéry a magnetofonovými kazetami. Nedostatek počítačů a mobilů ale vlastně vůbec nevadí, i bez nich se dá vyřešit vražda. 

Co mě trochu zklamalo, bylo rozuzlení. Nějak jsem čekala, že to bude tajemnější... Navíc ta odfláknutá práce s reáliemi - čeští (a dokonce možná romští) šachisté (!) Lothar a Andreas. Kdyby aspoň Roman a Milan... U překladu jsem na několika místech taky zaváhala nad českým zněním, ale šlo jen o formulace, které asi většině lidí nevadí (třeba: "Táta je v poslední době senilní.", "Rychle si pomyslel, že se asi dopouští služebního přestupku, když jako zastupující velitel policie na venkově odporuje tomu, co káže vrchní kněžka státního úřadu."). Jo a s tou argentinskou smyčkou mi to nějak úplně uniklo... 

I přes drobné výhrady se mi ale Vrazi bez tváře líbili a na další osudy svérázného kriminalisty se docela těším. Však už Mankell v mezidobí napsal nejmíň deset dalších knih s tímto hrdinou. Tak zas někdy:-)

Hodnocení: 4/5

PS: Nejen Wallander, ale i Mankell bude asi docela zajímavý člověk. Se svou ženou, dcerou Ingemara Bergmanna, žije na střídačku ve Švédsku a v Mosambiku. Vzhledem k sugestivním popisům příšerného švédského počasí, které se knihou táhnou jak červená nit, se ostatně není čemu divit:-)

Henning Mankell: Vrazi bez tváře

• Nakladatel: Host

• ISBN: 978-80-7294-843-7, EAN: 9788072948437

• Překlad: Dagmar Hartlová

• Popis: 1× kniha, vázaná, 287 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky

• Rok vydání: 2013