Bobbie Peers: Kryptoportál

Před rokem a půl vydala Kniha ZLÍN knihu pro děti Zloděj luridia. Byla jsem z ní nadšená.  Teď se na trh dostává pokračování s názvem Kryptoportál. 

William Wenton, nejlepší kryptolog na světě, se poté, co vyřešil tajemství svého života a našel dědečka, vrací zpátky do Norska. Snad jen na přechodnou dobu, William by se totiž do Institutu posthumánního výzkumu hrozně rád vrátil. Jenže pak u něj při luštění jedné šifry dojde k podivnému záchvatu. William ztrácí své schopnosti, jakoby zamrzal. Nejvyšší čas vrátit se do Institutu a zjistit, co se děje. Bohužel v Institutu se mezitím vše změnilo. Přísná bezpečnostní opatření, studenti se nesmějí svobodně pohybovat, všichni mají z něčeho obavu. Kdo za to může? Abraham Talley, muž, který Williama v prvním díle málem připravil o život a který je hibernován ve sklepě institutu? Anebo zvláštní žena – duch, která se po chodbách také pohybuje? A co ten muž vrostlý do skály, který je také ve sklepě? A jak s tím vším souvisí tajemná jeskyně v Himalájích? Komu lze věřit a kdo je zrádce? Může všechny zachránit opravdu jen William? 

První díl série mě neskutečně bavil. Místo čar a kouzel věda a technika, v podivné škole byla spousta prostoru i pro legraci a zábavu (viz například místní jednoúčeloví roboti, kybernetické roborostliny). Druhý díl mě v tomto ohledu trochu zklamal. Je mnohem temnější, místo zábavné školy se ocitáme spíš ve vězení, hrdinům jde častěji o život, dospělí hrají dost nesympatické strohé role, nehraje se o nic menšího než o budoucnost lidstva. Vše je hodně v pohybu, na odpočinek a oddychnutí nemá hlavní hrdina ani jeho čtenáři čas. Nejsem si jistá, jestli tohle děti mezi 9-12 lety stráví, i když je pravda, že takhle úspěšné dětské knihy dnes fungují. Mně (generaci rodičů) přijde tenhle díl spíš průměrný. Co knihu ale určitě zvedá, to jsou ilustrace Filipa Hřiby. 

Do série s Williamem Wentonem patří ještě třetí kniha, která v norském originále (pod názvem Orbulatoragenten) vyšla na sklonku loňského roku, anglický překlad se očekává letos v létě. Jsem zvědavá, jak se Bobbie Daniel K. Peers závěru série zhostil, nicméně už nemám tak velká očekávání, jako po prvním dílu. 

Pokud se chcete dozvědět víc, mrkněte na stránky autora: http://bobbiepeers.com/. 

Díky nakladatelství AlbatrosMédia za poskytnutí recenzního výtisku.

Hodnocení: 65%

Bobbie Peers: Kryptoportál

• Nakladatel: KNIHA ZLÍN
• EAN: 9788074736261
• ISBN: 978-80-747-3626-1
• Originál: Kryptalportalen
• Překlad: Voslářová, Marie
• Ilustrace: Hřiba, Filip
• Popis: 1× kniha, flexi, 232 stran, česky

Martina Drijverová: Den za dnem s Janou a Danem

Prvňačka Jana a její brácha Dan bydlí s rodiči v domě se zahradou a na víkendy často jezdí k babičce a dědovi na farmu. A každý den prožívají něco nového a zajímavého - jedou vlakem na hory, chytají s dědou ryby, učí se lyžovat v lyžařské školičce, pozorují ptáčky na krmítku či slepice na dvorku. Ale také probírají s rodiči otázku trochu jiného spolužáka ve třídě, potřebu zakoupení mobilu nebo to, že někdo nemá domov a spí na ulici. Občas se vyskytnou nějaké potíže ve škole, věci, se kterými si Jana neví rady, někdy děti zlobí doma či na výstavě. Všichni v rodině se ale mají rádi a problémy jsou od toho, aby se řešily. Knížka má podtitul „Krátké příběhy pro začínající čtenáře“ a myslím, že to dokonale sedí. 

Nejsem asi úplně objektivní, s autorkou Martinou Drijverovou se znám osobně a tuhle knihu od ní dostal náš Bartoloměj k Vánocům, ale Den za dnem s Janou a Danem se mi vážně moc líbí. Je to knížka pro děti, které s čtením teprve začínají (první čtení pro děti prvních či druhých tříd - anebo dle potřeby:-) a je koncipována tak, aby děti čtení bez problémů zvládly. Každý příběh je přiměřeně dlouhý (většinou co stránka, to jedno ucelené vyprávění), s ohledem na dětského čtenáře je volena odpovídající slovní zásoba i krátké a srozumitelné věty. Knížku navíc doprovázejí poměrně zdařilé obrázky známé ilustrátorky dětských knih Dagmar Ježkové, které usnadňují porozumění textu. Krom malých školáků si tak knížku určitě užijí při společném čtení s rodiči nebo ve školce i děti menší. 

 

Je zvláštní, že ve mně vyvolává nadšení kniha, ve které se vlastně nic neděje, kde se odehrávají příběhy obyčejné, každodenní a vůbec ne napínavé. Ale možná je to tím, že svět, kde rodina, včetně té širší funguje, kde se nespěchá, kde oba rodiče tráví s dětmi společné chvíle a vždy si na ně najdou čas, už není zdaleka tak samozřejmý. A Martině Drijverové se to „tady a teď“ povedlo pěkně zachytit. A neméně důležitý je samozřejmě i ten pohled z dětské perspektivy – malé děti pořád zažívají nějaké to poprvé a třeba takový obyčejný odlet vlaštovek na jih pro ně může být neskutečně zajímavým zážitkem. Jsem ráda i za české reálie, knížky Joa Nesbøho pro děti jsou třeba super, ale vysvětlujte dětem pořád nějaké vánoční skřítky… 

Je fajn, že kniha podněcuje i k dalším hovorům, nejen k procvičování čtení. Každý příběh se dá s dětmi probrat, rodič se může zajímat, jestli mají děti stejnou zkušenost, jestli zažily nebo by chtěly zažít něco podobného, je tu prostor na vysvětlení témat, které se s dětmi tak často neprobírají. Jedna stránka na trénink čtení je tak akorát a povídat o přečteném se dá dlouho... 

A jestli knížky Martiny Drijverové neznáte, tak to honem napravte. Pro děti toho napsala opravdu hodně - viz třeba tady. Mými favority jsou Domov pro Marťany a Malé věci, velké věci - v obou se vyskytují rodiny dětí s postižením (Downův syndrom a Williamsův syndrom), což je téma, které mě zajímá... 

S Martinou v divadélku Radar

Hodnocení: 100%

 Martina Drijverová: Den za dnem s Janou a Danem

• Nakladatel: Edika
• EAN: 9788026611523 
• ISBN: 978-80-266-1152-3 
• Ilustrace: Ježková, Dagmar
• Popis: 1× kniha, vázaná, 72 stran, česky 
• Rozměry: 17 × 24,3 cm 
• Rok vydání: 2017 (1. vydání) 

Bernard Minier: Noc

Bernard Minier je francouzský spisovatel, autor bestsellerů Mráz, Kruh a Tma (nevím jak vám, ale mně se dere do paměti dialog knihkupce Dalibora Vrány s krásnou Manuelou na začátku filmu Vrchni, prchni: „Vyjde v nejbližší době něco jako bylo Letiště, Hotel a Nemocnice? Ty knížky se mi dost líbily.“ „Tak v nejbližší době má přijít na trh Nádraží, Pošta a Noclehárna.“ „Prima. Jestli vyjdou taky Jatka, tak mi zavolejte, dala bych je Rudymu k Vánocům…“). No, a právě teď přichází nakladatelství XYZ se čtvrtým dílem série, knihou Noc.

Vše začíná v Norsku, kde je v kostele nalezena brutálně zavražděná žena. Stopy vedou na ropnou plošinu v Severním moři, kde norská inspektorka Kirsten Nigaardová najde složku s fotografiemi. Na jedné je asi pětiletý chlapec, na dalších pak francouzský kriminalista Martin Servaz. A právě za ním do Toulousse se kriminalistka vydá, je totiž velmi pravděpodobné, že fotografie pořídil sériový vrah Julian Hirtmann, po kterém Martin již řadu let pátrá. Martin a Julian mnoho společného, krom velkého obdivu k hudbě Gustava Mahlera i Marianne, Martinovu velkou lásku, kterou Hirtmann před lety unesl. Kirsten s Martinem začnou s pátráním po malém chlapci – znají jen jeho jméno: Gustav. Je to náhoda? Kdo jsou jeho rodiče? Vypadá to, že velký manipulant Hirtmann nalíčil další past… Kdo všechno se chytí? 

Noc je mé druhé setkání s Bernardem Minierem. Úspěšná trilogie zmíněná v úvodu mě zatím míjela a jediným dílem, které jsem četla přesně před rokem a které mě popravdě moc nenadchlo, byl Zkurvenej příběh. Do Noci jsem se ale vrhla po hlavě a velmi záhy jsem byla vtažena do děje. Byla to jízda. Zápletka střídá zápletku a Servez? Ten je snad nerozbitný.  Tématem knihy je otcovství - ať už ve vztahu ke Gustavovi či k Martinově dceři Margot. Bohužel se ukázalo trochu zavádějícím, že k přečtení Noci není nutné znát předchozí díly – bezpodmínečně nutné to není, děj je dostatečně samonosný, ale přece jsem objevila řadu spoilerů, které mi budou, až se k těm prvním dílům konečně vrátím, kazit překvapení. I tak mě ale TENHLE Minier a TENHLE Martn Servez uchvátili. Konečně sympatický policajt a co víc, zajímavý záporák v podobě Juliana. Krom toho řada neméně překvapivých vedlejších postav – ať už samotná Kirsten Niggardová (sic!), dvojice svérázných podřízených či ta dvojka navenek úspěšných lidí vychovávajících Gustava. Sice mi ty sadomasochistické hrátky nepřišly úplně originální – zřejmě je to od 50Oš nějaká nová literární móda, ale zase vzhledem k Hirtmannově minulosti se to dalo přežít. Je také pravdou, že některé části knihy jsou na hranici uvěřitelnosti, ale je to takové to, kdy si říkáte: klobouk dolů, tohle vymyslet a aby to takhle fungovalo… A jako thriller to vážně funguje výborně. Ocenila jsem humor, pochopila, že autor má rád bouřky, lidi kolem čtyřicítky, statistiku, vážnou hudbu a překvapení na závěr. Zdá se, že na nás čeká kniha č. 5. Budu první, kdo si ji půjde koupit.

Asi Vás nepřekvapí, že jsem okamžitě po zaklapnutí Noci šla shánět předchozí díly. Naštěstí je má doma bratr, tak ušetřím na poličce v knihovně cca 16 cm místa. Bernard Minier mě začal opravdu bavit. 

Pokud jste přečetli Mráz, Kolo a Tmu, víte, že Noc je prostě "must read". Pokud o Minierovi zatím uvažujete, doporučuju  začít od prvního dílu, víc si to vychutnáte a k Noci se stejně dříve či později (spíš dříve, věřte mi) dostanete. 

A ke čtení si pusťte Mahlerovy Písně o mrtvých dětech...

Velké díky AlbatrosMédia za poskytnutí recenzního výtisku. 

Hodnocení: 95%

Bernard Minier: Noc

• Nakladatel: XYZ
• EAN: 9788075059741
• ISBN: 978-80-750-5974-1
• Originál: Nuit
• Překlad: Žák, Jiří
• Popis: 1× kniha, vázaná, 536 stran, česky
• Rozměry: 15 × 21,2 cm
• Rok vydání:2018 (1. vydání)