Patricia Gibney: Ani slovo

Noční můra všech rodičů: vaše dítě se nevrátí domů a policisté vám přijdou sdělit tu nejhorší možnou zprávu... A co když je těch ztracených dětí najednou víc? Právě tohle je hlavní motiv knihy Ani slovo, jinak též pátého dílu irské kriminální série s inspektorkou Lottie Parkerovou. 

Jedenáctiletý Mikey, nová hvězda místního fotbalového týmu, nepřišel v noci domů, jeho matka se domnívá, že přespal u kamaráda. Jenže tohoto jedenáctiletého kluka někdo zavraždil a narafičil jeho mrtvolu nedaleko fotbalového klubu. O něco později je nalezeno druhé dítě, ze stejné třídy i ze stejného týmu. Proč se někdo zaměřuje na malé chlapce? Co měli společného? A není to jen začátek? Co když jsou v ohrožení i další děti, třeba Sean, syn vyšetřovatelky Lottie Parkerové, který se s oběma chlapci znal? Tým kriminalistů se dává do práce, ale okruh osob, které je třeba prověřit, je tentokrát mimořádně velký. Zvládnou zasáhnout včas?

Nejnovější díl kriminální série se tentokrát zaměřuje na zneužívání dětí a rodinné vztahy. Máme na své děti dostatek času a víme, s kým se kamarádí, koho sledují na internetu a jaké mají doopravdy koníčky? Říkají nám všechno, nebo mají svá tajemství, která by nás rozhodně vyděsila? A co ti dospělí lidé, kteří se kolem nich pohybují? Učitelé, trenéři, sportovní lékaři, správci sportovišť, řidiči autobusu, rodiče ostatních dětí – jsou všichni tak v pořádku, jak si myslíme? Otázky, které si po přečtení knihy určitě budete klást.

  

Příběh je možné číst i bez znalosti předchozích dílů, tvoří ucelený celek, pokud ale znáte postavy vyšetřovatelů déle, budete mít i tentokrát možnost nahlédnout do jejich osobních životů – týká se to zejména samotné inspektorky Parkerové, kterou pronásledují démoni z minulosti. V čase se ale vrací i některé další postavy, je docela zajímavé sledovat propletenost vztahů všech hrdinů. Knížka je napínavá a gradující, uhodnout jméno pachatele brutálních vražd bylo poměrně komplikované. Znepokojující čtení pro všechny rodiče.

Patricia Gibney je šedesátiletá irská spisovatelka, která se zaměřuje na žánr krimi. První díl série s inspektorkou Parkerovou Andělé smrti se stal bestsellerem, prodalo se ho přes půl milionu výtisků. V Česku již vyšly čtyři knihy z této série, další dvě na vydání ještě čekají - máme se na co těšit.

Děkuji knihkupectví Luxor za poskytnutí textu. 

Hodnocení: 80%

Patricia Gibney: Ani slovo

• Bude vydáno: 2022, Kalibr
• Originální název: Tell Nobody, 2018
• Překlad: Lenka Faltejsková
• Počet stran: 336
• Jazyk vydání: český
• Vazba knihy: pevná / vázaná
• ISBN: 978-80-242-8188-9

Jan Horníček: Kapitán Stellwerther

Zhruba před rokem jsem měla příležitost přečíst si prvotinu Jana Horníčka s názvem Čarostřelec. Romantický příběh ze severní strany Jizerských hor, kde hrál hlavní roli bývalý jezuita otec Vilém, tajný rada doktor Šulc a spousta pašeráků a pytláků. Příběh to byl tradiční, ale vlastně mě to i s ohledem na blízké reálie docela dost bavilo.

Na začátku léta se ke mně díky laskavosti autora dostalo volné pokračování Čarostřelce s názvem Kapitán Stellwerther. Tentokrát se s otcem Vilémem potkáváme o 4 roky později. Stárnoucí duchovní se v mezidobí zabydlel na Jizerce, kde působí jako učitel. Právě tady našla jeho neklidná duše tak dlouho postrádaný klid. S doktorem Šulcem udržuje korespondenční přátelství. Poklidný horský zivot je ale jednoho dne narušen nenadálou návštěvu z Prahy. Zdá se, že na doktora Šulce je vypsán zatykače za vlastizradu. Vilém o jeho vině pochybuje, nakonec se ale rozhodne vydat se po boku bývalého kněze dominikána a nyní vojáka kapitána Stellwerthera do Paříže. Chce vyřešit případ vraždy a doktora Šulce očistit a nebo se definitivně ujistit, že ho přítel zklamal. Čeká ho náročná cesta do neklidné Francie, která se stále zmítá ve vlnách Velké francouzské revoluce. Píše se totiž rok 1793...

Vilémovi někdy lidská mysl připomínala gotický chrám. Hromadu kamení pyšně se vzpínající k obloze Geometrii, která přemáhá hmotu; tíži svedenou dolů po pilířích; úměrnost a soulad. Dokud byly všechny pečlivě tesané kvádry na svých místech, zůstávala stavba pevná a neotřesitelná. Dokud hrana doléhala na hranu a všechny síly se protínaly ve svorníku klenby, držel svět pohromadě. Ve Francii však zabili krále a Boha vyhnali. Svorník klenby byl rozmetán, jemné žebroví popraskalo, zdi a oblouky se počaly s ohlušujícím rachotem hroutit. Není divu, že taková doba zrodila šílenství. Stačilo nasáknout všudypřítomným malomocenstvím duše...

Musím říct, že dvě třetiny knihy byly skvělé. Hezká čeština, skvělé vykreslení atmosféry (ten pařížský zápach byl z knihy úplně cítit:-)), zajímavé reálie (dobrodružné honičky a atraktivní skoro filmové scény v katakombách, v blázinci, v klášteře, ve špinavých pařížských uličkách). K tomu si přidejte docela napínavou zápletku a děj, který odsýpá. Připomínalo mi to dokonce můj oblíbený historický román 1793: Vlk a dráb (a možná i autorům oblíbený román Devadesát tři od Viktora Huga). Těšila jsem se na velkolepé finále, rozpletení zápletky, objasnění těch několika dalších vražd, kterých byl Vilém v Paříží svědkem, jenže ... (Spoiler alert:) Téměř nic z toho se nekonalo, z toho, co byla prozrazeno, se celkový obraz nedá moc poskládat. Otevřený konec u detektivky? Pro mne dost zklamání... Tak snad dokončení v dalším díle.  Doufám, že v mezidobí nezapomenu, co se vlastně událo...

Hodnocení: 70%

Jan Horníček: Kapitán Stellwerther

• Nakladatel: Kalibr
• EAN: 9788024280738
• ISBN: 978-80-242-8073-8
• Popis: 1× kniha, vázaná, 376 stran, česky
• Rozměry: 13,3 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2022 (1. vydání)

Nedělám si strachy (socha)

Před Galerií moderního umění v Roudnici nad Labem je ve veřejném prostoru instalována socha Martina Skalického "Nedělám si strachy". Nějak mi připomněla Nebe nad Berlínem... Budu si to muset zase pustit... A ten název mě taky docela nadchl...

Martin Skalický: Nedělám si strachy

Plastika, jež evokuje postavu starého znuděného anděla, je originálně pojatou parafrází již existující plastiky sochaře Radka Nivnického. I ten se při vzniku nechal inspirovat jiným umělcem, a to kontroverzním kanadským malířem Davidem Nicholsonem, jehož obraz použila česká hudební skupina Neruda na přebal svého debutového alba.

Martin Skalický (*1976) je žákem známého českého sochaře a výrazného zástupce české výtvarné postmoderny Michala Gabriela. Stejně jako jeho učitel, i Skalický více tíhne k figurativnímu sochařství. Při tvorbě svých plastik pracuje s principem umělecky řízené náhody. Díky svému vzdělání v oboru umělecký štukatér má blízko k užívání replikačních sochařských forem. Ty si také sám obstarává od jiných umělců, čímž se původně cizí invence stává východiskem nového výtvarného díla. V případě Skalického výtvarných a myšlenkových postupů jde o skvělou ukázku záměrné rezignace na kontext vzniku původní výtvarné předlohy. Zůstává přesná forma (a to doslova), neboť autor používá původní replikační formy, do nichž pěchuje starý použitý textil, který fixuje pryskyřicí. Následkem tohoto postupu vzniká plastika daného tvaru, aniž by však šlo o kopii, neboť pro původní předlohu charakteristické detaily byly zcela pozměněny. 

(zdroj: web Galerie Roudnice)