A je to tady: na knižních pultech přistál čtvrtý titul série o soukromém detektivovi Cormoranu Strikovi a jeho asistentce Robin Ellacotové z pera Roberta Galbraitha, resp. J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Předchozí díly jsem četla (Volání kukačky, Hedvábník), příp. poslouchala v podobě audioknihy, dost mě bavily, takže jsem usoudila, že není nutné čekat na vánoce a pořídila jsem si knížku sama. A ač má dílko přes 700 stran, četlo se samo...
Děj knihy se odehrává v roce 2012, v době konání londýnských olympijských her. Do kanceláře soukromého detektiva Cormorana Strika vrazí zjevně psychicky nemocný muž, který tvrdí, ze byl v dětství svědkem vraždy dítěte. Zdá se to být nepravděpodobné, ale Cormoran má pochybnosti. Ve stejnou dobu si služby detektivní agentury najme i ministr kultury, který čelí vydírání. Jak se postupně ukáže, oba případy spolu souvisejí, vyděračem je starší bratr onoho labilního mladíka, oba v mládí vyrůstali na panství, které současnému ministrovi patří. Vše je ale mnohem komplikovanější, do případu je svým způsobem zapletena i nevidomá ministryně sportu a řada dalších lidí z horních pater anglické společnosti.
Jestli jste se těšili na detektivku, tak tentokrát přijdete trochu zkrátka. Celou knihou se totiž krom řešení složitého případu prolínají hlavně vztahy. V určité míře to tak bylo i v předchozích knihách, nicméně v tomhle svazku je romantická linka rozhodně na vzestupu. Robin se zřejmě vdala za toho nepravého, Cormoran se zase nechce uvazovat v trvalém svazku, do toho ingerují jejich partneři (a expartnerka), samozřejmě vzájemné jiskření mezi Robin a Cormoranem - to vše je zábavné, ale když to má v detektivce navrch, je něco trochu špatně. Já teda musím přiznat, že jsem si to poměrně dost užila (a se mnou zřejmě spousta dalších čtenářek), chápu ale, že ne každému to musí vyhovovat. Navíc se trochu děsím, kam se bude tahle linie ubírat - Rowlingová má prý v plánu napsat celkem ještě pět dalších dílů - bude svatba až v tom posledním?? Další diskutabilní věcí je délka knihy. Sedm set stran je opravdu hodně a řada okrajových linek je tu nadbytečných, možná až zbytečných. Že by se nikdo neodvážil grafomanské spisovatelské hvězdě knížku zeditovat a seškrtat?
Co je na druhou stranu ale skvělé, to je vylíčení prostředí. Londýn Rowlingové jde - staré hospody s tradičními názvy, fish&chips, patrové autobusy, metro, telefonní budky - hned by se tam člověk měl chuť vypravit. V téhle knize se navíc přidaly i další konkrétní atraktivní lokace - parlament, budovy ministerstev a paláců, klasický pánský klub, svou roli sehrálo i typické venkovské šlechtické sídlo. Na druhou stranu nechyběly ani odskoky na opačnou stranu společenského spektra - k odpůrcům olympiády, bojovníkům za sociální témata. Bylo to jako vždy zajímavé, napínavé a vtipné.
Jestli jste se těšili na detektivku, tak tentokrát přijdete trochu zkrátka. Celou knihou se totiž krom řešení složitého případu prolínají hlavně vztahy. V určité míře to tak bylo i v předchozích knihách, nicméně v tomhle svazku je romantická linka rozhodně na vzestupu. Robin se zřejmě vdala za toho nepravého, Cormoran se zase nechce uvazovat v trvalém svazku, do toho ingerují jejich partneři (a expartnerka), samozřejmě vzájemné jiskření mezi Robin a Cormoranem - to vše je zábavné, ale když to má v detektivce navrch, je něco trochu špatně. Já teda musím přiznat, že jsem si to poměrně dost užila (a se mnou zřejmě spousta dalších čtenářek), chápu ale, že ne každému to musí vyhovovat. Navíc se trochu děsím, kam se bude tahle linie ubírat - Rowlingová má prý v plánu napsat celkem ještě pět dalších dílů - bude svatba až v tom posledním?? Další diskutabilní věcí je délka knihy. Sedm set stran je opravdu hodně a řada okrajových linek je tu nadbytečných, možná až zbytečných. Že by se nikdo neodvážil grafomanské spisovatelské hvězdě knížku zeditovat a seškrtat?
Co je na druhou stranu ale skvělé, to je vylíčení prostředí. Londýn Rowlingové jde - staré hospody s tradičními názvy, fish&chips, patrové autobusy, metro, telefonní budky - hned by se tam člověk měl chuť vypravit. V téhle knize se navíc přidaly i další konkrétní atraktivní lokace - parlament, budovy ministerstev a paláců, klasický pánský klub, svou roli sehrálo i typické venkovské šlechtické sídlo. Na druhou stranu nechyběly ani odskoky na opačnou stranu společenského spektra - k odpůrcům olympiády, bojovníkům za sociální témata. Bylo to jako vždy zajímavé, napínavé a vtipné.
Z mého pohledu to ale jako detektivka tentokrát neobstálo. Překombinované, ne moc uvěřitelné, složité. A ten důvod vydírání? Wtf? Člověk by také čekal, že se toho víc dozví o koních (smrtící bílá je pro Vaši informaci genetická vada postihující koně), ale ti se tu vyskytují hlavně na obrazech či v symbolech. Ani role některých účastníků nedošly vysvětlení, na co byla ta homeopatika jsem si musela vygooglit, proč se odehrála scéna na hausbótu jsem vlastně asi nepochopila (teda krom toho, aby to bylo napínavé, že ano). Ach jo.
Početla jsem si, to nemůžu říct, ale tak dobrý dojem jako předchozí díly série ve mně Smrtící bílá bohužel nezanechala.
To ma celkom mrzí, že je táto časť slabšia než predošlé, ale aj tak sa teším na čítanie :-)
OdpovědětVymazat