Arnošt Goldflam: Pohádky. O nepotřebných věcech a lidech

Arnošt Goldflam, to je herec, režisér, dramatik a v neposlední řadě i autor dětských knih. Jeho Tatínka, který není k zahození, v audioverzi v autorově specifickém podání, mám moc ráda. I Tatínek 007 pobavil a potěšil. Obojí jsem měla dlouho v telefonu a opakovaně poslouchala.

Dnes mi při návštěvě knihovny padla do oka kniha, kterou jsem neznala.  Pohádky o nepotřebných věcech a lidech, která vyšla na jaře loňského roku. Inspirací k napsání měl být autorovi jeho tatínek, resp. náhodný nález krabice s nápisem „Staré nepotřebné hadry“ z jeho pozůstalosti.  Zajásala jsem a těšila se na příjemný večer s pohádkami.

  

Leč tentokrát se žádný velký čtenářský zážitek nekonal. Ano, jsou tu pěkné obrázky z dílny autorovy manželky Petry a i dialogy jsou celkem vtipné (úplně je slyším v autorově interpetaci).

"Milé děti, víte, co se stalo?"

"Nevíme", odpověděly zmateně děti.

"Tak já vám to řeknu", řekl policista,"sotva vaši nešťastní rodiče vyšli z domu, řítilo se právě kolem velkou rychlostí nákladní auto, které dostalo smyk, vjelo na chodník a přejelo je, takže byli na místě mrtvi. To je všecko. My jsme hned zahájili pátrání, jestli by si Vás někdo nevzal k sobě, když jste ještě malé, vždyť jste děti, že..., ale nikdo se nenašel. Nikdo vás nechce ani nepotřebuje. Tak je to." ...

Policisté se rozpačitě rozhlíželi, přešlapovali z nohy na nohu a pak ten jeden řekl: "No, co jsme Vám měli říct, to jsme vám řekli. Radši bychom vám přinesli nějakou lepší zprávu, milé děti. Ale žádná taková není. Co už naděláte... tak nashle!"

Některé povídky jsou docela dobré, k těm vydařenějším patří třeba Vyhozená knížka, kdy se chlapeček dostane do děje knížky, kterou našel odhozenou v popelnici a zažije dobrodružství. Knížku pak znovu odkládá do kontejneru, aby pomohla i někomu dalšímu. Nebo pohádka Nepotřebné staré hadry, kdy se duch mrtvého tatínka schová do staré zbytečné krabice s hadříky a pomůže dětem vyrovnat se se smrtí. I motiv vánočního zázraku v pohádce Starý vánoční stromek, kde je dětská fantazie náležitě odměněna, je poměrně příjemné čtení.

Jenže těchto povídek je menšina, té větší části chybí nějaká pointa, něco, nad čím by se člověk zasmál, nebo poučil. Hlavně pohádky o zbytečných lidech mi přišly docela křečovité a originální za každou cenu. Pohádka o lenochovi, který se po smrti svých rodičů dostal do pekla a byl tam moc spokojený? Pohádka o hovínku, které nechce nikdo uklidit a tak se z něj nakonec stane myší princezna? Vysloužilý voják, který najde jeskyni s kostrami dávných lidí a zvířat a svou existenci založí na tom, že dá k jeskyni mříž a vybírá tu vstupné? Asi by stálo za to věnovat jednotlivým pohádkám víc pozornosti, pokusit se je vypointovat, tak jak to ostatně autor ukázal v předchozích knížkách pro děti.

Jsem docela ráda, že jsem si knížku jen půjčila v knihovně a nekoupila ji pro některé z dětí v okolí. Velké očekávání se tentokrát nevyplnilo...

Hodnocení: 50%

Arnošt Goldflam: Pohádky. O nepotřebných věcech a lidech 

• Nakladatel: Nakladatelství Andrej Šťastný
• ISBN: 978-80-86739-60-1, EAN: 9788086739601
• Popis: 1× kniha, vázaná, 96 stran, 17,5 × 24,5 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)
•  

Dominik Dán: Básník

Hledáte napínavou knihu na dovolenou? Už nemusíte. Nakladatelství Slovart vydává v češtině další detektivku populárního slovenského autora Dominika Dána.

Dominik Dán patří k nejprodávanějším slovenským spisovatelům, každá jeho detektivka se hned po vydání stává bestsellerem. S podobným zájmem se setkávají i české překlady jeho knih, v poslední době vyšly v nakladatelství Slovart hned tři jeho knihy – Uzel, Bestie a nyní Básník.

Kniha Básník časově navazuje na Uzel.  Píše se rok 1988, začínají se lámat ledy a měnit poměry a mladý kriminalista Krauz, kterému se snad podařilo zažehnat potencionální průšvih s akcí Rusalka, se etabluje v mord partě. S jeho kariérou to vypadá dobře do chvíle, než je v příměstském lesíku objeveno podivně zohavené tělo  mladé ženy. Zavražděná volejbalistka Diana byla Krauzovou milenkou a její posmrtná poloha koresponduje s jednou básní, kterou  Krauz v mládí publikoval ve studentském časopise… Burger s Hanzelem, parťáci z oddělení vražd, svému mladému kolegovi věří, všemi ovšem otřese nález dalšího těla, tentokrát ve sklepě domu určeného k demolici, do kterého je dovede další dopis s básní.  Že by i s touhle dívkou Krauz udržoval milostný poměr? Tohle bude určitě zajímat policejní inspekci, možná i StB.  Mohlo by za tím být vyřizování starých (anebo nových) účtů?  Do čeho se to kriminalistické ucho, nad jehož sexuálním avantýrami kolegové nevěřícně kroutí hlavou, vlastně zamotalo?

„Poslyš, ty…“ Burger zatápal ve slovní zásobě, hledal vhodnou nadávku, jež by dokázala aspoň zčásti vyjádřit jeho duševní rozpoložení, ale žádnou nenašel a větu nedokončil. „Nejraději bych tě zabil.“ „Tak to musíš do fronty, ale nevím, jestli na tebe vyjde řada. V poslední době je takových, co by tohle chtěli, nějak moc,“ odchraptěl Krauz.

Dominik Dán představuje jistotu – jistotu známých reálií a uvěřitelných hrdinů.  Poměry, za kterých se jeho příběhy odehrávají, si velká část čtenářské obce ještě docela dobře pamatuje. Všemocná Státní bezpečnost, neklid  ve společnosti koncem 80. let, studentské protesty, ale také třeba všudypřítomné pití tvrdého alkoholu na pracovišti a schovávání masa pod pultem u řezníka. I kriminalisté oddělení vražd jsou hoši z masa a kostí – pro drsný vtípek nejdou daleko, alkohol jim pomáhá přežít náročnou realitu, živí se játrovou paštikou s rohlíkem, Richard Krauz je ještě navíc sympaťak, kterému četné nevěry vůbec neubírají na přitažlivosti.  Když se k tomu přidá zajímavý případ, je úspěch zaručen.

Básník se stejně jako ostatní knihy Dominika Dána čte skvěle, má to spád, dialogy jsou svižné, hoši vtipní.  Chlápky z kriminálky jsem si ostatně stihla oblíbit už v minulých dílech, a to včetně Krauze, který mě svým chováním v minulé knize ještě docela pohoršoval, zatímco teď už jeho příchylnost k něžnému pohlaví beru jako charakteristický povahový rys. Zvláštní posun. Bavila mě realita konce 80. let, kdy se ve společnosti pomaloučku začínalo něco dít a kriminalisté museli vypomáhat i při potírání živlů - naši partičku nejednou pěkně otrávilo, když místo hledání vraha museli vartovat před  vysokoškolskými kolejemi, nebo sledovat rozhánění pokojné demonstrace vodními děly.  Další sympatickou postavou byl pyrotechnik Watzka, doufám, že se s ním ještě někdy v dalších knihách z téhle série potkám.

Jediné, co mě úplně nepřekvapilo, byl způsob výstavby příběhu (jedna osoba zná všechny oběti, čeká se na další oběť), jenže to bude tím, že jsem před pár dny dočetla Stalkera od Larse Keplera, který je vybudován na podobném principu… Stalker je ovšem thriller, Básník klasická oddechová detektivka. A navíc Dominik Dán byl první – Básník vyšel ve slovenštině už v roce 2013, Stalker až o rok později.   

Suma sumárum, přečteno během jediného horkého červnového dne, hodnocení vysoké. Díky Slovartu za recenzní výtisk, už se těším na další díly.

 Hodnocení: 90 %

Dominik Dán: Básník

• ·         Nakladatel: Slovart
• ·         ISBN: 978-80-7391-159-1, EAN: 9788073911591
• ·         Překlad: Šmatlák, Josef
• ·         Popis: 1× kniha, vázaná, 328 stran, 14 × 21,5 cm, česky
• ·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Jo Nesbø: Krev na sněhu

Krev na sněhu zůstává za mrazu rudá

Série s detektivem Harrym Holem je sice zatím u ledu, ale Jo Nesbø nezahálí. Seznamte se: Olav, nájemný vrah s dobrým srdcem, antihrdina, který vás okouzlí.



Děj se odehrává v 70. letech v temném předvánočním Oslu. Žádné mobilní telefony, žádná DNA nebo internet. Hlavní hrdina Olav má zajímavé povolání – pracuje jako nájemný vrah. Najít tu správnou pracovní pozici mu chvilku trvalo, vylučovací metodou totiž musel zjistit, že se na jiné zločiny nehodí. Řídit únikové vozidlo mu nedovolí, protože jezdí moc nápadně. Ozbrojené loupeže a drogy také nejsou nic pro něj, má příliš slabou a citlivou povahu. Kariéra pasáka je mu odepřena, nezvládá mlátit holky, a ještě navíc se do nich až příliš lehce zamilovává. Nádavkem mu nejde matika a jako dyslektik má potíže sečtením a psaním. Trochu zvláštní kvalifikace pro zabijáka, ale vcelku to funguje (tedy až na výčitky svědomí vůči pozůstalým). Jinak ale Olav žije vcelku spokojeným životem, platonicky miluje hluchoněmou prodavačku, kterou zachránil před prostitucí, a po večerech louská Bídníky.

  



Má jen strach, aby  se ve své kariéře nedostal do bodu, kdy už toho bude na svého šéfa vědět moc.  Nový úkol ho proto nepotěší, šéf si objednal vraždu manželky. Nový úkol ho proto nepotěší, šéf si objednal vraždu manželky. Tohle ale není klasická nevěra, spíš vydírání, a tak Olav vymyslí a realizuje jiný plán. Nezabije manželku, ale toho chlapa. Netuší, že tím spustí nečekanou eskapádu následků…

Krev na sněhu je překvapivě vtipná a zábavná kniha. Samozřejmě tedy trochu morbidním způsobem, viz třeba vražda otce záchodovou štětkou a lyžařskou hůlkou, nebo skvělý plán vraždy v márnici. Nesbø má na nepravděpodobné způsoby usmrcení talent. Nicméně oproti infarktovým stavům, které jsme zažívali při četbě posledních dílů série Harryho Hola, je Krev na sněhu selanka, při které se smějete a nevěřícně kroutíte hlavou.  I tady se sice dočkáte nečekaných zvratů a dvojznačných situací, rozhodně nechybí krvavé, ba brutální scény, Olav je ale hrdinou, kterému po pár stranách bezezbytku fandíte.  Možná je trochu naivní, ale i tak mu držíte palce a věříte, že mu to s Marií (anebo s Corinou?) vyjde. Vždyť je to vlastně správný chlapík, který by si to zasloužil. A že je vrah? Nikdo není dokonalý.

Rozsahem je Krev na sněhu spíše novela, než román. Přesto se sem Joovi Nesbømu podařilo dostat vše. Napětí, psychologii postav, milostný vztah, detailní popis prostředí i překvapivý závěr. Těch 200 stran zhltnete na posezení jako jednohubku. S potěšením.

 

Hodnocení: 100 %

 

 Jo Nesbø: Krev na sněhu

• Nakladatel: KNIHA ZLÍN
• ISBN: 978-80-7473-319-2, EAN: 9788074733192
• Překlad: Krištůfková, Kateřina
• Popis: 1× kniha, vázaná, česky
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)