Ján Vilček: Láska a věda: Paměti

Životopisy slavných lidí obvykle nepatří mezi můj oblíbený žánr. Na druhou stranu, kdykoliv se do nějaké biografie či autobiografie pustím, po přečtení se sama sebe ptám, proč je nečtu častěji? Asi si dobře vybírám - byla jsem nadšená ze Steva Jobse, unešená z Elona Muska, poučená osudy Winstona Churchilla. A aby úspěšná řada pokračovala, přidala jsem do ní autobiografii slovenského mikrobiologa, vědce, objevitele a filantropa Jána Vilčeka.

Tahle kniha se ke mně dostala vlastně náhodou. Někdy v létě vyšel v jakési magazínové příloze rozhovor s tímto vědcem se zmínkou, že na českém knižním trhu by měla být k mání i životopisná kniha. Chtěla jsem udělat radost své mamince, která zbožňuje autobiografie lékařů, a tak jsem mrkla na stránky Kosmase. S překvapením jsem zjistila, že knihu Láska a věda mají zrovna ve výprodeji za neskutečných 24 Kč. I s poštovným cena nedosáhla ani třetiny běžných cen. A tak jsem biografii obratem objednala, leč k přečtení jsem se dostala až teď.

Ján Vilček prožil pohnuté dětství. Narodil se v roce 1933 na Slovensku v  židovské rodině, maminka byla oční lékařka a tatínek pracoval v průmyslu. Rodině se díky konexím (a zřejmě i díky úplatkům) podařilo vyhnout transportu do koncentračního tábora, přesto však její členové nebyli v bezpečí. Ján strávil nějaký čas schovaný v katolickém klášteře, posléze s matkou utekli z Bratislavy do Prievidze,  během Slovenského národního povstání  se pak ukrývali na venkově. Po válce vystudoval Vilček lékařskou fakultu, už během studia se začal zabývat imunologií, vědeckou kariéru zahájil ve Virologickém ústavu Akademie věd v Bratislavě. 

V roce 1964 emigroval se svou manželkou na Západ, přes Vídeň a Německo se dostali do USA, kde Vilček získal díky předchozím kontaktům místo na Newyorské univerzitě. Zde se věnoval hlavně interferonům, které hrají roli při regulaci imunitního systému. Nejdůležitějším objevem kariéry byl lék Remicade (Infliximab) používaný na léčbu, resp. zmírnění příznaků Crohnovy choroby, ulcerózní kolitidy, Bechtěrevovy choroby či psoriázy. Díky patentové ochraně získal Vilček značné příjmy z licenčních poplatků. Velkou část svých budoucích zisků věnoval Vilček své alma mater - Newyorská univerzita získala více než 120 milionu dolarů na výzkum a vzdělávání (tento dar je největším, který kdy věnoval zaměstnanec své vlastní fakultě). Vilček se svou ženou založil také nadaci, která podporuje mladé vědce a umělce - imigranty. Za lékařské objevy a filantropickou činnost získal Ján Vilček řadu ocenění, v roce 2013 například od prezidenta USA Baracka Obamy. 

Kniha Láska a věda vznikla a v roce 2016 a podrobně shrnuje výše uvedené životní osudy významného vědce. S knihou autorovi pomáhali profesionálové a je to na ní znát - je psaná poměrně dynamicky a poutavě. První část knihy se věnuje objevu Remicadu, tady jsem měla trochu problémy s překladem, je to dost odborné čtení a český překlad mi přišel trochu šroubovaný. Když pak ale kniha přešla do líčení dětství a mládí, už to bylo v pohodě. Zajímavá byla kapitola věnovaná sbírání uměleckých předmětů - Vilček má sbírku předkolumbovského umění a dále i sbírku moderního amerického umění a docela zajímavě o nich hovoří. 

  

Jsou knížky, u kterých si říkám, že by je měli číst lidé někdy na prahu dospělosti, v době, kdy se rozhodují o své budoucnosti. Tahle k nim určitě patří, ukazuje, že tvrdou prací spojenou s trochou štěstí může člověk dokázat cokoliv, a to i přesto, že se narodí ve špatnou dobu na špatném místě. Je skvělé číst o lidech, pro které je jejich práce celoživotním nadšením, je fajn připomínat si rodáky z našeho koutu Evropy, kteří něco v životě dokázali a z jejichž objevů těží miliony lidí. 

Hodnocení: 90%

Ján Vilček: Láska a věda: Paměti

• Nakladatel: Prostor
• EAN: 9788072603398
• ISBN: 978-80-7260-339-8
• Originál: Love a Science. A Memoir
• Překlad: Lipenská Harrison, Kateřina
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 320 stran, česky
• Rozměry: 12,6 × 20 cm
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Jorn Lier Horst: Zaslepení

Přišel podzim a s ním chuť přečíst si něco napínavého. Výběr byl jednoduchý, Kniha ZLÍN totiž právě vydala další díl detektivní série s komisařem Williamem Wistingem. Norský vyšetřovatel z malého města mě zaujal už v předchozích dvou knihách (Honící psi a Poustevník), a tak má poznámka  "pohlídat si další knihu Jorna Liera Horsta" došla právě teď naplnění. 

William Wisting je kriminalista, šéf oddělení vražd ve Stavernu. Po rozchodu s kavárnicí Suzanne žije sám, nedaleko od něj si ale koupila dům dcera Line, která očekává narození potomka (ano, románek s vyšetřovatelem FBI z Poustevníka nezůstal bez následků - potěšilo mě, že Kniha ZLÍN vydává knihy tak, jak mají jít za sebou). Wisting se snaží dceři, budoucí matce samoživitelce, pomáhat a těší se na roli dědečka. 

Line mezitím náhodou potká spolužačku z dětství, Sofii Lundovou, která se také nedávno přistěhovala - do domu zděděném po dědečkovi s kriminální minulostí. Podobná životní situace (rekonstrukce  domu a rodičovská role) obě mladé ženy sblíží, dalším spojujícím faktorem je pak objev, který Line spolu se Sofií udělají ve sklepě starého domu. Ve starém trezoru se krom řady jiných pozoruhodných věcí najde revolver, ze kterého dle balistické expertízy vyšla před půl rokem smrtící střela. 

Nález odstartuje celý řetězec událostí a vnese nové poznatky do již uzavřeného vyšetřování smrti mladé dívky. Soud s pachatelem se bude konat za pár dní, Wisting je ale přesvědčen, že v tomhle případě něco nesedí, navíc se objevují spojitosti s případem ztraceného taxikáře. Policisté vyšetřující vraždu ale odmítají opustit vyšlapanou cestu a zcela zaslepeně přehlížejí fakta a důkazy, která jim nehrají do noty. Jenže raději propustit 9 vinných, než odsoudit jednoho nevinného, to je Wistingovo heslo. Je třeba projít štosy papírů z vyšetřování, vyslechnout znovu všechny svědky, probrat se všemi důkazy. Podaří se odhalit pravého pachatele? Jakou roli hraje v případech Sofiin dědeček? Stihne Wisting dojet k porodu? Přečtěte si sami:-)

Horstovi knihy jsou vážně příjemné čtení. Žádné extrémnosti, ani  nechutné detaily, spíš popis pečlivé kriminalistické práce.  Wisting je normální chlápek, který cítí, že už trochu stárne, ale stále ho jeho práce i život baví. Se všemi se snaží vycházet a nakonec díky spolupráci s lidmi  kolem na správné řešení přijde. Je to takový správňák:-)

Kapitoly jsou krátké, střídají se části věnované Wistingovi a vyšetřování s kapitolami, které popisují události kolem Line. Je poznat, že autor knihy Jorn Lier Horst je bývalý policista a vyšetřovatel, který má s pátráním po pachatelích trestných činů bohaté zkušenosti. V nějakém rozhovoru s ním jsem četla, že píše knížky, které by jeho samotného bavily číst. A daří se mu to - za své tituly již získal řadu ocenění v žánru krimi a prodal více  než milion a půl knih po celém světě. Detektivky Jorna Liera Horsta doporučuje Jo Nesbo a já:-)

Díky nakladatelství Kniha ZLÍN za příjemné čtení.

    

 

Hodnocení: 90%

Jorn Lier Horst: Zaslepení

• Nakladatel: KNIHA ZLÍN
• EAN: 9788074736902 ISBN: 978-80-7473-690-2 
• Originál: Blkindgang
• Překlad: Krištůfková, Kateřina
• Popis: 1× kniha, vázaná, 376 stran, česky
• Rozměry: 14 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Jiří Padevět: Ostny a oprátky

Jiří Padevět je český spisovatel, který se specializuje na novodobou historii, zejména na období protektorátu a poválečné období. Za knihu Průvodce protektorátní Prahou získal Magnesii Literu, uznání čtenářů mu pak přinesly knihy Krvavé finále: jaro 1945 v českých zemích a Krvavé léto 1945: poválečné násilí v českých zemích. Aktuálně dokončuje Průvodce stalinistickou Prahou. 

V letošním roce vydal ale i jednu drobnou knihu, která by  neměla uniknout Vaší pozornosti,  Ostny a oprátky - knihu příběhů, které se staly, nebo se mohly stát. Díky ní se můžete přenést do období  druhé světové války (a let těsně před a po ní) a setkat se s hrdiny, o nichž jste možná již slyšeli, či s postavami, jejichž jména nejsou podstatná, ale které také utvářely dějiny. Od Hitlera k Háchovi, od Tří králů k Martě Gottwaldové, od německého vojáka k partyzánovi, od Aloise Grebeníčka k Záviši Kalandrovi. Nacisté, komunisté, odbojáři, Češi, Židé, Rusové, Němci - ti všichni vám ukáží historii, která se neučí v dějepise, ani neukazuje v dokumentárních filmech, ale která vás přesto dostane, chytí a uhrane. 

Jiří Padevět je mistr mikropříběhů. Na neskutečně malém prostoru dokáže nastínit atmosféru, naladit vnímání, vykreslit hrdinu. A pak vše v poslední vypointované větě zboří - hrdinu představí pod pravým jménem, prozradí místo, či datum, kdy se událost stala. A čtenáři spadne čelist: spravedlivý otec rodiny zamíří do své práce v koncentráku, letní vzpomínka vygraduje v cestě na popraviště, počet svíček prozradí věk mladého vojáka. Je to nářez. Skoro každá mikropovídka způsobí zamrazení v zádech či obdivné pokývání hlavou, často ale i pousmání - příběhy jsou vtipné a někdy až anekdotické. Ne každá příhoda se stala, ale všechny se stát mohly - sedí osoby, datace i místo, jen to spojení všeho dohromady bývá překvapivé. 

Jiří Padevět své příběhy pravidelně zveřejňuje na svém facebookovém profilu, tak na ukázku, abyste měli představu o jeho jednoduché a úsporné, ale přitom velmi účinné, formě:

Pokusil se otevřít branku, zaskřípělo to, ale posunula se jen o pár centimetrů. Položil kufr a opřel se do branky oběma rukama. Panty zaprotestovaly a pak povolily. Skleněná koule, která zdobila plot, na něj mrkla posledním paprskem slunce, zapadajícího za horizont na konci cesty. Zvedl kufr a vešel do zahrady, cestou k domu sebral dvě jablka a schoval je do kapsy kabátu. Vzal za další kliku, tentokrát dveře povolily bez odporu a pustily ho dovnitř. V chodbě svítila petrolejka a oči jeho ženy. Udělala tři kroky a položila mu ruce okolo ramen. Položil zase kufr, doufal, že naposled, a objal jí taky. Držel jí okolo pasu a pozoroval ty plamínky petrolejky v očích. Usmála se, vyprostila se z objetí a táhla ho za ruku do kuchyně. Posadila ho ke stolu a pak z konvice na plotně nalila do hrnku meltu. V kuchyni to zavonělo. Za oknem se slunce ještě pralo s obzorem, ale po cestě od lesa dupala tma. Chvíli přemýšlel, že půjde do kůlny pro plechovku s kolomazí a ulehčí brance, ale pak se rozhodl, že to nechá na ráno. Na prahu kuchyně se objevil jeho syn. Mnul si ospalé oči, ale pusa se na něj smála. Vstal, popadl ho pod rameny a zvednul až ke stropu. To už se smály i oči. Pak ho posadil na stůl a vyndal z kapsy jablko. Pak nahmatal ještě ten odznak se lvem, co měl ještě před hodinou na čepici. Vtisknul ho synovi do druhé dlaně a pak si utřel slzu.

Čechy, začátek října 1938

nebo

Tříska z postranice nákladního vozu se zachvěla, kdykoliv motor zabral, nebo když automobil zatočil. Díval se na její pohyb a myslel na malý kompas, který mu kdysi věnoval otec. Vždycky, když ho držel, ruka se tak chvěla touhou po obzoru, že střelka místo jasné myšlenky na sever kopírovala třas jeho ruky. Do roka si na sebe s kompasem zvykli a dvě cesty přes jabloňový sad k obzoru taky udělaly svoje. Ruka se přestala chvět a střelka ukazovala směr úplně neochvějně. Mezi prkny na podlaze automobilu byla malá škvíra. Vždycky, když přibrzdili, byly vidět jednotlivé dlažební kostky. Přesně takové, jaké počítal každé ráno cestou do gymnázia na hlavní ulici v Litovli. Nikdy to vlastně nedopadlo, buďto ho potkali spolužáci, nebo mu věžní hodiny připomněly, aby sebou hodil. Napadlo ho, že by mohl počítat kostky alespoň teď, cesta bude asi ještě chvíli trvat. Nakonec vrátil oči k třísce a myšlenky k jabloním v sadu. V puse měl najednou chuť jablečné šťávy a zaslechl i ozvěnu zvuku, při kterém zakousnuté jablko umírá. Vůně jablka byla tak silná, že přilákala vosu. Václav Čikl se po ní ohnal a voják, sedící naproti němu se usmál.

4. září 1942, cestou do Kobylis

(ani jedna z ukázek nepochází z knížky, možná se objeví v příp. pokračování - materiálu má Jiří Padevět na několik dalších knih).

Ostny a oprátky nejsou knihou pro každého. Autor píše vzkazy vnímavému a orientovanému čtenáři, který se vyzná v historii, příp. čtenáři, který je ochotný si občas něco vygooglit. Odměnou jsou mu drobné historické střípky, které ukazují, že neexistuje striktní rozdělení na dobré a zlé, že hrdinové i zrádci žijí své normální životy, že je někdy velmi snadné překročit hranici...  

Knížka je doplněna úryvky z dobového tisku. Zajímá vás co se v dramatických dobách psalo v Nároční politice, Lidovkách či Rudém právu? Asi Vás to nepřekvapí - vybrané články nic převratného nenaznačují: dočtete se o dobové módě, sbírání autogramů či pracovních podmínkách dělníků. Absurdity doby? Malé věci, velké věci?

Ostny a oprátky vás donutí přemýšlet, porovnávat, hledat paralely, uvažovat o tom, jak byste se v podobné situaci zachovali vy. Pokud se Vám nechce investovat do knížky, začněte Jiřího Padevěta sledovat na sociálních sítích - rozhodně vám to přinese hodně podnětů. 

zdroj wikipedie

Hodnocení: 100%

Jiří Padevět: Ostny a oprátky

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788075774750 ISBN: 978-80-7577-475-0
• Popis:1× kniha, vázaná, 136 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)