Jan Svěrák: Bohemia

Nová kniha od Svěráka, tentokrát ale od Jana

Režisér Jan Svěrák, syn herce a scénáristy Zdeňka Svěráka, je autorem několika knih pro děti (Kuky se vrací, Tři bratři). Nový román Bohemia má ambice zaujmout dospělé čtenáře.

Jan Svěrák je český režisér a scenárista, držitel Oscara za Kolju (a studentského Oscara za Ropáky). Kromě nich natočil (většinou ve spolupráci se svým otcem) slušnou řádku filmů, které patří k těm nejlepším v české kinematografii posledních třiceti let – Obecnou školu, Jízdu nebo třeba Po strništi bos. Jeho snem bylo režírovat anglicky mluvený film a ač měl po oscarovém Kojlovi několik nabídek točit v Hollywoodu, vždycky z toho nakonec sešlo. Některé scénáře odmítl sám (vč. například posléze úspěšných filmů Pravidla moštárny nebo Čokoláda), jeho vlastní scénáře zase nezaujaly hollywoodské producenty. A tak krom filmu o českých letcích v Anglii Tmavomodrý svět žádný Svěrákův cizojazyčný film nevznikl. Jeden z těch nenatočených scénářů vytáhl Jan Svěrák právě teď ze šuplíku a rozhodl se, že jej převede do knižní podoby. Román Bohemia vydává nakladatelství Ikar.

Hlavním hrdinou knihy, která se odehrává na počátku milénia (v roce 2001), je mladý režisér Ivan. Žije s manželkou Lucií a dvěma dětmi v pražském paneláku, objíždí festivaly se svým posledním filmem a užívá si při tom života. V jedné festivalové porotě potká o něco starší britskou producentku, která by mu mohla pomoci v jeho dávné tužbě: natočit film v zahraničí. Sylvie pozve celou rodinu do Skotska, kde začínají v kulisách typického anglického venkovského sídla vznikat obrysy scénáře. Mladá rodina má trochu problémy s přizpůsobením se zdejším poměrům (hon na tetřívky, drahá auta, lety helikoptérou, problémy s personálem), Lucii se také moc nelíbí manželovo chování, nakonec se ale Ivan se s producentkou Sylvií vydávají na jednání s agenty do USA. Jedenácté září pak donutí nesourodý pár k neplánovanému pobytu, či spíše atraktivní dovolené na jednom z karibských ostrovů. Natočení filmu o starém muži, který se nechá za peníze adoptovat českou rodinou, nakonec nestojí nic v cestě. Dobude nový film svět? Neztratí na oplátku Ivan všechno, co měl a má, včetně sebe samého?

Bohemia se velmi dobře čte. Je vidět, že Svěrák je zkušeným filmovým tvůrcem – umí si vybrat atraktivní prostředí (aristokratické venkovské sídlo jako z anglického románu, katalogový ostrovní ráj), pěkně zvládá dialogy i humor (byť do toho typického svěrákovského mu ještě kousek chybí). Podařilo se mu také příběh zasadit do zajímavé epochy, což ocení zejména ti, kteří si na dobu před a po jedenáctém září 2001 ještě pamatují. 

Pokud Vás tedy zajímá, co by Jan Svěrák natočil, kdyby se po oscarovém úspěchu vydal se svou kariérou směrem na Západ od našich hranic, zkuste román Bohemia.

Děkuji knihkupectví Luxor za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 70%

Jan Svěrák: Bohemia

• Nakladatel: Ikar
• EAN: 9788024940168
• SBN: 978-80-249-4016-8
• Popis: 1× kniha, vázaná, 216 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Pentti Saarikoski: Čas v Praze

Na přelomu let 1966 - 1967 pobýval v Praze finský básník a prozaik Pentti Saarikoski, enfant terrible finské literatury a jedna z prvních tehdejších celebrit. Vydal se sem za jasným účelem - setkat se tu s východoněmeckou básnířkou Sarah Kirsch, se kterou se seznámil v Rumunsku na oslavách stoletého výročí narození rumunského klasika George Coșbuca. Saarikoski byl v tu dobu již podruhé ženatý (do svazku manželského vstoupil za svůj krátký život ostatně celkem čtyřikrát, celkem zplodil s různými ženami pět dětí), ale manželství bylo v troskách, spisovatel se potácel ve finančních problémech, takže v Praze na pozvání svého přítele novináře Ludvíka Veselého pobyl téměř dva měsíce. 

O svém pobytu v hlavním městě tehdejšího Československa napsal knihu Čas v Praze, která se ve Finsku stala bestselerem.  Dodnes se prý najdou finští turisté, kteří do Prahy přijíždějí s touto knihou v kapse a hledají místa, kde se tato autobiografie odehrává. 

Není úplně snadné popsat, o čem kniha pojednává. Je to vlastně jakési automatické psaní. Pentti Saarikoski zaznamenává své denní úkony, vztahy se ženami, které tady hojně navazuje, občas zavzpomíná na dětství, otce, vzpomene si na manželku a dítě, které zanechal ve Finsku. V následující větě se ale začne věnovat lidem, které tu potkává či lokálům, které každodenně navštěvuje. Podrobně popisuje nelehké bydlení ve staromládeneckém bytě na Smíchově, kde často nefunguje elektřina a společná toaleta se nachází na pavlači. Takový Bukowski trochu...  Je to jednolitý text, ve kterém se těžko orientuje, zároveň je to ale kniha velmi přitažlivá, takhle atraktivně zachytit své myšlenky a konání bych chtěla umět... Překvapivě tu není skoro nic o tehdejší politické situaci, Saarikoski se zaměřuje na každodenní věci, setkání s pohostinských zařízeních, cizince, které tu v barech potkává. Více se toho prý píše v Saarikoskiho pražských denících, hlavně o jeho rozčarování z tehdejších poměrů (Saarikoski přijel do Prahy jako přesvědčený komunista, realita ho ale zaskočila), ty ale česky dosud nevyšly. 

Na vydání knihy v nakladatelství dybbuk má lví podíl překladatelka Lenka Fárová, která na knihu narazila již v době svých studií. Překvapilo ji, že tato ve Finsku v mnoha ohledech kultovní kniha, navíc s názvem Praha v titulu, nebyla nikdy přeložena do češtiny, a tak strávila 20 let tím, že se snažila o její vydání. V Helsinkách kniha vyšla v roce 1967, v Praze o půl století později, v roce 2017.

Říkáte si, jak jsem se k téhle divné knize dostala? Byla to velmi specifická cesta - náhodou jsem narazila na akci Severský týden, a v ní na nabídku absolvovat literární vycházku po stopách Penttiho Saarikoskiho. Po 52 letech, no panečku. A tak jsem si obratem zakoupila e-knihu a na procházku se přihlásila. Bylo to velmi zábavné - sešlo se nás poměrně dost, určitě kolem 20, a společně s Lenkou Fárovou a hercem, který z knihy předčítal vybrané úryvky, jsme se vydali po Praze. První zastávka byla v Kroftově ulici (dříve Rosy Luxemburgové), kde Saarikoski skromně bydlel, dále jsme pokračovali přes Smíchov k mostu Legií (dříve 1. máje), kudy denně chodil či jezdil tramvají do Klubu spisovatelů na Národní třídě na oběd, zastavili jsme se u Národního divadla (o zdejších trigách na střeše je v knize zmínka) a v průjezdu divadla Viola, kde býval v té době štamgastem a kde balil holky na jednu noc.  Deštěm jsme se probojovali k Betlémské kapli (Jan Hus se v knize také objevuje) a procházku skončili zmoklí a zmrzlí na Staroměstském náměstí. 

Od překladatelky jsme se dozvěděli spoustu informací o pozadí knihy - s kým se v Praze Saarikoski potkával (jména byla z důvodu ochrany osob před persekucí změněna či anonymizována), o jeho složitých rodinných poměrech, o tom jak dopadl vztah s německou básnířkou, o dalších dílech autora (zaujal mě zejména Dopis pro mou ženu, který se pro změnu odehrává v Dublinu), jeho překladech a významu jeho básnických sbírek pro finskou poezii, bylo to vážně zajímavé. 

Musím říct, že nejsem zrovna fanda podobných knih - autobiografií životních loserů, kteří se flákají, chlastají, smilní a umírají mladí buď vlastní rukou či na celkové selhání organismu. Tahle kniha mě ale přesto zaujala. Nevím, jestli to bylo okolnostmi, za kterých se ke mně dostala, nebo tím obrazem černobílé (vlastně spíš šedé) Prahy konce 60. let, ale četlo se mi to velmi svižně a dobře. Dokonce si myslím, že si Čas v Praze budu dlouho pamatovat. 

Hodnocení: 90%

Pár fotek z vycházky:

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

Pentti Saarikoski: Čas v Praze

• Nakladatel: Dybbuk
• EAN: 9788074381690
• ISBN:978-80-7438-169-0
• Originál:Aika Prahassa
• Překlad:Fárová, Lenka
• Popis:1× kniha, vázaná, 136 stran, česky
• Rozměry:11,5 × 16,8 cm
• Rok vydání:2017 (1. vydání)

Vendula Chalánková: Vernisáž

Českou výtvarnici Vendulu Chalánkovou sleduji už docela dlouho, přijde mi vtipná a zábavná. A letos na podzim jsem se konečně dočkala i výstavy v naší Oblastní galerii v Lázních. Vyrazila na komentovanou prohlídku s kurátorkou Markétou Kroupovou a dost jsem si to užila. Na návštěvníky tu čekají tu ilustrace ke knize Jacquese Rupnika (včetně tatíčka Masaryka), dva obří Václavové Havlové (jeden přikulující a druhý s plackou OF ve sněhové vánoci - oba se dostali i na placky, které jdou v galerii na dračku), ukázky z cyklů z brněnské Zbrojovky, kde má Vendula Chalánková svůj ateliér, cyklus Šanony i ukázka ze série Elektrospotřebiče. Portfolio Venduly Chalánkové je ale nepoměrně širší - podívejte se ostatně na její web: http://vendulachalankova.cz/

A co se píše na stránkách galerie?

Vendula Chalánková studovala v letech 1999 – 2006 Fakultu výtvarných umění v Brně, ateliér environment Vladimíra Merty a Mariána Pally. V roce 2001 podnikla stáž v intermediální škole Milana Knížáka na AVU v Praze a o 3 roky později v ateliéru intermedia Václava Stratila na FaVU v Brně. V tomtéž roce (2004) podnikla cestu do Indie, která pro ni byla zlomová. O rok později absolvovala ještě stáž na Facultad de Bellas Artes de Cuenca ve Španělsku. Je držitelkou několika ocenění, z nichž nejdůležitější je Zlatá stuha za knihu O ČERVENÉ KARKULCE, za výtvarnou část knihy pro začínající čtenáře za rok 2009, nominace na výroční cenu Muriel v roce 2015; kniha Proč nejsi jak chlapi v práci, vole? byla nominovaná v kategorii nejlepší původní scénář, a roku 2016 přišla nominace v Czech Grand Design.

Účastní se řady skupinových výstav a vystavuje též samostatně. Je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách jako např. v Národní galerii v Praze, v Moravské galerii v Brně nebo Muzeu umění v Olomouci.

Vendula Chalánková: Vernisáž

Průřez volnou tvorbou i ilustracemi autorky se specifickým humorem na komorní ploše grafického kabinetu, Figurální motivy pro novou knihu Jacquese Rupnika "Střední Evropa je jako pták s očima vzadu" v čele s Václavem Havlem se střetávají s tématy jako kritika konzumní společnosti nebo otupené mezilidské vztahy, kterým se Vendula Chalánková průběžně věnuje. Výstava dala příležitost k obsahovému propojení straších prací na téma např. elektrospotřebiče s obdivovanou osobností nedávné historie. Zároveň se protíná práce volná s prací na zakázku, malba s kresbou a koláží.