Před nějakým časem jsem četla hodně drsnou, ale bravurně napsanou knihu s názvem Skoncovat s Eddym B. Autobiograficky laděný příběh se odehrával v chudém průmyslovém kraji francouzského severu (Pikardie) a popisoval dost děsivé dětství, sociální zázemí a životní podmínky Eddyho, mladíka, který postupně přichází na svou odlišnou sexuální orientaci. Vzpomínám si na svůj šok z toho, když jsem zjistila, že se kniha odehrává prakticky v současnosti (autor, který je zároveň titulním hrdinou knihy, je ročník 1992). Příběh končil naštěstí docela pozitivně, Eddymu se podařilo uniknout z pasti sociálního prostředí, změnil si jméno a odešel studovat do Paříze.
Dějiny násilí jsou pokračováním osudu Édouarda Louise, a jestli byla první kniha drsná, tak tahle si s ní vůbec nezadá. Opět autobiografie, tentokrát popisující jeden vánoční večer v roce 2012. Édouard se na ulici seznámí s mužem, kterým je okouzlen, a tak si ho pozve domů. Výsledkem zprvu docela příjemného večera je ale znásilnění a pokus o vraždu. Celou událost, včetně následného vyšetřování, Édouard popisuje o rok později své sestře a tak se o případu dozvídá i čtenář. O tom, jak s Édouardem zacházela policie a lékaři, o všudypřítomném rasismu (útočník pocházel ze severu Afriky), o postoji k homosexuálům, o obavě z AIDS, o agresivitě, odcizení a posttraumatické stresové poruše...
Ědouard Louis píše velmi osobitým stylem, příběh vlastně vypráví jeho sestra Clara, která jej popisuje svému mlčenlivému muži kamioňákovi a přidává k němu své vlastní hodnocení, postřehy a vzpomínky.
Schovávám se za dveřmi a poslouchám ji, říká, že jsem vyšel z bytu a sešel po schodech až několik hodin po události, kterou protokol, ležící teď nadvakrát přeložený v šuplíku u mě doma, nazývá pokusem o vraždu a kterou tak dnes nazývám i já, neboť pro to, co se stalo, nenacházím žádné jiné slovo, žádné výstižnější označení, a stále s sebou proto vláčím ten bolestný, nepříjemný pocit, že jen co můj příběh někdo vysloví, ať už já, nebo kdokoli jiný, okamžitě jej tím zkreslí.
(první věta knihy).
Édouard to poslouchá za dveřmi a i on se snaží příběh komentovat, uvádět na pravou míru, konfrontovat své vzpomínky s policejním protokolem i s tím, co si myslí jeho sestra. Neustálým opakováním začíná příběh žít vlastním životem, občas není důležité, co se stalo, ale co si o tom ostatní myslí, jindy je vidět, jak si lidé stejnou událost pamatují úplně jinak. Ve vyprávění je všechno: hysterie a sebeobviňování, snaha pochopit motivaci pachatele a omluvit ho, neustále o případu hovořit - je zřejmé, že kniha je svého druhu terapií, způsobem, jak se s traumatickou situací vyrovnat.
Taky si moh vymyslet něco jinýho. Cokoli jinýho, co já vím, ale ne takovoudle lež, co z nás děla netolerantní kretény, to si moh odpustit. Lži nejsou zrovna nedostatkový zboží. Nevim, na něco moh přijít. Jako my jsme vždycky respektovali, jakej je, odjakživa, a když nám řek, že je jinej, ten den, co nám to řek, já si na to pamatuju, jako by to bylo včera, můžeš se spolehnout, tak jsme mu odpověděli, že se tim nic nemění a že ho budeme mít stejně rádi (lže), že pro nás bude stejnej člověk, řekli jsme mu, a rodina jako první, že důležitý je hlavně jeho štěstí, aby byl šťastnej (lže).
Autor používá dlouhé věty, vsuvky s Édouardovými poznámkami je občas těžké rozeznat, není to úplně hladké čtení. Překladatelká Sára Vybíralová, která překládala i první knihu, si dala s překladem opravdu velkou práci. Pokud se Vám povede do knihy se začíst, pak se ale nemůžete odtrhnout. Znáte to, zlo člověka fascinuje. A tenhle kluk to teda vážně nemá v životě lehké...
Pokud máte chuť na něco echt depresivního, tak Dějiny násilí jsou k tomu jak vyšité...
Hodnocení: 90%
Édouard Louis: Dějiny násilí
- Nakladatel: Paseka
- EAN: 9788074329692
- ISBN: 978-80-7432-969-2
- Originál: Histoire de la violence
- Překlad: Vybíralová, Sára
- Popis: 1× kniha, vázaná, 236 stran, česky
- Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
- Rok vydání: 2019 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat