Po delší době na horké novince v divadle, a dokonce rovnou na premiéře. Na Nové scéně Národního divadla se ve čtvrtek 9.3. poprvá dávala hra současného australského dramatika Finegana Kruckemeyera s názvem: Na moři, zírám nahoru.
Prý moderní verze magického realismu...
Scénu by každopádně ocenil můj speciální syn - deset automatických praček, to by se mu líbilo. A černá díra uprostřed byla vlastně taky docela lákavá. Jinak se ale pět osudů pěti lidí odehrává na nejrůznějších místech světa - na moři bloudí Islanďanka zvaná Řekyně Emma, která je přesvědčená o tom, že nosí smrt (výborně ji hraje Lucie Polišenská). Australan Caleb (taky dobrý Jiří Suchý z Tábora) chodí na desítky kursů, ale vlastně nic neumí a ani neví, co by chtěl. Přestěhuje se do Anglie, kde potká depresivního Noa, který se stal ve 22 letech vdovcem a se smrtí své ženy se neumí vyrovnat. Setká se tu ale i se Sylvií, svou snovou dívkou, která má zvláštní schopnost - umí skákat proti proudu.... A taky prostorem. A tak se po krátkém vztahu s Calebem opět ztratí... Poslední postavou je Němka Elise, která každou noc jezdí autem, ve kterém vozí svého nespavého syna, a zároveň putuje mezi manželem a milencem. Ti všichni se nějak potkají, spojí, rozpojí - a celé je to občas humorné, občas plné fantazie, občas míň uchopitelné.
Celkově se mi to ale vlastně poměrně dost líbilo, byť to asi nebude představení pro každého.
Hodnocení. 85%
Finegan Kruckemeyer: Na moři, zírám nahoru
Národní divadlo (Nová scéna)
Premiéra: 9.3.2017. Překlad: Jan Tošovský. Dramaturgie: Marta Ljubková. Scéna: Pavla Kamanová. Kostýmy: Daniela Klimešová. Light design: Ondřej Kyncl. Hudba: Michal Cáb. Režie: Štěpán Pácl.
Magdaléna Borová, Lucie Štěpánková, Lucie Polišenská, Petr Vaněk, Jiří Suchý z Tábora
Žádné komentáře:
Okomentovat