Aňa Geislerová: P.S. (audiokniha)

Fakt?  Aňa Geislerová? Opravdu se chci pustit do fejetonů napsaných pro jeden nejmenovaný dámský časopis s velmi lesklými  stránkami, který mám spojený s návštěvou zubaře, protože čekárna je jediným místem, kde se k němu jednou za rok dostanu?

Jenže… Z několika stran knižní blogosféry se mi dostalo ujištění, že je to příjemné čtení. V Českém rozhlase 2 jsem slyšela Aňu velmi roztomile hovořit o meruňkové marmeláděJ. No a čekala mě dlouhá cesta po silnici I/6 z Prahy do Karlových Varů, která se nedá bez mluveného slova přežít. A tak jsem pořídila audionahrávku a P.S. jsem si pustila.

Jak to dopadlo? Musím uznat, že ač jsem si od téhle knihy moc neslibovala, to bylo příjemné překvapení a  docela milé poslouchání. K mé potěše to nejsou fejetony o herectví, ale o životě. O dětech, rodičích, jídle, lásce, cestování, strachu či smrti. Je vidět, že autorka má už trochu „odžito“ - ostatně, jsme skoro stejně staréJ (No dobře, jsem o pár let starší…). Fejetony jsou vtipné, vypointované, jen výjimečně poněkud patetičtější, ale pokud někdo píše  ve 40. týdnu těhotenství, tak se mu to dá asi prominout. Většina textů pobavila ironií i sebeironií a překvapila tím, že  nejsou povrchní.  Nejvíc zaujaly návraty do dětství a puberty, drobné postřehy o rituálech, líbila se mi ale i snaha psát o současném životě a přitom toho vlastně moc neprozradit. Jen mi na konci trochu vadilo opakování některých témat, ale to už je asi dáno formátem, kdy se původně jednalo o krátké články pro časopis. Na druhou stranu, pokud si jednotlivé kapitoly budete dávkovat, není to takový problém.

A tak jsem s Aňou nakonec strávila nejen cestu do jejího oblíbeného města - Karlových Varů, ale i několik následných dní. Ty krátké, cca 6-8 minut dlouhé fejetony jsou totiž naprosto ideální pro mé popojíždění v autě po městě.  Cesta na poštu – jedna kapitola, jízda na nákup - dvě. Navíc mého syna spolehlivě nadchnul konec každého příspěvku: P.S., P.P.S, P.P.P.S  - smál se tomu hláskování už dopředu.  Sázka na vlastní interpretaci knihy se Geislerové rozhodně vyplatila. Jo, a usíná se s ní taky docela dobře:-)

P.S. je knížka pro ženy, drsnější polovina lidstva ji asi moc neocení – myslím, že muži nejsou schopní pochopit, jak někdo může takhle dlouze „žvatlat o ničem“. Ale my holky kolem čtyřicítky, my si to s Aňou fakt užijemeJ

Hodnocení: 90%

P.S. – pokud nemáte chuť poslouchat hlas Aňi Geislerové, pořiďte si knihu. Je to bestseller, který aktuálně vede žebříčky knižních hitparád. Prý se graficky mimořádné vyvedla, podílela se na ní Anina sestra výtvarnice Lela a vypadá jako deníček s krásnými ilustracemi – i s gumičkou a volnými stránkami na poznámky. 

Aňa Geislerová: P.S.

• Nakladatel: SUPRAPHON
• EAN: 099925641825
• Interpret: Geislerová, Aňa
• Popis: 1× CD MP3, délka 4 hod. 27 min., česky
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Venuše Samešová: Venuše

Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech

Knihy se ke mně dostávají různými způsoby, ale jeden z kanálů mám obzvláště ráda. Když někde v časopise nebo na internetu narazím na knihu, o které si myslím, že by mě mohla zaujmout, ale nechce se mi ji kupovat, neb moje vlastní knihovna už praská ve švech, mrknu na stránky naší krajské knihovny a knížku, která je zpravidla půjčená, si zarezervuji. Za pár týdnů nebo měsíců mi v e-mailu přistane zpráva, že se mám pro knihu zastavit. Já si v té době ale už vůbec nepamatuji, proč jsem si chtěla přečíst právě tuhle knížku. Překvapení je pak často veliké. Jako například v případě knihy Venuše Samešové,  kterou jsem na přelomu zaznamenala díky Respektu.

Venuše je zvláštní autobiografie zvláštní ženy, dcery krotitele lvů a holandské mulatky (otec Afričan z Toga), která zakotvila v socialistickém Československu. Mládí strávila na cirkusových štacích po světě (rok strávila např. v Sovětském svazu), otec se zabýval pouze zvířaty (drezúrou psů a šelem) a matka si prakticky celý život jen četla, takže Venuši nikdo nevychovával. Sestry byly starší a měly své vlastní problémy, navíc v pozdější době kvůli škole zůstávaly samy v malém pražském bytě, prostě rodina nijak zvlášť nefungovala.  V patnácti  Venuše nastoupila na uměleckou školu (grafickou Hollarku), což s sebou přineslo známosti z uměleckých kruhů, kde atraktivní  a velmi krásná míšenka vzbuzovala pozornost. První milenci a  vztahy, zážitky z bohémského bytu Jiřího Muchy na Hradčanech, lehké drogy, sex a spousta večírků, při kterých poznávala pražskou smetánku – hlavně svět umělců, výtvarníků, sochařů, herců a zpěváků, ale třeba i disidentů. Potkala Havla i Landovského, fotil ji Taras Kuščynskyj. Obě její sestry emigrovaly na Západ, Venuši podporoval otec, který začal v důchodu vyřezávat ze dřeva holubičky a úspěšně je distribuoval v obchodním domě Kotva. Matka se ve středním věku také našla, využila své znalosti jazyků a stala se i úspěšnou průvodkyní zahraničních turistů po Praze. Do západního Německa nakonec  emigrovala i Venuše, žila tu se svým nemanželským synem Davidem ze sociálních dávek, chvíli se živila jako prostitutka (její přednosti ocenil například i božský Karel) a nakonec skončila jako pečovatelka v domově důchodů.  

Svižné vyprávění, nečekaně barevné (ale nepřibarvované), o době, která hýřila hlavně šedí.  Pro mě velmi překvapivé svědectví o době, kterou jsem nezažila, ale o které jsem měla úplně jiné představy. Pražská bohéma šedesátých let a sedmdesátých vůbec nebyla úzkoprsá… Na druhou stranu, životní osudy Venuše Samešové byly výjimečné, předpokládám, že valná většina generace mých rodičů tu dobu prožila úplně jinak:-) Venuše není žádná velká literatura, ale bez sentimentu a s vtipem popsané osudy jedné originální a možná trochu naivní ženy.  Memoáry se velmi dobře čtou, autorka píše otevřeně, nevynechává ani známá jména, samozřejmě, že trochu bulvár, ale z let normalizace, takže už spíš retro bulvárJ Knihu doplňují nádherné autorčiny akty. Musím přiznat, že jsem si celkem početlaJ

Hodnocení: 90%

Venuše Samešová: Venuše    

• Nakladatel: Pejdlova Rosička
• ISBN: 978-80-905720-2-7, EAN: 9788090572027
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 301 stran, 13 × 19,7 cm, česky
• Rozměry: 13 × 19,7 cm
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Henning Mankell: Firewall

Za ochranným štítem…

Kurt Wallander, hlavní hrdina detektivní série Henninga Mankella, řeší další případ, v pořadí již osmý. Těch případů a divných událostí je vlastně víc a Wallander má pocit, že všechny mají nějakého společného jmenovatele.

Co se to ve Švédsku vlastně děje? Dvě mladé dívky, skoro ještě děti, brutálně zavraždí pro peníze taxikáře, ovšem po dopadení neprojeví ani kapku lítosti či nějakého citu. Mrtvola muže, který náhle zemřel při večerní procházce k bankomatu, je ukradena z márnice a vrácena na původní místo úmrtí. Půlka země se ponoří do tmy poté, co se v jedné trafostanici uškvaří člověk. Ve strojovně obrovského trajektu plave mrtvý muž. Počítače jsou čím dál chytřejší a Wallander jim vůbec nerozumí. Kam se to všechno řítí? K optimismu nepřispívá ani Wallanderovo aktuální rozpoložení: má cukrovku, nevede prakticky žádný osobní život a jeho svérázné policejní metody proti němu štvou novináře, kolegy i nadřízené. Dokonce je v takové krizi, že uvažuje o seznámení na inzerát. Ale události z posledních dnů mu nedávají spát. Všechno to spolu souvisí, jenže jak a proč? Hrají v tom nějakou roli ty zatracené kompjůtry?

 Tento díl Mankellovy série je víc než zamotaný. Technoteroristé se míchají s necitelnými teenagery, vzpomínky na Afriku ovlivňují práci špičkového IT specialisty a střední třída opouští Švédsko, které už není tou zemí, co bylo dřív. Zatímco první díly série, kde byl výkřikem techniky fax, mi připadaly příjemně retro, pak technologické výstřelky roku 1997 mi při četbě v roce 2016 už tak zábavné nepřipadají. A celá ta snaha vyvolat paniku na světových finančních trzích prostřednictvím kybernetového zločinu? Kdepak jsem to jenom četla? Bohužel tahle kniha u nás vychází s velkým zpožděním…

Naopak výborná je jako vždy linie týkající se Wallandera osobně. Krize středního věku, neschopnost porozumět vlastnímu dítěti, počínající vyhoření a horšící se zdravotní stav, s tím se dokáže ztotožnit spousta čtenářů (ba i čtenářek). Wallander si kolem sebe vytvořil vlastní firewall (ochranný štít) a zjišťuje, že ač mu tenhle životní styl vlastně vůbec nevyhovuje, nedokáže se z něj vymanit. A když už to vypadá nadějně, spolehlivě přijde zklamání.

První dvě třetiny knihy mají příjemný spád, svůj podíl na tom má i svižné vyšetřování policejního týmu, jehož členy si čtenář už stihl v předchozích dílech oblíbit, rozuzlení samotné už tak atraktivní není. Inu, spojit globální témata s lokálními trestnými činy, to není vždycky hračka.

Hennig Mankell v závěru loňského roku podlehl zhoubné nemoci, a tak se žádné nové knihy ze současnosti od něj již nedočkáme. Pro čtenáře a Wallanderovy fanoušky je tím pádem Firewall povinnou četbou…

 

Hodnocení: 70%

 

Henning Mankell:  Firewall

• Nakladatel: Host
• ISBN: 978-80-7491-560-4, EAN: 9788074915604
• Překlad: Stiessová, Helena
• Popis: 1× kniha, vázaná, 544 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)