Petr Vondřich: Lieberec

Proč Lieberec? Protože liebe je německy láska. Protože až do roku 1945 mluvilo v Liberci 80 procent jeho obyvatel německy a na unikátním charakteru města je to dodnes znát. Protože Liebiegové, kteří Liberec pozvedli k výšinám se stejným odhodláním a vizí jako třeba Baťa Zlín. Protože sem po válce přišla spousta talentovaných mladých lidí v čele s autorem Ještědu Karlem Hubáčkem a až díky nim se z Reichenbergu stal skutečně Liberec. Protože Liberec je láska na celý život. Proto Lieberec.

Konečně, chce se mi napsat. Konečně dal někdo dohromady průvodce toho nejlepšího, co lze aktuálně v tomhle našem stotisícovém městě poznat. Žádný Ještěd, botanická, zoologická a Babylon, místo toho zajímavá architektura, galerie, kavárny, restaurace. Možnosti výletů, včetně stylového ubytování, místa s atmosférou, inspirativní lidé. Znáte Kafe Kytka, Sweet City, stánek na Maliníku, designové pokoje v hotelu Imperiál, Labák nebo Mikynu? Prohlédli jste si někdy zblízka zastávku od Davida Černého, první krematorium v Rakousku - Uhersku, navštívili zrekonstruovaný (no, vlastně znovu postavený) rodný dům konstruktéra automobilů Ferdinanda Porscheho?  A co ta nová "japonská" školka na Nové Rudě od architekla Stolína, už jste o ni slyšeli? To vše a mnohem více nabízí tenhle autorský výběr Petra Vondřicha, autora blogu jizerské *ticho a stejnojmenného podcastu. 

To vše navíc najdete v graficky velmi přívětivé podobě (autorem grafické úpravy je Jiří Toman ze studia Sudetype), takže je možné knihou obdarovávat návštěvy. Knížka se jim vejde do batohu či kabelky, když se rozhodnou u nás strávit víkend, další možná naláká k tomu, aby nás navštívili. Návštěvníci také v průvodci najdou třeba tipy, co si z našeho kraje odvézt pěkného domů. Musím říct, že bych si vybrala. Dřevěné hračky od pol-eno, skleněné hříčky z Lasvitu, frýdlantské pivo, knihu Receptů Němců z Jizerských hor, cukrovinky LIPO a PEZ, ochranovskou hvězdu, šťávu od Kitla, výběrové kafe Nodrbeans, kávovou limonádu z Jedno Kafe nebo designové mýdlo of LLEV? Je to jen na Vás. 

Knížku si ale užijí i obyvatelé Liberce. Ač jsou jim třeba některá místa známá, určitě neznají všechna. Hlavně je ale moc fajn číst knihu o tom, jak je město, ve kterém žijete, krásné. Anebo že si to aspoň myslí někdo jiný. V běžném každodenním ruchu totiž není moc prostor si to uvědomovat. Teď to ale budu mít na paměti, a to nejen proto, že jsem v knize i já - pod přebalem knihy  se totiž v podobě teček skrývá všech 104 445 obyvatel Liberce! 

Jediné, co mě trochu mrzí, je to, že v aktuální situaci si Lieberec můžeme užívat jen doma pod stromečkem. Většina podniků, o kterých se v knize píše, je zavřená a některé z nich možná už ani neotevřou... Těším se ale, že až to všechno jednou pomine, vyrazím znovu-objevovat tohle město s knihou v ruce i já. 

Hodnocení: 100%

Petr Vondřich: Lieberec 

• ISBN 978-80-270-7601-7
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 124 stran, česky
• Rozměry: 160 x 210 mm
• Rok vydání: 2020 (1. vydání)

Výstava Bylo nebylo

Asi jedna z posledních kulturních událostí tohoto divného roku, aneb pod vlivem seriálu Emily in Paris jsem se vypravila do Fóra Karlín na výstavu Bylo nebylo (na otočku z Liberce). 

Možná jste o téhle akci slyšeli - není to výstava v pravém slova smyslu, spíš jakási multimediální show. Rozpohybované slavné obrazy impresionistů - Clauda Moneta, Vincenta van Gogha, Augusta Renoira, Paula Signaka, Edgara Degase a Bohumila Kubišty - na velkých plátnech a panelech v prostorách koncertního sálu Fóra Karlín, to vše za doprovodu hudby (např. Mahler, Chopin, Debussy). Celé to trvá 40 minut, prostorem můžete procházet, nebo si někde sednout a nechat na sebe obrazy působit všemi smysly. 

Výstava začala v září a měla trvat až do konce roku, protiepidemická opatření ji ale na poměrně dlouhou dobu uzavřela. Já jsem výstavu navštívila poslední den před prosincovým přechodem do epidemického stupně 4, v respirátoru a se změřenou teplotou u vchodu (měla jsem 34 C, tak nevím...). Otázkou je, jestli se show ještě návštěvníkům otevře, na webových stránkách Fóra Karlín se uvádí, že dočasně odloženo. 

A jaký to byl zážitek? No, pravda je, že jsem měla trochu větší očekávání, něco jako že budu doopravdy součástí obrazu. V reálu: hodně světla, moc otevřený prostor, nepromítalo se na strop, jen na stěny a podlahu, dost lidí. Ale abych nekecala, fotogenické a působivé to bylo, navíc těch 40 minut uteklo jako voda. Takže nakonec jsem ráda, že jsem si ten výlet udělala.

A možná to bylo i naposled, co jsem letos někam vyrazila...