Helena Štáchová: Život na nitích (audiokniha)

S Máničkou, Hurvínkem, ale i bez nich…

Helena Štáchová je česká loutkoherečka, scénáristka a dabérka, její jméno je nerozlučitelně spjato s Divadlem Spejbla a Hurvínka, ve kterém působí již od 60. let minulého století, posledních skoro 20 let je pak jeho ředitelkou. V Divadle Spejbla a Hurvínka vodí a mluví loutku Máničky, její hlas ale zaznívá i z televizní obrazovky – kdo by neznal Lízu Simpsonovou ze Springfieldu?

Helena Štáchová v roce 2005 vydala obsáhlou autobiografickou knihu s názvem Život na nitích, kterou v loňském roce převedlo do audio podoby nakladatelství OneHotBook. Převyprávění svých životních osudů se ujala sama autorka, byl by ostatně hřích nevyužít jejich dlouholetých zkušeností v oblasti mluveného slova.

Přiznávám, že do autobiografií známých osobností se obvykle dobrovolně nepouštím. Shodou okolností jsem ale nedávno v Českém rozhlase 2 zaslechla s Helenou Štáchovou rozhovor, kde na knihu přišla řeč, velmi emotivně o ní hovořil jeden nevidomý posluchač, kterému ji předčítala maminka, byl to snad i impuls pro zrod audioverze. Drápek se zachytil, zvědavost nedala, a když se objevila možnost si audioknihu poslechnout, uvařila jsem si kávu a pustila si přehrávač (pozn.: toho kafe jsem nakonec potřebovala několik litrů – celá audiokniha má skoro 15 hodin).

Jaký byl život Heleny Štáchové? Překvapivě velmi pestrý a vůbec ne jednoduchý. Kniha má zajímavý formát – autobiografické vzpomínky na dětství, dospívání, rodinu, školu, práci se tu prolínají s deníkovými záznamy z doby, kdy se autorka potýkala se zákeřnou a smrtelnou chorobou. Psaní knihy pro ni v té době bylo jakousi terapií, takovou „Babičkou“, díky které zapomínala na obtížné chvíle. Ale ani to vzpomínání nebylo vždy zrovna idylické. Autonehoda, při které přišla autorka téměř o celý obličej a dohromady ji daly až opakované plastické operace? Vztah s ženatým mužem, navíc nadřízeným? Předčasné narození a úmrtí první dcery? Vážná nemoc manžela? Spory o autorská práva k Hurvínkovi po smrti Miloše Kirschnera? Těch krizových situací bylo v životě Heleny Štáchové docela dost… Naštěstí je vyvažovaly pozitivní zážitky – vzpomínky na dětství a rodiče, narození dalších dětí, studium loutkoherectví a působení v Divadle Spejbla a Hurvínka, šťastný partnerský a rodinný život, přátelé, domácí mazlíčci, ale také třeba možnost cestovat v době, kdy to vůbec nebylo obvyklé.

Můj dojem z poslechu je poměrně pozitivní. Autorka se snaží brát věci z nadhledu a s humorem, byť je to někdy trochu křečovité. Vyloženě mě bavily kapitoly o Divadle Spejbla a Hurvínka, o tom, jak to vlastně v takovém divadle pro děti chodí. Musím přiznat, že ač jsem Husákovo dítě, Hurvínek mě trochu minul. Naživo jsem ho jako dítě z venkova neviděla nikdy, doma jsme sice měli nějaká elpíčka s nahrávkami (pro mladší generaci – LP, dlouhohrající gramofonová deska, až do 80. let dvacátého století nejrozšířenější nosič zvukového záznamu), z nich mě ale bavily jen Hurvínkovy staré pověsti. Spejbla a Hurvínka tak znám nakonec jen z hojně reprízovaných Večerníčků. Audiokniha můj náhled na tyhle loutkové hrdiny trochu změnila, asi jim dám ještě šanci a pro svého syna objednám nějaká CD. Velmi autentické a silné byly v knize deníkové záznamy o boji se smrtelnou nemocí, to je myslím část, která osloví hodně posluchačů všech věkových kategorií. Zajímavé bylo i vykreslení dobové atmosféry – ovzduší strachu na vysokých školách, zážitky z cestování do kapitalistické ciziny, to by dnešní mladá generace koukala:-) Jinak hezká čeština a dobře strukturovaný text - je vidět, že autorka má se psaním velké zkušenosti.

Co se dá audioknize vytknout, to je délka. Pro příští vydání bych se přimlouvala za zkrácení, 15 hodin je přece jen na hranici únosnosti. Možná by stálo za to vynechat některé kapitoly typu „první pusa, první rande, vztah s vojákem“, kniha by bez nich stále držela strukturu. Trochu mi vadily některé přespříliš obdivné kapitoly (adorace manžela i významu Divadla Spejbla a Hurvínka) a mravokárné soudy (kapitola o závistivosti bývalých přátel), možná by to chtělo víc nadhledu, ale třeba je to jen můj čistě subjektivní dojem.

Audiokniha určitě potěší starší ročníky, ideální pro maminky a babičky, neurazí ale ani posluchače jiných věkových kategorií.

 Hodnocení: 85 %

Helena Štáchová: Život na nitích

• Nakladatel: OneHotBook
• EAN: 8594169480398
• Režie: Heřman, Karel
•  Popis: 2× CD MP3, délka 15 hod. 58 min., česky
•  Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Sophie Hannah: Vraždy s monogramem (audiokniha)

Ješitný belgický detektiv s navoskovaným knírem a s velmi čilými šedými mozkovými buňkami Hercule Poirot je znovu na scéně. V září loňského roku vyšla kniha ve 28 jazycích a 50 zemích najednou, v únoru 2015 vydává Tympanum audioknihu v interpretaci Michala Zelenky, doplněnou hudbou Kryštofa Marka.

Letos na podzim uplyne 125 let od narození jedné z nejznámějších spisovatelek všech dob – Agathy Christie. Potomci slavné autorky kriminálních a detektivních románů se rozhodli, že nechají vzkřísit legendárního hrdinu jejích knih,  belgického detektiva Hercula Poirota. Nelehkého úkolu navázat na úspěchy Agathy Christie se ujala autorka psychologických thrillerů Sophie Hannah (v češtině jí dosud vyšel thriller Ztráty a lži a povídková kniha Fantastická kniha lidských tajemství).

Jak se Sophie Hannah tohoto obtížného úkolu zhostila? Zápletka začíná slibně. Píše se rok 1929, Hercule Poirot pobývá v malém penzionu v Londýně,  kde hodlá odpočívat a kde se jeho  sousedem a novým přítelem stává Edward Catchpool, policista z oddělení vražd Scotland Yardu. Jednoho večera se Poirot ve své oblíbené kavárně setkává s vyděšenou ženou, která se obává o svůj život. Tentýž večer jsou pak v jednom luxusním hotelu zavražděni tři lidé – dvě ženy a jeden muž. Každý z nich leží na podlaze ve svém pokoji ve stejné poloze a v ústech má manžetový knoflíček s monogramem. Na recepci se najde záhadný vzkaz: “Ať neodpočívají v pokoji!” Byť na první pohled není mezi těmito dvěma událostmi žádná souvislost, Hercule Poirot ji hned najde. A zatímco Catchpool překonává při pohledu na mrtvoly svá traumata z dětství, Poirot se pouští do velkého pátrání. Postupně se ukazuje, že všechny oběti spojuje jedna malá puritánská vesnice, ve které nějakou dobu žili a kde se také před lety odehrála velká tragédie. Citové vztahy, dávné vášně a záště – přesně tento spletenec musí Poirot za Catchpoolovy asistence rozplést.

Ve Vraždách s monogramem je Hercule Poirot ve své nejlepší formě. Nic mu nechybí, ani nepřebývá – je standardně sebestředný až ješitný, jeho francouzského (pardón, belgického) přízvuku není možné si nepovšimnout, stejně tak jako zdůrazňovaného smyslu pro pořádek. Mohutný knír trčí pod nosem a o malých šedých buňkách mozkových je v knize řeč tolikrát, až to čtenáře/posluchače unavuje. Jeho sparing-partnerem a vypravěčem celého příběhu je tentokrát policista Catchpool, individuum s mnoha nepochopitelnými mindráky a pomalejším vedením, nicméně docela sympatický chlapík. Mimochodem, jména svých postav si Sophie Hannah nevymýšlela, inspiraci hledala na opuštěných anglických hřbitovech, přesně tam našla stará a již nepoužívaná jména jako Catchpool nebo Brignell, která v románě oživila. I prostředí je vykresleno tak, jak jsme u klasické anglické detektivky zvyklí – popisy luxusních prostředí střídají obrazy z venkova, do kavárny Pleasant's bych si ráda na skvělou kávu (nebo čaj) zašla i přesto, že tu mají křivé police. Co ale trochu pokulhává, je záplatka samotná. Je to překombinované a dlouhé. Chvílemi děj odsýpá skvěle, ale pak se to najednou zasekne. Spousta náhod, mnoho řešení, která se postupně vylučují, indicie jsou tak schované, že si jich všimne jen vševědoucí Poirot. Přiznávám, sem tam jsem se cítila podobně bídně, jako Catchpool… Ovšem byl to právě on, kdo mě svými postřehy a formulacemi dokázal několikrát rozesmát, což oceňuji. Velké finále, kde Poirot před shromážděním všech zúčastněných (skoro) vše vysvětlí, naštěstí nechybí.

Jaká je audioverze? Hodnotím ji rozhodně kladně. Hlas Michala Zelenky se dobře poslouchá, linku belgického detektiva pozná posluchač už z intonace. Je znát režie rozhlasového profesionála Dimitrije Dudíka. Potěšilo mě, že jednotlivé kapitoly jsou rozděleny do úseků po cca 10-15 minutách, je to praktické, když se třeba chcete vrátit a nemáte chuť a čas hledat, kde přesně jste ztratili nit. Poslechnout si znovu pět minut vám nic neudělá, ostatně kvůli zamotanosti děje jsem některé části musela poslouchat vícekrát tak jako tak. Audioverze má každopádně 12 hodin a 25 minut, doporučuji poslouchat na dlouhých cestách v autě, abyste neztratili návaznost a koncentraci.

Závěr? Vraždy s monogramem jsou psány ve stylu staré dobré detektivky, své příznivce si určitě najdou. Bohužel, obvyklá katarze z odhalení vraha na konci příběhu, na kterou se pamatuji z originálních knih Agathy Christie, se tentokrát nekonala. Ale možná to bude příště lepší. Nepochybuji, že Sophie Hannah dostane další šanci.

 

Hodnocení: 65 %

Sophie Hannah: Vraždy s monogramem

·         Nakladatel: Tympanum
·         EAN: 8594072271977
·         Originál: The Monogram Murders
·         Překlad: Němcová, Edda
·         Interpret: Zelenka, Michal
·         Režie: Dudík, Dimitrij
·         Popis: 1× CD MP3, délka 12 hod. 25 min., česky
·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Eva Zábranová: Flashky

Mám docela ráda každoroční anketu Lidových novin o Knihu roku. Osobnosti (nejen) z oblasti kultury dávají hlasy knížkám, které je v právě uplynulém roce zaujaly. Zpravidla se nejedná o bestsellery, ale o knihy, které z knižní produkce vybočují, které jsou zajímavé a stojí za přečtení. V loňskem roce se na čtvrtém místě umístila útlá kniha Evy Zábranové Flashky, a tak mi nezbylo, než se do ní pustit:-)

Eva Zábranová je dcera (a jediné dítě) významného českého básníka, spisovatele a překladatele z ruštiny a angličtiny Jana Zábrany. Jan Zábrana to neměl v životě snadné. Oba jeho rodiče skončili v 50. letech z politických důvodů v komunistických lágrech, Zábrana nemohl studovat, musel se vystěhovat z rodného domu v Humpolci, odešel do Prahy a pracoval v dělnických profesích. V té době se seznámil s Bohumilem Hrabalem, Vladimírem Holanem, Jiřím Kolářem, jeho celoživotním přítelem se stal Josef Škvorecký. V polovině padesátých let začal Zábrana překládat, v šedesátých letech mu vyšlo několik básnických sbírek, ve spolupráci se Škvoreckým vydal pár detektivek. Za normalizace mu jeho vlastní tvorba vycházet nesměla, Zábrana trpěl depresemi a dalšími psychickými a zdravotními problémy, onemocněl cukrovkou, v polovině 80. let pak zemřel na rakovinu jater.

Jan Zábrana

Zábrana patřil mezi nejvýznamnější české překladatele, měl široký záběr, překládal Jesenina i Alana Gingsberga či Sylvii Plathovou. Jeho překlady provázely i eseje o překládaných autorech, které posléze vyšly jako samostatná díla. Jan Zábrana si celý život vedl deníky - o době, životě, svých názorech, literárních událostech. Výbor z deníků byl pod názvem Celý život vydán v roce 1992 a získal řadu ocenění.

Ke třicátému výročí úmrtí Jana Zábrany napsala jeho dcera Eva (nar. 1964) knihu Flashky. Název knihy je nejednoznačný,  dá se číst jako "flašky" nebo může připomínat krátké záblesky vzpomínek. A tohle je opravdu vzpomínková kniha, byť velmi specifická. Eva Zábranová zdědila po otci literární talent, jednotlivé kapitoly knihy (je jich 24) jsou krátké, úderné, koncentrované. Začíná dětstvím, stylizovanými vzpomínkami na vlastní narození, píše o vztazích s rodiči a prarodiči, o jejich osudech.  Je tu třeba zveřejněn dopis Milady Horákové babičce Jiřině, spolupracovnici z České strany národně sociální. Hlavně ale píše o svém otci: "... jeden z největších lidí, které tato malá zem nosila". "Překladatel jako táta se u nás rodí jednou za 50, 100 let, jak napsal Patrik Ouředník". "Žádný takový mozek se mi už nikdy v životě nepodaří potkat".

Otce velmi obdivovala, byl jejím celoživotním spojencem. Spolu se dívali na filmy mládeži nepřístupné a cpali se cukrovím, spolu odporovali trochu autoritativní matce, byla to Eva, kdo odpálkovával nevítané návštěvy a hledal výmluvy pro poslíčky z redakcí, kteří dolovali ze Zábrany  překlady po termínu.  Velká pozornost je v knize věnována otcovým přátelům - třeba Emanuelu Fryntovi, Mikuláši Medkovi, Františku Jungwirthovi nebo třeba Allanu Ginsbergovi, kterého Eva na prahu dospělosti poznala blíže i sama, občas se tu mihnou i přátelé z lékařských či jiných kruhů, nezapomíná se ani na členy redakce Odeonu, kde pracovala matka Marie (a také třeba Daniela Hodrová).

Pro některé ze zmiňovaných osob byly vzpomínky Evy Zábranové asi překvapením, protože tahle dáma si při svých tvrzeních servítky opravdu nebere. Naváží se do příbuzných, blízkých známých i přátel, na každého něco má. Je nadmíru kritická, z textu je cítit i vlastní deziluze.  "Jak se ještě dokázal smát při morbidně vyhýkaných Silvestrech, kdy už odepsané smrtky a upsané mrdky vydupávaly ze sraček jedinou zábavu pro všechny si rovné".  Matka z knihy vychází jako pěkná stíhačka, Havlovi vyčítá fešácký kriminál, Škvoreckým je dokonce věnována celá jedna kapitola. "Škvorecký byl podle mne přezíravý a povýšený člověk, který neuměl mít nikoho doopravdy rád, tak byl sebestředný. Tátou milovaný Pepík - moje největší zklamání."  Těžko říct, jestli se všemu, co Eva Zábranová píše, dá věřit. O otázce autorství některých knih a překladů (spor se Škvoreckým, který se objevil až po Zábranově smrti) se dlouze diskutovalo, Patrik Ouředník texty dokonce podrobil podrobné jazykové analýze. Jestli jsou autentické vzpomínky např. na to, že Škvorecký odmítl pomoci Evě, která se v létě 1989 chystala emigrovat, to už se také nedozvíme, všichni ostatní aktéři (Ivan Medek i Josef Škvorecký) jsou již po smrti. Občas jsem měla z knihy pocit, že psaní je pro Evu Zábranovou jakousi vlastní terapií, jak se s životem a životními nezdary vypořádat. V této souvislosti musím přiznat,  že mě docela děsilo, jak lhostejně se tehdy vychovávaly děti, byly trpěny, pokud nedělaly hluk a neotravovaly - otcové přece museli psát, překládat, či debatovat a opíjet se s kamarády...  A i když takový nebyl přímo Zábrana, ani jejich rodinné zázemí zrovna idylku nepřipomínalo.

Kniha přináší subjektivní pohled na kulturní a společenský život 60. až 80. let, na dobu, kdy se všichni znali, měli spoustu času, hodně kouřili a pili a neustále vedli intelektuální debaty, ve kterých řešili svou tvorbu a režim. Potkáme tu řadu lidí, kteří se posléze dostali do učebnic, příp. se s nimi stále potkáváme v médiích a poznáme je v situacích, které je samotné zpětně asi moc netěší. Knížka je velmi čtivá, prakticky se nedá odložit, a to i přesto, že čtenář s autorkou leckdy nesouhlasí, nechápe ji, příp. ho negativní výlevy děsí. Podobné knihy se na našem trhu zase tak často nevyskytují, takže chápu zájem, které vydání vyvolalo. A chápu i rozporuplné reakce, které knihu provázejí. Vlastní názor si ale musí udělat každý sám.

Hodnocení: 80%

Eva Zábranová: Flashky

• Nakladatel: Torst
• ISBN: 978-80-7215-480-7, EAN: 9788072154807
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 140 stran, 14 × 19,5 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)