středa 9. ledna 2019

Simon Mawer: Pražské jaro

Simon Mawer je, troufám si říct, jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Četla jsem všechny knihy, které mu v češtině zatím vyšly, a snad s jedinou výjimkou (Evangelium podle Jidáše), jsem si je dost užila. Nejlepší je samozřejmě Skleněný pokoj, ovšem jeho nejnovější kniha, Pražské jaro, se jeho kvalitám dost blíží. 



Pražské jaro, jak už název napovídá, přenáší čtenářovu pozornost do roku 1968. Je to doba bouřlivá, Amerika válčí ve Vietnamu, na Západě probíhají studentské bouře. Na výlet po Evropě stopem se vydávají dva britští studenti Oxfordu - Eleonora (Eli) a James. Ona z bohaté rodiny, on z průmyslového severu, výlet na kontinent je pro ně synonymem pro báječné prázdniny. Nemají ani přesný plán, co by chtěli vidět, uvažují, že budou cestovat na jih, do Itálie, možná do Řecka. Vždycky, když se mají rozhodnout kam dál, hodí si korunou. Tahle metoda je  v srpnu 1968 přivede do Československa. 

Paralelně s tímto příběhem ovšem Mawer čtenáři předkládá i druhou linku. Ta je zasazena do žhnoucí letní Prahy a hlavní roli v ní hraje Samuel, občas trochu cynický zaměstnanec britské ambasády, který se specializuje na východní Evropu, Rusko a Československo. Během své práce se seznamuje s mladými lidmi, kteří věří, že Pražské jaro přineslo do jejich života svobodu, vítr do vlasů, změnu, na kterou tahle země tak dlouho čekala. Setkává se i s Lenkou, mladou novinářkou a studentkou, se kterou si začne letní románek. Postupně ale zjistí, že ji miluje, že ho hrozně baví její přirozenost, její přímočaré názory a otevřenost. Prožijí spolu příjemné dny, výlety do lázní, za železnou oponu, Samuel se pozná i s její matkou a kamarády. Jenže jak v Praze sílí srpnové vedro, začíná být jisté, že tohle opojení dlouho nevydrží. Schyluje se totiž k zásahu bratrských armád dvacátého prvního srpna. A právě v tomhle dni se rozhodne o všem... 



Mawerovo vyprávění se rozbíhá velmi pomalu. Chvílemi má člověk pocit, že ti studenti do Prahy snad nikdy nedorazí - tu zastávka v Holandsku, tu v Černém lese. Postupně ale děj nabírá na obrátkách a poslední část knihy je velká jízda, kdy čtenář ani nedutá a nechce se mu od knihy byť jen na chvíli odejít. Samozřejmě, že všichni víme, jak to dopadlo, ale stejně pořád doufáme, že třeba...  Bavily mě historické vsuvky (Jan Masaryk, Milada Horáková), které asi byly psané hlavně pro přiblížení reálií obecenstvu mimo naši geopolitickou oblast, myslím ale, že zaujmou i znalého českého čtenáře. Našinec pak také ocení kulisy Prahy a okolí i zajímavý pohled na českou mentalitu. Mawer umí vyprávět, kniha se skvěle čte a je i vtipná. 



Pražské jaro se přesně strefilo do českých/československých osmičkových výročí minulého roku a do nostalgické nálady, která (alespoň u mě) provázela loňský podzim. Lépe si to Mawer načasovat nemohl:-)

Doba konce šedesátých let byla opojná, plná naděje. Je to zvláštní, že mohla tak rychle přejít do normalizace... Ale o tom tahle kniha není, nebo možná jen trošku. Přála bych si, aby podobně jako rok 1968 někdo zpracoval rok 1989, který má ještě v živé paměti... Nechtěl by se do toho Simon Mawer pustit? Mám pocit, že nás zná líp, než se známe my sami...

Děkuji nakladatelství  KNIHA ZLÍN za mimořádný čtenářský zážitek. 

Hodnocení: 100%




Simon Mawer: Pražské jaro
  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074737138
  • ISBN: 978-80-7473-713-8
  • Originál: Prague Spring
  • Překlad: Novák, Lukáš
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 368 stran, česky
  • Rozměry: 13,7 × 20,6 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

pondělí 7. ledna 2019

Ondřej Horák, Vojtěch Šeda: Průvodce neklidným územím II

Průvodce neklidným územím II. Příběhy moderní české architektury.

Před dvěma lety vydal Ondřej Horák, popularizátor současného výtvarného umění a lektor galerijních programů, krásnou knížku s názvem Průvodce neklidným územím - o českém moderním výtvarném umění od roku 1900 do současnosti.  Dostala jsem ji tehdy pod stromeček a naprosto mě nadchla. Je vtipná, zajímavá a výtvarně krásně pojednaná.  

Stejný Ondřej Horák, tentokrát ve spolupráci s výtvarníkem a ilustrátorem Vojtěchem Šedou, vydal letos na podzim jakési pokračování, tentokrát zaměřené na moderní českou architekturu: Průvodce neklidným územím II. Krásná velkoformátová kniha v zelené barvě se i tentokrát ocitla mezi vánočními dárky a patřila mezi ty, do kterých jsem se pustila nejdříve.



Co vás v tomto Průvodci čeká? Můžete se těšit na nejznámější jména české architektury i na nejvýznamnější realizace v tomto oboru v období od začátku minulého století až do současnosti. Odborným spolupracovníkem této knihy byl Adam Gebrian,  což je jméno které mluví samo za sebe.

Kniha je rozdělena do tří chronologických částí Ta první pojednává začíná rokem 1894, kdy se do čela vídeňské umělecké akademie dostává architekt Otto Wagner, učitel většiny velkých jmen české architektury. Jeho žáci, mezi jinými např. Jan Kotěra, Josef Hoffmann, Jože Plečnik, Pavel Janák, Josef Chochola, ti všichni najdou svá vlastní hesla na dalších stránkách knihy. Autoři se věnují jak významným mezníkům z jejich životopisů, tak nejvýznamnějším stavbám. Ty jsou představeny ve fotografické příloze, která je ale výtvarně stylizovaná - černobílé fotografie jsou doplněny jakýmsi jednotným barevným filtrem, příp. je některý detail na fotografie barevně zvýrazněn. První část knihy, která končí rokem 1937, je tak stylizovaná do oranžova. Krom již uvedených jmen se dále dostane např. na Leopolda Bauera, Josefa Gočára, Bohuslava Fuchse, na stavitele baťovského Zlína Františka Gahuru, Adolfa Loose i tvůrce prvních československých krematorií. Všechna ta velká jména, které tak dobře znám z Šumných měst Davida Vávry:-)





Druhá část knihy je víceméně ohraničena začátkem druhé světové války a koncem socialismu v Československu v roce 1989. Tato část se více věnuje realizovaným stavbám - obchodním domům, kolektivnímu bydlení, světové výstavě Expo, SIALu a Ještědu, metru, unikátním mostům, včetně toho Nuselského, Thermálu, plaveckému stadionu v Podolí, hlavnímu nádraží v Praze, unikátním stavbám v Bratislavě (most, rozhlas), přesunu mosteckého kostela či Nové scéně Národního divadla a žižkovskému vysílači. Černobílé fotografie v této části jsou dokreslovány zelenou barvou, myslím že třeba fotka ze zátěžového testu Nuselského mostu se 66 zeleně pojednanými tanky mi zůstane v hlavě docela dlouho. I v této části se ale autor věnuje i významným jménům československé architektury, a to včetně těch, kteří se proslavili hlavně realizacemi v zahraničí (třeba Jan Letzel či Antonín Raymond v Japonsku).






Nejkratší, třetí část knihy, mapuje uplynulých 30 let. A i když i tady se najdou velmi zdařilé stavby (Tančící dům, oranžerie na Hradě, lounská galerie Benedikta Rejta, Národní technická knihovna, přestavba Dolní oblasti Vítkovice apod.), je to spíše smutné čtení o promarněných šancích (Nouvel a další). Současnost je v barevném pojetí Vojtěcha Šedy žlutá.



Vtipnou součástí knihy jsou také komiksové příběhy, na kterých výtvarník ukazuje některé epizody ze života významných architektů. Tušili jste například, že architekt Kotěra vyžadoval, aby jeho studenti nosili cylindry, symboly moderního nového věku? Že Alice Masaryková měla velmi blízko k Jože Plečnikovi a měla vliv i na úpravy, které na Pražském hradě uskutečnil? Že Ludviq Mies van der Rohe uvažoval na konci šedesátých let, že přijme nabídku Grety Tugendhat a zrekonstruuje slavnou brněnskou vilu, kterou před válkou pro tuto rodinu postavil? V komiksu najdete vtipně zpracovaný i dobrodružný životní příběh architekta Vladimíra Karfíka, nebo Jana Kaplického.



Musím říct, že mě knížka hrozně bavila a přečetla jsem  ji s velkým nadšením. Postřehy o vývoji architektury na našem území jsou psané lehkým perem a vtipně, kniha je jak edukativní, tak zábavná, není nutné ji číst soustavně, obstojí i jako pastva pro oči:-) Pokud Vás moderní architektura zajímá a baví, pak tuhle knížku nemůžete minout.

Hodnocení: 100%



Ondřej Horák, Vojtěch Šeda: Průvodce neklidným územím II
  • Nakladatel: Labyrint
  • EAN: 9788087260975
  • ISBN: 978-80-87260-97-5
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 240 stran, česky
  • Rozměry: 24,5 × 33,5 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

neděle 6. ledna 2019

Čtenářská výzva 2018

Konec roku svádí k bilancování. Já to nějak nestíhám, navíc počet mých přečtených knih by mohl vést k dotěrným dotazům, jestli náhodou nemám nějak moc volného času, a to nemám (zapotřebí)... :-)

Takže trochu odjinud - ukážu Vám knížky, které jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy (a některé z nich se na blogu vlastně ani neobjevily...). Na úvod: ano, je to tak, už i já jsem se nechala vtáhnout do hry:-) A to mi to na začátku přišlo dost uhozené: číst knížky podle nějakých předem stanovených kriterií. Já si přece umím vybrat sama! Jenže nakonec jsem s překvapením zjistila, že i když jsem na to nemyslela, podařilo se mi víceméně splnit skoro všechny body. A tak jsem si navíc přečetla jen tři knížky a vlastně mě to i bavilo. Tak mrkněte.

1. kniha, která byla zmíněna v jiné knize
Elena Ferrante - Geniální přítelkyně


Tetralogie Geniální přítelkyně patří mezi nejlepší knížky, které jsem v posledních dvou letech četla. Jen jsem na ni asi nenapsala recenzi, což bych měla napravit. Teď se chystám na seriál, který HBO podle této skvělé série natočil. Jo a pro upřesnění - o téhle knížce je zmínka v nejnovějším románu Larse Keplera: Lazar.


2. kniha autora, který žil ve vašem kraji
Jaroslav Rudiš: Český ráj



Bydlím v Liberci, Jaroslav Rudiš je z Lomnice nad Popelkou, v Liberci studoval peďák, navíc ten název. Docela dobrá kniha, musím říct.

3. kniha s vánoční tematikou
Jo Nesbo: Zachrání doktor Proktor Vánoce?



Nechtělo se mi do žádné vánoční klasiky, i když Nesbo je v kategorii knížek pro děti už vlastně možná taky klasikou. Rozhodně Vás tu ale čeká ale dostatek sobů a vánočních skřítků. Pobaví se i dospělí.

4. kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy
Alena Mornštajnová: Hana



Tohle bylo až moc jednoduché:-) Jeden z největších loňských čtenářských zážitků.

5. kniha, která má čtyřslovný název
Neil Gaiman: Odd a mraziví obři



Moje první setkání s tímhle klasikem, už jsem si na letošek naplánovala, že si musím rozšířit vzdělání.

6. kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození
Astrid Lindgrenová: Bratři Lví srdce



Tohle je jedna z knih, se kterou bych se bez Čtenářské výzvy zřejmě nepotkala. A byla by to škoda.

7. kniha, podle níž byl natočen seriál
Bernard Minier



Thriller, který mě loni hodně bavil. Včetně všech pokračování. Seriál se jmenuje 
Glacé: The Frozen Dead, ale na čsfd nemá nijak extra dobré hodnocení. Ještě to zvážím.

8. kniha od slovenského autora
Ján Vilček: Láska a věda



Paměti slovenského lékaře, který vyvinul lék na zmírnění příznaků Crohnovy choroby a dalších autoimunitních onemocnění.


9. kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera
Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn



Loni jsem snad poprvé přečtla všechny knihy, které byly v kategorii próze nominované na Magnesii Literu. Sama jsem držela palce jinému kandidátovi/kadnidátce, ale Josefu Pánkovi tu cenu i tak přeji:-)

10. Kniha s tematikou moře
Karl Ove Knausgard: Můj boj 3 - Ostrov chlapectví



Další knížka, o které jsem tu nepsala, ale měla jsem. Zjistila jsem, že tyhle paměti norského spisovatele mě neskutečně baví. V létě jsem zhltla Zamilovaného muže a Ostrov chlapectví a už se těším na čtvrtý díl, který donesl ježíšek.

11. Kniha od více autorů
Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Alena Scheinostová: Johana



Myslím, že kdyby tuhle knihu napsala jen jedna z těch tří dam, asi by to příběhu prospělo. Ale i tak byla Johana docela ucházející čtení.

12. Kniha s válečnou tematikou
Jarmila Glaserová: Trosečník sibiřský



Jsem ráda, že se takhle knížka ke mě spletitými kanály dostala (a pak jsem ji dostala ještě jednou pod stromeček:-)

13. Kniha poprvé vydaná před rokem 1950
Betty MacDonaldová: Morová rána



Tohle je druhá kniha, kterou bych bez Čtenářské výzvy určitě nepřečetla. Tedy, abych byla přesná, ona už kdysi vyšla jako součást souboru Co život dal a vzal, což je knížka, kterou jsem četla asi před 20 lety. Už jsem na ní ale zapomněla, zbyl mi jen pocit, že to bylo dobré. S překvapením jsem zjistila, že to bylo hlavně dost drsné - tohle je totiž knížka o léčbě tuberkulózy!  Ale naštěstí vtipná a dobře to dopadne.


14. Kniha s ročním obdobím v názvu
Simon Mawer: Pražské jaro



Jedna z nejlepších knih loňského roku - Albatrosu ještě dlužím recenzi, tak snad v nejbližších dnech.  Není to lepší než Skleněný pokoj, ale i tak je to dobré.

15. Kniha, kde hraje roli knihovna (knihovník, knihovnice)
Pasi Ilmari Jääskeläinen: Den falešné kočky


Vydařená kniha z kategorie finské podivno.

16. Poslední kniha (již nežijícího autora)
Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna



Četla jsem kdysi dávno a díky Výzvě jsem se k téhle zvláštní knížce docela ráda vrátila. Čapka jsem měla vždycky ráda, teď se na Vltavě slavilo 80 let od jeho úmrtí - pár her jsem vyslechla, budu se k němu muset zase propracovat.

17. Kniha žánru, který běžně nečtete
Liou Cch’-sin: Problém tří těles


Sci-fi je žánr, který čtu spíš výjimečně. Ale trilogie Vzpomínky na Zemi, kde Problém tří těles tvoří první díl, je výjimečná a výborná. Jsem ráda, že jsem se do těch tří megatlustých knih začetla. Pokud Vás zajímá, jak by také mohl vypadat kontakt s mimozemšťany a vývoj naší planety v příštích několika stech letech, doporučuji!

18. Kniha, jejíž děj se odehrává v Brně
Jaroslav Češka: Dvojitá vražda



Tahle kniha mi do Výzvy vlastně zapadla náhodou. Od Jiřího Krachochvila, mého oblíbeného brněnského autora, jsem loni nic nepřečetla, nabídka nakladatelství MOBA mi tím pádem přišla vhod dvakrát.

19. Kniha o jídle
Marie Doležalová: Jeden kopeček šmoulový



Sice jsem loni přečetla třeba i Outdoorovou kuchařku, ale Maruška Doležalová se svou zmrzlinou na přebale knížky mi sem pasuje líp:-)


20. Kniha poprvé vydaná v roce 2018 (nová kniha)
Alena Ježková: Poutnice



A stejně je to i s knihou vydanou v roce 2018 -  většina knih, které jsem loni přečetla, byla totiž nových. Takže výběr byl těžký, nakonec jsem se rozhodla pro tu poslední, do které jsem se v roce 2018 pustila.

A co mě čeká v roce 2019? Že by Čtenářská výzva 2019? Uvidíme v listopadu, jestli se zase "vejdu":-)